Ezdráš.

Úvod.

Ezdráš je první z knih, které vyšly po zajetí (Ezdráš, Nehemiáš, Ester, Ageus, Zachariáš, Malachiáš). Zaznamenává návrat dětí Israele do Palestiny pomocí dekretu, který jim daroval perský král Kýr (Cyrus). Tato malá část národa která se vrátila, začala obnovu Chrámu v roce 536 BC. V roce 458 se navrátil Ezdráš. Zavedl opět Zákon a náboženský rituál. Ale drtivá většina Židů - i většina šlechty zůstala z vlastní vůle v Babylonu a Assyrii, kde se měli dobře a celkem prosperovali. Tyto, po zajetí psané knihy, jednají o tom malém zbytku, který měl stále ještě srdce pro Boha Israele - Yahweh...

Ezdráš je pisatelem této knihy. Je to jeden z těch charakterů, kterým se nedostalo nikdy zaslouženého uznání. Ezdráš byl potomkem velekněze Chilkijáše, který v 2Letopisy 34:14, našel knihu Zákona za vlády Josiáše. Ezdráš, i když kněz, neměl možnost sloužit - nebyl žádný Chrám! Ten byl totálně zničený! A tak se dal do studie prvních pěti knih Mojžíšových a knihy Jozue, které v té době byly celým Písmem. Verš v 7:6 nám říká, že Ezdráš byl znalý Písma. On také počal velkou obrodu národa, právě čtením Písma, jak popisuje Nehemiáš kap.8.......

Je velmi pravděpodobné, že Ezdráš také napsal Letopisy 1 a 2. Připisuje se mu také nejdelší Žalm v knize Žalmů = 119. Hlavní téma Ezdráše je Boží Slovo. Toto dává na první místo nejenom ve sféře náboženské, ale i společenské, obchodní i politické. Ani sedmdesát let v zajetí nepřivedlo většinu národa k obrácení se k Bohu Israele - a tím k obnovení národa. Když Kýr (Cyrus) dal povolení k návratu do Jerusaléma, maximálně padesát tisíc se jich v té první vlně vrátilo. To bylo za vedení Zerubabela. S Ezdrášem, o pár desítek let později se vrátily asi dva tisíce. Nezapomeň, že v té době bylo Židů několik milionů - jak v Babyloně (Judea a Benjamin), tak i v Assyrii (deset severních kmenů, neboli Israel). Na konci Letopisů 2. se dozvídáme, že království Judea šlo do zajetí na sedmdesát let. Až do doby než Ezdráš začne psát, nic nového nevíme. Po zajetí máme tři knihy historické (Ezdráš, Nehemijáš, Ester) a tři prorocké (Ageus, Zachariáš, Malachiáš)......

Ezdráš a Nehemiáš pracovali společně. Jeden kněz, druhý laik. Ti dva nakonec měli lví podíl na znovu vystavění hradeb Jerusaléma a i na Chrámu... Pak tu byla další dvojice : Ageus a Zachariáš. Ti hlavně povzbuzovali lidi k postavení Chrámu. Ageus byl praktický člověk s nohami pevně na zemi. Rekonstrukce Chrámu byla jeho vášeň. Zachariáš, na druhé straně, byl snílkem. Ten měl hlavu v oblacích. Jeho nezajímaly rozměry, či jiné detaily výstavby. Prostě pragmatik a poet šli ruku v ruce a Bůh to tak chtěl....

Kapitola první až desátá

Ezdráš v době svého života viděl, jak se pomalu Boží sláva ztrácí z Chrámu. Pak - jakoby se zastavila a čekala, zda se národ vrátí k svému Bohu. Nestalo se tak. Potom se ještě po určitý čas zastavila nad Jerusalémem a opět čekala. Nic. Po určité době zcela zmizela. Jednoho dne, o pár set let později, se na této Zemi objevil On. Udělal si bič z provázků a ten Chrám vyčistil. Přestože ta Boží sláva nebyla vidět - přišel jako člověk - i když byl Bohem! Než přišel na tuto Zemi, odložil tu svou slávu - ale Bohem byl - právě tak jako byl člověkem. Protože nebylo vidět Jeho slávu, lidé Ho odmítli. Odmítli a ukřižovali.

V Matoušově evangeliu se narodil jako král. Žil jako král. Dělal zázraky jako král, učil jako král. Byl zatčen jako král, souzen jako král, zemřel jako král. Jednoho dne se vrátí jako král. Král všech králů! 1:5-6.. Jak už jsem psal - jenom malé procento se vrací. Ti, kteří se rozhodli zůstat, alespoň "výpravu" podpoří finančně, možná, aby si ulehčili svému svědomí.. 1:7.. Odkud vzal král Kýr to chrámové zlato? Jednoho měl dne král Belšasar "párty" a zřejmě se tam hodně popíjelo. Když přišli všichni do nálady, Belšasar přišel na nápad, aby se přinesly z královské klenotnice všechny ty zlaté a stříbrné nádoby, které Nebúkadnesar nechal odvézt do Babylónu, po dobytí Jerusaléma. A náš dobrý Belšasar je nechal znesvětit děvkami, které byly na tu "party" pozvané. Ještě tu stejnou noc, Peršané udělali úspěšnou invazi do Babylónu. Xenofon, řecký historik, to popisuje: Peršané dobyli město tím, že odvedli vody kanálu Eufratu do hlavního řečiště a po prázdném korytu se dostali do Babylónu bez nějakého velkého boje a celá ta "zábava" skončila zcela neočekávaně! Ty nádoby byly zřejmě vráceny do klenotnice a potom je Kýr, později vrátil Israeli. 2:23. Anatót je městečko, kde Jeremiáš dříve ( kolem 590 BC.) koupil ten kousek země (Jeremiáš 32:7), aby ukázal svou jistotu, že Bůh, opět jednou, vrátí národ zpět do Zaslíbené Země. Ale to až v Jeremiáši... 3:2. Je zajímavé že jakmile objevili, co je psáno v Zákoně, končily všechny debaty! "Gegrapthai","Psáno jest"! To byla i odpověď Kristova k ďáblovi, když s ním diskutuje ve čtvrté kapitole Lukáše. A zde to můžeme aplikovat na nás.

Co říkají lidé, to není důležité! Písmo je zcela postačující pro život toho, kdo Bohu opravdu věří! Ano, můžeš namítnout, že Remarque, Balzac, Čapek nebo Steinbeck jsou zábavnější - jenže, příteli - až jednou, budu končit ten můj "čundr" na tomto světě - ani jeden z těchto mudrců mi nepoví kam jdu! Ani jeden mi nenabízí plánek cesty! Vlastně ti všichni jsou už dávno mrtví! Ne! Já potřebuji někoho jiného než člověka, aby mi pověděl, co potřebuji vědět! Proč? Protože - jestli jsem si - na tomto světě něčím - kromě Krista - jistý, je to ten - snadno pozorovatelný fakt, že lidé kolem mně umírají!

Lidská mortalita má velmi impresivní statistické výsledky! 100% ! Sto procent! A - pouze jedna vyjímka- Kristus! A tak dám raději přednost Jeho moudrosti, než, třebas "Bráně Vítězství", "Madame Bovary" nebo "Válce s Mloky." Když čtu Bibli, tak už nepotřebuji návod „Jak být šťastně ženatý," „Jak získávat přátele," „Jak vychovávat děti," "Jak se vyvarovat stresu a starostí."

Bible má odpovědi. Věčné odpovědi. Proč chodit ke kováříčkovi?

Proč ne přímo ke Kováři?



V kapitole 4 se dostáváme k "zádrheli".. Nepřátelé Boha vždy najdou nějaký způsob, nějaký argument, jak - když ne zcela zastavit - tak alespoň zpomalit ten běh Boží vůle.. Jak je vidět, jak Zerubabel, tak i Ješua, nebyli nakloněni nějakému "ekumenickému pokusu", jako se provádí dnes. Mohlo by se namítnout, že to nebylo taktické - stavba se tím na čas zastavila :

Ale když se spojíš s potenciálním či skutečným nepřítelem za účelem pragmatického pojetí současnosti - budoucnost Tě bude strašit! Účel nesvětí prostředek! Je li prostředek pokřivený - bude pokřivený i cíl!

Pátá a šestá kapitola nám představuj dva nové chlapíky. Ageus a Zachariáš. Bůh povolal tyto dva - zcela odlišné proroky, aby dostali stavbu opět do pohybu......... Už jsem se o tom zmínil dříve: Ageus a Zachariáš. Jeden člověk praktický, jistě chodil s "metrem" i spát, druhý duše poetická s hlavou v oblacích. Obou bylo zapotřebí. Ageus se zdá být jako vedoucí - ale oba povzbuzovali. Bylo by velmi užitečné se teď zde zastavit a porovnat si ty dvě krátké knihy: Ageus a Zachariáš. Nakonec, pomocí znovu nalezeného dekretu Kýra, který Darius ještě potvrdil, práce dokončili......... 6:15-16.. V originále je "děti Israele", což nasvědčuje, že nejenom Judea ale i lidé z bývalého Severního království se účastnili restaurace Jerusaléma. To jsou ti, kteří již desítky let před Babylonským vpádem byli odvlečeni do Assyrie.

7:1-5... Toto je král Ataxerxes, který povolil Nehemiášovi návrat do Zaslíbené Země - aby vybudoval Jerusalém. A zde je, příteli, začátek těch "70ti týdnů" Daniela !! Dostaneme se k tomu jak v Nehemiášovi, tak i v Danielovi....... Jak ukazují verše 7:6 a 21. je vidět, že Ezdráš měl už i v Babylóně "renomé" jako znalec a učitel Písma... Dovedu si ho představit, jak tam stojí u té řeky. Před ním celá ta skupina, která se rozhodla opustit pohodlí Babylónu za sen obnovení Jerusaléma.. Jistě viděl všechna ta nebezpečí a útrapy té cesty. Bylo by velmi jednoduché požádat přátelského vládce o malou četu vojáků k zabezpečení skupiny. Ale, co kdyby král poznamenal:"Já jsem myslel, že věříš svému Bohu!". Neudělal to. Možná že se styděl. Tak prostě vzal tu druhou cestu: Obrátil se k Bohu a požádal Ho o ochranu. To byla ta správná alternativa...

Uvědom si, že se Ezdráš a jeho skupina dvou tisíc duší, dostal do rodné země sedmdesát pět let po té veliké výpravě padesáti tisíc lidí. Když konečně dorazili do Jerusaléma, zjistili že Chrám byl sice postavený - hradby však ne. Ale - a to bylo mnohem smutnější - že téměř všichni z té první skupiny jsou ve velmi žalostném morálním stavu. Pomíchali se s místním obyvatelstvem a začali uctívat jejich bohy! Ta skutečnost, že se neseparovali od Pohanů, je téměř položila!

Verše 9:6-7. Velká modlitba Ezdráše k Bohu Israele. On věděl, co to znamená být zajatcem v cizí zemi. Ezdráš se buď v zajetí už narodil a nebo tam byl odveden jako malý chlapec. Všimni si že neříká "oni zhřešili" ale "my všichni jsme zhřešili". Ezdráš si dobře uvědomoval, co znamená být souzen Bohem! Je vidět z dalších veršů, že tato řeč pohnula mnohými lidmi.

Uvěřit Bohu je první reakce - obrácení až ta druhá! Nejdříve víra - potom změna! Pakliže nenásleduje změna - nebyla ani víra!

Ta Ezdrášova poslední řeč je velmi tvrdá. Pochybuji, že by dnes mohl něco takového prosadit. Ale Židé byli pod Zákonem Mojžíšovým, a neměli vyhnutí! Aby splnili Boží účel, to znamená být Jeho národem, museli se oddělit od pohanských národů! Ano, když si uvědomím situaci těch pohanských žen a - hlavně dětí - vidím co znamená, že občas se hříchy otců mstí na dětech.

Kdybych si nebyl na sto procent jistý s tím, že můj Bůh je dobrý a laskavý, měl bych, při čtení těchto stránek velmi hořký a nejistý pocit!

Ezdráš - Konec....