Filipským.
Úvod.
Tento dopis je jeden z těch, které jsme pojmenovali "vězeňské." Jsou to dopisy: Efezským, Filipským, Koloským a Filemon. Pavel byl ve Filipi na své druhé misionářské cestě. Na tu první jel společně s Barnabášem. Potom měli tu ošklivou hádku ohledně Jana-Marka. Barnabáš si vzal Marka - Pavel Silase. Pavel zde zamýšlel rozšířit znalost evangelia, protože to byla velmi hustě zabydlená oblast. Řecká kultura a řecké učení zde bylo zakotvené. Jak už píše Dr.Lukáš, Pavel zamýšlel jít dále na jih do asijské provincie - ale Bůh mu to nedovolil. Cesta na sever byla také pro něj uzavřená a tak nakonec došel Pavel až do Troády, dostal vidění toho chlapíka z Makedonie a - Pavel je v Evropě - díky Bohu! Jeho první zastávka byla ve Filipi. (podívej se do Skutků 16:13-15)
Znovu: Pavlovy dopisy, (epištoly) doslova vybuchují čistou biblickou doktrínou, pravdou, kterou pouze skutečně znovu-zrozený Křesťan může začít chápat a ocenit. Na počátku bych se Tě chtěl zeptat: Jak si stojíš s Bohem? Jsi opravdu znovu-zrozený(á)? Patříš do Jeho rodiny? Nenosíš pouze náboženskou masku aby jsi vypadal(a) důvěryhodný(á)? Můžeš s jistotou prohlásit bez zaváhání: "Vím, komu jsem uvěřil(a) a jsem si jistý že On je schopný udržet to, co jsem Mu svěřil(a) až do toho dne!" (2 Timot.1:12) A CO JSME MU VLASTNĚ SVĚŘILI? Naší důvěru - víru, že On je tou jedinou cestou k Bohu! Svěřili jsme Mu kormidla našich životů. Pravda, občas máme "záchvaty" kdy chceme kormidlovat sami - ale nakonec si uvědomíme, že nikdo z nás to tak neumí jako On!
Hlavním důvodem, neschopnosti "nábožníků" "vytáhnout" cokoliv ze studie Bible je skutečnost, že se vlastně nikdy "do Bible nedostali!" Čím silnější je náš vztah ke Kristu, čím silnější je náš vděk a láska k Němu - tím snadněji budeme chápat Jeho Slovo.
To není záležitost IQ - to je záležitost srdce!!
Povšimni si že zde Pavel nepoužívá titulu "apoštol" právě tak, jako jej nepoužívá v 1 a 2 Tesalonským a Filemonovi. Proč? Z těch dopisů vyplývá že Pavel neměl důvod k výtkám či pokárání a hluboce miloval tyto kongregace pro jejich věrnost k evangeliu, které jim přinesl. Ještě jednou: Tyto dopisy jsou - v drtivé většině obsahu - pouze pro skutečné Křesťany, pro ty kteří již Božími dětmi jsou! Jistě, je tam i pozvání k přijetí Krista Spasitele, ale hlavně je v nich vysvětlení naší "Ústavy"...
Úvod - Konec....
Filipským.
1:1-30. "Pavel a Timoteus..." Psaním tohoto dopisu, staví Pavel svého "syna v Kristu" vedle sebe. Timoteus s ním byl ve Filipi, když tam byl Pavel poprvé. (Skutky 16:1-3) Slovo "dôulôs,“ které je zde přeloženo jako "služebníci," znamená vlastně "otroci." Pavel úplně "zářil" když se mohl nazvat "otrokem Ježíše Krista!" Ovšem na rozdíl od otroctví "světa," tento vztah Tě dělá dokonale svobodným! To je také jeden z kontrastů skutečného Křesťanství. Právě tak, jako Kristus dobrovolně vzal na sebe naše hříchy a nesl je na sobě až do posledního okamžiku na tom kříži, tak Pavel s radostí nesl na svých bedrech všechny strasti a nebezpečí života hlasatele a učitele Jeho evangelia s radostí...
"Když vás osvobodí Syn, jste skutečně svobodní," praví Ježíš v Janu 8:36. Ovšem, i když jsme dokonale svobodní, jak tak "rosteme" v Jeho milosti a studujeme perfektní zákon svobody shledáváme, že jsme "otroci" Ježíše Krista! Rozdíl spočívá v tom, že tento vztah - toto "otroctví" - přináší s sebou nevyslovitelnou radost a mír! NEZAPOMEŇ, ŽE PÁN JE PLNĚ ZODPOVĚDNÝ ZA SVÉ OTROKY - za jejich jídlo, ošacení, bydlení a podobné! Pavel prohlašuje tuto pravdu ve Filip. 4:19. Dále: Majitel otroka je zodpovědný za dodání všeho, co otrok potřebuje k úkolu, kterým byl pověřen! Pavel to píše v 1Korint. 9:7 : Kdo jde do bitvy na své vlastní náklady? A nakonec, ten opravdový "otrok" Ježíše Krista může říci s jistotou:"Mohu všechno v Kristu, který mi dává sílu." (Filip. 4:13)
Co tím chci říci? Jestliže se na Něho plně spolehneš, budeš vědět (ne věřit!) že "všechno nakonec končí dobře pro ty, kteří milují Boha a jsou vyvoleni podle Jeho účelu." (Říman. 8:28, můj překlad) Jinak: Náš Bůh nám dává každým okamžikem našeho života tolik milosti, moudrosti a síly, kolik je jich zapotřebí ke splnění úkolů, které nám dal. Každý Křesťan(ka) by měl(a) žít jako "hořící a zářící světlo." (Jan 5:35) Křesťan, který žije jako "svět," udělá více škody ve svém okolí než opilci, zloději, či prostitutky! Na druhé straně: Když Ti někdo poví, že žije čistěji než některý ten Křesťan v jeho okolí - řekni mu, že i kdyby to byla pravda - to peklo, do kterého se hrne, nebude proto o nic snazší! Jsou Křesťané, kteří se "drží Krista jen na vlásku," ale stále platí a bude platit prohlášení: "Kdo ve mně věří, Má věčný život a kdo nevěří, je již odsouzený!" Nikde se nemluví o tom, že „kdo je hodný, i když ve mně nevěří....“ Jinak ovšem je pravda že ten, kdo opravdu přijmul Krista, nezůstane v prasečím chlívku po celý život! A znovu: "Všichni Křesťané jsou v Kristu." (Řím. 8:1) „Všichni máme v sobě Božího Ducha." (Řím. 8:9) „Všichni jsme vedeni Duchem Svatým." (Řím. 8:14)."Všichni jsme zapečetěni." (Efez.4:30) "Máme jistotu skrze Ducha Svatého.“ (Řím. 8:16) "Pozičně, už vlastně sedíme s Kristem v nebi."(Efez.2:6) Galackým 3:28 říká: "Neexistuje ani Žid ani Pohan - ani svobodný ani otrok - ani muž, ani žena - každý z nich je částí jednoho Těla!" Už v té první zprávě, která pronikla do Evropy, vidíme splnění tohoto prohlášení. Všichni jsme jeden (při zachování našich osobních rysů!) v Něm - Jeho milostí, skrze víru v Jeho prolitou krev.
"Boží mír..." Už Izaiáš - osm set let před Kristem píše: "Toho, jehož mysl je upřena na Tebe, toho uchováš v dokonalém míru, protože on v Tebe věří!" (26:3) "A nyní Bůh míru ať je s vámi všemi." (Řím. 15:33) Ježíš praví: "Zanechám s vámi mír - dávám vám mír. Ne jako svět dává mír, já dávám vám." Bůh-Otec je zdrojem míru. On to byl, kdo nám dal Ježíše Krista, aby skrze Něj jsme dostali mír. LÁSKA K BOHU, JE ZDROJEM VEŠKERÉ MILOSTI A MÍRU! Svět, i když se snaží - Ti mír dát nemůže! Peníze, lidská láska, Ti mohou - na chvíli - dát něco, o čem se možná domníváš, že je to mír. Není! Okolnosti nemohou přinést mír! Přátelé - ať už jsou jakkoliv věrní a upřímní - ti nemohou dát ani milost ani mír. Tyto dvě kvality přicházejí pouze od Boha skrze Ježíše, "ve kterém spočívá plnost božství tělesně." (Kolos. 2:9) Jenom v Něm, se můžeme stát kompletními. (Kolos.2:10)
Někdo kdysi nazval tento dopis "epištolou radosti". A skutečně, radost proniká každým veršem! Uvědom si že to Pavel psal z vězení, kde mu jistě scházelo mnoho ze samozřejmých potřeb. Je možné že byl hladový, prochlazený, v řetězech - ale jeho duše byla zaplavená radostí a mírem když psal tyto řádky! A to bychom si měli uvědomit. Dejte si trochu práce a porovnejte tyto vězeňské dopisy k moderní literatuře ze stejného prostředí - ať už je to "Reportáž psaná na oprátce," "Listy Olze," nebo ku kterékoliv knize mých přátel z komunistických koncentráků padesátých let! Znal jsem některé z nich. Byli to většinou dobří chlapi. Ale povšimni si zásadního rozdílu: Pavel si vůbec nestěžuje, nepíše o sobě, má na mysli jenom to jediné: Rozšíření evangelia Ježíše Krista! Možná, že jsme "nekňučeli" ani v těch nejhorších dobách po Stalinově smrti - ale stále tam budeš číst: "Já a moje milá," "Já a moje touha po svobodě," "Já a rodiče," "Já a mojí přátelé," "Já a moje vzpomínky," "Já a můj hlad, zima, bolest" Jistě, je to pochopitelné, lidské. ALE KAM SE HRABEME NA PAVLA! Pavel neměl čas myslet na sebe! Pavel měl na mysli jen a jen Ježíše Krista a Jeho zprávu pro tento svět!
A tady se mi otevřel pohled na ten rozdíl mezi člověkem, který považuje (ať už vědomě, či ne) tuto kuličku Zemi za to jediné co je - a člověk, který ví, že je mnohem lepší "jít domů a být s Kristem", než se tu pachtit za mírem, za svobodou - či za jinými humanistickými ideály, které je bez Boha nemožné získat tak jako tak! Viděli jsme zastřelené kluky na drátech, museli jsme pochodovat kolem zastřelených na "Dvanátce," (někteří ještě ani zcela mrtví nebyli - pomalu tam tiše umírali) - ALE VŽDY JSME BYLI MY! - MY! středem našeho zájmu! Chápeš ten rozdíl?
"Jsem si jist..." Pavel si byl nejenom jistý svou vlastní spásou, ale také měl pevnou důvěru ve spásu těch ostatních. Pavel nebyl nafoukaným řečníkem! Pavel byl tak skromný a pokorný, jako nikdo z lidí, které znám! A když řekne: "Vím, komu jsem uvěřil!" "Jsem si jist!" "A my víme, že všechno pracuje pro dobro těch, kteří milují Boha." Když to čtu, uvědomuji si tu ohromnou víru, kterou Pavel měl! Tady máš příklad k následování - mnohem, mnohem lepší, než všechny ty "Velikány historie lidstva!" Stavíme jim monumenty, jmenujeme po nich mosty, ulice, náměstí - a i města. Ale ani jeden - ale ani jeden z nich, nesahal Pavlovi po kotníky!! Pavel si přál, aby všichni Křesťané ve Filipi měli tu stejnou jistotu v duši, jako měl on. Jistotu, že jednou přijde ten slavný Den konečného vítězství. Den, ve který budou všichni věrní služebníci našeho Boha odměněni za své služby. Bez této jistoty by býval nevydržel všechny ty nástrahy, konflikty, nenávist a utrpení ani Pavel sám! Není divu, že tento člověk se mohl dívat Smrti do tváře a říci: "Pro mne život je Kristus - a smrt je zisk"... Pamatuj si jedno:
KDYBY PAVEL NEBYL SKUTEČNÝM KŘESŤANEM S VEŠKEROU PODPOROU, KTEROU BŮH SVÝM DĚTEM POSKYTUJE, JEHO "STARÝ ČLOVĚK" BY SE V NĚM - BĚHEM TĚCH NEJVĚTŠÍCH ÚTRAP, DOSTAL OPĚT NAPOVRCH!
2:1-30.. Tato kapitola se skládá z vyzývání Křesťanů ve Filipi, aby ukazovali jeden druhému skutečnou, nepředstíranou bratrskou lásku, která je možná pouze v Křesťanství. Ale, a to hlavně - tato kapitola nám připomíná náš nejvyšší vzor - Boha-Syna a Jeho povahové rysy. Jestliže byl Pavel takovým nádherným příkladem pro náš život - o co víc Ježíš Kristus! Pavel věděl, že jeho práce na zemi pomalu končí, a chtěl abychom měli před sebou nějaký stálý, neměnný ideál, který by nás vždy vrátil na tu správnou cestu. V první řadě je Ježíš Kristus nádherným příkladem pokory. On sám opustil místo nepředstavitelné slávy, nádhery a krásy, vzal na sebe formu člověka, aby nás mohl zachránit! Toto je ten první dokonalý příklad. Dále: Bůh-Syn přišel na tento svět aby sloužil, pomáhal, zachraňoval. Jeho instrukce byly: "Kdo z vás chce být největším - ať se stane služebníkem všech!" „Syn člověka nepřišel aby si nechal posluhovat, ale aby sloužil!“ Křesťané mají sloužit - ne aby se sloužilo jim.
V dalších verších Boží Duch ("Učitel") sleduje Ježíše Krista od Jeho rovnosti s Bohem-Otcem, až po tu strašnou smrt. Ježíš se pokořil do dokonalé poslušnosti. Ponížil se sám z vlastní vůle - a dnes sedí zpět ve slávě vedle Otce. Satan se chtěl povýšit a byl ponížen. Pro svou pýchu a vzpouru byl vyhnán z nebe a stal se tím nejodpornějším tvorem ve vesmíru. ANO, CESTA "NAHORU" - PODLE BOŽÍHO RECEPTU - JE VLASTNĚ CESTA „DOLŮ!!“
Kristus zastával to nejvyšší místo v nebi. Ve své modlitbě k Otci - v Janově sedmnácté kapitole - se zmiňuje o "slávě, kterou měl s Otcem ještě než existoval svět." Vlastní volbou sešel dolů na zem - a ještě dále. Sestoupil až do podzemí, do míst zemřelých. Otec Ho vzkřísil a vyzdvihl k slávě nejvyšší. „Který byl ve formě Boha." Není silnější prohlášení, než toto! Ježíš existoval ve formě Všemohoucího Boha! „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha A TO SLOVO BYLO BŮH.." A to Slovo na sebe vzalo lidskou podobu - lidské tělo, a žilo mezi námi.
Ježíš byl a je rovný s Bohem-Otcem! V dobu kdy žil mezi námi zde na zemi, byl Bohem v lidském těle. Ještě nežli první hvězda prosekla tmu prostoru - ještě nežli Bůh stvořil prach ze kterého později zformoval člověka - Ježíš byl tím, pro nás tak strašně nepochopitelným a záhadným "Já jsem" od věčnosti - spolu s Otcem na "jedné rovině." JAKOUKOLIV FORMU BŮH OD VĚČNOSTI MĚL, TAKOVOU MĚL KRISTUS. BYL VE FORMĚ BOHA OD VĚČNOSTI - A VYŠŠÍ NEEXISTUJE!!
To "Věčné Slovo" se nevzdalo žádného ze svých božských atributů - své božské podstaty. Pouze na sebe vzalo lidské tělo, aby jsme mohli Boha pochopit ve formě srozumitelné nám, lidem! A tak Ježíš vlastně "stáhnul" Boha dolů, do obyčejné hmoty. Ježíš byl člověkem jako jsme my - co se týká fyzické podstaty (velmi často mi tu schází odpovídající výrazy - nejsou) ale používal božské vlastnosti když to okolnosti vyžadovaly. Prostě občas dělal to, co žádný člověk dělat nemůže. Starý dobrý "Nicky" (Nikodémus ze třetí kapit. Jana) říká: „Mistře, my víme, že jsi učitel který přichází od Boha - nikdo by nebyl schopen zázraků které konáš - kdyby Bůh nebyl s ním!" Dokonce i démoni poznali Ježíše, jako Boha v těle:"Přišel jsi nás předčasně trápit ?" (Mat. 8:29) Ježíš byl vždycky Bohem, a vždy Bohem bude! Viděli jsme Ho mnohokrát na stránkách Starého Zákona - obvykle jako "Anděla Páně." Ten anděl v hořícím keři nebyl nikdo jiný než Kristus, náš Spasitel - ten voják s mečem byl opět On! "Jsem kapitán Boží armády," říká. ( Jošua 5:13-16). ..... Ať už se objevil v jakékoliv formě - Božství bylo v Něm. Když opustil Otce aby ukázal - ve srozumitelné formě - Boha nám lidem, vzal si své Božství sebou dolů - byl Bohem v lidském těle. Mluvil o sobě jako o Synu člověka ale dovolil, aby Mu druzí říkali "Boží Syn!" Tento titul neodmítl - Božství bylo neustále s Ním. Dovedeš si to vůbec představit? Všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný Pán Vesmíru, si dobrovolně vezme na sebe pokoření! Já sám snáším velmi obtížně aroganci, drzost a tupou hrubost lidí, kdekoliv se vyskytne! A On? On se této, řekl bych hrdosti, (ne pýchy!), která mu právem vládce příslušela - dobrovolně zbavil a když - jak tak tam visí - slyšíš pouze pokorné:
"Otče odpusť jim - oni nevědí co činí!" To je Bůh!
Ježíš žil jako skutečný člověk. Nepředstíral, nehrál divadlo, neimitoval člověka! ON ČLOVĚKEM BYL! Už jsem se zmínil že On sám používal titul Syn člověka. V Janu 18:6 použil to božské "Já jsem!" a jeho nepřátelé se položili do prachu! To nebyl podvod, když užíval tento Božský "podpis!" Uvědom si, že On toto všechno dělal proto, aby my jsme mohli být povýšeni na syny Boží! A když synové - tak i dědici - spoludědici s Kristem. Ježíš je to veliké "Já jsem" - ale On byl právě tak, i člověkem. Proč jinak by Lukáš (2:52) psal: „A Ježíš prospíval na duchu." Kdyby nebyl zároveň člověkem právě tak jako Bohem, jak by mohl získávat na vědomostech? Podívej se: V Matouši 4:2 měl hlad. V Matouši 4:3 byl pokoušen jako my. V Janu 4:6 cítil únavu. Jan 11:35 píše: Plakal v sympatii ke svým přátelům. Byla to povinnost najatých sluhů, aby omyli nohy hostů, kteří přijdou do domu. Ježíš na sebe vzal podobu služebníka, a zároveň vykonával služby jako služebník! Velmi málo Křesťanů se naučilo plný význam slova "poslušnost" vůči Bohu. Veř! Miluj! Poslouchej! jsou trojčata křesťanského života.
3:1-21. Téma bych popsal asi takto: Žij v radosti ale přitom buď ostražitý! Křesťan by se měl radovat v první řadě proto, že: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna jako oběť, aby my jsme měli Spasitele." Křesťan by se měl radovat v Kristu, ne novým autem, kontem v bance nebo potleskem lidí! Už vědomí toho, že On je nejenom naším Spasitelem, ale také přítelem který si vyvolil nás - povzbuzuje - abychom Mu přinesli ovoce naší vděčnosti a lásky. Ten výraz "psi" by Pavel - před svým obrácením - použil ve smyslu "Pohané." Nyní tím má na mysli ty, kteří ho následovali město za městem a snažili se obrátit nové Křesťany zpět k Zákonu. Už jsme to viděli v Galacii. Z Pavlova dopisu do Kolosu vidíme, že tam byl problémem Gnosticismus, (přijdeme k tomu) zatím co ve Filipi to byl opět Judaismus. Pavel jim vysvětluje, že v Kristu jsme dostali mnohem více, než co symbolizovala obřízka Starého Zákona.
Ve verších 4-5-6 Pavel vysvětluje, že podle spravedlnosti skrze Zákon - on Pavel, by se mohl chlubit před mnoha lidmi. Pavlův domov byl v Tarsu. Byl vysoce vzdělaným člověkem, studoval u Gamaliela, který byl jedním z nejvzdělanějších lidí té doby. (Skutky 5:34, 22:3) "Pokud jde o Zákon, Farizej." Pavel, než potkal Krista, byl velice striktní v tom, co se týkalo Zákona. Tyto vynikající kvality znamenaly velmi mnoho v pohledu ortodoxního Žida. V pohledu Křesťana, který je spasený vírou a ne skutky , neznamenaly vůbec nic! Nakonec ty všechny "výhody" Pavel pokládá za "skubalôn." Něco, co se hází psům, nebo ve smyslu "hnůj." To jediné co cenu má - říká Pavel - je získat Krista a Jeho spásu...
Když Pavel z Tarsu potkal Krista a stal se apoštolem, opustil všechny ty lidské aspirace, tituly, rodovou příslušnost, majetek, přátele a podobně. Veškerý svůj zájem vložil do rozšiřování evangelia Kristova evangelia. Nic jiného nemělo cenu! Vzdal se všeho, aby získal mnohem víc - Boha-Syna. "Zapomínaje to, co je za mnou." Nikdy se nehrab v minulosti - ve špíně, kterou jsme odložili, když jsme přijali Krista! Bůh slíbil že naše hříchy zahodí tak daleko jako je Východ od Západu, že je vymaže z mysli. Kdybys dnes chtěl(a) Bohu vyprávět o tom tvém starém, špinavém prádle - zastavil by se, zavrtěl hlavou a poznamenal: "Jaké špinavé prádlo? Já o ničem nevím!" Tvým úkolem je ukazovat Krista, kdekoliv jsou lidé ochotní naslouchat! Podívej se na Pavla a jeho touhu obrátit co nejvíce lidí!
Je zcela možné, že se Křesťané budou lišit v pohledech na nějaké okrajové body v doktríně. Jistě, jsme individuální lidé, každý přicházíme z jiného prostředí, jiného vzdělání, jiných zvyků. Nikdy bychom neměli mít snahu "napresovat" všechny Křesťany jako sardinky do jedné společné plechovky totožných názorů! Jak říká Pavel: Dnes vidíme jako v tmavém zrcadle. Až se vrátí On, uvidíme spoustu věcí v pravém světle! Ale existují základní pravdy, ve kterých musíme být jednotní: Ježíš Kristus je ta jediná cesta ku spáse, celá Bible je inspirovaná Bohem - tudíž nemá chyb, Kristus je Bůh, spása je z milostí Boží skrze víru v Krista, bez skutků a podobně. Už jsme je všechny probrali mnohokrát. Tam se lišit nesmíme! Nesmíme zapomínat, že Satan nepřestane útočit na Boží děti, dokud nebudou všechny v bezpečí Nového Jerusaléma!
Když nás nemůže svést na cestu liberálních jakoby-Křesťanů, bude se snažit z nás udělat náboženské fanatiky, kteří se s nikým nesnesou a kteří nejsou schopní pro svou tvrdost a nelaskavost přinést ovoce!
Prakticky, ve všech kongregacích jsou dva druhy Křesťanů: Několik těch kteří přijmuli Krista NEJENOM ZA SPASITELE, ale kteří Jej udělali také Pánem nad jejich životy. Potom jsou ti druzí, kteří jako Demas milují tento svět. Ti přijímají od Boha to "druhé,,"třetí" a "čtvrté" z Jeho darů a jezdí "třetí třídou!. Pavel píše: Neberte si z nich příklad, raději následujte ty kteří jsou vzorem! Podle veršů 18 a 19 to vypadá, že měli v kongregaci takové, kteří se prohlašovali za Křesťany, ačkoliv jimi nebyli. A když svět začne pozorovat "jak to ti Křesťané vedou, a vidí takové "vzorky,“ je těžké potom přesvědčovat, že On je tou jedinou cestou! Verše 20-21. Skutečný Křesťan je cizincem v cizí zemi. Nejenom že má občanství v nebi - ale pozičně už u Krista vlastně "sedí!" Pravý Křesťan je vlastně mrtvý a jeho život je skryt v Kristu. Patří k Církvi jejíž hlavou je Bůh-Syn. Čeká, každý den - čeká až uslyší ten hlas, který sice nikdy neslyšel, ale který zaručeně pozná ve zlomku vteřiny! Ano, Křesťan je opravdu obyvatelem jiného světa...
4:1-23.. V této poslední kapitole Pavel nabádá Křesťany ve Filipi, aby žili jako skuteční Křesťané - aby se na jméno Kristus nedostala skvrna hanby. Tajemství "Stát pevně v Bohu," je v posledních dvou slovech, "V Bohu." Ježíš v Janu 15:4 to říká jasně. Nejkrásnější na těchto výzvách "radujte se v Kristu," "radujte se stále" a pod. je ta skutečnost, že to Pavel píše z chladné tmavé, zapáchající vězeňské kobky římského vězení! "Radujte se jako já!" To je síla víry!
On byl jeden z mála, který mohl - bez nadsázky prohlásit: "Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost, být sytý i hladový - to vše mohu v Kristu, který mi dává sílu!" Ano, to je to tajemství! My v Kristu a Kristus v nás. Poznámka: "Jejich jména jsou v knize života" znamená bezpochyby židovskou frázi, která naznačovala, že ještě žijí. Janova "kniha života" v Apokalypse, se zrodila asi tak 30 let později. Proto také mohl Pavel rozdávat radost a štěstí i z toho vězení! Nezapomeň - a to není nějaké "pobožně líbivá" fráze: Všechny problémy mohou být vyřešené - a to snadno - v Kristu! Když bude On centrem Tvého života - vím dá to práci, než se do toho vžiješ - ale mohu tě ujistit, že to "funguje!“
Tento dopis - bez ohledu na to kde byl napsán, je dopisem radosti. Ano, v Kristu se můžeš radovat vždycky - záleží jen na Tobě! On je kdykoliv ochotný Ti k tomu dát potřebné "přísady," kterých má pro každého dost: Lásku, Trpělivost, Laskavost, Jistotu. Pavel dále radí - a toto by si měl každý Křesťan(ka) vyrýt do srdce: "Netrap se žádnou starostí". Přece víš, že když se trápíš starostmi, projevuješ nedůvěru k Bohu! A to je přece hřích! Znovu si můžeš vzít příklad z Pavla! A vždy když mluvíš s Bohem, nikdy nezapomeň poděkovat za všechno! Tím uznáváš, že všechno dobré přichází od Něj! Když si na toto zvykneš, pak opravdu mír který je nad jakékoliv očekávání, se ti usadí v duši. KDYŽ BŮH JE S TEBOU, KDO MŮŽE BÝT PROTI?
Pavel si přál aby jeho - "děti v Kristu" - dostaly odměny, až jednou budou stát před Soudnou Stolicí Krista. Proto je učí pomáhat druhým a žít tak, aby získali mnoho ovoce. Nevíme, co mu Filipští poslali, ale on píše že má dost. "A můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete!" To je také jeden z oblíbených veršů.
Nezapomeň ale, že se jedná o vše, co potřebuješ - ne o vše, co bys chtěl!
Pavlovy dopisy vždy začínají milostí a milostí končí. Nakonec Boží milost nám zajistila věčný život s Kristem, radost na tomto světě v očekávání našeho Krista, učí nás a dává nám pevnou jistotu že jsme uvěřili tomu, který je nejenom ochotný ale také schopný nás jednou vzít domů......
Filipským - Konec.