2
Kapitola druhá

SIKADA ZACHRAŇUJE ZVÍŘÁTKA

Děti měly právě polovinu svých prázdnin za sebou a tehdy bývají největší vedra. Sluníčko svítí tak, že se zdá, že vám maminka žehlí tričko přímo na těle. A opravdu, letos je to ještě horší, a tak se není čemu divit když vám tak svítí na hlavu, že člověk pak dostane bláznivé nápady. Také zvířátka se úplně změní a chovají se velice podivně. A potom se můžou stát zvláštní věci. Na naše pole které je teď vlastně už zahradou si naše děti přivedli vzácnou návštěvu, kamarádku, spolužačku, kolegyni z klubu virtuálních koní, psů, koček a podobných potvor, kterým ale samozřejmě není vedro protože jsou virtuální. Jen se pořád musí krmit, čemuž tedy potom ale vůbec nerozumím - vy snad ano? No, - a na našem poli se z našich dětí a jejich kamarádky staly ještě záchranáři zvířátek.

SIKADA nechtěně začala bojovat proti vesmírnému ohrožení, lidskému nepochopení a zlému osudu ve prospěch všech kolem se vyskytujících zvířátek.

Začalo to pejskem, který se ztratil a SIKADA zrovna operovala poblíž. SIKADA neboli: SImona, KAtka a DAniela zrovna spěchala na záchrannou misi ke koníkům. Pejsek se jmenoval Bill a byl úplně ztracený. Tento Bill se vlastně stal příčinou vzniku SIKADY. On se prostě potřeboval nechat zachránit. Raněný, špinavý a ztracený v obrovském slunečním žáru běžel za SIKADOU. Protože se choval podivně a nechtěl říct kde bydlí, chtěli ho zlí lidé poslat do psince. To je taková klec, kde je zima jako v psinci, ale myslím, že teď tam bude vedro jako v peci. Billa, který dostal pracovní jméno Barney, uvázali k plotu, a že přijede policie a odvede si ho. V tom ale SIKADA začala zachraňovat! Stalo se, že děti potkali nějakou smutnou paní. Děti byli také smutné. A představte si, že se nakonec ukázalo, že jsou všichni smutní kvůli tomu stejnému psíkovi. Jenomže nejdřív to nevěděli. SIKADA našla Barneyho a paní ztratila Billa. Nakonec, ale zjistili, že Barney je vlastně Bill a byl to Bill. To víte, když to slunce tak svítí a nemáte nic na hlavě. . A do psince už nejel. Bill byl úplně SIKADOU zachráněn. Jo!

Potom, co SIKADA zachraňovala celý den koníky a psíky, nastal nějak moc rychle večer a už byla skoro tma. A protože se opálené děti potmě špatně hledají, musel jsem vyrazit já zachraňovat malé záchranáře, a k tomu ještě křísit maminku. Té už bylo mdlo. Myslela si, že už jsou všechny děti nadobro ztracené. Ale nebyly. "Proč nemáte mobily?" volám na ně, když už se konečně našly. Jenomže na co by jim byly mobily, když se zvířátky se telefonovat nedá. A s koněm je moc práce protože je velký, takže to déle trvá. To víte, to není jako starat se o křečka nebo pískomila. Ještě, že tu nežijí sloni a žirafy. Myslím si. Ale to jsem netušil co dnes ještě zažijeme.

Divoké kačeny přelétávají často nad námi a dnes v tom vedru asi nemohly naše pole přeletět. Možná si myslely, že už vidí rybník. Ale náš bazén ještě není rybník, ten pravý je totiž až za polem, silnicí, vesnicí a hospodou "U žabáka", kde většinou skončím a do vody už nedojdu, tak jako ty kačeny, které také nedoletěly. Jenom, že já si tady dám pivo nebo kofolu, což mě zachrání. Jedna kačenka přistála na pěkné zelené travičce a hledala vodu, kterou zahlédla v letu než přistála. Jenomže místo vody tu byla jen jakási modrá stěna, náš nafukovací bazén. "Vsadila bych se o 100 pulců, že jsem viděla jezírko", říkala si. Kroutila hlavou na všechny strany a při chůzi se kolébala ze strany na stranu jako kačenka. Napásla se alespoň travičky. Měla tak plné bříško, že se nemohla ani pohnout. V tomto stavu jsem ji našel, a skoro jsem ji sebral ze země. Sice dělala, že jako utíká, ale jen tak, aby se neřeklo. SIKADA měla radost, že zachraňujeme další zvířátko a po několika slavnostních fotografiích vypustila kačenku na pole, aby to už došla pěšky. "Ona má něco z nožičkama." volali za ní děti. Kačenka odcházela a pořád se na nás dívala hned jedním, hned druhým okem. "Opravdu", říkala si, "mají něco s nožičkama, vždyť jim chybí plovací blána". A odkráčela svou nejkolébavější chůzí jakou dovedla. "Takhle se má chodit." "To dojdu, to už dojdu," přesvědčovala sama sebe. A pomalu zmizela v ječmeni.