»Při žádné okázalejší večeři nesmí chybět jídlo známé ve všech muslimských zemích světa, totiž pilav, kterému se u indických muslimů říká "puláo". Je to v podstatě maso s rýží vařenou v polévce. Nejčastěji bývá pilav skopový, kuřecí rybí, ale v některých krajích vaří s oblibou i hrachový či mrkvový. Nikdy v něm neschází rýže vařená s nejrůznějšími druhy koření a důkladně omaštěná přepuštěným máslem. Jednou jsem by pozván na výborný slepičí pilav, který měl podivný název "mezi dvěma ohni". Vyptával jsem se hostitele, co to znamená. "To je jednoduché," zasmál se hostitel; "druhý oheň rozděláváme na poklici hrnce, aby se maso dobře provařilo i shora. Ale já vám to raději vysvětlím od začátku, protože příprava tohoto pilavu dá dost práce a hodně záleží na správném postupu. Vezme se půl kila skopového, pět celých cibulí, trochu zázvoru, několik kousků skořice, pár zrnek černého pepře a dá se to do hliněného - ne železného - hrnce. Naleje se šest litrů vody a maso se vaří tak dlouho, dokud se aspoň čtyři litry nevyvaří. V jiné nádobě zatím uvaříte kuře. V měděném pocínovaném hrnci rozpustíte čtvrt kila másla, dočervena v něm osmažíte cibuli nakrájenou na dlouhé proužky a uvařené kuře do ní přidáte. Až se trochu osmaží, vytáhnete je ven a místo něho vložíte do hrnce suchou rýži se skopovým. Když se máslo vypaří, zalejete ji polévkou a vaříte dál. Nesmíte zapomenout přidat dvanáct stroužků česneku a právě tolik zrnek černého pepře, nové koření, trochu zázvoru, skořici a sůl. Potom postavíte uvařenou rýži na malý oheň a nahoru do hrnce vložíte kuře. Na poklici rozděláte další, svrchní oheň, nejlépe z dřevěného uhlí, a rýži s kuřetem necháte mezi oběma ohni povařit. Pak kuře vytáhnete, položíte na mísu a zasypete rýží. Jednotlivé vrstvy rýže prokládáte vrstvou cibule a rozpůlených, natvrdo uvařených vajec. Výsledek jste už konečně viděl před chvílí na stole. Myslím, že vám chutnalo."«
(Jan Marek, 1931: český orientalista, autor knih: "Po stopách sultánů a radžů" Praha 1973 )