Obrana víry - Dave Hunt
/6 říjen 99
Není hříchem o něčem
pochybovat, ale může být smrtelně
nebezpečné věřit všemu ....
A.W. Tozer.
Skepse má své místo, právě tak jako
víra; když rozvažujeme
investici nebo
náboženství, začněme se skepsí....
Irwin H. Linton ve své knize
„Právník zkoumá Bibli“.....
Proč věřit?
Většina lidí, pakliže se jich zeptáte, proč zastávají tu či
onu víru, bude mít potíže s podáním solidní báze pro svůj názor. Všeobecně lze říci, že osobní přesvědčení je
záležitostí loajality k určitému kulturnímu dědictví či k tradici. Je
ohromující, jak mnoho víry je založeno ne na faktu, ale na slepé věrnosti k
instituci, politické straně, kostelu nebo náboženskému systému. To, co se
vydává za náboženskou víru, je velmi často pouze oddanost k určitému náboženství
z věrnosti k rodičům, knězi či
pastorovi namísto skutečného přesvědčení založeném na solidní evidenci.
Vědci - velekněží dneška?
To stejné je pravdou
ve světě sekulárním. Držíme se toho, či něčeho jiného z důvodů společenských,
aby jsme zůstali přijatelní mezi přáteli, nebo spolupracovníky. Na příklad: nevěřit
v evoluci, by na nás seslalo výsměch mezi vrstevníky, či dokonce ztrátu
akademického postavení. Robert Jastrow, jeden z vedoucích světových astronomů,
byl zakladatelem (a po léta ředitelem) „Goddard Space Institute,“ který poslal
rakety Pioneer a Voyager do prostoru. Jastrow, agnostik, šokoval své kolegy
tím, že připustil na národní konferenci Společnosti pro Pokrok Vědy, že veškerá
evidence se zdá vyžadovat inteligentního Stvořitele vesmíru. Měl dokonce odvahu
k napsání: „Astronomové jsou podivně zneklidněni důkazem, že vesmír měl počátek.
Jejich reakce podává zajímavou ukázku reakce vědecké mysli - předpokládaně objektivní mysli - když
evidence, která byla objevena vědou, vede ke konfliktu s články víry jejich
profese.... Toto je vlastně určitý
druh náboženství ve vědě.“
Hlavní paleontolog britského muzea přírodní historie Colin
Patterson, přiznává: „Evolucionisté, právě tak jako Kreacionisté, se kterými občas
svádí bitvy, jsou sami stejní věřící. Pracoval jsem na tom (evoluci) po více než
dvacet let, a přitom jsem nepoznal ani jeden fakt. Je to pořádný šok, když si
uvědomíte, jak jste se nechal tak dlouho balamutit.“ (Harpers, únor 1985.) Když hovořil před skupinou svých kolegů
biologů, D.M.S. Watson, popularizátor evoluční teorie při britské televizi, (něco
jako byl Carl Sagan na televizi americké), připoměl jim jejich společnou víru,
kterou společně sdílejí: „Evoluce je přijímána zoology ne proto, že protože
byla pozorována, nebo by mohla být dokázána logickou evidencí, ale protože
ta jediná alternativa - speciální stvoření - je jasně neuvěřitelná!“ Toto
je něco, co mnoho vědců není ochotno přiznat. Douglas Dewar & L.M.Davies,
„Science and the BBC v „Devatenácté Století a Později“ duben 1943....
Významný britský astronom Sir Fred Hoyle připomíná dobře
známou matematickou skutečnost, že
„i kdyby se celý vesmír skládal z organické polévky,“ šance že by
vyprodukoval základní enzymy života, náhodným procesem bez inteligentního
zásahu, by byla asi 10 a za ní čtyřicet tisíc nul! Jinými slovy: toto se nemohlo nikdy stát! Hoyle pokračuje: „Darwinova evoluce nemohla
dát dokonce ani jednu řadu polypeptidů ve správném pořadí, tím méně tisíce v přesném
sledu, na kterém závisí přežití živé buňky.“ Proč tedy se tato nemožná teorie
ještě drží? Hoyle obviňuje evolucionisty z toho, že obhajují náboženskou víru:
„Tato situace (matematická nemožnost) je genetikům velmi dobře známá - a přesto
nikdo nemá odvahu to veřejně „prásknout.“ Většina vědců se drží Darwinovy
teorie, protože ta je tak mocně zakotvena ve výchovném systému. Buď tyto
koncepty přijmete, nebo vás označejí jako heretika.“ (Z interview A.P.
korespondenta George W.Cornalla, v prosinci 1982)...
Nikdo
nechce být „vedle“!
Když si uvědomíme tu skutečnost, že i předpokládaně
„objektivní“ vědci se drží zuby nehty těchto názorů, potom by nemělo překvapit,
že tak činí průměrný človíček. „Narodil jsem se Hindu, a zůstanu Hindu až do
smrti,“ je typické prohlášení. Místo slova „Hindu,“ můžete dosadit „Katolík,“
„Mormon,“ „Baptista,“ „Luterán,“ či jakékoliv jiné náboženské označení. Bohužel, to co se zdá být hluboko zakotvená
„víra,“ je často zesíleno pýchou a přirozenou tvrdohlavostí. Nikdo nechce být
„vedle.“ Obzvláště ponižující je přiznat, že celoživotní náboženská víra byla
„vedle,“ a že náboženství „zděděné“ po
předcích (nebo „vědecký“ pohled ze školy) byly zcela falešné. Nakonec věda,
(jak mnozí vědci připouštějí) a ateismus, který občas produkuje, jsou také
„náboženské víry.“ Mnoho lidí přijímá to, co bylo řečeno v rádiu, televizi, či
napsáno v knihách magazínech či novinách, jako by média nečinila chyby a byla
za hranicí předsudků. Obojí je pošetilé. Nikdo a tím také žádná agentura není
bez chyb a osobního zaujetí. To samé platí pro školy, výchovný personál a učebnice.
Dobře víme, že se učila falešná historie v komunistických zemích, ale
zapomínáme na to, že podobné falešné informace jsou na Západě ze stejných předsudků
a nepoctivosti. Chce to odvahu a pokoru
se postavit tváří v tvář faktům, obzvláště když by zvrátily celoživotní předsudky
a loajality.
Univerzální naivita.
Když člověk nevidí jak se určitá událost odehrála, nezdá
se mít jinou možnost, než uvěřit výpovědi očitých svědků. Za takovýchto
okolností se zdá být rozumné uvěřit zprávě, když člověk zná a má plnou důvěru v
osobu, která zprávu přináší. Nebylo by loajální neveřit tomu, co vám sděluje
dobrý přítel. Vlastně nevěřit by se rovnalo obvinění ze lži, nebo alespoň naznačení,
že ta osoba neví o čem hovoří, a tím je nespolehlivá. Ovšem, i zde je třeba
obezřetnosti. Dokonce i když očitým svědkem je blízký přítel, ve kterého máme
plnou důvěru, lidé se mýlí. Moudrý člověk se bude ptát inteligentní otázky aby se ujistil, že to co
se stalo, je popsáno přesně, a že svědek rozumí události tak, jak se odehrála.
Teprve když jsou fakta jasně popsána, člověk potom by měl zprávě uvěřit bez
ohledu na to, kdo zprávu přinesl.
Po podstatnou část našich životů jsme naivní - alespoň většina
z nás. Proto také existuje mnoho podvodníků a podvodníčků, kteří nacházejí
dostatečné množství lidí, na kterých se živí. My všichni potřebujeme zdravou
dávku skepticismu. Známe povídku o muži který kráčí po ulici a vhodí čtvrťák do
hrníčku žebráka s černými brýlemi, který má u sebe nápis: „Pomozte chudému
slepci!“ Po několika krocích se dárce
otočí a je šokován když vidí, jak „slepý“ nadzdvihne brýle a podívá se do hrnečku.
Dárce se rozlobeně vrátí a prohlásí „Vy nejste slepý!“ „Slepec“ odvětí: „Ano
pane, nejsem.Ten slepec je na dovolené, a já jsem si jen vypůjčil jeho místo. Většinou
jsem hluchoněmý na druhém konci ulice.“ Nedalo by mnoho práce se zeptat
„slepce“ předem a dozvědět se pravdu ještě před vhozením mince do hrníčku. A
právě tak není třeba mnoha otázek, chcete-li se něco dozvědět o tom či onom
náboženství. A přesto se málokdo ptá, a když se jedná o náboženství, otázky ani
nejsou občas dovoleny. Po tolika letech cestování a přednáškách různým
audiencím v různých zemích a kulturách mne vždy potěší, když posluchači mají
zájem a zahrnou mne otázkami. Ovšem vím, že většina kazatelů a učitelů tuto možnost
nenabízejí.....
Jaký důvod pro vaší víru máte vy ?
Všechna náboženství - v určitém bodu - vyžadují víru. Většinou
to není víra v Boha, ale v nějaký náboženský systém, samotnou církev, v zakladatele, nebo v momentálního vůdce. Dáte-li svou víru v někoho menšího nežli je
Bůh, i když ta osoba prohlašuje že Boha
zastupuje, každopádně - dříve nebo později -
dojdete ke zklamání. Člověk se pak stane cynickým a odvrátí se od veškerého
náboženství, a odmítne jakoukoliv možnost se pravdy dopídit. Nebo, na druhé
straně, se člověk stane opatrným a vážnějším hledačem, moudřejším a více
rozhodnutým poznat Boha, ale zároveň velmi obezřetným tam, kde se jedná o sliby
a učení pouhých lidí....
Jak uvidíme na následujících stránkách, každá „víra,“
která není založená na důvodu, který je podpořený nezvratitelnou evidencí, je
totální pošetilost. Bible předkládá záznam toho, co nazývá „víra,“ souhrn
pravd, který nám dává jediné možné odpovědi na finální otázky života. Chceme se
k těmto otázkám postavit poctivě a otevřeně a zároveň se velmi opatrně ujistit,
že odpovědi, ke kterým dojdeme, jsou platné. Dovolíme, aby kritikové napadli
Bibli ze všech pohledů. Objevíme, že
evidence na podporu „víry“ je absolutně nevyvratitelná.
Není nic nesprávného v kladení otázek, když hledáme
pravdu. Vlastně zkoumavé otázky jsou podstatné v procesu hledání pravdy. Ať už
jsou odpovědi jakékoliv, tyto musí být dále zkoumány, až se jeden ujistí, že
pravdu skutečně našel. Tato kniha je vlastně série otázek, které se upřímní
hledači (a i mnoho kritiků, skeptiků i ateistů) ptali - společně s logickými
odpovědmi pro každou danou otázku. Následující otázky byly pokládány autorovi
této knihy upřímnými lidmi, kteří poctivě hledali evidenci, která by opravdu
podpořila pravou víru - jiní se opět snažili Bibli popřít, a zničit víru, kterou Písmo lidstvu nabízí. Zájmy vyjádřené tazateli kryjí
široké pole námětů od toho, zda lze zjistit
že Bible pravdivá je, až po to zda Ježíš Kristus skutečně existuje, zda
je opravdu Spasitelem hříšníků, a jak může člověk mít jistotu spásy. Přesnost biblických předpovědí je dalším předmětem,
který si žádá naší pozornost. Historická i vědecká platnost Bible bude právě
tak zkoumána, jako otázka existence Boha Bible, a jiné problémy životní důležitosti. Formát je velmi jednoduchý: Je podána otázka
a autor podává odpověď tak, jak došel k porozumění problémů Bible, vědy, historie a zkušenosti. Kapitoly jsou rozděleny
podle diskutovaných předmětů..............
Ten, kdo chce filosofovat, musí
nejprve pochybovat o všem....
- Giordano Bruno -
Když
si zakladatel nového náboženství postěžoval na nedostatek následovníků,
Talleyrand
mu odvětil:
“Začít nové náboženství není lehká věc, ale něco vám
poradím. Nechte se ukřižovat,
pochovat a třetího dne vstaňte z mrtvých; potom čiňte zázraky, křiste
mrtvé, hojte všechny neduhy,
vyhánějte démony, a potom možná dosáhnete svého.“ Talleyrand tím naznačuje,
že náboženství je
humbuk; že musí být založené na lži.....
- Samuel P. Putnam -
v
knize „400 Let Volné Myšlenky.“
Jak je
to, že tesař, narozený z lidu jehož velcí učitelé byli úzkoprsí, zahořklí,
netolerantní pedanté,
se stal suverénním náboženským Učitelem jakého svět kdy poznal... tou
nejdůležitější osobností v historii světa?
- W.S.Peake -
Žádná
revoluce, která se kdy odehrála,
se
nedá přirovnat k té, kterou vyvolala slova
Ježíše Krista.....
-
Mark Hopkins
-
Teoretická mysl (Křesťanství) může do sebe pojmout všechno co věda je
schopna objevit
a ještě vyzvat
vědce, aby
hledali hlouběji a hlouběji....
-
Gordon Allport -
<< 1. Důkaz, Důvod, Víra. >>
Skok do tmy
Otázka: Vždy jsem rozuměl, že je rozdíl mezi důvěrou (belief) a vírou (faith). ve smyslu že důvěra je založena na faktech a
víra, protože se týká náboženství, musí být oddělená od důkazu i důvodu. Zní to sice rozumně, ale poslední dobou jsem
začal přemýšlet, zda a proč by to měla být pravda. Můžete mi pomoci?
Odpověď: Zápasíte s vážným neporozuměním, které již
v historii přivedlo mnohé pod jho náboženství. Bible staví víru i důvěru na
stejnou úroveň bez jakéhokoliv rozdílu mezi nimi. Samotný selský rozum a trocha
úvahy vám poví, že víra musí mít faktuální základ právě tak jako důvěra. Víra není skokem do tmy. Kromě toho víra v
Boha a Jeho Slovo, protože zahrnuje problém věčnosti, je mnohem důležitější než
důvěra ve věci tohoto života.
A proto by měla víra mít mnohem solidnější základnu, nežli
pouhá důvěra. Člověk si může dovolit určité nejistoty v záležitostech tohoto světa,
ale pouze hlupák se bude cítit pohodlně i jen s nejmenší pochybností ve věcech,
které na nás mají efekt po věčnost. Nepřekvapuje tudíž, že veliký apoštol Pavel
napsal „Prověřujte všechno, držte se toho, co je dobré.“ (1 Tesalonským 5:21).
Lukáš nám říká, během posledních 40 dnů, které Ježíš
strávil se svými apoštoly po vzkříšení, „mnoha důkazy prokázal, že je naživu“ (Skutky
1:3). Je jasné, že Ježíš nepovažoval za dostatečné se jen ukázat, aniž by podal
nějaké důkazy o tom že je skutečně naživu. Považoval za zcela legitimní a
zásadní dokázat že je Tím, který byl ukřižovaný
a který vstal z hrobu v tom stejném těle, (i když mělo nyní novou, slavnější
formu), ve kterém byl do hrobu uložený. „Podívejte se na mé ruce a nohy, že
jsem to já.“ řekl šokovaným učedníkům, když se s nimi setkal poprvé po svém vzkříšení.
„Dotkněte se mne, a podívejte se, duch nemá maso a kosti, jak to vidíte u mne.“
(Lukáš 24:39). Domnívali se zprvu že
vidí ducha, ale On jim dokázal opak. Nevěřícímu Tomáši, který nebyl prvního
setkání přítomen řekl: „Polož svůj prst sem a pohleď na mé ruce, sáhni svou
rukou a polož ji do mého boku....“ (Jan
20:27). Toto byl nevyvratitelný důkaz!
Zdravý rozum nám přikazuje, abychom žádali striktní důkaz
dříve, nežli se k něčemu zavážeme, nebo někde své úspory investujeme. Jak
mnohem důležitější je si být absolutně jistý(á) nežli vírou akceptujeme takové
věci, které rozhodují o naší věčné budoucnosti. Ta pravá „víra“ jak uvidíme, může
být pouze založena na solidním důkazu - ne na pocitu, intuici či emoci. Tím
méně na slepém podřízení se nějaké náboženské autoritě.
„Vidět“ - znamená to „věřit“?
Otázka: Známé rčení říká: „Vidět znamená věřit“ - přesto
Bible říká „žijeme vírou, ne tím co vidíme“ (2 Korintským 5:7) Tyto dvě myšlenky se zdají být v konfliktu.
Která je pravdivá?
Odpověď: První rčení, i když částečně pravdivé, může vážně
zavádět; to druhé je pravdivé absolutně. Zatím co vidět občas pomůže jako svědectví
události, člověk „nevidí“ vždy zcela přesně. A tak „vidět“ není vždy dostatečným
důvodem pro uvěření. Dále, „vidění“ není nezbytné pro věření protože my jasně věříme
v mnoho skutečností, které jsme neviděli....
Na příklad mnoho lidí nevidělo Čínu svýma očima - a přesto
věří že taková země existuje, na základě svědectví těch kteří tam byli, a i
jiné evidence. Nikdo nikdy neviděl přitažlivost, i když pozorujeme to, o čem se
domníváme že jsou její efekty. Právě tak ještě žádný vědec neviděl energii, a přesto
se věří že je to něco, z čeho se skládá celý vesmír..... Kromě toho, zdání někdy klame, jak každý ze
zkušenosti ví. Fata morgana v poušti ukazuje na vodu, i když je to jen horký
písek. Kouzelník na jevišti dovede ošálit diváky tak, že „vidí“ nemožné.
Vlastně ve skutečnosti nikdy „nevidíme“
to na co se díváme! Ty čtenáři nevidíš stránku a tisk toho co právě čteš. To co „vidíš“, je dojem, činěný na tvé
mozkové buňky, odraz nesený světelnou vlnou do očí a potom spojením nervů do
mozku. Zda tento dojem je přesně
takový jako je skutečná stránka a skutečný inkoust - je něco, co my lidé, nikdy
zde nepoznáme. A tak „vidět“ není
to co si člověk představuje, a „vidění“
není tou nejlepší cestou k víře nebo uvěření!
Britský astronom Sir James Jeans prohlásil:
Významným
úspěchem fyziky dvacátého století není teorie relativity , ani quantová teorie či
rozbití atomu - ale všeobecné uznání, že jsme se ještě nedostali do kontaktu s
finální realitou...
Kráčíme
vírou - ne zrakem..
Ježíšova slova, když se ukázal pochybujícímu Tomáši jsou
velmi poučná: „Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mne uviděl. Požehnaní jsou ti,
kteří neviděli a přesto uvěřili.“ (Jan 20:29). O vzkříšeném Kristu, který je nyní po pravici Otce, Petr píše: „I
když jste Ho neviděli, milujete Ho, i když ani teď nevidíte, věříte v Něho...“ (1
Petr 1:8). Pakliže „věřit“ potřebuje
„vidět,“ potom ti, kteří žijí dnes, a na rozdíl od Tomáše nikdy Krista neviděli
a ani se Ho nedotkli, nemohou v Něj uvěřit.... A pakliže „vidět je věřit,“
nikdo by nikdy nemohl uvěřit v Boha, protože „On jediný je nesmrtelný a přebývá
v nepřístupném světle; Jeho nikdo z lidí nespatřil a spatřit nemůže.“ (1
Timoteovi 6:16). Apoštol Jan prohlašuje že „Boha nikdo nikdy neviděl“.. (Jan
1:18, 1 Jan 4:12). A přesto máme v Boha věřit, a veliké množství
inteligentních lidí v Boha věří, aniž by Ho kdy viděli fyzickýma očima. Je tedy
zřejmé, že víra nespočívá ve vidění zrakem, ale v tom že nás pojí s tím, co je
neviditelné. Grandiózní kapitola Bible na víru začíná: „Víra je podstatou věcí
které nevidíme....“ (Židům 11).
Tato prohlášení Bible odhalují veliký omyl v učení
visualizace. Na příklad pastor největší kongregace na světě učí, že ´je
nemožné mít víru a obdržet odpověď k modlitbě bez jasné visualizace objektu či
výsledků za který se modlíme..´ (Paul
Yonggi Cho „Čtvrtá Dimenze“). Právě naopak, pokus o visualizaci a tak „vidět“
ničí víru, která přece zahrnuje pouze to, co „nevidíme“! Uvědomte si, že „kráčíme
podle víry, ne zraku“ je s visualizací neslučitelné! Ty nejdůležitější prvky tohoto fyzického života jako lásku, radost, mír, účel, spokojenost,
pravdu, spravedlnost a pod, nemůžeme ani vidět, ani vysvětlit! Není tomu tak dlouho, co celý vědecký svět věřil,
že fyzická věda jednou všechno vysvětlí - včetně vědomí. Tato nafoukaná naděje
už není tak hlasitě vyslovována. Laurelát Nobelovy Ceny, John Eccles poukázal
na nedávný objev že mysl je nefyzická jednotka, který zapříčinila pád vědeckého
materialismu. (Sir John Eccles & Daniel N.Robinson „The Wonder of Being
Human - Our Brain & Our Mind“ -
1985).
Další nositel Nobelovy Ceny, Erwin Schroedinger, který
hrál tak vlivnou roli v dnešní fyzice prohlásil: Vědecký obraz skutečného světa je hrůzně tichý o tom, co je tak blízko
naším srdcím, o tom na čem nám tolik záleží. Neví nic o dobru a zlu, o Bohu a věčnosti...
Odkud jsem přišel a kam jdu? To je ta úžasná a nezodpověditelná otázka pro každého
z nás. Věda na ní nemá odpověď... (Citát Erwina Schroedingera v „Quantum
Questions :Mystical Writings of the World´s Great Physicists“ 1984).
„Vidění“ má vážné limitace a proto má málo co do činění s
„uvěřením“ a už vůbec nic s „vírou.“
Chceme-li poznat tyto důležité skutečnosti, o kterých věda neví nic,
musíme mít víru. Ovšem toto prohlášení okamžitě přinese otázku jak můžeme věřit
v to či v koho, co či koho vidět nemůžeme. Víra
musí stát na evidenci, která je nezávislá na fyzickém vidění a vědeckém ověření
- ale která je přesto nevyvratitelná! Zbytek
této knihy má o tomto mnoho co vysvětlit........
Je nesprávné požadovat důkazy pro to, v co věříme?
Otázka: Od dětství jsem vyrůstal v určité církvi a věřil všechno
co mně rodiče a kněz učili. Jak jsem vyrůstal, počal jsem mít pochybnosti; ovšem
když jsem se zeptal kněze, bylo mi řečeno že musím přijmout vše co Svatý Otec a
biskupové prohlašují. Chtěl jsem, ale otázky mi nedaly pokoj. Je chybné požadovat nějakou evidenci či
dokonce důkaz toho, co církev učí?
Odpověď: Je neuvěřitelné, jak mnoho lidí, kteří chodí
pravidelně do kostela přijmuli nelogickou
a nebezpečnou ideu, že v případě náboženství by se člověk nikdy ptát neměl,
protože to naznačuje „nedostatek víry.“ Právě naopak! Člověk se ptát musí a
nesmí přestat, dokud nedostane uspokojující odpověď. Skepse je vlastně základním prvkem na cestě k víře - pokud
„nezatvrdne“ do pýchy nebo se nestane pláštíkem pro předsudky. Naivita není žádnou
pomocí na cestě k pravé víře, je vlastně jejím nepřítelem...
Víra je absolutní a totální důvěra. Je jasné, že nikdo
jiný než Bůh si nezaslouží naší absolutní a totální víru. „Měj víru v Boha“ řekl Ježíš. (Marek
11:22). A tak, jakmile je taková víra
zaměřená na někoho (pastor, kněz, guru), nebo na něco (kongregace, církev,
instituce) jiného než na Boha, je zaměřena
nesprávně. Bůh jediný je všemohoucí, vševědoucí a všudepřítomný, a tudíž není
možné aby nás zklamal, věříme-li Mu. Pouze On je hoden naší absolutní důvěry;
také nás drží odpovědné za to jak Ho známe osobně
a jak na této bázi v Něj skládáme svou víru.
Znát Ho osobně?
Ano. Učí nás to jak Bible, tak i prostý
rozum. Každý kněz, pastor, guru či církev, vydávající se za prostředníka mezi člověkem a Bohem, a
prohlašující věř mi, už tímto vyžaduje
totální důvěru, kterou máme mít pro samého Boha. Pochopitelně, pakliže
jakákoliv osoba má jednat jako prostředník mezi Bohem a zbytkem lidstva, musí sám být Bohem, protože nikdo jiný
není hoden důvěry bez jakýchkoliv otázek. Ježíš Kristus je Bůh, který se stal člověkem
skrze zrození z panny. A proto Bible učí „je jeden Bůh a jeden (pouze jeden!) prostředník mezi Bohem a
lidmi, člověk, (který je také Bohem) Kristus Ježíš“ (1 Timoteovi 2:5).
Každý náboženský systém, který vyžaduje víru ve své učení
na základě údajné autority spíše než
na podkladě tvrdé evidence, který není ochoten dovolit svobodné prozkoumání upřímnou
a zvídavou myslí, si nezaslouží naší důvěru.
Myšlenka, že pouze kněžská či klerikální elita je kvalifikována
rozhodnout pravdu v oblastech náboženství, morálky či víry, a jejích dogmata přijmuta
bez jakýchkoliv otázek nebo pochyb, je lež která stála miliony lidí jejich svobodu,
a mír duše na zemi, a odsoudila je na věky. Sám Bůh navrhnul lidstvu „Přijdi a
budeme spolu uvažovat....“ (Izaiáš
1:18). Této rady se budeme držet skrze
celou tuto knihu....
Jakou roli hrají evidence a důvod?
Otázka: Je mi jasné, že nedává smysl a je dokonce nebezpečné
věřit něčemu jen proto, že nějaká církev nebo náboženský vůdce říká, že tak věřit
musím. Je jasné, že nějaký podklad pro víru být musí. Ale jsem zmatený z toho, že
pakliže mám víru podpořenou důvodem a evidencí - pak to přece už není
„víra.“
Odpověď: Váš zmatek pochází z představy, že když jakákoliv evidence a rozum jsou ve víře
obsažené, potom to činí víru kompletně racionální, což by nedávalo smysl. Je
jasné, že nepotřebujete víru v něco, co je samo-evidentní, nebo co lze dokázat
beze zbytku, jako třeba skutečnost, že je na nebi slunce a že posílá své teplo
na zemi.
Na druhé straně rozum a evidence mohou ukázat směr, kterým
se víra má brát - a musí se brát. Ano, víra nesmí porušovat rozum a evidenci,
jinak by byla neracionální. Víra prostě učiní krok za racionalitu, ale pouze ve směru, na který evidence a rozum
poukázaly! Myšlenka „skok víry“ (že víra není racionální)
byla propagována občas školou filosofie a náboženství. Kdyby tomu tak
bylo, nebyl by jiný základ pro to co věříte,
nežli pocity nebo intuice. Výsledkem by byla víra v cokoliv. Jak se občas říká,“když to pro tebe funguje, potom je to jistě
O.K.“ To je nesmyslná myšlenka,
která popírá absolutnost pravdy.
Podlé takové teorie je „víra“ důležitější, nežli předmět
této víry. Nezáleží na tom co věříš,
hlavně že v něco věříš. V něco přece věřit
musíš - tak udělej ten „skok“! Je to „věření,“
které působí efekt, který člověk hledá - teorie, která má dočasnou a
omezenou pravdu. Ano, věřit v „Sílu“ z „Hvězdných Válek,“ nebo že Bůh je takový
magický džin, který existuje, aby splnil jakákoliv přání, přináší takový dobrý
povrchní pocit. Nakonec se ale prokáže být klamem, celá ta bublina eufórie
praskne a zanechá člověka v horším stavu než před počátkem....
Víra je reakce na prokázanou pravdu.
Na povrchu se zdá být zcela oprávněné odmítnout rozum a důkazy,
protože Bůh je daleko za hranicí naší schopnosti Ho plně pochopit a tím také
mimo důkaz, který bychom pochopit mohli. Jak může evidence - tím méně důkaz mít jakokoliv roli ve víře k Bohu?
Jak už jsme poznamenali, v případě že by rozum nehrál vůbec žádnou roli, potom člověk
může věřit v jakéhokoliv boha - myšlenka,
která je jasně falešná. Člověk nějakou evidenci mít musí aby uvěřil, že vůbec nějaký
Bůh existuje. Jak jinak podpoříte samotnou ideu Boha?
Na štěstí, je dostatek evidence všude kolem nás. „Nebesa
prohlašují Boží slávu“... (Žalm 19:1) „Jeho
věčnou moc a božství, i když jsou neviditelné, lze totiž jasně poznat již od
stvoření - když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou (celé lidstvo!) bez výmluvy...“
Člověk se nemůže mnoho naučit od té neuvěřitelné skutečnosti vesmíru, od
nádherné jednoduchosti atomické struktury prvků, až po neuvěřitelnou komplexitu
živé buňky s deseti tisíci chemických reakcí v dokonalé balanci jedna s druhou,
bez uvědomění si, že to všechno přece
nemohlo vzniknout náhodou! Konstrukce,
vzor prostého stromového listu, (nemluvě o lidském mozku!) vyžaduje
inteligentního Návrháře, Konstruktéra, který Sám je mimo a nad naše nejvyšší myšlenky
a chápání - protože jinak by nemohl být schopný stvořit a zároveň řídit vesmír. A proto je vhodné a
rozumné seznámit se s neuvěřitelným řádem vesmíru, a z takovéto evidence dojít
k závěru, že jak vesmír, tak i my sami jsme nemohli povstat jen náhodou ale že
jsme byli naplánováni a stvořeni inteligentní Bytostí, která toho schopná
byla. Evidence a rozum poukazují k
Bohu! Toto není pouze legitimní, ale i
zásadní krok k poznání Boha.
Tento Bůh, má-li býti Stvořitelem, a Udržovatelem
vesmíru, musí mít schopnosti, které jsou nekonečně daleko za hranicí naší
schopnosti pochopení. Rozum je schopen sledovat evidenci pouze do určité
vzdálenosti, potom shledá, že není možné jít dál. A to je ten bod, kde další
krok může udělat pouze víra ale který je, (a také musí být) ve směru, na který
rozum a evidence ukazují! Ateista
vidí tu stejnou evidenci a také učiní krok „víry“ za hranici rozumu. Bohužel,
ateista udělá krok ve směru opačném, a aby uniknul důsledkům které plynou z připuštění
existence Boha, rozhodne se popřít jakoukoliv evidenci a tím se stává jeho
„víra“ zcela iracionální a vlastně žádnou
skutečnou vírou není. Existuje mnoho specifické evidence pro víru jak v
Boha, tak i Bibli jako Jeho Slovo, ale o této evidenci budeme hovořit později.
Nutit se k víře je nebezpečné!
Otázka: Bojoval jsem s tou věcí, které se říká „víra,“ po
celý svůj život. Chci „uvěřit“ v Boha,
ale nijak se mi to nedaří. Stále mám ty sžíravé pochyby. Co mám dělat?
Odpověď: V žádném případě se nesnažte „přinutit se“ do
víry v Boha Bible. Postavte se nejprve
tváří v tvář logické nutnosti Boží existence. Bez Boha by neexistoval ani
vesmír, ani my, bez Boha by neexistoval ani smysl, ani účel pro cokoliv. Bible
začíná: „Na počátku Bůh stvořil nebe i zemi..“ Ano trochu se nepokouší
argumentovat o Jeho existenci, protože tento fak je samo-evidentní z vesmíru
který vidíme kolem nás, a byl implantovaný do našeho svědomí samým
Bohem....
Bible, bez
jakékoliv omluvy prohlašuje: „Bůh neexistuje“ si řekl hlupák ve svém srdci...(Žalm
14:1, 53:1) . Každý přemýšlející člověk musí souhlasit. Pouze hlupák se může
domnívat, že vesmír povstal sám o sobě. Už sama jedna živá buňka lidského těla
je, podle nositele Nobelovy Ceny Linnuse
Paulinga „složitější než město
New York.“ Představovat si, že samotný život (záhada, která je mimo hranice vědy
ji pochopit) a neuvěřitelná komplexita hmoty která život podporuje, vznikly
náhodou - je zcela absurdní!
Veškerá
evidence ukazuje na Boha.
Dejme tomu, že dva trosečníci z potopené lodi bloudějí po
dny v moři, až pojednou přistanou na malém ostrovu. Jejich tajnou nedějí
-pochopitelně - je, že ostrov je obydlený, že naleznou potravu, lékařské ošetření
a transportaci domů. Když se tak prodírají džunglí, pojednou narazí na
zcela zautomatizovanou továrnu, která
naplno pracuje. Jeden z trosečníků
zvolá „zaplať Bůh! Ostrov je obydlený! Někdo tuto továrnu musel udělat a řídí
ji!“ „Jsi cvok,“ odvětí druhý. „Už jsi
byl příliš dlouho na slunci! Není žádný důvod pro víru, že tato věc byla
naplánována a zhotovena nějakou inteligentní bytostí. To se všechno sestavilo
náhodou v průběhu - kdo ví, kolika miliard let!“ Ten první člověk se podívá dolů na zem a vidí hodinky s
rozbitým náramkem ležící v trávě. Zvolá opět:“Podívej se, hodinky! To dokazuje,
že ostrov je obydlený!“ „Děláš si
legraci?“ odpovídá jeho společník. Tato věc je pouhá konglomerace atomů,
které tak přišly dohromady náhodou za
miliardy let namátkového výběru.“
Žádný člověk zdravého
rozumu by si kdy představoval, že továrna či hodinky vznikly náhodou. Jak potom
může racionální tvor tvrdit, že vesmír vešel do existence náhodou - tím méně že
tak vznikly životní formy na zemi!
Jedna jediná buňka listu či těla zvířete je tisíckrát složitější, nežli
fabrika a hodinky dohromady! Lidské tělo
se skládá z trilionů buňek, tisíců různých druhů, a všechny pracují společně v
dokonalé rovnováze! Naši nejlepší vědci nejsou sto vyprodukovat lidský mozek
dokonce ani se všemi počítači a technologií k dostání! Pouze Bůh je tak schopný! V žádném případě to nebyla náhoda!
Právě tak nedává smysl že by Bůh stvořil člověka, aniž by
pro něj měl definitivní účel. Není nic tak zmařeného, zbytečného, jako
inteligentní osoba bez smyslu a cíle v životě. Na druhé straně není možné, aby
vznikla myšlenka „smyslu“ náhodou, protože účel a náhoda, jsou v
totální opozici! Nemůže být Projekt bez Projektora. A proto
víme, že Bůh měl v našem stvoření určitý plán. A pakliže měl, potom také musel udělat
nějakou cestu komunikace k tomuto účelu. Bible o sobě tvrdí, že je Božím Slovem
pro lidstvo, a vysvětluje Boží účel a plán. Nečeká, že tomu uvěříme, bez
dostatečných důkazů, a tak to Slovo má v sobě veliké množství evidence - mnoho
z toho vidíte v muzeích tohoto světa a je
tak nevyvratitelná, že nikdo, kdo je schopen Bibli číst, nemá žádnou
omluvu pro pochyby o jejích tvrzeních. Předneseme mnoho takových důkazů v této
knize.
Hlavním důkazem Boží existence které Bible nabízí, je splnění
stovek různých předpovědí, proroctví. V Izaiáši 46:9-10 Bůh říká, že svou
existenci dokáže tím že řekne co se stane, ještě než se to stane. V Izaiáši
43:10 Bůh praví Israeli že je Jeho svědkem, jak pro sebe tak i pro svět, že On
je Bůh. Jak to? Protože mnohá proroctví, která
Bůh pronesl o Israeli a která se splnila, jako: Že Židé budou rozptýleni
po celém světě do každého národa; že budou nenáviděni, pronásledováni, zabíjeni
jako žádný jiný národ (antisemitismus); že budou zachováni - navzdory Hitlerům,
kteří se je budou snažit vyhubit; a že v posledních dnech budou přivedeni zpět
do své země ..... a mnoho dalších předpovědí, které byla jasně splněny, a které
se plní před našima očima. Nepůjdeme do detailů, s proroctvím jsme se zabývali
v dřívějších knihách (na př. How Close
Are We?) Naše pointa je, že by nikdo
neměl věřit čemukoliv, bez bez solidního důvodu pro věření, že je mocná
evidence pro existenci Boha, a že Bible je nepřekonatelná....
Máte-li evidenci a důvod -
k čemu je víra?
Otázka: Pakliže evidence a důvod jsou zásadní části víry,
potom nechápu proč Bůh vyžaduje ještě víru? Proč nám nedá všechny důkazy? To že
musím ještě udělat ten krok víry, se mi zdá nerozumné.
Odpověď: Odpověď k vaší otázce je nadiktována naší vlastní
limitací. Ne proto že by Bůh měl nějaký nerozumný požadavek. Mít všechno
prokázáno a promyšleno, museli bychom se stát rovni Bohu. Je zřejmé, že nejsme:
Jsme koneční, Bůh je nekonečný. Prostě nemáme kapacitu porozumět všemu o Bohu a
Jeho vesmíru. Proto Mu potřebujeme věřit, říká-li nám o věcech, které nejsme
schopni pochopit. A tam přichází na řadu víra.
To, co jsme schopni porozumět o vesmíru a naší odpovědnosti
vůči Bohu z rozumu a našeho svědomí je dostatečné, aby nám ukázalo správný směr.
Když víme na základě evidence že Bůh existuje, žádáme Ho, aby se nám vyjevil a
ukázal nám svou vůli pro naše životy. Jsme ochotni Mu věřit ve všem co nám říká
- i když všemu nerozumíme. Poznáme (jak uvidíme) že On k nám promluvil z Bible,
a to velmi jasně a srozumitelně.
Víra nám odhaluje vesmír za hranicí našeho
chápání.
Ta prvá víra nám otevírá poznání Boha a Jeho pravdu,
kterou bychom jinak nepoznali.. To je ta cena víry v Boha. Jak Ho jednou
poznáme a máme jistotu že skutečně slyšíme Jeho, potom porozumíme Jeho pravdě
tím, že uvěříme to, co On říká. Výsledkem je skutečnost že chápeme a rozumíme
tomu, co by pro nás bylo jinak nepochopitelné. Na příklad Bible prohlašuje:
„Vírou rozumíme, že světy byly stvořeny Božím Slovem, tak že věci které vidíme,
nevznikly z viditelného..“ (Židům 11:3)
Tato slova, napsaná
téměř před 2000 lety, nám jasně prohlašují, že vesmír byl vytvořen z
neviditelné substance. Nikdo v té době - ani po všechna ta staletí, měl dostatečný
vědecký um, aby dodal evidenci pro toto tvrzení. Důkaz musel počkat, až moderní
věda dohonila to, co Bible napsala před mnoha lety. Dnes víme, že vesmír je složený z neviditelné podstaty nazvané
energie! Navzdory veškerému pokroku vědy,
i když něco o energii již víme, stále nevíme přesně co to je. A přesto vírou věděl Křesťan vše co vědět
potřeboval: Že Bůh vyslovil vesmír do
existence svou nekonečnou mocí, a vytvořil jej z něčeho, co je neviditelné.
Fakt že tato slova
se nalézají v Bibli je jeden z důvodů, věřit jí spíše, než jakékoliv svaté
knize jiného náboženství. Jako kontrast, tyto knihy, jejichž prohlášení jsou
daleko od prohlášeních, které by věda mohla pouze přijmout - nikdy vyvrátit
(jako Bible), obsahují mnohé směšné myšlenky
které odrážejí úroveň chápání a kultury
lidí doby, kdy byly napsány.
Kdysi se věřilo že Země je plochá, a že je umístěna na zádech želvy, která
plave v moři. Řekové se domnívali, že obr Atlas držel Zemi na svých pažích.
Egyptský výčet stvoření zahrnuje bohy (jako třeba bůh slunce, který se narodil
na květině), někteří z nich byli částí zvířata, částí lidé.
Platon se domníval, že Země je živá bytost, která když se
otřese, působí zemětřesení. Bible,
napsaná ve stejném časovém období lidmi, kteří žili ve stejných
kulturách, je zcela prostá takových mýtů. Dokonce i Korán, napsaný mnohem později,
obsahuje arabské mýty. Jak už bylo často poukázáno: Bible je jedinou knihou starověku, která je přesná ve všech vědeckých
detailech. Druhé knihy z té doby obsahují legendy a příliš dětinské omyly, než
aby se o nich dalo uvažovat. Dokonce i Korán, který je srovnatelně modernější,
obsahuje historické a chronologické omyly. (S.Maxwell Coder & George F.
Howe, „The Bible, Science and Creation“ 1965). Je mnoho dalších důvodu pro víru v to, že Bible je tím čím o sobě
tvrdí že je: Neomylným Božím Slovem. Na následujících stránkách o tom budeme uvažovat při reagování na početné otázky..
Je víra silou mysli?
Otázka: Jednou z mých oblíbených knih byla „Síla Pozitivního myšlení.“ Její autor tam píše, že „pozitivní myšlení“ je jiné slovo pro
„víru.“ Povšiml jsem si, že jeho hlavní učedník říká totéž, že „víra“ je to, co
on nazývá „myšlení možnosti (possibility thinking). Nazývá Ježíše Krista tím
„největším myslitelem možnosti všech dob.“
Něco mi na tom vadí, ale nevím co. Můžete mi to vysvětlit?
Odpověď: Už jsme si řekli, že Ježíš učil : Měj víru v
Boha...“ (Mark 11:22) a že víra může
být pouze v Boha, protože On jediný je hoden totální důvěry. Na druhé straně může
- i ateista učit na semináři „Pozitivního myšlení,“ a také jich mnoho učí. Je
tedy zřejmé, že pozitivní myšlení nemá s vírou nic společného. Ve skutečnosti
je pozitivní myšlení v úplné opozici k víře.
Teorie pozitivního myšlení učí, že myšlenky, ať už
„pozitivní“ nebo „negativní“ ovlivňují vlastní tělo i osobnost, a tím zdraví.
Kromě toho se věří, že naše myšlenky ovlivňují i jiné lidi - a tím svět kolem
nás. A tak úspěch či neúspěch se údajně tvoří silou mysli.... Na druhé straně víra je zamířená na Boha a
Jeho všemohoucnost, nikoliv v údajnou sílu vlastní mysli - ať už vědomou či nevědomou.
Jaký rozdíl! Pro pozitivní myšlení je zcela jedno zda Bůh je skutečný či není -
důležitá je „víra!“ A tak se z Boha stalo placebo, které aktivizuje víru. Člověk může věřit v kosmickou energii či
cokoliv. Vše co rozhoduje je, zda věříš. Co tuto víru spouští, není podstatné.
Jasné je, že kdokoliv věří v pozitivní myšlení, se odvrátil od Boha a
je velmi podvedený.....
Neuniknutelná a vitální volba.
Stojíme před volbou: Buď uvěřit v sílu pevné víry, která aktivizuje
nějakou záhadnou psychickou sílu mysli - nebo uvěříme Bohu, jehož nekonečná moc
je jasně demonstrována po celém vesmíru. Pouze hlupák by zvolil sílu mysli před silou Boha! Ta pravá víra očekává, že Bůh učiní to, co ani mysl (vědomá či
nevědomá) ani talent, ani snaha nemohou dokázat. A proto důležitým prvkem víry je podřízení se vůli Boha. Víra jistě neočekává, že by Bůh udělal něco
proti své vůli, a ani by si tak nepřála. Víra věří, že Bůh dodrží své Slovo a
prosadí svou vůli v životě jednotlivce.
Zde je další omyl: Mnozí náboženští lidé se snažejí použít
„víru,“ ve snaze zapůsobit na Boha tak, že by udělal něco podle jejich vůle. Jsou takoví, kteří považují modlitbu jako náboženskou techniku
pro prosazení toho, co si přejí. Upřou svou mysl na cíl své tužby, a snaží se
Boha „přesvědčit,“ aby to pro ně udělal. A když někdo z nich otevře seminář a učí
techniku pro „splnění modliteb,“ lidé se hrnou po milionech, aby se „naučili“
prosadit vlastní vůli.
Vlastním příkladem nás Kristus učí, že nikdy nepočal
modlitbu, aniž by v srdci pronesl „Ne má, ale Tvá vůle...“ (Lukáš 22:42) Pavel dává stejný příklad. Měl nějaký neduh,
který nazýval „osten v těle,“ o jehož
odstranění prosil Krista: Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne
odešlo, ale On mi řekl „Má milost je pro tebe dostatečná, protože má síla je
největší ve slabosti“ A proto rád zůstanu ve slabosti, aby síla Krista na mně
spočívala.... (2 Korintským 12:8, 9)
Nikdo nemůže mít opravdovou víru v Boha, pakliže Ho nezná.
A pakliže člověk Boha zná, potom každopádně bude chtít spíše Jeho vůli splněnou,
než svou vlastní... Je samozřejmé, že Bůh je moudřejší nežli my. Dále už
dokázal svou lásku k nám. Potom - nedává větší smysl věřit Jemu a nepokoušet se
vynucovat naší nedokonalou vůli nad Jeho, ve víře v Jeho nekonečnou moudrost a
lásku? A to je ta pravá víra v Boha!
Nic jiného smysl nedává....
Leninovo dilema
Otázka: Celá ta idea víry v Boha byla vynalezena náboženskými
vedoucími, aby podvedli a zotročili své přívržence. To je jeden z rysů, který
mají všechna náboženství společný: je to elitní část kléru, která navede lidi
aby uvěřili v nějakého mytického Boha a pak předstírali, že jsou prostředníky
mezi Bohem a lidem, a tím drželi tyto ve své moci a nechali si za to platit!
Odpověď: To byla Leninova teorie. Byl také materialistou.
Pro něho neexistovalo nic kromě fyzického světa, a jediná cesta jak svět
poznat, byl kontakt s ním. V souhlase s Freudem, Lenin věřil že člověk je podnět-reakce
mechanismus bez duše a ducha, prostě halda proteinových molekul prošitá nervy.
Lidské chování se učí zkušeností a může být proto přeprogramovaný skrze
„modifikaci chování,“ což je jemný název pro „vymývání mozku,“ který Komunisté
vyvinuli do dokonalosti - ovšem to způsobilo destrukci člověka....
Pochopitelně, v takové teorii není místo pro Boha, a to
byla přesně ta příčina problému, který
Lenin viděl, když se odvážil o tom přemýšlet. Člověk přece může znát to, co
existuje ve fyzické říši. Zvířata bohy nemají, tak proč by měl člověk, ve svém
evolučním procesu si vymyslet takovou fantazii? Jelikož člověk je mechanismus podnětu-reakce, může znát pouze to,
co ho stimuluje. Dotkne se něčeho horkého-studeného a učí se horké-studené.
Dotkne se něčeho tvrdého, nebo je udeřen něčím tvrdým, a učí se o „tvrdém.“ Vše
co může znát, je to, co zažil, s čím má
zkušenost: Podnět z fyzického světa a jeho instinktivní reakce, zděděná skrze
miliony let vývoje, potom modifikovaná a přeprogramovaná podle vlastní zkušenosti.
Ani věda nemá jiný zdroj poznání.... Podle této teorie nemůže člověk přemýšlet či snít o něčem, co ve fyzickém světě
neexistuje. Jistě, s pomocí alkoholu může
mít vidiny růžových slonů - ale růžová barva existuje a sloni také.... Může
snít o „ráji“ nebo „nebi,“ ale to se vždy podřídí zkušenosti: dobrá loviště
amerických indiánů a země luxusu egyptských faraónů. To vidíme podle luků a šípů,
či drahých obleků a šperků pochovaných s mrtvými.
Jaký podnět zapříčinil reakci „Bůh“ v lidské
mysli?
Tato teorie se zdála být konzistentní a dala se
demonstrovat tím že pochybovač dostal ůkol, aby visualizoval novou základní
barvu do duhy. To nikdo nesvedl. Z toho je tedy zřejmé, že kromě fyzického světa
neexistuje nic a nikdo není schopný počít v mysli cokoliv co neexistuje a co
nezažil. Ovšem tato teorie měla jednu vadu: Pošetilí lidé měli fantasii o Bohu.
Odkud ta přišla? To opovržení hodní kněží
si museli „Boha“ vymyslet, a od té doby jím plnili mysl prostých lidí, aby je
udrželi v područí. Komunismus lidi osvobodí od toho náboženského opia. Ano, ale
kde vzali kněží tuto ideu, pakliže to, co neexistuje nemůže nikdy přijít do
mysli lidí? Co to bylo za „stimulus,“ který zapříčinil tuto reakci „Boha“? A zde je ten háček. Podle Leninovy teorie
musel Bůh existovat, protože jinak by si Ho nikdo vymyslet nemohl....
Není zajímavé, že zatím co filosofové se po staletí snaží
dokázat existenci Boha, Bible se o to nesnaží ani v nejmenším! Je to jedna z
knih, ve které by jste očekávali mnoho složitých argumentů pro existenci Boha -
ale není tam ani jeden. Už tento samotný fakt říká něco důležitého o Bibli a o
Bohu: On přece kontaktoval každou osobu v jeho nebo v jejím svědomí! Každý ví, že
Bůh existuje, a to zahrnuje i Tebe! A tak Bible o tom ani nediskutuje, protože
celé lidstvo má tento koncept který říká že Bůh existuje....
Pakliže již musíte uctívat něco
co je větší než vy, proč neuctívat Slunce a hvězdy?
- Carl Sagan -
Jediný
rozdíl mezi Panteismem a Ateismem je používání slova Bůh. Ateista tvrdí,
že je pouze
jedna Existence. Uznává univerzalitu zákona; uznává přirozenou
moralitu
sejně jako Panteista.
- Samuel
P.Putuam, vedoucí ateista 19ho století -
<< 2. Kdo je
Bůh? >>
Vyšší moc jakéhokoliv
jména?
Otázka: Proč jsou Křesťané v tak silné opozici vůči mnoha
jiným konceptům Boha, které ctí jiná náboženství? Já osobně souhlasím s
vicepresidentem Al Gorem, který prohlásil při presidentské „Snídani Modlitby“ (
Presidential Prayer Breakfast) že „Víra v
Boha, spoléhání se na Vyšší Sílu pod jakýmkoliv jménem, je podle mého
názoru to podstatné...“ Pomyslete na
to, jaká jednota by mohla nastat, kdyby se všechna náboženství přestala hádat a
počala ctít všechny koncepty Boha s otevřenou myslí a v bratrském pojetí!
Odpověď: Ano, představte si, jaká jednota by vznikla,
kdyby jsme se dohodli na tom, že dva krát dvě se rovná pěti - ale jednota by z
toho pravdu neudělala! „Vyšší Moc?“ Jak vysoká? Vyšší nežli co? A co to
znamená? S veškerou úctou k vám a Vice
Presidentovi - to co navrhujete je zcela irracionální. Kromě toho, nemáte „otevřenou
bratrskou mysl,“ jak se domníváte. Trváním na akceptanci kterékoliv Vyšší Moci a tím
jakéhokoliv Boha, odmítáte ve
skutečnosti dát úctu tomu pravému Bohu a dokonce odmítáte Jeho existenci. Tato
pošetilost byla odhalena v knize Alana Blooma „Closing of the American Mind.“
Bloom poukazuje na to, že „otevřenost“
se stala novou módou v Americe, speciálně ve školství. Každá myšlenka musí být respektována, nic
nemůže být zlé. Nic nemůžeme odmítat pod záminkou, že by to mohl být omyl.
Vysvětluje, že Američané se ve skutečnosti stali tak „otevření,“ že
odmítají názor, že by něco nemuselo být pravdivé. Ano, uzavření mysli „otevřeností.“
A tak vy, i Vice President jste se otevřeli jakémukoliv bohu a tím jste se uzavřeli
možnosti, že je možnost existence jednoho Boha a ti ostatní že jsou božstva
falešná...
Několik
praktických úvah.
Položme váš návrh na praktickou rovinu. Jak by se vám
líbilo, kdyby všichni popřeli vaší jedinečnou individualitu a specifickou
osobitou totožnost, a dívali se na vás jako na představitele všeobecného
konceptu lidství? Jak by se vám líbilo, kdyby vás ztotožňili s vrahem,
násilníkem, podvodníkem, zlodějem prostě proto, že každý z nich právě tak
reprezentuje lidství? A co by jste řekl když - na obranu této parodie - by se řeklo
že „každý člověk je vhodný“? Proč ne, když „jakákoliv Vyšší Moc postačuje?“
Sotva by se našla větší urážka osobnosti, nežli popření
jejích jedinečných rysů, jako unikátní osoby! Máte definitivní kvality a
vlastnosti, které vás odlišují ode všech ostatních lidí kteří kdy žili, či
budou na této planetě žít! Vy jste
jednotlivec, kterého nelze zaměnit za jiného jednotlivce! Popřít vaší individualitu by se rovnalo popření
vaší existence. Dejme tomu, že vaše manželka
či manžel, vaše děti či přátelé, by k vám necítili jakýkoliv vztah, ale dívali
by se na vás, jako na druh generické reprezentace lidství. Dejme tomu, že by vaší
ženě bylo lhostejné, zda vy, nebo jiná „forma“ lidství s ní sdílela vztah mezi mužem a ženou! Nakonec
takový vztah přece nemusí být se speciální
osobou, ale s každoukoliv osobou, právě tak jako „Vyšší Moc jakéhokoliv jména“ zcela postačuje. Nebuďme přece
úzkoprsí! .... Není ještě větší fraškou navrhnout, že Boží osobní kvality,
atributy či vlastnosti, které Ho odlišují od tvorstva, nic neznamenají? Jakou
parodií je prohlášení, že „Každá Vyšší
Moc,“ “ každý bůh“ postačuje! Jak se opovažujete říci, že Boží láska pro
vás neznamená nic, že budete právě tak šťastný a spokojený uctívat, věřit a
milovat nějakou kosmickou sílu, modlu či třebas i Ďábla!
Stvoření vesmíru vyžaduje určité
kvality.
Faktem je, že žádná myslící osoba nemůže přijmout „jakéhokoliv boha“ jako Stvořitele
vesmíru. A Stvořitel existovat musí. Logika naší vlastní existence, neuvěřitelný
design a struktura vesmíru kolem nás, nutí učinit určité závěry, co se Boha
týká. A na bázi těchto závěrů, musíme odmítnout jakýkoliv koncept Boha, který
tyto požadavky porušuje. Není pravdou, že „jakýkoliv bůh“ postačí. A žádná
„Síla,“ ať už je jakkoliv „vysoká,“ by nemohla stvořit vesmír s lidstvem. Jedině
osobní Bůh nekonečné moci, moudrosti a lásky je toho schopen.
Přirozeně nikdo nemůže racionálně připsat stvoření vesmíru
nějaké modle, kterou člověk uděla z hlíny, dřeva nebo kamene! Tím méně by mohla
modla stvořit lidstvo. Také by nás žádná modla milovat nemohla, či byla hodna
naší lásky! Cožpak by mohla kterákoliv modla ustavit standardy dobra a zla,
které, jak každý uznává, byly zasazené do našeho svědomí? Kdo by mohl opravdu
uvěřit, že modla, zhotovená lidskou rukou a musí být přenášena z místa na místo
- by měla sílu dělat dobro či zlo?
A přesto většina lidstva, během historie věřila v modly.
Dokonce i dnes, v moderní době rádia, televize a vědeckého pokroku, několik
miliard lidí stále modly uctívá a klaní se jim. A není to pouze v Africe, Asii či
Jižní Americe. Množství lidí v moderních městech Severní Ameriky a Evropy právě
tak věří a uctívají skutečné fyzické modly. Takto zaměřená víra vede do
spirituální tmy a otroctví.... Lidstvo
za to bude souzeno a to po právu. Samotné svědomí a inteligence, které nám Bůh
dal, jsou v jasné kontradikci s takovou
šílenou pověrčivostí. Bible poukazuje na pošetilost víry v modly: Jejich modly
jsou stříbro a zlato. Mají ústa ale nehovoří, mají oči ale nevidí, mají uši ale
neslyší, mají nosy ale necítí. Rukama nemohou hmatat nohama nemohou chodit z
hrdla nevydají hlásku. Ti, kteří je zhotovili jim jsou podobni...“ (Žalm
115:4-8)
A přesto člověk
musí zahrnout modly a jakýkoliv jiný koncept „boha“ jako stejně platný, pakliže
„kterákoliv Vyšší Síla“ je O.K. A pakliže ne, kde uděláte čáru
vaší hranice? Když se setkali uctívači hadů, uctívači ohně, spiritisté,
animisté a čarodějní doktoři společně s Hinduisty, Buddhisty, a Muslimy v
Assisi v Itálii, papež Jan Pavel II učinil neuvěřitelné prohlášení, že se všichni
„modlí ku stejnému Bohu.“ Existuje množství fakešných bohů a mnoho falešného
náboženství a Bible odsuzuje každé z nich protože lidstvo svádějí a zavádějí od
poznání a poslušnosti pravého Boha...
Kdo je Alláh?
Otázka: Alláh, naopak od vašeho tvrzení, v knize „A Cup of Trembling“ a i jinde, je ten
pravý Bůh Bible. Toto je dokázáno skutečností, že biblický překlad Hausa ze
Severní Nigérie, kde žije mnoho Muslimů, používá jména Alláh jako označení
pravého Boha Abraháma, Izáka a Israele, Yahweho Starého Zákona, a Otce našeho
Pána Ježíše Krista. Je lepší cesta pro Muslimy pro uvěření v Bibli?
Odpověď: Bohužel, toto je všeobecný omyl, který se nalézá
v arabských překladech Bible, které se používají v muslimských zemích. Namísto
aby to Muslimům pomohlo, ponechává je to ve víře ve falešného boha Alláha.
Ztotožnění Yahweho jako Alláha, zapříčinilo mnoho zmatku a škody.
Jedním z hlavních propagátorů tohoto omylu je římsko-katolická
církev. Vatikán se domnívá, že rozdíl mezi Bohem Křesťanství a muslimským
Aláhem se dá zamést pod kobereček ekumenismu. Na příklad „The Canons and
Decrees of Vatican II“ prohlašuje, že
„Aláh je Stvořitel.... jediný milosrdný Bůh,
soudce lidstva..“ Jinými slovy, jediný
pravý Bůh Bible. Nic není pravdě vzdálenějšího!
Bůh Měsíce kmene Mohameda.
Aláh není generické slovo v arabštině pro Boha, ale
jméno jednoho boha mezi jinými bohy, kteří
byli uctíváni nomadickými kmeny
starověku
v Arábii. Alláh byl hlavním bohem mezi asi tak 360 modly v Kaabě v Mekce. Tento
pohanský chrám, kde se uctívaly modly a který ještě stále stojí,
je dnes středem muslimského uctívání. Kdysi
tam byly modly zastupující všechna možná božstva, aby si každý mohl vybrat
podle vkusu.
Alláh je kontrakce
jména
all-Ilah, jméno měsíčního boha místního Mohamedova kmenu
Quraish,
kterého uctívali zvířecími a i lidskými obětmi po staletí, než vynalezli
Islám. Ibn Ishaq, nejranější životopisec Mohamedova života, vypráví o tom, jak
Mohamedův dědeček se chystal obětovat jednoho ze svých synů, Abdullaha, (který
se později stal otcem Mohameda), když ho jeden kouzelník přemluvil, aby namísto
syna, obětoval velblouda.....
Jméno
Mohamedova otce Abdullah je zkratka od Abd ul Allah, což znamená „služebník
Alláha.“
Je historickým faktem, že Alláh byl uctíván dlouho před narozením
Mohameda. Když potom Mohamed odmítnul polyteismus, vzal jméno tradičního božstva
svého kmene, boha měsíce, jako označení boha Islámu, údajně jeho nové náboženství.
Pohanská praxe pokračuje v Islámu
podnes.
Ve skutečnosti většina Islámu je pozůstatek primitivních
kmenových zákonů a zvyků, které byly již v
existenci za dnů Mohameda. Dokonce i svatý měsíc Ramadám byl již dávno
zavedený. (Will Durant, „The Story of
Civilization: The Age of Faith“ 1950)
Dále nemohou Muslimové popřít skutečnost, že staletí před Mohamedem byl Alláh jedním z pohanských božstev (jako Baal či Molech), které Bůh Bible
Yahweh, svému lidu Israeli uctívat zakázal. Je jasné, že Alláh a Yahweh nejsou
totožní! ..... Alláhův symbol, srpek měsíce, přenesl Mohamed do Islámu
také. Tento symbol je stále vidět na mešitách,
minaretech, svatosvátcích a arabských vlajkách. Když dobyl Mekku, potom co porušil mírovou smlouvu, kterou udělal s
vedoucími města, Mohamed rozbil modly v Kaabě, včetně Alláha, a počal kázat
proti modloslužebnictví. A přesto, tento samozvaný prorok pohanský chrám podržel
a také ponechal starý pohanský rituál - dlouho nedělitelnou část uctívání bůžků
- líbání černého kamene, který byl po staletí zakotvený v jihovýchodním rohu
Kaaby, „pět stop vysoko od země, právě
správně k líbání,“ jak popisuje
Will Durant.
Tento kámen, ve skutečnosti z „tmavě červeného materiálu,
oválové formy asi sedm palců v průměru“ zůstává na svém místě podnes, a musí být
líbán Muslimy, kteří na jejich povinné pouti do Mekky, jako součást údajně nového náboženství
Islámu. Zdá se, že Mohamed podržel ten černý kámen právě tak jako boha Aláha
(bez jeho modly) jako částečný ústupek, aby zůstalo něco familiárního pro Araby.
Žalostný a podvodný zmatek.
Překladatelé Bible tím, že překládají jméno „Alláh“ jako
„Bůh,“ namísto aby pomohli, vytvořili
zmatek. Alláh není linguistické označení Boha, jako není „Dios“ ve španělštině,
nebo francouzské „Dieu.“ Aláh je starodávné jméno pohanské modly, adoptované
jako boha Islámu! Kdyby „Alláh“ bylo pouze generické slovo pro Boha, potom by
Muslimové neváhali použít slovo „Bůh“ v každé řeči, do které byl Korán přeložený.
Namísto toho trvají na tom, že slovo „Alláh“ musí být použito ve všech
jazycích. Byla by to urážka, nazvat
muslimského boha jinak než Alláh..... A urážka Alláha se rovná trestu smrti v
Pakistánu a i jinde.
Také Bůh Israele má
jméno J H W H, nyní vyslovované jako Jehova, ale ve starověku Jahweh nebo Yahweh. Většina Křesťanů toto
neví, jelikož Starý Zákon píše Pán nebo
Hospodin namísto YHWH. Bůh řekl Mojžíšovi: „Ale své jméno YHWH neznali...“(Exodus
6:3) U hořícího keře Bůh Mojžíšovi své
jméno vysvětlil: „Jsem Ten, který jsem..“ (Exodus 3:13-14) YHWH neznamená pouze Toho který je, ale
Toho, který existuje Sám od Sebe a je ze Sebe.....
Kontrast „Alláh“ a
„Yahweh.“
Že Alláh není Bohem Bible, je jasné z mnoha důvodů. Už
jeho charakter a charakteristiky jsou zcela v opozici vůči Bohu Bible. Korán
učí, že Alláh otcem není, nemá syna (i
když má tři dcery: Al-Uzza, Al-Lat, a Manah, reprezentované mezi bůžky v Kaabě),
není trojjedinou bytostí, ale jedinou nepoznatelnou jednotkou. Alláh, než by
zachraňoval, hříšníky spíše ničí, a má soucit pouze se spravedlivými, nejedná z pozice milosti, ale pouze odměňuje
dobré činy. Nemá také žádnou správnou
ale přitom také spravedlivou cestu jak
vykoupit ztracené, kterou Bůh Bible má. Názor, že by se Alláh mohl stát člověkem
aby mohl zemřít za hříchy lidstva, by byl v očích Muslima hereze..... Je jasné z toho, co Korán a Hadith (islámská
tradice) o něm učí, že Aláh není Bohem
Bible.
Jako kontrast, Bůh Bible je láska, totální nemožnost pro Alláha! Jako samostatná jednotka je
Alláh neúplný: Byl osamělý a nemohl milovat, ani se přátelit, dokud nepřišly
další „jednotky“ do existence. Tak tomu není s Yahwem. YHWH jsou tři osoby v
jednom: Otec, Syn a Svatý Duch, kompletní v dokonalosti, a bez potřeby dalších
k lásce a přátelství. („Otec miluje Syna“-) zde je spojení, vztah mezi osobami
Trojice. Pouze o tomto Bohu lze říci, že je Láska Sám v Sobě.
Alláh by nikdy nemohl říci: „Udělejme si člověka k naší
podobě..“ (Genese 1:26). Muslimský učenec nemá žádné vysvětlení pro tuto větu,
kterou nalezne parafrázovanou v Koránu. Daly by se najít i další příklady, ale
toto by mělo postačit k demonstraci toho, že použití jména Alláh pro označení
Boha v Hausa překladu Bible, je vážným
omylem!
Kontradikční pojmy Boha. Který je správný?
Otázka: To nejstarší a snad nepopulárnější pojetí Boha je
buď Panteismus, t.j. víra, že všechno (celý vesmír) je Bůh, nebo polyteismus,
víra že existuje mnoho bohů. Proč by nemohlo být jedno či obě být pravdivé? Proč je Bible tak
rozhodně proti těmto vírám, a proč tak přísně odsuzuje ty, které nazývá Pohany,
kteří se tak upřímně drželi těchto názorů po tisíce let - každopádně dlouho před
tím, než přišel Ježíš Kristus?
Odpověď: Panteismus je ve skutečnosti totéž co
Ateismus. Přirozeně, pakliže všechno je
Bůh, potom Bůh je Nic, protože tento výraz ztratil svůj smysl. Panteismus vede
ku mnoha kontradikcím: Bůh je prázdnota
vesmírného vakua jako podstata hmoty. Byl by nemocí i zdravím, smrtí i životem,
zlem i dobrem. Dále, pakliže bůh je celý vesmír, potom neexistuje žádný vnější
bod reference, ze kterého by se vesmír dal posuzovat, hodnotit; odkud bychom mu
mohli dát smysl a význam. Dále by neexistoval nijaký způsob zastavení pádu
lidstva.....
Není nic, co by mělo význam či hodnotu samo v sobě, jen
pouze v tom, jak nějaká osobní bytost proto má použití, a jak si to cení! Toto
je univerzální pravda, která platí univerzálně na všechno! Automobil nemá žádný
význam, žádný účel - pokud zde není nikdo kdo by jej řídil. Ten nejnádhernější
a nejdražší diamantový prsten nemá pražádnou cenu, když tu není nikdo, kdo by
ho chtěl koupit a nosit. A pochopitelně - co platí pro každou část vesmíru,
platí také pro celý vesmír.....
Podle druhého zákona termodynamiky (zákon entropie) se tento vesmír chová jako
natažené hodinky. Je li ponechaný sám o sobě bez vnější Inteligence a nekonečné
síly, která zachraňuje vesmír od neodvratitelné zkázy, všechny lidské sny a
plány budou jednoho dne zameteny jako písečné zámky do kosmického oceánu
Nicoty. Celý vesmír se přiblíží absolutnímu bodu mrazu a všechno bude tak, jako
by to nikdy nebylo. Co je to za boha? Bez Stvořitele, který má věčný účel pro
své Stvoření, a který je schopný zasáhnout z venku (ne s reinkarnací nebo
evolucí), ale se vzkříšením a novým stvořením), nemá ani vesmír, ani člověk žádný finální smysl. Panteismus nabízí
pouze nesmyslnost a beznaděj.....
Existuje v akademickém světě Neopanteismus, který se jmenuje
„ekoteologie.“ Je to ten starý Panteismus, rozvinutý vzdělanci. Jeden z nich,
Viktor Ferkiss, profesor Georgetown University říká, že „to začíná s tím, že
vesmír je Bůh.“ Ferkis doufá, že
panteistický přístup k přírodě zamezí „vykořisťování vesmíru.“
Neo-Pohanství a návrat k přírodě.
Člověk přece nemůže uctívat jak stvoření, tak i Stvořitele;
a Bible učí, že jsou vážné důsledky z uctívání stvoření namísto Stvořitele (Římanům
1:18-32). Svědomí se otupí a lidstvo se stane obětí zlého a krutého chování,
protože příroda nezná morálku. Pokuste se najít soucitného lva, poctivého orla,
nebo sympatický hurikán.... Historik/filosof Herbert Schlossberg nám připomíná:
„Zvířata nejednají ani morálně, ani
nemorálně, jednají přirozeně. Etický systém, který učí, že lidské bytosti mají
zakládat své chování na příkladu z přírody, ospravedlňuje jakékoliv chování,
protože příroda morálku nezná.“ (Herbert Schlossberg: „Idols for
Destruction“ 1983). Laureát Nobelovy
Ceny, Sir John Eccles souhlasí: „Koncept nespravedlnosti, nefair jednání,
povinnost ctít, respektovat - je pochopitelný pouze uvnitř morálního
kontextu morální bytostí.. V nemyslícím
vesmíru pouhé přírody neexistuje spravedlnost, milost, svoboda či fair-play.
Tam jsou pouze skutečnosti, fakta...“ (Eccles
and Robinson:Wonder.)
Pokušení uctívat vesmír,
se zdá být „nemocí z povolání“ pro ateistické vědce. Jejich důvody proti Bohu často prozrazují
téměř podvědomou touhu adoptovat panteismus
a) jako výmluvu pro odmítnutí
nekonečného Stvořitele (kterému by člověk byl pochopitelně odpovědný)
b) najít nějakou základnu pro účel a smysl existence..... Zamyslete se nad
těmito slovy v úvodu k osmi set stránkovém kompendiu ateismu „400 Let Volné Myšlenky“
vydané v roce 1894: Yet I doubt not
through the ages one increasing purpose runs, and the thoughts of men are
widened with the powers of the suns..“ („Přesto nepochybuji, že po věky
existuje zesilující se účel a myšlenky lidí se rozšiřují mocí sluncí“)..
Základním kamenem „Volné Myšlenky,“ jak vysvětluje kniha, je „odmítnutí
jakékoliv autority“ a „podmanění přírody.“ Odkud
potom přišel tento účel, kde se vzaly ty účelové „síly sluncí,“ a jakou
roli mohou hrát v myšlenkách lidí? Tyto kontradikce jsou téměř humorné, ale
nakonec, jakou jinou volbu ateista má, když chce potlačit své vrozené přesvědčení
že účel a smysl existují? Je donucený připsat samotné přírodě něco podobného.
Carl Sagan, moderní ateista, je vždy velmi uctivý a ctící
když se jedná o Kosmos, kterému připisuje zrození lidí a celého života. Jak
jsme poznamenali na počátku této kapitoly, Sagan říká že uctívat slunce a měsíc
dává smysl. Uctívat slunce a měsíc? Z
jakého důvodu? A jaký je rozdíl mezi tímto a klaněním se kusu dřeva či
kamene, a považovat je za bohy? Co má slunce nebo měsíc společného s morálkou,
účelem, smyslem, nebo s láskou a krásou?
Pošetilost
polyteismu.
Co se týče polyteismu - pakliže je víc nežli jeden bůh,
kdo to všechno vede? Bohové polyteismu vedou války, kradou si ženy, a není
nikoho, kdo by stanovil standard a povolal vesmír k odpovědnosti. Neexistuje
základ pro morálku, pravdu či mír v nebesích - jak potom může být na Zemi? Pakliže jeden z těch bohů je silnější, nebo
má více autority než ostatní, potom žádný
z těch druhým nemůže být Bohem - a jsme zpět v monoteismu! Jak píše Bible: Není
Ti rovného mezi bohy, Pane, Tvým činům se nevyrovná nic .... protože Ty jsi
veliký a děláš divy - jediuně Ty jsi Bůh... (Žalm 86:8,10) Pakliže je bohů více, ke kterému se máme
modlit? Svému oblíbenému bohu? A z jakého důvodu jste si ho oblíbili? Je to
snad proto, že jste ho kdysi o něco požádali a zdálo se vám, že vám splnil vaše
přání? Jak víte, že ten či onen bůh je schopný udělat pro vás to, oč jej žádáte?
Je to něco jako se modlit k různým svatým. A přesto svatý Kryštof, patron
cestujících, ke kterému se miliony uchylovaly pro ochranu, byl nedávno odstraněn
z katolického panteónu. Katolická hierarchie rozhodla, že svatý Kryštof byl
pouze mýt, a že to co se zdálo být jeho mocí, byly klamné iluze jeho stoupenců...
A tak je tomu se všemi
bohy mnoha náboženstvích světa. Ve skutečbnosti jsou ještě horší než mýt
- reprezentují Satana a jeho hordy. Za každým bůžkem stojí démon, který se snaží
odvrátit lidi od toho pravého Boha, jak poznamenal Pavel: To co Pohané obětují,
obětují démonům, ne Bohu. Nechci, aby jste se stýkali s démony....“ (1
Korint.10:20-21). S Bohem není kompromis, protože v sázce je věčné určení pro
každého, kdo kdy žil či bude žít na této zemi. Dejme tomu, že jeden člověk přesvědčí
skupinu lidí, aby mu dali vše co mají a následují ho do ráje, který se ukáže
být bažinou kde všichni zahynou. Neměl by být souzený jako lhář a vrah? Jak
mnohem strašnější je propagovat falešné bohy a prodávat vstupenky do nebe, ze
kterého se nakonec vyklube peklo?
Poznat Boha.
Otázka: Rád bych Boha poznal. Požádal jsem Ho, aby se mi zjevil, ale nic se nestalo. Žádné světlo,
žádné znamení na nebi, žádné okamžité poznání. Zdá se mi, že kdyby Bůh skutečně
existoval, chtěl by, abychom v Něj věřili, a tudíž by učinil něco, co by nám
dalo poznat, že On existuje. Je špatné, požádat Ho o nějaký nevyvratitelný důkaz Jeho existence?
Odpověď: Jistě ne, a všechny ty důkazy jsou všude kolem
vás - je jich víc, než potřebujete! Ten druh důkazu, který jak se zdá žádáte,
by nebyl k ničemu. Dejme tomu, že by se na nebi objevila zpráva s vaším
jménem. Jak by jste věděl, že ji tam
napsal Bůh? Řekněme, že se najednou ozve hlas „Jsem Bůh, uctívej mne!“ Co by vám to řeklo o Bohu, a jak by jste věděl,
že to byl On, kdo promluvil?
Ve skutečnosti, Bůh k vám promluvil. Celé uspořádání vesmíru je zpráva od Boha,
který k vám mluví jako Stvořitel a demonstruje svou nekonečnou moudrost a sílu.
Hodnoty, které oceňujete nejvíc, a které dělají z vašeho života něco, za co
stojí žít: láska, radost, mír, morální čistota, dobro, pravdivost,
spravedlnost, laskavost, vám vyprávěji o charkteru Boha. Vaše svědomí vám říká,
že jste morálně odpovědný před Bohem, že jste přestoupil Jeho zákony, a zůstal
daleko za Jeho perfektním standardem.
Dále vám vaše svědomí říká, že není nic, co by vás ospravedlnilo, očistilo,
zbavilo této obžaloby. Nemůžete si Ho koupit s obětí, modlitbou, dobrými
skutky, rituálem. Dejme tomu, že
jste dostal pokutu za rychlou jízdu. Budete ztrácet čas vysvětlováním soudci, že
jste v tom označeném úseku cesty jezdíval
předepsanou rychlostí mnohem častěji, než jste tuto rychlost překračoval? Domníváte
se, že vás nechá jít proto, že „dobré
skutky převažují skutky špatné? Víte velmi dobře, že toto by „nespolknul“ ani soudce na zemi, a určitě
to nebude platit na Boha! Řeknete Mu, že když vás pro tentokrát pustí, už nikdy
zákon neporušíte? Dobře víte, co by vám soudce řekl: “Pakliže už nikdy zákon neporušíte, budete dělat pouze to, co zákon požaduje.
Za to nedostanete žádný „bonus“! To
nezaplatí za vaše dřívější porušení
zákona! Pokutu zaplatit musíte!“ A tak je to stejné s Bohem-Soudcem....
Svědomí jako svědek.
Vaše svědomí vám říká, že jediná možnost, jak uniknout
trestu za překročení Božích zákonů je, kdyby vám Bůh odpustil. Ale vy víte, že
On nemůže „umýt tabuli“ jen tak. Každopádně
by vás to těžko povzbudilo, aby jste se stal lepším. Kromě toho by to porušilo
Jeho zákon! Musí mít nějakou cestu, aby
On sám mohl pokutu zaplatit - pokutu,
kterou zaplatit nemůžete - tak, aby vám mohlo být odpuštěno z Jeho milosti.
..... Nevíte, jaká metoda to bude, ale víte, že Bůh dokonalé lásky a dokonalé
spravedlnosti, bude schopen to zařídit. A pakliže existuje vysvětlení, bude určitě
uvedeno v Bibli. A skutečně to Bůh v
Bibli vysvětlil. Prostudoval jste poctivě Bibli a zkontroloval evidenci která
ukazuje, že Bible je Jeho neomylným Slovem. Existuje dostatečná historická,
archeologická a vědecká evidence, že Bible je Božím Slovem. Už v tomto svazku o
tom předkládáme dostatečnou evidenci. Ale myslím si, že ji nepotřebujete. To už je vlastně něco jako ozdoba na dortu.
Pakliže si poctivě přečtete Bibli s otevřenou myslí a srdcem, budete vědět, že
k vašemu srdci hovoří Bůh tak, jak je On umí mluvit. Doporučuji, aby jste začal
evangeliem Jana a pokračoval přes Skutky a Římanům, a potom si tyto tři knihy přečetl
znovu. Bůh ve svém Slově slíbil „Budete
mne hledat a naleznete mne, když po mně budete pátrat celým srdcem“ (Jeremiáš
29:13). A to je slib, na který se můžete
spolehnout! Hledejte Boha celým svým srdcem a poznáte, že On se vám
odhalí...
Musím v Boha věřit než Ho začnu hledat?
Otázka: Při mé studii
Bible jsem přišel na verš, který mne opravdu mate. „Bez víry je nemožné se Bohu
zalíbit; protože ten, kdo k Bohu přichází, musí věřit že je, a že odměňuje ty,
kteří Ho upřímně hledají. (Židům 11:6) Namísto
toho, že by se Bůh zjevil hledajícímu srdci, zní to, jako bych už v Boha musel
věřit před tím, než Ho počnu hledat. Jak to může být?
Odpověď: Hledal by jste Boha, kdyby jste byl přesvědčený
že neexistuje? Byla by to ztráta času!
Ve skutečnosti každý, včetně vás, ví že Bůh existuje......
Toto je pravdivá událost, která se stala pouličnímu kazateli, který prohlásil, že každý
ateista je hlupák, protože to říká Bible. Velmi známý ateista v davu se ozval
podrážděně; prohlásil že toto je urážka, za kterou požene kazatele před soud.
Kazatel odvětil „není pomluva říkat
pravdu!“ Ateista zvolal „Není to pravdou, pokud to nedokážete! U
soudu budete muset dokázat, že hlupák jsem, a já vás připravím o všechno co máte!“ „Nemusím jít k soudu, abych to dokázal,“ klidně odvětil kazatel.
„Řekl jste že jste ateistou?“ „Ano a ne
jen tak nějakým ateistou! Celý život jsem ztrávil dokazováním, že Bůh
neexistuje. Je to zhoubný mýtus!“ „Tak vy jste ztrávil celý život dokazováním, že
Bůh neexistuje?“ odvětil kazatel. „Řekněte mi toto: Když někdo ztráví celý svůj
život bojem proti něčemu co neexistuje a není hlupákem, čím tedy je?“
Právě tak by musel být hlupákem ten, kdo by ztrávil
jakýkoliv čas hledáním Boha, aniž by byl přesvědčen o tom, že ten Bůh existuje.
Bůh očekává od každé osoby jako první krok v poznávání Jeho, připuštění zřejmého
faktu že On existuje. Dále očekává, aby
každý měl správný koncept toho, kým On je. Jistě nepřijme žádné modlitby zaměřené
na bůžka, nebo nějakou „sílu“, či „vyšší moc.“ Každá osoba je odpovědná na
základě evidence za správné pochopení Boha namísto hledáná nějakého boha falešného.
Bůh také vyžaduje, aby ti, kteří k Němu přicházejí, skutečně věřili že On není
Bohem vrtochů a lsti, ale Bohem, který odměňuje ty, kteří Ho pilně hledají.“
Jakého Boha hledáte?
Jaké by to bylo, kdyby si každý upřímný hledač udělal předem
závěry o tom, jaký ten Bůh, kterého chce poznat, je? Rozum a evidence si žádají a diktují následující: Ke stvoření
vesmíru musí být všemohoucí, vševědoucí,
a být v kontrole každé části vesmíru (všudypřítomný). Musí být alespoň natolik
osobní bytostí jako jsme my, aby nás stvořit mohl. Musí v sobě zahrnovat všechno
to, co my považujeme za nejvyšší hodnoty po kterých lidstvo touží: láska,
pravda, spravedlnost trpělivost laskavost soucit, a.t.d., jinak by nebylo vysvětlení
pro náš obdiv k takovým vlastnostem.
Dále Bůh musí vědět následky každé akce ve vesmíru, protože jinak by
mohl udělat některé strašné omyly. A pochopitelně, musí existovat jako Bůh věčně. On se každopádně nemohl vyvinout či
vzniknout z něčeho, nebo někoho jiného, menšího než je sám Bůh....
Ten pravý Bůh musí také být schopný stvořit všechno z ničeho, a ne být pouze stavitelem z materiálu, který
je všude kolem. Žádná energie, žádná gravitace či elektrický proud - ale Bůh
musí být samo-existující aby mohl být příčinou všeho. Nakonec, On musí být
perfektně dobrý a spravedlivý - jinak by nebylo vysvětlení pro naše rozeznávání
dobra či zla ve svědomí lidstva po celé
zemi. Toto jsou ty minimální kvalifikace pravého Boha, bez kterých bychom Mu
nemohli věřit, nemohli Ho uctívat a milovat.
Ovšem, i když jsme schopní chápat potřebu těchto vlastností, je zcela
mimo náš obzor takovou Bytost pochopit:
Boha, který vždy existoval, a tudíž nemá ani začátek, ani konec; který nejenom
stvořil všechno z ničeho, ale aby neztratil nad svým stvořením kontrolu, musí
znát kde každá subatomická částice kdy byla a kdy bude, musí znát co každá
osoba na této zemi, která kdy žila či bude žít, co si kdy bude myslet, co řekne a co udělá. Takový Bůh je totálně mimo
naše chápání.
Ovšem, i když je mimo naše chápání, viděli jsme, že důvod
i evidence takového Boha vyžaduje k vysvětlení existence naší a i vesmíru kolem
nás. Popřít takového Boha, i když je nepochopitelný, by znamenalo popřít veškerou
racionalitu a evidenci. Je jak nemožné, tak i nerozumné se domnívat, že byla
doba, kdy zde nebylo vůbec nic a pojednou všechno, včetně Boha, tak nějak
povstane z nicoty. Je totálně iracionální tvrdit, že život a inteligence vyskočily
bez pomoci z mrtvé hmoty a prázdného prostoru, a potom se „nějak náhodou
vyvinuly.“ .... Když hledač dojde k těmto
závěrům o Bohu na základě evidence, potom se dostane do pozice, kdy může požádat
tohoto pravého Boha, aby se mu vyjevil. Přesná cesta a okolnosti skrze které se
Bůh člověku zjeví, se mění od člověka k člověku. Ovšem to nejplnější a nejjasnější
odhalení přihází skrze Boží Slovo. A v tomto Slovu se Bůh ukázal v Ježíši
Kristu, který prohlásil:“Kdo viděl mne, viděl Otce..“ (Jan 14:9) Dále řekl: “Nikdo se nedostane k Otci, než
skrze mne...“ (Jan 14:6). Kdo chce poznat Boha, musí poznat Krista. Je zjevený
v Božím Slovu a zjevuje se těm, kteří k Němu otevřou svá srdce. Jak řekl: “Pohleď,
stojím u dveří (každého lidského srdce) a tluču. Když kdokoliv slyší můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu...“ (Apokalypsa 3:20)......
Byl Ježíš Kristus skutečně Bohem?
Otázka: Naše biblická škola pro dospělé učí, že Ježíš byl
půl člověk, půl Bůh. Tvrdí, že Bůh může jednat pouze v činu reakce na naše
modlitby, a pakliže se někdo modlil za uzdravení a neuzdravil se, je to tím že
neměl dostatečné množství modliteb s půstů. Je toto tvrzení biblické?
Odpověď: Ne. Dokud nebudeme mít evidenci pro kontradikci, řekněme že učitel má pravdu, ale neumí se vyjádřit.
Ano, Bůh je Otec Ježíše a Marie je Jeho matkou, ale to z Něj nedělá polo-Boha a
polo-člověka! Tento omyl je podobný omylu Katolíků, že Marie je „Matkou Boha.“
Ježíš existoval od věčnosti, a tím věky před tím, než se narodila Marie. Je zřejmé, že není matkou Ježíše, ale lidským
tělem, do kterého byl do tohoto světa zrozen...
Marie byla pannou,
když se Ježíš narodil. A proto také, jak nás Bible učí, dítě které porodila,
nebylo počato člověkem, ale Svatým Duchem.
Je zcela nemožné, abychom plně pochopili co to znamená, ale víme co to neznamená! Zrození z panny není něco jako když máte
francouzskou matku a irského otce - a tak jste napůl Francouz, napůl Ir. Ježíš je plně Bůh a plně člověk: „Bůh
manifestovaný v těle,“ (1 Timot.3:16) a ne půl Boha, manifestovaného v polovině
těla. Ten stejný verš to nazývá „velikou záhadou.“ Izaiáš nazval dítě zrozené z
panny „Immanuel,“ což znamená „Bůh (ne polovina Boha!) mezi námi.“ (Izaiáš 7:7:14) a „Mocný Bůh,“ ne polobůh, „věčný
Otec,“ (Izaiáš 9:6). Kdyby tomu tak nebylo, Ježíš by nikdy naším Spasitelem být
nemohl..... Celým Starým Zákonem
Bůh prohlašuje, že On je tím jedinným Spasitelem. (Izaiáš 43:11, 45:15, 21 Ozeáš 13:4
A to zřejmě pravdou je, protože spása je nekonečný čin, která zahrnuje
zaplacení nekonečné pokuty požadované nekonečnou spravedlností, a to múže
vykonat pouze Bůh. A tudíž, aby mohl být naším Spasitelem, musel být Ježíš
Bohem. Pavel Ho nazývá „Bůh náš Spasitel“ (1 Timoteovi 1:1, 2:3; Titovi 1:3.4;
2:10, 13, 3:4,) právě tak jako Petr (2 Petr 1:1) a Juda (verš 25). Dále musel Spasitel být člověkem,
protože tím hříšníkem je člověk, ne Bůh. Pokuta za hřích byla vynesena proti člověku,
ne proti Bohu; proto musí být zaplacena člověkem. Ale žádný konečný člověk tuto
pokutu zaplatit nemohl. A proto Bůh, ve své nekonečné lásce, se stal člověkem
zrozením z panny, aby On - jako člověk - mohl vzít na sebe trest který zasloužíme
a tak nám mohlo být odpuštěno. Být Spasitelem, Ježíš musel být plně Bohem (Izaiáš
43:11) a plně člověkem (Římanům 5:12 - 21).
Naše modlitby.
Je zřejmé že Bůh nepotřebuje naše modlitby, aby mohl jednat. Existuje věčně, stvořil vesmír i andělské
bytosti bez naších modliteb. V žádném případě to nebyly naše modlitby, které
zapříčinily aby Kristus přišel na Zemi a zemřel za naše hříchy. Právě tak naše
modlitby nezpůsobí nový vesmír, i když nám Bůh dává privilegium se modlit „Přijď
království Tvé“... Kdyby Bůh mohl
jednat pouze v reakci na naše prosby, byl by nám vydaný na milost, se svázanýma
rukama po většinu času, neschopný udělat to, o čem On, ve své nekonečné moudrosti ví, že je zapotřebí udělat ale co
my, v naší omezenosti nevidíme. Kromě
toho by nemohl zasahovat v případech nutnosti - případech o kterých v naší
ignoranci nevíme nic. Myšlenka, že Bůh
„může jednat pouze v reakci na naše
modlitby“ je nebiblická a nelogická...
Právě tak prohlášení, že neúspěch
v uzdravení má příčinu v malé víře a nedostatečném půstu, je právě tak falešné...
Toto učení tvrdí, že my můžeme zapříčinit aby Bůh udělal cokoliv, modlíme-li se
dostatečně dlouho, když se postíme dostatečně dlouho. Jinými slovy, my můžeme
Bohu vnutit naší vůli.... Ale co Jeho vůle? Dále toto učení prohlašuje, že Boží
vůle je uzdravit každého a pokaždé. Naopak, On má pro nás něco mnohem lepšího,
než prodlužovat naše životy v tomto hříšném těle. Podrobná diskuse na téma modlitba a víra je v mé knize „Beyond Seduction“, kterou doporučuji....
Nic
kromě Boha neexistuje?
Otázka: Viděl jsem interview, v magazínu
Roberta Schullera „Possibilities“, kde
vystoupil Sir John Marks Templeton, člověk který uděluje každoroční Cenu za
prosazování uznání všech náboženských proudů. Byl jsem šokovaný jeho prohlášením,
že „nic kromě Boha neexistuje“. To je přece panteismus, a je uváděný v časopise
člověka, který je považovaný za evangelického vůdce. Jak je to možné?
Odpověď: Jistě, to
je panteismus. Je to také vedoucí zásada kultů jako „Science of Mind“, „Religious
Science“ a „Christian Science.“ To
co oni učí, je v základě to stejné jako „Positive
Thinking“ Pealeho a Schullerovo „Possibility Thinking.“ To také vysvětluje, proč se to objevuje v
jeho magazínu. A zde je ukázka, jak „nic kromě Boha neexistuje,“ pracuje v myslích lidí těchto kultů: „Bůh je dobrý. Bůh je všechno. Tudíž všechno
je dobré. A tak vše co dobré není - hřích, nemoc, utrpení, smrt a.t.d. nejsou skutečné, jsou klamem
negativního myšlení. Způsob, jak se jich zbavit je stát se positivním
myslitelem.“
Ovšem Bible učí, že hřích, utrpení, nemoc i smrt jsou
skutečné. „Duše která zhřeší, zemře.“ (Ezechiel 18:4) je výnos Božího spavedlivého soudu a každopádně jedná
jak s hříchem, tak i se smrtí jako reálné. Ježíš uzdravoval nemocné, křísil
mrtvé. Neučil žádné popírání těchto skrze „positive
thinking“ či „possibility thinking.“ Tyto koncepty jsou Bibli zcela cizí. Naše vysvobození od hříchu nepřichází skrze
popření reality tohoto zla pomocí síly mysli, ale vírou v Krista, který trpěl
na kříži a který zaplatil požadovanou pokutu za hřích. „Zemřel za naše hříchy a
vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Římanům 4:25). Kdyby smrt a hřích
neexistovaly, potom smrt Ježíše Krista za naše hříchy a Jeho vzkříšení, by byly
pouhé alegorie a ne skutečné události -
přes všechna historická fakta.
Pakliže „nic kromě
Boha neexistuje,“ potom vesmír je Bůh, my sami jsme součástí Boha a tím božské
a dokonalé bytosti. Ano, pakliže nic kromě Boha neexistuje, potom Satan, který
je v Bibli popsaný jako skutečný, je Bohem. Není většího klamu! Bůh Bible je
oddělený a rozdílný od stvoření, které udělal z ničeho. Toto stvoření pomalu ztrácí energii jako
natažené hodiny. Je to tím, že je separované od Boha vzpourou Jeho tvorů, ( K
Satanovi a jeho hordám se připojilo lidstvo).Tato vzpoura, způsobila, že Bůh
pronesl svůj soud nad celým stvořením. Kdyby Bůh byl vesmírem, On také by
ztrácel energii - a to není Bůh Bible!
A co Boží Trojice?
Otázka: Křesťané povětšině
věří v Trojici. V „Boha“, který
existuje ve třech osobách a přesto je jednou svrchovanou Bytostí. Ale slovo „Trojice“ se v Bibli
nenalézá ani jednou! To přece dokazuje, že existuje pouze jeden Bůh
- ne tři. Jak můžete ospravedlnit víru v „Trojici“ z Bible?
Odpověď: Jsou pouze dva základní koncepty Boha: 1) Panteismus/naturalismus - že vesmír je Bůh. 2) Supernaturalismus - že Bůh nebo bozi
existuje(í) odlišný(í) od vesmíru a
není či nejsou jeho částí. Na pošetilost
prvního konceptu jsme již poukázali, zbývá jen ten druhý. Uvnitř supernaturalismu máme dva opoziční
pohledy: 1) Polyteismus - že existuje mnoho bohů (Mormoni, právě tak jako
Hinduisté, jsou polyteisté) a 2) Monoteismus - že existuje pouze jeden Bůh.
Prokázali jsme, že polyteismus má také své fatální chyby. Jeho základním
problémem je různost/rozmanitost bez
jednoty.
Uvnitř monoteismu jsou opět dva různé pohledy: 1) Víra, že
Bůh je jedna osoba - jako Islám a Judaismus, kteří trvají na tom, že Aláh nebo
Jehova jsou „jeden“, ve významu jedné osoby. Tu samou víru zastávají pseudo- křesťanské
kulty jako Svědkové Jehovy, a „Oneness Pentecostals, kteří popírají Trojici a
tvrdí, že Otec, Syn a Svatý Duch jsou tři „tituly“ nebo „úřady.“ Jejich fatální
chybou je jednota bez různosti/rozmanitosti.
Potřeba jak jednoty, tak i rozmanitosti.
Že Bůh musí mít jak jednotu, tak i diversitu je jasné.
Aláh Islámu, či Jehova Svědků, nebo
Judaistů, či Bůh unitářských „Křesťanů“ je sám v sobě nekompletní. Byl by
neschopný milovat, rozmlouvat, přátelit se - před stvořením jiných bytostí,
schopných vzájemných vztahů v těchto kategoriích. Kvalita lásky a schopnost přátelství
vyžaduje druhou osobní bytost, se kterou bychom je sdíleli. A Bůh by nemohl sám
sebe sdílet - kromě bytosti, která by byla na Jeho úrovni. A přesto Bible říká,
že Bůh je Láska sám o Sobě. To může být pravdou jedině v případě, že by se
skládal z plurality Bytostí, oddělených, separátních - a přesto jedna.....
I když slovo „Trojice“ v Bibli není, její koncept je tam
jasně vyjádřený. Bible představuje Boha, který nepotřeboval stvořit další
bytosti aby mohl prožít lásku, vzájemný vztah či přátelství. Tento Bůh je
kompletní Sám v Sobě tím, že existuje věčně ve třech Osobách: Otec Syn a Duch
Svatý. Individuálně rozdílné jeden od
druhého, a přesto věčný Jeden. Tito tři milovali, prožívali vzájemný vztah a přátelili
se, radili se dohromady dávno před tím,
než vesmír, andělé nebo člověk počali
existovat.... Na rozdíl od toho, bůh
Islámu a současného Judaismu nemůže být láskou sám o sobě, nebo v sobě. Koho by
mohl milovat ve své samotě před stvořením
dalších osobních bytostí? Takovýto
nedostatek Jeho podstaty by každopádně ovlivnil člověka, který je stvořený k
Jeho představě, k Jeho obrazu na každém stupni jeho bytosti!
Pluralita a Singularita: Obě platí.
Už první verš Bible
prezentuje Boha jako plurálníB Bytost:
„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi..“ Kdyby Bůh byl singulární osobou, potom
by byl použit jednotný výraz pro Boha „Eloah“.
Namísto toho je použit plurální výraz „Elohim“, což doslova znamená
„Bozi“. A přesto je použito sloveso „bara“ (stvořit) v jednotném čísle! Tento
množný tvar „Elohim“ je v Bibli použitý více než 2500X, a téměř vždy se
singulárním slovesem. Tím Bible naznačuje jak singularitu, tak i pluralitu Boha
Bible. Byl to Elohim (Bozi), kdo později, v této první kapitole Genese pronesl
(pronesli): „Udělejme si člověka k našemu obrazu, podle naší podoby...“
V hořícím keři Bůh (Elohim - doslovně Bozi) říká Mojžíšovi:
„Jsem Ten, který Jsem..“ Zde „Bozi“
(Elohim) mluví, ale neříkají „My jsme ti, kteří jsme“... ale „jsem ten, který jsem.“ A slovo „Elohim“ není jediný způsob, jak je Boží pluralita
prezentovaná. Zamyslete se na
následujícími příklady: Žalm 149:2 : Nechť se Israel raduje ze svého Tvůrce“ (v
hebejštině „Tvůrců“) Kazatel 12:1:
„Pamatuj na svého Stvořitele....“
(v hebrejštině „Stvořitelé) ; a Izaiáš 54:5: Tvůj Stvořitel je tvým manželem..“
(v hebrejštině „Stvořitelé....manželi).. Unitarianismus nemá pro tuto
konzistentní prezentaci jak singularity, tak plurality žádné vysvětlení. V
samém centru kréda „jednoho Boha“
Israele, v Deuteronomy 6:4 (známé jako „šéma“) je plurální forma pro
Boha (Elohenu): „Slyš Ó Israeli, Hospodin náš Bůh, Hospodin je jeden“ (Šéma
yisroel adonai elohenu adonai echad).
To slovo použité pro „jeden“ (echad), znamená často jednotu skládající
se z více než jedné části. Kdyby toto nebylo úmyslem, bylo by použito slovo
„yachid“ které znamená absolutní singularitu. Slovo „echad“ je na příklad použito
v Genesi 2:24, kde muž a žena se stanou jedním tělem; v Exodusu 36:13, kde se z
různých částí stane „jeden svatostánek“, v 2 Samuel 2:25, kde mnoho vojáků se
stane „jedním oddílem“, a.t.d....
Izaiáš, ten veliký prorok Hebrejců prohlásil o narození
Mesiáše: „Neboť se nám narodilo dítě, syn nám byl dán,; vláda bude na jeho
ramenech; jeho jméno bude Divuplný, Rádce, mocný Bůh, Věčný Otec ...“ (Izaiáš
9:6) Takový koncept nenajdete v žádné
náboženské literatuře - je unikátní
pouze pro Bibli: Do tohoto světa se narodí Syn, který - i když je člověkem,
bude zároveň Mocným Bohem. I když je Syn, v tom stejném čase bude Věčným
Otcem... Izaiáš jasně presentuje Kristovo božství, Otcovství Boha a
soujedinnost Otce a Syna. Všechny tři osoby v Božství (Otec, Syn a Svatý Duch)
vidíme jasně v následujícím: „Od počátku jsem zde Já; a nyní mne Pán Bůh a Jeho
Duch posílají ...“ (Izaiáš 48:16). Ten,
který zde mluví, může být pouze Bůh, Ten, který existoval od počátku; a přesto říká,
že byl poslaný Bohem a Jeho Duchem. V Trojici jsou dvě Osoby neviditelné (Bůh
Otec a Duch Boží), zatím co Ten Třetí (Syn) je viditelný. Je to Ten, který se
stal člověkem.
Pomocné analogie.
Jak můžeme plně pochopit koncept třech Osob - každá oddělená
a odlišná od těch dvou - (Otec není Syn, a Syn není Duch) a přesto představující
jednoho Boha? Nemůžeme - nikdy! Kritici
namítají, že když Trojici nelze plně
lidskou racionalitou vysvětlit, nemůže být pravdivá. Ale kdo je schopen vysvětlit
Boha, i když by byl singulární jednotkou? Nikdy! Nejsme ani schopni vysvětlit lidskou duši a ducha - tím méně Božího
Ducha! A přesto jsou tyto výrazy opakovatelně v Bibli používány.
Na druhé straně můžeme vidět analogie k Trojici všude
kolem nás: Vesmír se skládá ze třech složek. Prostor, Čas, Hmota. První dvě
jsou neviditelné, třetí viditelná. Každá z těchto složek se skládá ze tří částí:
Délka, Šířka, Výška - Minulost, Přítomnost, Budoucnost - Energie, Pohyb,
Fenomén (to, co smyslově vnímáme). Délka, Šířka, Výška jsou jasně oddělené a odlišné, a přesto jsou
jeden, protože každá z nich je celek. Délka zabírá celý prostor právě tak šířka
i výška. A tak je to i s časem:
Minulost, Přítomnost, Budoucnost jsou odlišné jedna od druhé - a přesto je každá
celkem. A zde opět: Minulost a budoucnost jsou neviditelné, vidíme pouze Přítomnost.
Člověk, který je
stvořený k Božímu obrazu se skládá ze třech prvků: Tělo, Duše, Duch. Z těch opět
dvě (Duše Duch) jsou neviditelné. Způsob
jakým jako bytosti fungujeme, také obráží analogii Trojice. Počneme něco v naší
mysli (neviditelné), třebas báseň nebo symfonii; vyjádříme to řečí, písmem nebo hudbou, a tak vejde do
viditelného světa. Potom je to oceněno v emocích - opět neviditelné.....
Mohli bychom nabídnouti mnohem více analogií, ale tyto
postačují. Není pochyb o tom, že Bible jasně prezentuje tři Osoby, které jsou
odlišné jedna od druhé, přesto každá je Bůh. V tom stejném smyslu jsme opakovali mnohokráte, že je pouze jeden
pravý Bůh. Kristus se modlí k Otci. Modlí se sám k sobě? Bylo nám řečeno: „Otec
poslal Syna, aby se stal Spasitelem světa..“Poslal sám sebe? Nebo jeden „úřad“
se modlil k „titulu,“ který poslal, jak nám to chce namluvit „United
Pentecostal Church?“
Kristus řekl: „Slova která k vám hovbořím, neříkám ze sebe (z vlastní iniciativy), ale Otec,
který ve mně přebývá, dělá své skutky..“ (Jan 14:10).. „Požádám Otce, a On vám
sešle jiného Obhájce, Ducha pravdy...“ (Jan 14:16-17). Skrze celý Nový Zákon,
Otec Syn a Boží Duch jsou separátně uctíváni, jednají jako Bůh - ale vždy v ve
společné harmonii.....
Kromě asi tuctu vyjímek, lze říci, že text každého verše Nového Zákona
je tak přijmutý všeobecným
souhlasem odborníků-učenců, že jakýkoliv
spor o čtení, se bude
vztahovat spíše k interpretaci slov, než k pochybám
o samotných slovech........
Ale v v každé, ze
Shekespearových 37 her, (napsaných pouze před 400 lety),
jsou pravděpodobně
stovky částí ve čtení, které jsou stále kontroverzní
-
veliká část z
tohoto má vliv na na význam pasáží, ve kterých se nacházejí....
- John Lea, „The Greatest Book in the World“
<< 3. Je Bible spolehlivá? >>
Svitky od Mrtvého moře - shodují
se s Biblí?
Otázka: Jak tomu rozumím, bylo objevení svitků od Mrtvého
moře velikou ranou pro Bibli. Ty nejstarší kopie některých textů Starého Zákona
které kdy byly nalezeny, jsou v tomto nálezu, a ukázalo se, že jsou velmi odlišné
od pozdějších kopií, které máme. Pakliže ti, kteří kopírovali Starý Zákon, udělali
tolik chyb v několika stoletích, jak
velmi odlišná musí být Bible od původních rukopisů!
Odpověď: Nevím, odkud své informace máte, ale jsou falešné.
Kritikové Bible předpokládali, že se
najdou velké rozdíly, ale opak se ukázal být pravdou. Zamyslete se, na příklad
nad rukopisem Izaiáše, který je nyní v jerusalémském museu. Nejrannější kopie,
kterou máme od Izaiáše se datuje tak A.D 900, a ta, nalezená u Mrtvého moře je
datována kolem B.C.100. Tak zde máme příležitost vidět, jaké změny, zaviněné
nepozornými kopiisty, se udály během
1000 let. Porovnání odhalilo několik variací v hláskování, změny ve stylu, občas
slovo vynecháno či přidáno - bez jakékoliv změny smyslu textu. A tak tisíc let
kopírování uchovalo text bez jakýchkoliv důležitých změn. Pravda je, že právě
objev svitků z Qumránu nám dal evidenci o tom, že Starý Zákon který máme
dnes, je stejný jako v původních dokumentech.
A co Božská inspirace?
Otázka: Judeo-křesťanská Bible, není tou jedinou knihou,
která tvrdí, že je inspirivaná Bohem. Máme Korán, Védy Hinduismu, Knihu Mormonů,
a i jiné, které si dělají nárok na Boží inspiraci. Už to biblické učení o tom, že
ty ostatní knihy jsou nepravé, nevrhá to stín pochyb na pravdivost Bible samé?
Když ty jsou falešné, proč ne ještě jedna navíc? Nakonec ateista věří pouze
jedné knize méně, než Křesťan...
Odpověď: Zda knihy druhých náboženstvích jsou pravé nebo
falešné, nemá žádný vliv ať už na platnost či neplatnost Bible. Skutečnost, že
ze 12 soutěžících 11 nezvítězilo by se těžko mohl stát argumentem, že tudíž
nemohl vyhrát nikdo. Fakt že existuje spousta padělků peněz ještě ani na okamžik
neznamená, že pravé peníze neexistují! Ve skutečnosti to argumentuje pro jejich
existenci, protože kdyby nebyly pravé peníze, padělky by neměly žádný účel
..... Skutečnost, že miliardy lidí jsou ochotné akceptovat posvátná písma různých
náboženstvích jako inspirivaná Bohem, ukazuje hluboký hlad po Božském zjevení ,
který existoval vždy, v každém věku, v každé rase, v každé kultuře po celém světě.......
Takový univerzální a mocný hlad se nemohl vyvinout pomocí
evoluce. Lidské tělo nemá hlad či žízeň na něco co neexistuje - ať jídlo či
pití ale pouze touží po tom, co existuje a podpoří život. Jedinou vyjímkou by
bylo, kdyby jste ochutnali něco co by bylo škodlivé ale lahodné, nebo co by
dodávalo klamné pocity síly či příjemných pocitů, a jeden by pak po tom nepřirozeně
toužil. Touha po drogách či po
alkoholických nápojích by nikdy nevznikla, kdyby nikdo drogy nebo alkohol
neokusil. A tak není možné tvrdit že „víra
v Boha je opium pro masy“... aniž by jste připustili Boží existenci. Někdo
musel „ochutnat“ něco skutečného, tak jak vyzývá Bible: „Ochutnejte a poznáte že
Hospodin je dobrý...“ (Žalm 34:8). A tak logicky, univerzální hlad po Bohu
argumentuje výmluvně pro Jeho existenci; a hlad po Jeho odhalení ukazuje na to,
že takové odhalení existuje také... Zda
taková pocházejí skutečně od Boha, lze
posoudit pouze na bázi fakt - a pouze Bible touto zkouškou prochází bez
chyby, jak uvidíme.
Skutečnost, že svět je plný falešných předpovědí,
nárokujících na božský původ je přesně to, co by člověk očekával, s existující lidskou žízní po Bohu a s ochotou
lidského srdce podvést sebe i druhé... Ani nemůžete tvrdit, že když bylo prohlášeno
tolik falešných proroctvích, ta pravá nikdo nikdy neprohlásil. To že lidstvo univerzálně po celém světě
bylo náchylné uvěřit falešným předpovědím, je evidence intuitivní víry, že
pravé proroctví existovat musí, a že je důležité. Bible musí být zkoumána na bázi vlastní hodnoty a zásluhy. Ukážeme
její pravdivost na základě vnitřní i vnější evidence porovnané mezi sebou - ne
porovnáním Bible s jinými posvátnými písemnostmi jiných náboženstvích. Dále, už
samotné tvrzení Bible, že ona jediná má skutečné zjevení od Boha vyžaduje, aby
ostatní písemnosti byly falešné... A tak jejich faleš, daleko od důkazu že
Bible nemůže být pravdivá, je argumentem v její prospěch.
Jak spolehlivé jsou dokumenty
Bible?
Otázka: V semináři jsem se učil, a čítal tvrzení mnoha
odborných knih, že Nový Zákon není spolehlivý, protože byl napsaný staletí po
Kristovi lidmi, kteří v době Krista nežili. „Ježíšův Seminář,“ skupina odborníků-učenců, kteří mají
impresivní pověřující listiny pronášejí
toto tvrzení dnes. Je nějaká evidence proti?
Odpověď: Toto obvinění je vyvráceno nejenom samotnými
rukopisy, ale také citáty o Novém Zákoně, které máme v jiných písemnostech od
konce prvního, až do ranného druhého století. Máme dokonce důkazy i od nepřátelů
Bible. Na příklad Celsus, horlivý oponent Křesťanství, který se narodil na počátku
druhého století se zmiňuje o čtyřech Evangeliích, jako částích posvátných křesťanských
knih, které byly už v té době velmi dobře známé. Už tento jeden kus evidence
vyvrací tvrzení, že Nový Zákon byl napsaný až v pozdějších stoletích! Kromě
toho máme víc než dostatečné množství důkazů v samotném Novém Zákoně o tom, že
byl - jak pisatelé tvrdí - napsaný současníky Ježíše. Autoři epištol Jana a Petra svědčí o tom, že znali Krista
osobně a že byli očitými svědky toho, co řekl a učinil během své veřejné činnosti.
Petr píše: „Nenásledovali jsme nějaké vymyšlené báchorky, když jsme vás
seznámili s mocí a příchodem Ježíše Krista, ale sami jsme byli očitými svědky
Jeho Majestátu..“ (2 Petr 1:16) Když
hovoří o sobě a druhých apoštolech, Jan svědčí o svém blízkém vztahu s Kristem:
„To co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme viděli na vlastní oči, co jsme
pozorovali a čeho se naše ruce dotýkaly.....“ (1 Jan 1:1)
Pakliže Nový Zákon, který má v sobě takováto přísežná svědectví
nebyl napsaný apoštoly samými, ale byl spřádán po staletí (nebo jen
desetiletí!) později jinými lidmi, celá ta věc je podvod! Kdokoliv tyto
události takto popisoval, lhal a činil tak s rozváženým úmyslem podvést nesčetné
množství lidí během následujících století. A bohužel, je-li tomu tak, potom
tento podvod nachytal stamiliony lidí od té doby! Ovšem takové scénário má v sobě veliké množství nepřekonatelných
problémů:
Nevyvratitelná vnitřní evidence.
Za prvé máme vnitřní soulad všech 66 knih Bible, přestože
byly psány po dobu asi 1500 let více jak 40 osobami, z nichž většina se nikdy
nesetkala. Žili v odlišných historických dobách, ve velmi odlišných oblastech a
kulturách - a přesto mají všichni autoři jedno společné: Tvrdí že to co
psali, inspiroval Bůh. Ten jediný pravý Bůh.... Složitý obraz
pravdy, vetkaný bez jakékoliv kontrodikce skrze Bibli od Genese po Apokalypsu
je mocným svědectvím pro platnost tohoto tvrzení. Tento fakt se nedá jinak vysvětlit! Co se týče těch zdánlivých kontradikcí,
budeme o nich hovořit později.
Tato kontinuita a vnitřní konzistence Bible, je jedním z
nejsilnějších argumentů, že je to Boží Slovo. Aby ukázal, jak pozoruhodný tento
argument je, osh McDowel vypráví pravdivý příběh: Zástupce vydavatelství „Great Books of the Western World“ přišel do mého domu. Hledal podomní prodavače
pro tuto sérii. Vyzval jsem ho, aby jmenoval 10 autorů ze všech koutů života,
jedné generace, jedné kultury, jednoho jazyka, kteří by psali na jeden
kontroverzální námět. (Bible jich má stovky) Potom jsem se ho otázal: „Budou
spolu souhlasit?“ Zamyslel se a odvětil „Ne“...
Je zřejmé, že každý podvodný autor (na příklad života a
díla Krista) bude muset znát celou Bibli velmi podrobně, aby byl schopen udržet
její nadpřirozený vnitřní soulad. Je velmi pochybné, že jakýkoliv úmyslný lhář
měl k tomu jak motivaci, tak i schopnost. Další problém: Pozorná studie Nového
Zákona odhaluje upřímnost a pravdivost, kterou je téměř nemožné „nahrát.“ Kromě
toho ukázala Bible nadpřirozenou moc zachránit lidské bytosti od hříchu a
degradace. Přinesla svobodu, radost, lásku a transformaci života všem, kteří
její zprávě uvěřili. Je směšné se
domnívat, že by úmyslný podvod mohl způsobit tolik dobra. Vyžadovalo by více
víry takovému scenáriu uvěřit. Víc víry, než uvěřit v Božskou inspiraci!
Současná potvrzení.
Další důkaz je odlišné povahy. Víme z archeologických
objevů o citátech z jiných psaných
záznamů, že Nový Zákon, ve své úplnnosti, byl v oběhu při nejmenším ku konci
prvního století. V té době žilo ještě mnoho lidí, kteří apoštoly znali, a kteří
souhlasili s pravdivostí jejich písemností. Je jasné, že by se okamžitě ozvaly
protesty, kdyby epištoly nepopisovaly pravdivě to, co se událo. Nemáme žádnou
evidenci jakéhokoliv podobného protestu. Není pochyb o tom, že - při nejmenším
- židovští rabíni by okamžitě zareagovali na jakékoliv přehánění či na nejmenší
lež. Jistě by něco podobného použili k diskreditaci toho „nového náboženství“,
které podlamovalo jejich vůdčí roli a odlákalo tisíce od Judaismu. Nemáme ani
jeden záznam takové reakce....
Dále máme hojnou a neodiskutovatelnou evidenci v samém
Novém Zákoně, že byl psán očitými svědky. Na příklad Lukáš poukazuje na autory druhých evangelií jako na „očité svědky
od samého počátku,“ a potvrzuje, že tomu vrstevníci věřili. Lukáš nebyl nějaký
hlupáček, který by skočil na každou povídku! Píše, že měl „perfektní porozumění“
všech těch věcí od počátku. Prohlašuje, že se rozhodl napsat příběh Ježíše
Krista svému příteli Teofilovi, aby on „znal tyto věci najisto.“
Moderní archeolgie potvrdila pravdivost Lukášova svědectví
a skutečnost, že on opravdu byl současníkem apoštolů a tak měl možnost poznat a
popsat tato fakta. Ve druhé kapitole poukazuje na dekret císaře Augusta „aby
celý svět podléhal zdanění.“ a upřesňuje, že se to stalo v době, kdy Cyrenius
byl guvernérem v Syrii. Někteří kritici stále trvají na tom, že Cyrinius (jinak
Quirinius) se nestal guvernérem nad Syrií až v A.D.6, což by bylo pozdě pro
Kristovo narození. Zcela ignorují poslední nálezy které ukazují na to, že
Quirinius byl guvernérem Syrie dvakrát
- poprvé asi B.C. 7, až do A.D. Lukáš se zřejmě zmiňuje o jeho první guvenérské vládě, ne druhé....
Dokonalá historická verifikace.
V kapitole 3 nám dává Lukáš celou škálu detailních
informací o jménech, místech, úřadech a
datech, které by určitě nevěděl někdo, kdo by to psal o několik desetiletí,
(tím méně staletí) později: „Patnáctý
rok vlády císaře Tiberia, byl Pontský Pilát guvernérem Judeje, Herod vládcem v
Galileji, jeho bratr Filip vládcem v
Iturei a oblasti Trachonitis, Lysanias byl vládcem Abilene, Ananiáš a Kaifáš veleknězi.(Lukáš
3:1)
Povšiměte si, že Lukáš nepíše prostě císař, ale Tiberius. Dokonce i čas vydání dekretu je podán; „patnáctý
rok vlády...“ Tato fakta byla verifikována (potvrzena) moderními historiky a je jasné, že
nemohla být známá někomu, kdo psal staletí později, jak tvrdili skeptikové.
Technické tituly úřadů, které drželi - guvernér, tetrarch, velekněz, jsou dány
i s příslušnými lokacemi. Každý přednesený fakt byl ověřen v nedávných letech
pečlivým výzkumem. Ani padesát let později by nebylo možné všechno přesně
popsat. A proto máme dostatečný důvod k víře, že Lukáš, jak tvrdí, byl přítomný,
když se tyto události staly... Ano,
ale co Pilát, který měl být v tom čase guvernérem v Judeji? Skeptikové popírali jeho existenci vůbec,
jelikož se nijaká stopa po něm nevyskytovala. Josefus Flavius se o Pilátovi umiňuje
v „Antoquities of the Jews“, ale
vyskytlo se podezření, že to jméno tam někdo dopsal mnohem později. A jednoho
dne se důkaz objevil: Archeologové vykopali kámen, v ruinách starého římského
amfiteátru v Césareji....
Ukázalo se, že Caesar, který se cítil uražený Pilátem,
vydal dekret, aby byla vymazána veškerá evidence o tom, že Pilát kdy existoval.
Ale tento speciální kámen, jelikož měl přesnou potřebnou velikost, byl ušetřený
a použitý jako sedadlo v divadle. Ovšem strana s Pilátovým jménem byla obrácena
do země, a tak nápis nemohl nikdo číst - dokud jej ze země nevykopali. Tento
kámen stojí dnes v moderní Césareji jako jeden z důkazů pravdivosti biblických
záznamů. .... Dnešní evidence která Bibli potvrzuje, je ohromná. Každý kritik,
který papouškuje námitky proti Bibli tak činí navzdory faktům, a ne kvůli
nim.. Dokonce i biskup Robinson, autor „Bůh je Mrtvý“ hlavní zastánce teorie
pozdějšího původu Nového Zákona, uznává nyní historicitu novozákonních dokumentů
- že byly napsané očitými svědky v prvním století....
Je nutné být odborníkem na všechna náboženství?
Otázka: Jelikož máme množství posvátných knih, a všechny o
sobě tvrdí že jsou pravdivé, jak si můžeme být jisti že právě Bible je to pravé
Slovo Boží, aniž bychom nejdříve přezkoumali ty druhé? I když připustíme, že většina
z nich jsou falešné, nemohly by přesto mít v sobě alespoň trochu pravdy, pro
kterou by se vyplatilo si přezkoumat všechna náboženská Písma?
Odpověď: Tato filosofie vede k liberální konkluzi, že žádná
definitivní pravda neexistuje, právě tak, jako nejsou žádné finální odpovědi na
jakoukoliv otázku. Na příklad, jak si můžeme být jistí, že dva a dva jsou čtyři,
aniž bychom nejdříve prozkoumali, zda to nemůže být tři, pět, sedm, či
kterékoliv jiné číslo? A jelikož čísla
jsou nekonečná, člověk se nikdy nedopátrá až do konce. A tak je to s náboženstvím:
Nikdo nežije tak dlouho, aby mohl prozkoumat tvrzení každého náboženství, které
kdy existovalo. Taková námaha není nutná...
Nastěstí se nedostáváme k pravdě procesem eliminace. Skutečnost že dva a
dva jsou čtyři a pouze čtyři, lze
dokázat, aniž bychom zkoumali všechna čísla. A tak je to s Biblí: Její platnost
můžeme zjistit prozkoumáním jí samotné....
Výlučnost biblických tvrzení.
Zda Bible je či
není pravdivá, závisí na faktech která se váží na tu knihu. Nedocházíme k tomu
prozkoumáním všech posvátných knih, potom zjištěním že jsou všechny falešné, přijmeme
Bibli proto, že je to už ta jediná zbývající náboženská kniha. Každá svatá
kniha - včetně Bible - bude falešná, neexistuje-li Bůh / a nebo pakliže se Bůh
rozhodl, že lidem neprojeví ani sebe, ani svou vůli v nějaké písemné formě.
Jestli tak učinil či ne, není otázka kterou by šlo odpovědět procesem eliminace
- tu musíme rozhodnout faktuálně.
Kromě toho, pakliže Bible Slovem Božím skutečně je, jak o
sobě tvrdí („Tak promluvil Bůh,“ „Slovo Boží ke mně přišlo...“ - taková rčení
se v Bibli vyskytují nejméně 3800x) potom všechny ostatní posvátné knihy musí být
falešné - právě tak jako všichni ostatní bozi, které tyto knihy prezentují,
musí být falešní! Bůh Bible říká, že je tím jediným pravým Bohem: „Já jsem
První a Poslední; a vedle mne žádného Boha není ... Je ještě nějaký Bůh kromě mně? Ne, není žádného jiného Boha,
já žádného neznám. (Izaiáš 44:6,8; 45: 21,22). Pakliže je Bohem jediným, potom
Bible, skrze kterou hovoří, musí být Jeho jediným Slovem také....
Když jednou poznáte toho pravého Boha, není už zapotřebí přezkoumat
všechny ostatní možné bohy jen proto, že některý z nich má jakoukoliv zdánlivou legitimitu. Tato možnost
byla vyloučena poznáním, že Bůh Bible je tím jediným pravým Bohem. A když už
bylo jednou ověřeno biblické tvrzení, že ta je jediným Božím Slovem vnitřní í
vnější evidencí, archelogickou i historickou evidencí - a jako hlavní: setkání
s Kristem a Bohem Bible, potom není zapotřebí zkoumat všechny ty ostatní knihy,
zda v nich není alespoň trochu pravdy.
Jediný důvod pro prozkoumání základů ostatních náboženských
systému a jejich písem, by byla snaha ukázat všem těm, kteří těmto náboženstvím
věří, v čem spočívá jejich omyl a ukázat jim cestu k záchraně a spáse jejich duše....
Co říká o Bibli archeologie?
Otázka: Slyšel jsem, že existuje mnoho archeologické evidence,
že Bible spolehlivá není. Nevzpomínám si již detaily - možná že žádné podány
nebyly, ale dojem, který jsem dostal od profesorů na univerzitě je že důkazy
proti Bibli jsou dostatečně solidní.
Odpověď: Bylo mnoho tvrzení, že Bible není pravdivá, ale žádné
z nich neobstálo před podrobnějším prozkoumání. Bible prohlašuje že je Slovem
Božím, kterým Bůh inspiroval proroky a apoštoly aby to Slovo napsali pro prospěch
celého lidstva. Jako takové musí být neomylné, bez jakékoliv chyby. A propto by
nebylo zapotřebí „velikého množství“ archeologické evidence, či jakékoliv jiné
evidence vyvrátit tvrzení Bible. Jedna jediná evidence by na to stačila.
Pavel píše: „Veškeré Písmo je dáno Boží inspirací..“ (2
Timoteovi 3:16) A Petr prohlašuje, že „žádné proroctví nevzniklo z lidské vůle,
ale inspirací Svatého Ducha mluvili lidé, které Bůh poslal...“ (2 Petr
1:21) Dokonce i chyby v substanci Bible
(ne omyl opisovatele) by dokázal, že není tím, za co se vydává. Nepodal jste žádné
specifické příklady, a proto mohu odpovědět jen všeobecně. Bible je bez pochyby
tou nejpozoruhodnější a také tou nejkontravezálnější knihou světa. Její nárok na to že je inspirovaná Bohem způsobil,
že je napadána ze dvou stran: Těmi, kteří v Boha nevěří, a těmi, kteří věří v
Boha jiného. Vlastně, Bible je napadána rozhodnutými kritiky a skeptiky po
staletí, jako žádná jiná kniha v historii. V každém případě, když se objevila
fakta z archelogických nálezů, pravdivost Bible a nepravdivost jejích kritiků,
byla vždy dokázána. A to bylo vždy na 100% - jak se také od Božího Slova očekává....
Jako jeden z mnoha příkladů: Ranné kapitoly Bible se zmiňují
velmi často o národě Hittitů. Podle těchto záznamů byli Hittité početným a
mocným národem za dob Abraháma a pokračovali při nejmenším, do krále Davida. Je
nám řečeno, že v Davidově armádě byl kapitán Uriáš Hittita. David zaranžoval Uriášovu vraždu, aby zakryl hřích cizoložství
s Uriášovou ženou. A přitom desetiletí archelogického výzkumu neodhalilo
jedinou evidenci toho, že národ Hittitů kdy existoval. Následovně skeptici počali
tvrdit, že Bible je knihou mýtu, protože prezentuje fiktivní detaily národa,
který nikdy neexistoval.... Pojednou se evidence počala hrnout. Dnes máme dostatek archeologických důkazů
o tom, že to co Bible o Hittitech píše, je absolutní pravda. Celé jedno muzeum
v turecké Ankaře je věnováno Hittitům. Ještě novější evidence přichází skrze nálezy z roku
1993 u Tel Dan. Odhalili tam slavný Aramaický nápis na kameni, poukazující na
Davida. Někteří odborníci tvrdili, že David historickou postavou není, či že
spojené království kdy předcházelo Judei a Israeli. A opětně byla Bible ospravedlněna. Následující rok 1994 se opět
nalezly kameny s nápisy, zmiňujicí se o rodu Davida. Jsou ještě další příklady...
Dnes už nikdo nepochybuje o historicitě krále Davida a o jeho vládě tak, jak ji
zaznamenala Bible. V září 1995 celá Israel počala 15 měsíců dlouhé oslavy třítisícátého
výročí založení Jerusaléma Davidem.
Jelikož Bible je stále více potvrzována archeologickými nálezy, je dnes
používána mnohými archeology jako vůdce
při hledání starodávných měst. Ve skutečnosti se studenti škol v Israeli učí
historii ze Starého Zákona, protože je tak neomylně přesný. Pravdou je, že
namísto aby archeologické objevy svědčily proti Bibli, jsou všechny v její
prospěch. Každý kdo tvrdí opak, nezná nejnovější evidenci, nebo je tak zaujatý,
že se není ochoten na tuto evidenci podívat....
A co rukopisy?
Otázka: Jak tomu rozumím, Bible, kterou dnes máme, pochází
z několika starodávných rukopisů, které jsou kopie kopií z kopií původních
originálních rukopisů, které jsou dávno ztracené. Tyto originály - obzvláště
Starého Zákona - mohly být o několik tisíc let starší než ty nejstarší opisy.
Jak víme, že to co máme je alespoň blízce podobné originálům?
Odpověď: Bernard
Ramm nám připomíná, že „Židé udrželi Starý Zákon, jako žádný jiný rukopis kdy
udržovaný.... každé písmeno..“ Měli speciální třídu lidí, jejichž jedinou
poviností bylo zachovat tyto rukopisy s prakticky perfektní věrností... Kdo kdy
počítal písmena Platóna, Aristotela Cicera či Seneky. Není potom divu, že
nálezy u Mrtvého moře se nijak podstatně neliší od dnešních. Už jsme se zmínili
o tom, že o Shakespeara se vedou větší spory - a je teprve 400 let starý....
Biblický badatel F.F. Bruce píše: Neexistuje jediná starodávná literatura, která by měla takové bohatství
textuální atestace, jako Nový Zákon. J.
Harold Greenlee vysvětluje: Počet existujících rukopisů Nového Zákona je
neporovnatelně větší, nežli kterékoliv starodávné literatury, a ty nejrannější
rukopisy Nového Zákona byly napsány mnohem blíže k datumu původních rukopisů. K porovnání uvádíme některá všeobecně přijímaná
díla, uvádějící autora, datum originálů,
počet rukopisů zachovaných do dnešní doby.
a časový rozdíl mezi napsáním originálu, a nejrannějšího rukopisu:
Sofokles .......... 496 - 406 B.C.
........... 100 ......... 1400 let.
Herodotus ...... 480 - 425 B.C. ........... 8 ......... 1300 „
Euripedes ....... 480 - 406 B.C. .......... 9 ......... 1500 „
Thucydides ..... 460 - 400 B.C. ........... 8 ......... 1300 „
Plato ................ 427 - 327 B.C. ........... 7 ......... 1200 „
Aristoteles ....... 384 - 322 B.C. ............ 5 .........1400 „
Demostenes ..... 383 - 322 B.C. ............ 200 ......... 1300 „
Caesar ............. 100 - 44
B.C. ............ 10
..........1000 „
Lukretius ......... 60 B.C. ............ 2
......... 1600 „
Tacitus ............. 100
A.D. ............ 20 .........
1000 „
Jako kontrast: Máme asi 20,600 kopií novozákonních rukopisů,
některé méně než sto let od originálů a mnoho druhých kolem 300 - 400 let. Proč tedy stále slyšíme falešná tvrzení o
tom, že biblické rukopisy jsou nespolehlivé? Skutečnost, že tato lež vytrvává
hlavně v akademických kruzích demonstruje extrémní předsudky proti Bibli proti
tomu, co Bible říká! Boží Slovo obviňuje svědomí! Je velmi zajímavé, že stejné otázky a pochyby
týkající se rukopisů, nebyly nikdy pozdvihnuty proti jiným rukopisům starověku
- pokud nedokazují pravdivost Bible. „Antiquities
of the Jews“ které napsal Josefus Flavius, nabízejí potvrzení Nového Zákona
a popis života a smrti Ježíše - a tak se staly objektem zuřivých útoků.
Bible je nejcitovanější kniha na světe - tisíckrát více než
kterékoliv světské dílo. A to není pravdou pouze dnes - tak tomu bylo vždy.
Následovně, člověk by dal dohromady celý Nový Zákon a většinu Starého, z citátů
obsažených v osobní korespondenci a epištolách napsaných staletí po tom, kdy
Kristus pověřil své učedníky rozhlašováním a učením evangelia...
Spolehlivost
bez konkurence.
A co se týká platnosti a spolehlivosti rukopisů Starého
Zákona, zamyslete se nad výňatkem z knihy „Scientific
Investigation of the Old Testament“ od Roberta D. Wilsona. Obeznámený s
více jak 40 semitskými jazyky, Wilson byl jedním z nejpřednějších jazykových
expertů a učenců všech dob. Píše:
Po čtyřicet pět let bez přestávky jsem se oddal jedné
velké studii Starého Zákona ve všech jeho jazycích, ve veškeré archeologii, ve
všech překladech. Kritici Bible, kteří
se snaží nalézt nějakou chybu, prohlašují že mají veškeré poznání, ctnost a
lásku pro pravdu. Jedna jejich oblíbená fráze zní „Všichni odborníci souhlasí...“ Když to slyším, přál bych si vědět kteří odborníci to jsou a proč
souhlasí. Kde vzali jejich evidenci?
Postavím se každému kdo činí útok na Starý Zákon na základě důkazů,
které nemohu prozkoumat. .....
Potom co jsem se naučil potřebné jazyky, pustil jsem se zkoumání každé hlásky
hebrejského Starého Zákona. Je jich asi milion a čtvrt, a zabralo mi to mnoho
let, než jsem to dokončil. Musel jsem přezkoumat všechny variace v textech
rukopisů, v poznámkách Massoretů, různých
verzích, parallelních pasáží,
poznámkách kritiků. Potom jsem klasifikoval výsledky, abych zredukoval
starozákonní kriticismus na objektivní vědu - něco co je založeno na evidenci a
ne názoru. Výsledek mého dlouholetého bádání celého textu je tento: Mohu
potvrdit, že není jediná stránka Starého Zákona, o které je třeba mít
pochyb.
Jeden příklad k ilustraci biblické přesnosti: Bylo 29 králů
starověku, jejich jména jsou zmíněna nejenom v Bibli, ale také na monumentech
jejich dob. Těch 29 vlastních jmen obsahuje 195 souhlásek. Přesto
shledáváme v hebrejském Starém Zákoně že jsou pouze dvě nebo tři jména, ze všech
195, o nichž by se dalo pochybovat, že jsou napsána přesně tak, jako záznamy na monumentech, které archeologové
nedávno odkryli. Některá jména jdou zpět 4000 let a jsou napsány tak, že každé
písmeno je jasné a správné.....
Porovnejme to s přesností největšího učence své doby, knihovník v
Alexandrii, r. 200 B:C. Shromáždil
katalog králů Egypta, v počtu 38. Z celého toho počtu, pouze tři nebo čtyři se
dají rozeznat. Udělal také seznam králů Assyrie; pouze v jednom případě víme o
koho jde, a ani ten není hláskovaný správně. Vezměte Ptolema, který sepsal 18
králů Babylónu. Ani jeden není napsaný správně, vlastně bychom nevěděli o koho
jde, nemít jiné zdroje.
Když někdo bude mluvit o Bibli, zeptejte se ho na krále, o
kterých se zmiňuje. Jedná se o 29 králů a deset různých zemí mezi nimi; všechno
je v Bibli a i na monumentech. Každý z nich má své správné jméno ve správné
zemi, a umístěný správně chronologicky. Zamyslete se nad tím, co to znamená!
.... Zatím co studie náboženských
systémů starověku ukázala, že mezi nimi bylo veliké hledání po Bohu, nikde nevidíme,
že by kdo z nich došel k nějakému jasnému konceptu toho pravého Boha, Stvořitele,
Udržovatele, Soudce, Spasitele a Očisťovatele svého lidu. Jejich náboženství
byla formálního vnějšího druhu, starozákonní náboženství je v podstatě náboženství
mysli a srdce; náboženství lásky, radosti, víry, naděje a spásy skrze Boží
milost. Jak to chcete vysvětlit? ............ Proroci Israele tvrdili, že jejich učení
pochází od Boha. Moderní kritická škola se k tomuto tvrzení staví zcela
antagonisticky. Tvrdí, že proroci vyslovovali ideje své doby, omezeni svým
okolím. Pakliže to je pravda, jak je možné, že to nebylo z Théb či Memfisu, z
Delf, Říma či Babylónu ani z pouští Médie - ale od pasáků ovcí a skromných
obydlí Israele, ano od národa zajatců v cizí zemi, odkud přišly tyto úžasné
zprávy naděje a spásy?
Kam proroctví patří, a proč?
Otázka: Bylo řečeno, že proroctví Bible jsou složena tak, že
jejich údajné „vyplnění“ se hodí na téměř všechno. Je to pravda? Pakliže ne,
jaký je účel proroctví? Zdá se mi že angažovanost v proroctví staví Bibli
do říše spekulace, a odvádí ji od důvěryhodnosti, spolehlivosti a nádherných
statí o morálce.
Odpověď: Bible je asi tak z 30% proroctví, a z tohoto důvodu
je zcela unikátní. Nejsou žádná proroctví v Koránu, Véd Hinduismu či
Bhagavad-Gitě, či ve slovech Buddhy, Konfucia či knihy Mormonů. Nikde kromě
Bible! Také neexistují předpovědi týkající se příchodu Buddhy, Krišny,
Mohameda, Zoroastra, Konfucia či zakladatele jakéhokoliv světového náboženství.
Židovský Mesiáš je absolutně unikátní v tomto ohledu. Jeho příchod byl ohlášený
v desítkách specifických předpovědí, které se naplnily do posledního detailu v životě,
smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je mnoho důvodů pro biblické předpovědi: Dokázat Boží existenci tím, že
nám řekne dopředu co se stane; identifikují Mesiáše specifickými detaily o Jeho
příchodu - dokonce kdy a kde, potom varuje své věrné o podmínkách a nebezpečí
posledních dnů. (S těmito prvky proroctví jednáme v jiných knihách). Není pravda, že by byla sestavena takovým způsobem,
aby „naplnění“ se mohla připsat čemukoliv.
Každé poctivé prozkoumání Bible to dokáže....
Dokonalá prorocká evidence.
Jelikož vyplněná proroctví dokazují konkluzivně Boží
existenci, Bibli jako Jeho Slovo, biblická proroctví byla podrobena tvrdošíjným pokusům o jejich znevážení. Na příklad,
kniha Daniel podává tolik faktických detailů o Medio-Persii, Řecku, a Římu, a tak skeptici se snažili prokázat, že tyto
předpovědi byly napsány až po událostech, které předpovídají. V opačném případě
by museli přiznat, že Bible skutečně budoucnost předpovídá. Proto datum Daniela
bylo - za posledních 200 let napadáno ze všech možných úhlů. Žádný útok neuspěl
a Daniel stojí tak pevně jako vždy....
Byla to samozřejmě ztráta času dokazovat, že Daniel byl
napsán až po růstu a pádu čtyřech impérií, o kterých píše. I ti nejkritičtější
skeptici museli připustit, že tato kniha byla součástí kánonu Starého Zákona při
nejmenším před příchodem Ježíše Krista, a že události následující Jeho narození
jsou prezentovány přesně. Kniha Daniel - na příklad (jak uvidíme později) předpovídá
přesný den (Duben 6. 32 A.D.) kdy Ježíš vjede do Jerusaléma na oslíku, (jak
Zachariáš 9:9 předpověděl), a bude oslaven jako Mesiáš - den, který oslavujeme jako Palmovou neděli.
Daniel předpověděl rozdělení Římského Impéria (Východ-Západ) staletí před tím,
než se to stalo. Politicky a vojensky se to stalo v roce A.D. 330, když
Konstantin přemístil svůj trůn do Konstantinopole. Náboženské roztržení se
potom odehrálo v roce A.D.1054, když papež Lev IX, exkomunikoval Michaela Cerulariuse, patriarchu
Konstantinopolu.
Na specifické předpovědi
se podíváme později. Než ale půjdeme
dále, zamyslete se nad stručným citátem týkající se proroctví z jedné úžasné
knihy „A Lawyer Examines the Bible“:
Proroctví o Židech - právě tak jako o přicházejícím Mesiáši jsou velmi
specifické (na rozdíl od delfických a jiných pohanských, které jsou pojištěné před
omyly), a jsou tak početné, že nějaké náhodné splnění je nekonečně nemožné, a
takové povahy, že předpověděné události se zdají být vzájemně destruktivní -
neměly a nemají v historii obdoby.
Zamyslete se nad skutečností, že židovský Pasover byl oslavován bez přerušení
po 3500 let (zatím co posvátné ohně
Persie a ohně, které byly udržovány římskými Vestálkami a měly hořet pro všechny
časy, už po staletí nehoří)... přesně podle slov: „Tento den vám bude dnem
pamětním, budete jej slavit jako slavnost Páně, po všechna svá pokolení....“ (Exodus
12:14).
Přestárlá lež.
Otázka: Můj profesor psychologie na univerzitě tvrdí, že
každý může dostat jakokoukoliv myšlenku
z Bible. Lze ji vyložit tak, aby říkala to, co vyložit chceme. Říká že to je důvod,
proč jsou takové rozdíly mezi těmi kteří tvrdí že žijí podle Bible: na příklad Katolíci a Protestanté,
mezi stovkami protestanských denominací. Jak se potom člověk může na Bibli
spolehnout?
Odpověď: Už jen okamžik zamyšlení odhalí absurdnost
základní premisy tohoto argumentu. Řeč má význam. Prohlášení může být
zkonstruováno tak, že jeho význam je nejistý, dvojsmyslný a tak podporuje dvě
kontradikční myšlenky. V takových případech je nejistota či dvojsmyslnost
snadno poznána čtenářem či posluchačem takového prohlášení. Nikdo se nedá
podvést, ani nebude věnovat pozornost
tomu, co nedává jasný smysl.
Profesorovo tvrzení jde dál než názor, že Bible je kontradikční
či dvojsmyslná. On říká, že se z ní dá odvodit jakákoliv myšlenka kterou
lze logicky obhájit. Kdyby toto byla
pravda, potom už z tohoto důvodu by byla Bible tou nejpozoruhodnější knihou světa,
protože žádné jiné literární dílo nemůže logicky znamenat cokoliv, co si čtenář
vybere. Co se týká početných rozdílů
doktrinálních názorů a interpretace mezi Protestanty a Katolíky, dále mezi
protestanskými denominacemi a i mezi Katolíky, takovou situaci musíme očekávat. Je nevyhnutelné, že se lidské výklady a
názory budou lišit už proto, že jsme koneční tvorové. Bohužel i tvrdohlavost a
pýcha patří do této rovnice. Toto jsou normální rozdíly dané lidskou
nedokonalostí, Takové v žádném případě nevyžadují vysvětlení, že Bible je
schopná jakéhokoliv výkladu, podle přání čtenáře.
Vyzývám vašeho profesora, vás či kohokoliv jiného, aby
vytvořil i jen jednu větu, která by logicky mohla znamenat cokoliv, co by si
kdo přál. Žádné slovo nemá nekonečnou řadu významů, tím méně věta či odstavec
složený z mnoha slov ve smysluplné sequenci by mohla podporovat několik
kontradikčních ideí... Toto obvinění
Bible jsem slyšel mnohokrát. Pouze to ukazuje, jak silně by chtěli lidé Bibli
znevážit, a jak pošetilé nápady k tomu používají....
Je Božská
inspirace nezbytná?
Otázka: Není pochyb o tom, že Bible obsahuje jedno z neušlechtilejších
učení, které nalézáme ve světové
literatuře. Ať už tato slova byla vypůjčena z jiných náboženstvích, či
vznikla z pera Šalamouna, z úst Krista,
nebo byla napsaná staletí později a neprávem přiřknuta jim - nehraje roli. Jde
přece o to učení. A ani ten fakt, že
Bible zřejmě obsahuje mnoho omylů a kontradikcí, neničí přece její morální učení.
Nevidím důvod, proč by Bible měla být obhajována jako neomylná.....
Odpověď: Vaše téze má v sobě několik problémů. Bible
nepodává pouze nějaká ušlechtilá morální učení, ale zároveň o sobě vyslovuje
nepopíratelná tvrzení, která mají dopad na její učení. Opakovatelně a
opakovatelně prohlašuje že je Božím Slovem, a že její učení není učení lidské,
ale přichází od Boha. Pakliže lže o svém původu, proč bychom měli akceptovat to
ostatní co nabízí? Mimo to, míchanice lží a ušlechtilých morálních pouček
prezentují kontradikci, kterou lze těžko vysvětlit...
Bible dále tvrdí, že podává pravdivou historii jak Židů,
tak i okolních národů; pravdivý popis života, smrti a vzkříšení Ježíše Krista;
pravdivý obraz ranné církve, její perzekuce rabíny a římskou autoritou,
obrácení Pavla a jeho misionářských cest, Pavlovo učení, o kterém prohlašuje že
jej nedostal od apoštolů, ale přímo od vzkříšeného Krista v nebesích. Pakliže
tato, a i další tvrzení nejsou pravdivá, potom je Bible doslova plná lží! Nepřipustil
by jste, že pakliže je Bible plná lží, obráží se to nevyhnutelně na jejím
morálním učení?
Kromě toho, ty druhé skutečnosti prezentované v Bibli
společně s jejím morálním učením jsou tak napojené na celek, že vytvářejí
intergrální část křesťanské víry. Bible musí být akceptována či odmítnuta ve
své celistvosti! Pakliže není pravdivá
jen v jediné části, Křesťanství je neobhájitelné! Každá část Bible je detailně
svázána s každou druhou tak, že padne-li jedna, padá celek. Bible neobsahuje
omyly, jak navrhujete - kdyby tomu tak bylo, nebyla by hodna naší důvěry! Právník
Irwin H. Linton prozkoumal Bibli velmi pečlivě - tak jak by zkoumal jakýkoliv
soudní případ. Založil svou víru v Bibli na evidenci. Linton vysvětluje zásadní
důležitost toho, zda je či není Bible ve své celosti Božím Slovem: Přesnost záznamů v případě odvolání je něco, co musí být vyřešeno mimo
jakoukoliv pochybu - ještě než apelační soud počne vůbec vytvářet nějaký názor na
celou věc: Spolehlivost a neomylnost záznamů, na kterých visí věčné jádro naší
víry- Kristovo božství, Jeho dobrovolná výkupná smrt na kříži, fyzické vzkříšení,
Jeho nadcházející návrat v moci a slávě - toto všechno se stává pochybným v
mysli, která pochybuje o přesnosti a spolehlivosti biblických záznamů. Pakliže
nevěnujeme plnou víru a kredit Písmu které jsme viděli, zkušenost
ukazuje, že jsme ve velikém nebezpečí zmenšovat lásku a poctu kterou dáváme Živému
Slovu (Kristovi) kterého jsme neviděli. Naše přesvědčení o tom, že Bůh
se stal člověkem a žil mezi námi, je založené na faktech, na kterých naše
konkluze spočívá. Pakliže záznam faktů je braný v pochybnost, jak potom se můžeme držet konkluzí, které jsou
založené na pravdivosti záznamů? Smrtelný efekt na mou víru a nepřekročitelné
obtíže, ve kterých jsem se ocitnul, byly způsobeny mým pokusem o předběžný a
orientační pohled - že Bible nemusí mít pravdu, že je to pouze lidská kniha
kromě náboženských částí. To mne okamžitě a pro vždy poučilo......
Kdo
by mohl věřit zázrakům Bible?
Otázka: Myslím si, že nejsilnější argument proti Bibli
jsou zázraky, které popisuje. Ty jsou tak fantastické, že činí nepravděpodobným
všechno ostatní, co Bible píše. Jak
Reinhold Seeberg kdysi řekl: “Zázrak byl kdysi základním kamenem všech apologetů,
potom se stal jejich berličkou a - dnes je křížem, který apologet musí
nést...“ Je zřejmé, že Bible byla psána
naivními a pověrčivými důvěřivci, pro které byla fantasie něco normálního a
tudíž necítili rozpačitost při vyprávění o údajných zázracích. Jak vůbec můžete
věřit knize, která nabízí zřejmě
fiktivní pohádky? Vždyť moderní věda dávno dokázala, že zázraky se nestávají.“
Odpověď: Právě naopak! Nejenom že věda nikdy nedokázala že „zázraky
se nemohou stát,“ ale takový důkaz by byl kategoricky nemožný, protože věda
jedná pouze s přirozenými jevy. A zázraky se nestávají přirozeně, nebo v přírodě.
Zázrak, už svou podstatou je nadpřirozený! Je proti všem fyzickým zákonům,
jinak by přece nebyl nadpřirozený. Zázrak musí být - nevyhnutelně - mimo
schopnost vědy zázrak vysvětlit - a tudíž je také mimo schopnost vědy zázrak
popřít! A tím také padá jakákoliv platná vědecká či logická báze pro
tvrzení, že se zázraky nedějí přesně tak, jak je Bible popisuje. Trvat na
takové pozici prozrazuje předsudek, který sám o sobě zabraňuje postavit se přímo
před bohatou evidenci ve prospěch možnosti
zázraků. Kdysi se zeptali Alberta Einsteina, jaký dopad bude mít jeho teorie
relativity na náboženství, odvětil přímočaře:“Žádný. Relativita je čistě vědeckou
teorií, a nemá co do činění s náboženstvím...“
Zázraky jsou nemožné pouze v případě, je-li vesmír uzavřeným systémem a je vším, co existuje.
V takovém případě - pochopitelně - cokoliv se stane, musí být přirozenou
událostí fungující podle zákonů, které vesmírem vládnou. Známý
evolucionista-ateista Thomas H. Huxley „dokázal“, že zázraky se stát nemohou
tím, že definoval „přírodu“ jako „to co je,“ souhrn jevů prezentovaných naší
zkušenosti, totalita událostí minulých současných i těch které přijdou.“ Ovšem,
přes všechna tvrzení, že ctí evidenci, Huxley nepodává ani jednu jedinou
evidenci na podporu svého tvrzení. Prostě se zbavil zázraků tím, že ustavil
pravidla, která činí zázraky nemoznými. Je to stejné, jako když budete
dokazovat ateismus prohlášením, že Bůh neexistuje. Zázraky by byly nemožné také
v panteismu, protože v této víře je přirozený systém všechno.
Ovšem, pakliže Bůh, ten nekonečný a transcendentní Stvořitel
vesmíru existuje - oddělený a odlišný od svého stvoření, potom jsou zázraky možné.
A nejenom to: V tom případě jsou nevyhnutrelné, pakliže má Bůh
intervenovat jak v lidských, tak i přírodních záležitostech. Kdykoliv Bůh
zasáhne zvenčí aby ovlivnil něco, co se v normálním průběhu událostí neděje
(jako spása nebo vzkříšení) potom je to
zázrak. Takže jestliže věříte v Boha, věříte i v zázraky....
Jediné
Křesťanství vyžaduje zázraky.
Křesťanství neupadá do rozpaků nad zázraky Bible. Právě
naopak. Křesťanství je založené na tom největším zázraku všech dob: vzkříšení
Ježíše Krista! Na rozdíl od Mohameda,
Buddhy, Konfucia či kteréhokoliv jiného
náboženského vůdce, ze kterých ani jeden se neodvážil pronést takové tvrzení,
Ježíš řekl že vstane z mrtvých. Pakliže z mrtvých nevstal, je lhář, a Křesťanství
je podvod! Poslechněte si svědectví Pavla: Dále vám bratří vyhlašuji
evangelium ... jak Kristus zemřel za naše
hříchy..... jak byl pohřben, a jak třetího dne vstal z mrtvých .... byl viděn
Petrem a potom dvanácti.... A jestliže Kristus z mrtvých nepovstal, potom je
moje učení marné, a vaše víra je také marná. Ano, potom jsme falešní svědkové,
protože jsme svědčili, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých. (1 Korintským
15:1,3-5,14,15,)
Křesťanství se za
zázraky v Bibli neomlouvá, nekrčí
rameny, jako by vůbec nezáleželo na tom, zda se zázraky stávají, či ne.
Křesťanství zázraky vyžaduje. Není tomu tak s Buddhismem, Hinduismem, Islámem,
nebo kterýmkoliv jiným náboženstvím světa, které se bez zázraků obejdou. Jejich
zakladatelé zanechali po sobě životní filosofii a určitá pravidla k
následování, která nemají nic společného s tím, zda jsou tito zakladatelé naživu
či ne, nebo zdali vůbec kdy žili.....
S Křesťanstvím je to zcela jinak. Křesťanská víra stojí a padá s bezhříšným
životem, obětní smrtí a zázračným vzkříšením Ježíše Krista - všechny ostatní zázraky jsou jen malé
události v porovnání s touto. Pakliže se vzkříšení z mrtvých skutečně odehrálo,
potom otevření slepých očí, uzdravení chromého nebo i rozevření Rudého Moře je
zřejmě v rámcí Božích možností!
Svědectví,
které obstojí v té nejsilnější zkoušce.
Pokud se týče tvrzení že ti, kteří Bibli psali, byli tak
prostí a naivní, že se domnívali, že takové události (zázraky) jsou zcela
normální, evidenci ze záznamů říká něco zcela jiného! Učedníci byli vystrašeni,
když viděli jak Kristus kráčí po vodě (Matouš 14:26),. Byli vystrašení, a
divili se, když utišil bouři pouhým slovem (Marek 4:41). V domění, že vidějí
ducha, byli plni hrůzy, když se pojednou, po svém vzkříšení, objevil mezi nimi
(Lukáš 24:37). Vlastně byli tak skeptičtí, že jim musel dokázat, že je to On.
Toto není chování naivních prosťáčků, kteří žijí ve světě fantasií. Právě
naopak - učedníci měli velmi pevné pojetí o tom, co je normální, a byli
Kristovými zázraky polekáni - zázraky, které roztříštily jejich svět. Cítíme, že
mluví pravdu, když tyto události popisují, zároveň se svým strachem a nedůvěrou.
Nad specifickou evidencí vzkříšení se zamyslíme v pozdější
kapitole. Nyní však, podívejme se na citáty některých nejlepších odborníků
tohoto světa na evidenci, experti, kteří byli
přesvědčeni o vzkříšení Ježíše Krista, právě na základě evidence!
Lord Lyndhurest, uznávaný jako jeden z největších právních mozků v britské historii, prohlásil: „Vím velmi dobře co je to evidence; a říkám
vám: ještě nikdo neporazil evidenci pro vzkříšení.“ Šimon Greenleaf, přední
americká autorita na evidenci, došel za svého života ke stejnému závěru. Právě
tak Sir Robert Anderson, hlava vyšetřovacího oddělení Scotland Yardu, a desítky
dalších, pro které nám nezbývá místo. Profesor Thomas Arnold, který učil
Moderní Historii v Oxfordu, napsal: Po dlouhá léta jsem studoval historii
druhých časových period - zkoumal a vážil evidenci těch, kteří o nich psali.
Dnes vím, že žádná jiná skutečnost v historii lidstva není dokázána
lépe a s plnější evidencí jakéhokoliv
druhu pro poctivého hledatele, než veliká znamení, která nám Bůh dal, o tom že
Kristus zemřel a znovu vstal z mrtvých....“
Mnohý mladý
hledající student byl stržený do nevíry pohrdavými prohlášeními liberálního
kléru či universitních profesorů, dodané s finalitou suverénních mudrců že „žádná inteligentní osoba nevěří na biblické
zázraky - tím méně ve vzkříšení...“ Ve skutečnosti není nic od pravdy vzdálenější! Těch několik výroků dříve uvedených byl mělo
postačit na vyvrácení této falešné informace. Vlastně mnoho z těch nejpokornějších
a nejpoctivějších Křesťanů byli jedni z nejbriliantnějších, nejmoudřejších a
nejlépe kvalifikovaných aby prozkoumali a vyhodnotili evidenci, kterou budeme
pečlivě zkoumat my....
Bible není kniha kterou by člověk napsal kdyby mohl,
a
napsat mohl, kdyby chtěl........
-
Lewis S. Chafer -
Po osmnáct století všichni nevěřící
odmítali a špinili tuto knihu, a přesto tato stojí tak jako pevná skála.
Její počet se zvětšuje a je mnohem milovanější
uchovávaná a více čtená, než kdy před tím...
Když jeden
francouzský monarch navrhnul persekuci Křestanů,
starý státník a bojovník mu řekl: Sire, Boží Církev je
kovadlinou, která opotřebovala mnoho
kladiv.“
A tak kladiva nevěrců klovala
tuto knihu po staletí,
kladiva jsou opotřebená - kovadlina stojí
stále jako nová..... Kdyby tato kniha nebyla od Boha, lidé by ji
byli zničili
velmi, velmi dávno.....
-H.L.
Hastings -
<< 4. Kontradikce
v Bibli? >>
Kdy se narodil Ježíš?
Otázka: Matouš píše, že Ježíšovo zrození se odehrálo během
vlády Heroda (Velikého) Matouš 2:1... Podle všech zpráv, Herod zemřel v 4 B.C.
a tak Ježíš se nemohl narodit později. A přesto Lukáš říká, že Ježíšovi bylo
právě 30 let v době patnáctého roku vlády Tiberia Caesara (Lukáš 3.I-3), který
počal svou vládu v A.D.14. Znamená to, že Ježíši bylo 30 let v roce A.D. 29?
Potom by se byl narodil v B.C.1, a tím by zcela zničil Matoušovo datování! V
další kontradikci dává Lukáš Kristovo zrození do doby kdy byl Cyrenius
guvernérem v Syrii, ale ten začal svůj úřad v A.D.6. Episkopální biskup John
S.Spong z Newarku tvrdí, že takové kontradikce dokazují, že Bible spolehlivá
není. Já osobně věřím, že Bible je pravdivá. Můžete mi pomoci?
Odpověď: Tyto zdánlivé
kontradikce o kterých jste se zmínil, byly horlivě - až velmi horlivě - vyzdviženy
mnoha skeptiky jako „důkaz“ že Bible má v sobě omyly, a tím nemůže být Božím
Slovem. Člověk si potřebuje vzpomenout, že „omyly Bible“ byly „prokázány“ už
mnohokrát - na základě tehdejší
znalosti, ať už historie či vědy. Ovšem v každém případě, když byla objevena
fakta, byla Bible ospravedlněna a kritici se červenali. To stejné je zde.
Quirinius = Cyrenius byl guvernérem Syrie dvakrát.
Za prvé, data, která biskup Spong a jiní kritici používají
za účelem odmítnutí Bible nebyla nikdy zcela jistá. Historikové je nepřijali.
Bylo by jistě pošetilé odmítnout víru v Bibli na základě pochybných dat. Na příklad,
Will Durant ve své „The Story of Civilization „ svazek III. poukazuje, že nevěděl,
kdy Quirinius (obdoba Lukášova „Cyrenius“) počal být guvernérem nad Syrií. Jestliže Durant, jeden z nejvíce uznávaných
historiků říká, že přesné datum je neznámé, bude velmi podezřelé, když kritik -
aby dokázal že Bible je nespolehlivá - bude dogmaticky tvrdit, že Quirinius počal
svou vládu v A.D.6!
Kromě toho, na bázi
nové evidence, která byla nalezena od doby, kdy Durant psal své knihy, jiní
historici, jako na příklad A.W. Zumpt jsou přesvědčeni, že Quirinius byl
guvernérem Syrie dvakrát, po prvé nejméně tak časně, jako 4 B.C. Tato vláda končila
A.D.1 Jan Starší věří, že první období
vlády Quirinia počalo už 7 B.C.
Kristovo narození nemohlo být potom pozdější než 4 B.C. což by byla doba,
kdy Quirinius vládnul poprvé - přesně tak, jak píše Lukáš.
Co se
týká Tiberia - jak zajímavé!
Pokud jde o údajný problém s datem vlády Tiberia ,
historická evidence byla dobře známa po mnoho let. Ano, císař Augustus zemřel
A.D.14, a tento rok se tedy všeobecně považuje za oficiální datum nástupu jeho
následovníka, Tiberia Caesara. Ovšem skeptici jsou tak zaujatí hledáním „chyb“ Bible, že se nikdy nepodívají na
problém dostatečně hluboko aby objevili, že je zcela perfektní důvod pro časnější
datum. Ve skutečnosti Tiberius - i když ještě nebyl císařem - počal vládnout
nad císařstvím několik let před smrtí Augusta, jelikož tento byl starý a velmi
nemocný. Vzpoury stály životy možných následovníků kolem Augusta. A tak
Augustus, bez pomocníků či nástupce, adoptoval v A.D.2 Tiberia jako syna a spolu-regenta. Následovně
poslal Tiberia aby potlačil vzpouru, a ten se svého úkolu zhostil výtečně. Will Durant píše: Když se Tiberius v A.D. 9. vrátil z namáhavého ale úspěšného tažení,
celý Řím - který ho nenáviděl pro jeho striktní puritánství - se smířil s jeho
vládou, i když Augustus ještě žil...
Lukáš počítá začátek
jeho vlády v A.D.9 a tak „Patnáctý rok vlády Tiberia Caesara..“ (3:1) by byl rok A.D. 24-25. Narodil-li se Ježíš 4
nebo 5 B.C., těsně před smrtí Heroda a během první vlády Cyrenia v Syrii, měl by asi 29 let v A.D. 24-25, na počátku
Jeho vystoupení. Povšimněte si, že Lukáš říká že „ mu bylo asi třicet let...“ (Lukáš
3:24). Pochopitelně, narodil-li se B.C. 6., bylo by mu 30 někdy během A.D.24. Přesná
data nemáme, ale to co víme, dokazuje přesnost Lukášova svědectví. ..... Tato ukázka opětně demonstruje, jak
nepoctivě zaujatí jsou kritiky tak zvaných učenců, jako na příklad ti v „Ježíšově Semináři“ a apostátních náboženských
vedoucích jako biskup Spong, kteří prohlašují, že na Nový Zákon se spolehnout
nedá, protože byl napsaný stovky let po Kristu. Ve skutečnosti datování, které
dává Lukáš, které trvalo archeologům mnoho let verifikovat, nemohlo být známo už
po několika desítkách let - neřku-li po stoletích, jak tvrdí kritikové. To mohl
znát pouze očitý svědek na scéně, který psal co viděl a zažil...
Proč Bůh připustil zdánlivé kontradikce?
Otázka: Vy Křesťané se zdáte mít vždy nějaký způsob jak
„smíříte“ jakékoliv kontradikce, které „nevěřící“ ve vaší Bibli objeví. Ale - ať
už je to vaše „usmíření“ jakkoliv přesvědčivé, zůstává mi jedna otázka: Proč
tam musí být vždy tolik problémů, na kterých musíte pracovat aby jste je vyřešili?
Zdá se mi že ten samotný fakt takového množství nesrovnalostí (i když - jak říkáte
- všechny vyřešíte) je samo o sobě evidencí, že Bible má skryté vady a
nedostatky - a proto nemůže být Božím Slovem.
Odpověď: Právě naopak! Právě mnoho zdánlivých kontradikcí a nedostatek konzistence tvoří důkaz o
spolehlivosti Bible. Kdyby tři svědci,
kteří tvrdí že viděli nějakou příhodu, by ji popsali přesně stejnými slovy,
slovo za slovem, člověk by měl podezření paktu, koluze, a celé svědectví by
odmítnul. Ale když každý to popíše vlastními slovy, z vlastní perspektivy, člověk
má tendenci jim uvěřit. Kromě toho, pakliže se ukázala nějaká nesrovnalost,
která byla vyřešená hlubší studií případu, jistě by to znamenalo větší důvěryhodnost
svědectví. A tak je to se zdánlivými kontradikcemi Bible.
Irwin Linton v „A
Lawyer Examines the Bible“ to
podává dobře: „Upřímné a neumné popisy z Bible jsou tak zřejmě
indiferentní k tomu aby se zdáíly konzistentní, a ukazují jasně nepravidelnost,
která je jasnou známkou orientálního koberce a spontánnosti lidského svědectví,
že často lákaly oponenty do pokusů o destruktivní křížové výslechy, které mohly
přinést pouze pravdivost Bible a její konzistency do jasného světla.“ Jednou
z největších sil Bible je upevňující síla zdánlivých
rozporů, které při vysvětlení poukazují na pravdivost vyprávění. William Paley poukazuje na tento fakt ve
svých písemnostech: V historickém bádání
se stává vysvětlená nekonzistence pozitiovním
argumentem: Za prvé podvodník se bude snažit vyvarovat jakékoliv
nesrovnalosti - za druhé, když se nesrovnalosti naleznou, nic než pravda je
schopna tyto usmířit. ..... Existence potíží dokazuje nedostatek opatrnosti,
která většinou doprovází podvod. Řešení potom prokáže, že to není koluze
náhodných návrhů se kterými musíme jednat, ale nit pravdy, která se točí kolem
celku, která zachovává každý případ na svém místě.“
Ježíšův rodokmen.
Otázka: Existují dva kontradikční rodokmeny uváděné pro
Krista, které uvádějí Jeho předky přes Josefa. Matouš píše, že Josefův otec byl
Jakub, ale Lukáš říká že jeho otcem byl Heli. Jelikož obojí nemůže být pravda,
alespoň jeden z nich je chyba - ale nemůžeme
se dozvědět které je to pravé. Pravděpodobně není správné ani jedno. Nechápu,
jak mohou Křesťané obhajovat kteroukoliv z nich, protože oba tvrdí, že Josef
byl Ježíšovým otcem, a tím popírají zrození z panny.
Odpověď: Pakliže se někdo rozhodne prokázat nepravdivost
Bible, aby si ospravedlnil svou neochotu věřit v Boha, potom se
domnívám, že tento argument vypadá slibně - i když je zapotřebí silné mentální
gymnastiky jej udržet. Na druhé straně - trochu zamyšlení a smyslu pro fair
play snadno rozřeší tento zdánlivý problém... Za prvé, ani Matouš, ani Lukáš
nepíší, že Josef byl otcem Ježíše. Naopak, oba dva podávají jasný výčet faktu, že
Marie byla pannou. Každý může odmítnout Kristovo zrození z panny, ale je
absurdní ospravednit toto odmítnutí tvrzením, že Matouš a Lukáš píší, že
Josef byl otcem Ježíše - navzdory opačné
skutečnosti....
Podívejme se na ty rodokmeny. Matouš - velmi opatrně -
nazývá Josefa „manželem Marie“, ne otcem. Vysvětluje tuto zřejmou anomálii: „Marie
byla zasnoubená s Josefem, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z
Ducha Svatého.“ Dále vysvětluje, že „Josef jí nepoznal (neměl s ní sex), dokud
neporodila syna a dala mu jméno Ježíš.“ (1:18, 1:25)... Na dodatek Matouš prohlašuje, že Ježíšovo
zrození naplnilo proroctví Starého Zákona : „Hle, panna počne, porodí syna a
dají mu jméno Imanuel...“
Matoušova genealogie je jednoznačně Josefova. Toto je
jasné proto, že používá výraz „počal“ pro každou generaci a končí:“Jakub počal
Josefa, manžela Marie.“ I když nebyl otcem Ježíše, Josef byl hlavou rodiny a představoval otce „adoptivního.“ Jelikož královská linie jde přes muže, Josef musel být v linii Davida. .... Lukášova genealogie jde
jasně skrze Marii. Výraz „počal“ se zde nepoužívá. Lukáš píše, že Ježíš byl „předpokládaným
synem Josefa, který byl z „Heliho“ (Lukáš 3:23) Výraz „syn“ v originále není.
Je zřejmé, že Josef byl zetěm Heliho, („son-in-law.) otce Marie....
Logická konzistence.
Lukáš podává plný popis zjevení anděla Gabriela u Marie,
kdy jí informuje, že ona porodí Mesiáše. Lukáš zaznamenává její reakci: „Jak se
to může stát, když jsem ještě muže nepoznala?“ Jak je vidět, Lukáš ani v nejmenším
nenaznačuje, že by Josef byl otcem Ježíše, právě naopak uvádí že Marie byla
pannou a že Mesiáš byl v ní počat Svatým Duchem. A hned potom nebude přece
podávat genealogii kde by dokazoval, že Josef je otcem Ježíše. Přiznejme oboum,
Matoušovi i Lukášovi, trochu inteligence!
A Lukáš by přece nepřišel s
rodopisem, který by odporoval tomu, který napsal Matouš. Matouš píše, že otec
Josefa se jmenoval Jakub a sleduje jeho celou genealogii. Záznamy byly k
nahlédnutí v chrámu a každá rodina je držela také. I kdyby nezkoumal chrámové
záznamy, Lukáš by jistě při nejmenším věděl, jak se jmenoval otec Josefa a i děda,
už jenom kdyby se zeptal lidí kolem... A určitě by nepsal celý rodokmen, kdyby nevěděl, že je správný. Lukáš každopádně
fakta znal: „když jsem vše důkladně prozkoumal...“(překladatel je trochu překvapen
nad tím, že Dave se nezmiňuje o řeckém
slově „anothen“ což znamené „shůry“ a ne „od počátku“. Lukáš píše, že to co ví,
dostal „shůry! Ten stejný výraz používá Jan ve svém evangeliu 3:31.), abys
poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.“ Člověk může pouze dodat, že
Lukáš podává rodokmen skrze Marii a má k tomu velmi dobrý důvod.
Že se Ježíš narodil z panny znamená, že nemá ve svých žilách
žádnou krev krále Davida skrze mužské předky. A proto, aby měl fyzický spoj
k Davidovi, bylo nutné, aby jeho matka byla z Davidova rodu. A tak Lukáš, který byl zaměřený až do tohoto
bodu téměř výlučně na Marii, dodává scházející informace v rodokmenu Marie.
Tvrdit něco jiného by bylo obviňovat Matouše a Lukáše z hlouposti, která
nevyplývá z inteligence a poctivosti z jejich svědectví.
Zmatky kolem kokrhání.
Otázka: V Matouši, Lukáši a Janovi říká Ježíš Petrovi, že
„nežli kohout jednou zakokrhá,“ Petr Ho třikrát zapře. Ale v Markovi 14, Ježíš
právě tak jasně říká Petrovi, že jeho zapření přijde než kohout zakokrhá
dvakrát. Tato zřejmá kontradikce mne trápí. Můžete mi pomoci?
Odpověď: Toto je
jedna z mnoha zdánlivých kontradikcí,
které skeptici a kritici používají, aby diskreditovali Bibli. Ovšem
dáte-li si jen trochu námahy, poznáte že
to kontradikce nejsou. Ta skutečnost, že různé použití jazyka se vyskytuje ve všech
čtyřech evangeliích, dokazuje že autoři neopisovali z nějakého originálu „Q“, nebo jiného dokumentu vymyšleného kritiky. Dále to dokazuje, že
inspirace Božím Duchem neničí svobodu různých svědků se vyjádřit tak jak cítí.
A právě ta svoboda výrazu vysvětluje mnohé zdánlivé kontradikce....
Podívejme se pečlivě na tento příběh, jak jej popisují všechna
čtyři evangelia. Matouš 26:34 říká: „nežli kohout zakokrhá“, zatím co Lukáš
22:34 a Jan 13:38 používají formu negativní „kohout nezakokrhá“. Je zřejmé, že Kristus nepoukazuje na nějakého
konkretního kokrhajícího kohouta, nebo nějakého, který zakokrhá jednou,
ale na dobu dne, které se říká „kuropění.“
Takový výraz je použit v Markovi 13:35 (večer, o půlnoci, za kuropění,
nebo ráno“), kdy se Kristus má vrátit. A tak Ježíš varuje Petra, že před
obvyklým kuropěním příští ráno, Ho třikrát
zapře. A také tak to ve skutečnosti
potvrzují všechna čtyři evangelia.
Aniž by stál v kontradikci vůči ostatním evangeliím, Marek
prostě podává další detail Kristova
varování, a tím na to vrhá větší světlo. Informuje nás, že Kristus řekl
také Petrovi „nežli kohout dvakrát zakokrhá, ty mne třikrát zapřeš.“ To samo o sobě bylo neobvyklé prohlášení. Když
kohout začne kokrhat, první kokrhání rychle následuje druhé, třetí a podobně, až
je z toho celý koncert všech kohoutů v okolí. Marek potom prozrazuje, že i když
bylo Petrovo první zapření dlouho před „kuropěním“ toho jitra, přesto kohout
(nebo kohouti) zakokrhal okamžitě, jakmile ta slova opustila Petrovy rty. Jak
víme, že to první „zakokrhání“ zaznělo dlouho před časem „kuropění“? I když
nevíme kolik času uběhlo mezi prvním a druhým zapřením, Lukáš (22:59) nás informuje, že „uplynula
asi hodina...“ mezi druhým a třetím.....
Laskavé první varování ignorováno.
Nezvyklé zakokrhání dlouho před normální dobou kuropění a
okamžitě po jeho prvním zapření, mělo přivést Petra k lítosti - což byl
nepochybně důvod, proč Pán připravil takové speciální varování za nezvyklé
okolnosti. Namísto toho Petr, který přísahal že by za Krista zemřel, pokračoval
a zapřel Ho ještě dvakrát, a posléze končí zcela profánně. (Marek 14:71).. Okamžitě po třetím zapření ranní chór kohoutů
(„kuropění“) zazněl a Petr - konečně - s lítostí odešel do samoty a hořce
plakal. ( Matouš 26:75, Lukáš
22:62). Poctivost v popisování příběhu
je vidět v tom, že žádný z nich neopakuje toho druhého, ale každý dodává kus
informace, která je potřebná celku. A vedení Boží inspirace v tom co každý píše - i když z nezávislých pohledů -
nakonec vyznívá ve splynutí všech čtyřech zpráv, a podává celý kompletní
obraz...
Při našem hlubším zkoumání za účelem osvětlit něco, co se
zdálo jako kotradikce, jsme objevili cenné poučení. Vidíme Boží milost vůči
Petrovi, která způsobila předčasné kokrhání jednoho nebo více kohoutů ihned po
jeho prvním zapření - za účelem zabránit Petrovi v pokračování. A nedává nám Bůh podobná varování když nás volá od prahu
hanby a neštěstí? Někdy varování
uposlechneme, zatím co jindy běžíme bezhlavě vpřed, až nás přemůže lítost a
stud....
Více kontradikcí v Petrově zapření?
Otázka: Četl jsem něco o Petrově zapření Pána v jednom
ateistickém plátku. Poukazuje na to, že v Markově svědectví, Petrovo druhé zapření,
bylo způsobeno otázkou té stejné dívky která způsobila jeho
první zapření. (Marek 14:69.. Ale Matouš
(26:71) píše, že to byla jiná
dívka, a Lukáš (22:58) píše že to
byl muž. Po Petrově prvním zapření Marek (14:66-69) a Matouš (26:58, 71) mají Petra jak odchází od ohně na dvoře, a
jde k bráně kde byl osloven někým - ať už to byl kdokoliv. Ale Jan (18:25) má Petra jak se ohřívá u ohně
na dvoře, když byl otázán. Jak to dáte dohromady?
Odpověď: Vždy mně
ohromuje, kolik času a námahy vynaloží
kritici Bible, aby v ní nalezli alespoň nějakou chybičku. Někdo si musel
dát hodně práce, než dal dohromady tuto sérii
zdánlivých kontradikcí. Zde je
opět jeden příklad jak touha po objevení neshod horlivě vyrábí neexistující
problémy. Marek (14:69) jasně říká „služka“, konzistentně s „jiná služka“ Matouše.
Lukáš (22:58) neříká že to byl muž, který se ho ptal. Petrova odpověď „člověče,
já to nejsem“ mohlo být vyjádření,
které návykově používal, nebo proto, že ho obklopovali muži. Ona mu to nešeptala
do ucha, aby ho ušetřila rozpaků! Petrův hlavní zájem byl obhájit se v očích mužů,
kteří s ním stáli kolem ohně, a kteří toto obvinění slyšeli..
Vlastně ve skutečnosti před druhým zapřením, služka - jak
se dá očekávat - nemluví pouze k Petrovi, ale i k mužům, kteří se s ním ohřívali
u ohně... Toto je jasné jak z Matouše (26:71) „...ale uviděla ho jiná, a řekla
těm, kteří tam byli...“ a Marek (14:69) „..ale služka ho uviděla, a zase začala
říkat těm, kteří stáli kolem...“ Jan(18:25)
ukazuje jasněji, že se do toho zapletli
muži, kteří stáli kolem, jak by jeden očekával.. Není potom divu že řekl: „člověče,........“
V těchto zprávách není absolutně nic kontaradikčního, i když jsou podávány
z různých perspektiv. Trvat zde na
kontradikci prozrazuje otcem myšlenky vlastní přání.....
Kdo vzkříšeného Ježíše viděl - kdy a
kde?
Otázka: Jedna z nejotevřenějších kontradikcí v Bibli se
týká popisu údajného vzkříšení, na kterém stojí Křesťanství. Na příklad Marek (16:1-2)
říká že Marie Magdalena přišla k hrobu, když vzešlo slunce. Jan (20:1) píše, že přišla k hrobu když byla ještě tma.
Tak které to bylo?
Odpověď: Přezkoumal jsem více jak dvacet překladů
Marka 16:1-2, a žádný neříká „když
slunce vzešlo....“ Nenatahuje vaše
zaujatost tento popis příliš na vaší stranu?
Našel jsem jednu parafrázi v NEB, (New English Bible), která píše: právě
po východu slunce.“ Všechny překlady
říkají „při východu (anatello)
slunce...“
Řecký výraz „anatello“ není přesné časové určení a ve
skutečnosti znamená počátek akce. Každý,
kdo je bez předsudků, „dovolí“ výrazu
východ slunce, aby zahrnoval také chvíli před tím, než se slunce vyhoupne přes
obzor. Kromě toho, to „přichází Marie,“ v Janu 20, bude popisovat celou cestu
od domu až po hrob. Nějaká vzdálenost to jistě byla, a tak mohla vyjít z domova
když byla ještě tma, (Jan 20:1) a přijít k hrobu když už bylo slunce vidět.
Marie vidí již patrně z dálky, jakmile má jasný výhled, že
kámen je odvalený. Jan zaznamenává její přítomnost u hrobu mnohem později. Kromě
toho řecký výraz „skotia“ který se překládá
„tma“ znamená také „šero“ ne nutně „tmu-jako-v-pytli.“ Upřímně řečeno, kdyby jste vzal tyto dva
popisy k soudu, aby jste dokázal kontardikci, soudce by rychle případ
zamítnul....
Kde a kdy bylo Kázání na hoře?
Otázka: Co se týče slavného Kázání na hoře, Lukáš (6:12,17)
říká že „Ježíš sešel dolů...“ s hory, a „zastavil se na pláni...“ Matouš (5:1) ale říká, že „Ježíš vystoupil na horu a usedl“... aby oslovil
posluchače. Kolik takových kontradikcí je zapotřebí než Křesťan uzná, že Bible
není Boží neomylné Slovo?
Je možné, že ve vaší horlivosti dokázat, že Bible omylná
je, jste přehlédnul to zřejmé? Přece
musíte vědět, že evangelia nevyprávějí každou událost v časové sekvenci. V Lukáši
(6:12-19) Ježíš jde na horu a modlí se
celou noc, potom na druhý den si volí svých 12 učedníků. Ta stejná událost je
popsána v Matouši 10. S Kázáním na hoře to není spojené - tím méně jej
následuje - jak vy tvrdíte. Je to událost, kterou Matouš podává dlouho před tím, v kapitole 5. Je tu zlom v Lukášově kapitole 6, mezi verši 19 a 20. Počínaje veršem 20, časnější
příběh, Kázání na hoře je vyprávěno mimo
sekvenci. Není žádné spojení mezi částí
evangelia, která je popsána ve verších 12-19, a Kázáním na hoře, které začíná
veršem 20. Mezi Matoušem a Lukášem žádná kontradikce neexistuje.
Další rozhodný pokus prokázat
kontradikci.
Otázka: V povídkách o údajné „transfiguraci“ Ježíše na hoře, se
zdají být nesrovnalosti. Matouš 17:21 a Marek 9:2, říkají, že se to odehrálo šest
dní později než událost právě podávaná.
Ale Lukáš říká, že se to stalo osm dní později. Jsem zmatený. Můžete mi pomoci?
Odpověď: Matouš a Marek ve skutečnosti říkají: „po (řecké
„meta“) šesti dnech“ zatím co Lukáš píše: „Kolem osmi dnů.“ „Osm dnů“ je
idiomatický výraz jako na příklad anglické „forthnight“ a slovo „kolem“ znamená, že to není přesné
datování. Kritika Bible se snaží hledat „vši“ a skeptici se snaží o obvinění,
které by každý soud odmítnul....
Vyřiďme
si jednou pro vždy otázku andělů.
Otázka: Vzkříšení Ježíše Krista je samý základ Křesťanství,
a přesto ti, kteří napsali evangelia se rozcházejí i v tomto nejvýše důležitém
příběhu. Matouš píše, že s nebe přišel anděl, odvalil kámen a sedl si na něj....
Marie Magdalena a ta druhá Marie přišly a byly polekány. Anděl jim řekl aby se
nebály a pozval je do hrobu, kam Ježíše
uložili. (Matouš 28:1-6) .... Na rozdíl
od něj, Marek píše, že Marie Magdalena, Marie, matka Jakuba, a Salome „neviděly
anděla, dokud nevstoupily do hrobu. Potom jim anděl ukázal místo, kde Ježíše
položili. (16:1-6). V další
kontradikci, Lukáš říká že ženy vešly do hrobu, a jak tak hledaly Ježíše,
zjevili se jim dva andělé. (Lukáš 24:1-4).
Jedna zpráva říká, že ženy viděly Ježíše a potom šly a řekly
učedníkům; druhá říká, že je Ježíš potkal na cestě, když šly za učedníky
(Matouš 28:9). Ještě další třetí verze říká, že „utekly od hrobu“ a neřekly
nikomu ani neviděly Ježíše. (Marek 16:8).
Učedníkům bylo řečeno, že se s nimi Ježíš setká v Galileji (Matouš 28:7,
Marek 16:7) , a přesto Lukáš a Jan píší, že k nim přišel v Jerusalémě. Co
chcete udělat s tímto beznadějným zádrhelem kontradikcí?
Odpověď: Projdeme tyto popisy trochu pečlivěji a zároveň
je třeba si uvědomit, že každý z autorů evangelia podává kondenzovanou verzi
toho, co se odehrálo. Ne každý pohyb či slovo andělů, žen i učedníků, je
zaznamenáno v každém evangeliu. Kromě toho každý popis je podávaný z jiné
perspektivy... Za prvé, Matouš nepíše, že
ženy viděly anděla venku a on je pozval dovnitř hrobky. To nestojí ani v jednom
z evangelií. Matouš začíná příběh z hlediska římských vojáků. Vypráví, že ta
vojenská stráž, když uviděla anděla odvalit ten kámen a sednout si na něj, byla
vyděšena k smrti. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví...
(28:4). Potom někteří odešli do města... (28:11)
Je zřejmé, že
vojáci již odešli a anděl, který odvalil kámen, musel být uvnitř hrobky v okamžiku,
kdy ženy přišly a uviděly odvalený kámen (Marek 16:4, Lukáš 24:2) Je
jasné, že tam už vojáci nebyli a anděl jistě neseděl na kameni „ jeho vzezření jako blesk...“ (Matouš 28:3)
Dovedete si představit scenário, kde ženy procházejí skupinou
vystrašených vojáků, anděl „jako blesk“ sedí na kameni - a ženy se klidně
ptají, kde že je Ježíš? Matoušovo
pozvání je podobné tomu, které píše Marek. „Pojďte se podívat na místo kde ležel“
(Matouš 28:6) a „hle místo kde ho položili“ (Marek 16:6).
Obě věty jsou slučitelné s direktivy pronesené v hrobce ženám,
které nejistě nakukovaly dovnitř a potom váhavě vešly. Že jedno evangelium
poukazuje specificky na jednoho anděla v určitém postavení (a nezmiňuje se o
jiném v jiné pozici), zatím co jiní se zmiňují o dvou andělech, není žádná
kontradikce, ale normální variace kterou by člověk očekával od několika
pravdivých výpovědí o stejné události viděné z různých pohledů....
Různé ženy - různé akce.
Co se týče žen, žádné evangelium netvrdí že viděly Ježíše,
než šly upozornit učedníky. Není také žádná kontradikce v tom, že některé ženy utekly domů a jiné šly
informovat učedníky o skutečnosti prázdného hrobu. Žen tam bylo více „Prvního
dne po sobotě, za časného jitra přišly k hrobu.“ (Lukáš 24:1) „byla to Marie z
Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné.“ (Lukáš 24:10). To
znamená, nejenom ty jmenované tři, ale i další; dále Marie Magdaléna jednala
podle sebe - ne jako ostatní. Nevstoupila do hrobky, ale okamžitě běžela
informovat učedníky o tom, že On vstal z mrtvých. Některé uprchly ve strachu,
jiné šly za učedníky a po cestě potkali Ježíše. Žádný „beznadějný zádrhel
kontradikcí“ zde neexistuje.
Marie vyburcovala učedníky a vrátila se s Petrem a Janem k
hrobu (Jan 20:1-11) . Potom co viděli že hrob je prázdný a šli v zamyšlení domů,
Marie Magdalena ještě zůstala, zmatená, se zlomeným srdcem, a v tom stavu
potkala Krista. ... Některé ženy se -
jak už jsme podotkli, vrátily ustrašené
domů, a nezmínili se o tom nikomu. Jiné
odešly k učedníkům. Zde není žádný konflikt, ale prostě normální rozdíly v
akcích, jaké by člověk od větší skupiny žen očekával. Ani není konflikt v tom, že existovaly instrukce odejít do
Galileje a skutečností, že to učedníci
nezabalili okamžitě ale byli v někde v pokoji v Jerusalémě, když se tam
Ježíš objevil. Jejich neochota poslouchat další rozkazy od Někoho, kdo se zdál
být Mesiášem, ale zřejmě nebyl - navzdory všem těm povídačkám o vzkříšení - je
zcela pochopitelná. V popisech těchto událostí prostě žádný konflikt není...
Ale jedna skutečnost zůstává neodiskutovatelnou:
Hrob ve kterém bylo tělo Ježíše položeno, byl prázdný třetího dne ráno! Všechna
svědectví to činí zcela jasným, všechna evidence tento fakt podporuje. Ani římské
autority, ani rabíni nebyli schopni předložit Ježíšovo tělo - přestože by tak
velmi rádi učinili - už jen proto, aby zastavili tuto revoluci, která
vytvářela rozruch všude kolem, a která
později byla pojmenována „Křesťanství...“
Na Velký Pátek zapomeň!
Otázka: Bible píše, že Ježíš byl ukřižovaný „den před šábesem“,
což by znamenalo pátek. Že církev to přijímá
je vidět podle celosvětových oslav „Velkého Pátku.“ Přesto Bible také učí, že On musí být „tři dny a tři noci v srdci
země“ (Matouš 12:40). což je zřejmě
nemožné, byl li ukřižovaný v pátek odpoledne a vzkříšený časně ráno v neděli,
jak Bible učí a jak Křesťané věří. Nevrhá takováto kontradikce pochybnosti na
zbytek Bible - každopádně na samotné srdce Křesťanství, což je Kristovo ukřižování
a následné vzkříšení?
Odpověď: V tomto případě je kritika oprávněná. Kristus
nemohl být ukřižovaný v pátek odpoledne, a Bible to také neříká. Ti, kteří tuto
pozici obhajují, to říkají asi takto: Židovský den počíná a končí západem
slunce Část dne se počítá jako den celý, a tak den který počal západem slunce
ve čtvrtek a končil západem slunce v pátek, byl jeden den; od pátečního západu
slunce do soboty večer byl den druhý, a od sobotního západu do nedělního rána
byl den třetí. .... Tato kalkulace počítá
tři dny ale pouze dvě noci (pátek a sobota). Ale Ježíš prohlásil specificky:“..a tak bude Syn člověka tři dny a
tři noci v srdci země..“ Že Kristus povstal v neděli ráno je jasné ve všech čtyřech
evangeliích. A proto musel být v hrobě již ve čtvrteční noc právě tak jako v
pátek a v sobotu.
Ježíš byl ukřižovaný ve čtvrtek
Ve skutečnosti je z evangelií jasné, že Ježíš Kristus byl ukřižovaný ve čtvrtek, a zemřel několik
hodin před západem slunce (kdy začínal pátek).
A tak strávil část čtvrtka, celý pátek a sobotu (tři dny) v hrobě. Také
strávil čtvrteční, páteční a sobotní noc (tři noci) v hrobě a vyšel časně ráno v neděli z hrobu. Zmatek povstává z
toho, že Jeho ukřižování bylo „den před šábesem“ (Marek 15:42). Lukáš i Jan souhlasí :“ a šábes se blížil..“ (Lukáš
23:54) „že těla nesmí zůstat na kříži v
den šábesu..“ (Jan 19:31)... Je však omylem se domnívat, že když „den po Jeho
ukřižování byl šábes,“ že musel být ukřižovaný v pátek. Sobota nebyla jediným šábesem!
Existovaly jiné, speciální šábesy, které mohly připadnout na kterýkoliv den v
týdnu podle kalendáře. Nakonec Jan nám říká, že „..na tento šábes připadal
veliký svátek...“ (Jan 19:31). (Pozn. Česká ekumenická Bible píše:“na tuto s o b o t u“, podobně i Bible Kralická.
Oboje zavádí, proto používám české židovské slovo „šábes“). Ani nejsme necháni v pochybách o povaze
tohoto svátku. Byl to velikonoční Beránek (pecah, Exodus 12:11, 21, 27,
43,48).
Když rabíni přivedli Ježíše před Piláta to ráno před ukřižováním,
„..Židé sami do paláce nevešli aby se neposkvrnili, a mohli jíst velikonočního
Beránka...“ (Jan 18:28). Toto bylo ráno
po Poslední Večeři, ale rabíni ještě Beránka nejedli - a tak ani Ježíš a učedníci.
Poslední Večeře nebyly „pecah“, jak se obecně učí. Ten měl být oslavený až příští
večer, který k úžasu učedníků byl dnem Kristova ukřižování. O tomto budeme
jednat podrobně později...
Na kříži, když počaly oběti beránků.
V pozoruhodném splnění předpovědi z Exodusu 12:6, Kristus,
kterého Jan Křtitel nazval „Beránek Boží“ (Jan 1:29, 36) a Pavel nazval „...náš velikonoční beránek,
pro nás obětovaný...“ (1 Korint 5:7) byl
ukřižovaný v tom stejném čase, když zabíjeli
- po celé Israeli - velikonoční beránky, „..byl den přípravy před svátky
velikonočními...“ (Jan 19:14) Potom beránky upekli a jedli s nekvašeným
chlebem, jak bylo poprvé přikázáno v Exodusu 12. Velikonoční Beránek počínal sedmidenní Svátky Nekvašených Chlebů,
jejichž prvním dnem byl šábes, kdy se nesměla vykonávat žádná práce. „Sedm dní budete jíst nekvašený chléb, a v
první den (svátků) a poslední den,
nebudete vykonávat žádnou práci..“ (Exodus 12:15-16). A tak čtvrteční západ slunce ( roku 32 A.D., kdy byl Ježíš
Kristus ukřižovaný), byl počátkem Svátků Nekvašených Chlebů, večer, kdy se jedl
velikonoční Beránek. Tento první den trval do pátečního západu slunce, byl
speciálním Šábesem, „Vysokým Dnem“, prvním dnem Svátků.... Byl okamžitě
následovaný normálním sobotním šábesem, od pátečního západu slunce do západu v
sobotu. Ženy se tedy nemohly dostat k hrobu až v neděli ráno. Kristus byl v hrobě tři dny a tři noci. Byl
ukřižovaný ve čtvrtek, tak jak to bylo prorokováno, jak později uvidíme. Známe-li všechna fakta, kontradikce
neexistuje.
Uměl Pavel počítat?
Otázka: Ve svědectví
Pavla se zdá být veliká chyba, co se týká vzkříšeného Krista. Pavel tvrdí, že
potom, co se Kristus zjevil Petrovi, zjevil se také těm „dvanácti.“ (1 Korint.
15:5) A přece evangelia učí, že Jidáš,
jeden z těch původních dvanácti spáchal sebevraždu ještě před vzkříšením a že bylo pouze jedenáct učedníků naživu,
když se jim Kristus zjevil. Je nějaká cesta, jak se této kontradikci vyhnout?
Vrhá ne celý příběh vzkříšení vážné pochyby....
Odpověď: Jistě že se Kristus „konečně zjevil samým jedenácti,
když tak seděli kolem stolu..“(Marek 16:14)
„...nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě..... když o tom
mluvili, stál tu On sám uprostřed nich“ (Lukáš 24:33, 36).. Ale On se také „ukázal více než pěti stům bratří
najednou..“ (1 Korint.15:6) Mezi nimi
byl bezpochyby také Matyáš, kterého zvolili na místo Jidáše, který vrátil počet
zpět na dvanáct.
Ve Skutcích 1:15-26 nalézáme „kolem stodvaceti..“ (verš
15) shromážděných učedníků. Petr připomíná,
že proroci předpovídali Jidášův pád, a
také že „jiný převezme jeho místo“ (verš
20). Aby se kdo mohl apoštolem stát, „musel vidět Ježíše Krista, našeho Pána“
(1 Korint. 9:1). A tudíž před tím, než těch jedenáct počalo volit Jidášova
následníka, Petr prohlásil, že volitelní jsou pouze ti, „kteří nás doprovázeli
celý ten čas, kdy Ježíš Kristus přišel a byl s námi, počínaje křtem Jana Křtitele
až po den, kdy od nás vzestoupil do nebes..“ (Skutky 1:21,22) Je tím tedy
jasné, že přesto že pozornost všech čtyř evangelií byla upřena hlavně na ten
úzký okruh dvanácti učedníků, byli další, kteří byli také s Kristem celou tu
dobu - a mezi nimi Matyáš.
Matyáš tyto podmínky plnil a tak byl zvolený, aby převzal
Jidášovo místo, a stal se jedním ze dvanácti, když byl svědkem všech událostí včetně
vzkříšení. Vlastně je velmi pravděpodobné, že byl přítomný, když se Kristus těm
jedenácti zjevil. Nikde se nepíše, kolik jich tam bylo, když se Kristus poprvé
zjevil těm jedenácti. Ať už byl tenkráte přítomen či ne, Kristus se Matyášovi
zjevil a on se stal jedním ze dvanácti. Pavel se stal Křesťanem několik let po
nahrazení Jidáše Matyášem. Je zcela rozumné soudit, že když prohlašuje že
Kristus „se zjevil těm dvanácti“, má na mysli „těch dvanáct“ jeho doby - ne těch
dvanácti, když byl ještě s nimi Jidáš...
Omyl opisovatele dokonce i v King
James verzi?
Otázka: Narazil jsem na početné kontradikcí v Bibli.
Uvádím jich pouze několik: 2 Samuel 8:4 říká, že „David zajal jeho (Hadadezera)
sedm set jezdců...“ ale První Paralipomenon 18:4 říká, že „David zajal ....
sedm tisíc jezdců..“ Podobná neshoda
existuje mezi 2 Samuel 10:18 „sedm set
vozů a čtyřicet tisíc jezdců..“ a První Paralipomenon 19:18 „sedm tisíc vozů a čtyřicet
tisíc pěšáků.“ Toto je jen malá část
omylů a ty jsou v King James Bibli, o které jsem se domníval, že je dokonalá v
každém ohledu. Pomozte!
Odpověď: Bible je bez chyb ve svých původních rukopisech -
ne v každé kopii, kterou někdo později vyprodukoval. Ne každý opisovatel a každý
překladatel pracoval tak dokonale, že každá kopie Bible, v každém jazyku je bez
jediné chybičky. Tyto omyly o kterých se zmiňujete, byly udělány stovky let před námi, když se pořizovaly
kopie ručně. Člověk by musel prozkoumat všechny dosažitelné rukopisy, aby
zjistil kde se ta chyba stala. Není pochyb o tom, že by bylo možné rozhodnout
zda originál psal sedm set, nebo sedm
tisíc, jezdců či pěšáků. Ovšem časově by se to nevyplatilo, protože tyto omyly
nemají nijaký vliv na doktrinální učení...
Některé kopírovací omyly, které by měly vliv na
doktríny se - teoreticky mohly přihodit,
ale my máme tolik rukopisných kopií které se datují staletí zpět, že porovnání
jednoho k druhému by jakýkoliv omyl odhalilo. Faktem je, že žádný hlavní překlad
Bible na trhu dnes, neobsahuje doktrinální chyby. Zatím co máme určité podstatné rozdíly mezi King James Biblí a
moderními překlady, (včetně určitých nedostatků moderních překladů) jakékoliv
diskrepance ve většině překladů jsou většinou opraveny jinými verši v tom
stejném vydání....
Byl Štefan popletený
Otázka: Ve svém projevu před radou rabínů ve Skutcích
7:15-16 řekl Štefan že ? Jakub byl pohřbený v Sichemu, v hrobce kterou koupil
Abrahám od synů Emora..“ V jasné kontradikci Genese 50:13 říká, že Jakub byl
„pohřbený v Heronu v jeskyni, kterou zakoupil Abrahám od Chetejce Efróna.“ Byl Štefan zmatený? Velmi mne to znepokojuje!
Proč ho Bůh neinspiroval tak, aby řekl všechno správně?
Odpověď: Jelikož Lukáš píše pod inspirací Božího Ducha,
jsme si jisti, že Štefan řekl to, co Lukáš napsal. Není možné obviňovat z omylu
Lukáše! Nejpravděpodobnější z toho je, že
Štefan byl zmatený. Ovšem ten fakt nevrhá žádné světlo pochybností na Bibli,
tím méně dokazuje, že Bible Božím Slovem není, jak by chtěli dokázat
skeptici.... Nezapomeňte, že Bible zaznamenává slova osob, která v žádném případě
nebyla inspirována. Bohem: výmluvy Adama a Evy, Kainova lež ohledně vraždy
svého bratra. dlouhé tirády „utěšovatelů“ Jóba, faraónovo pranýřování Mojžíše a
Árona, veleknězovo horlení proti Ježíši,
a tak dále... Bible přece nezaručuje pravdivost každého prohlášení které
zaznamenává, pokud není jasné, že ten člověk hovoří pod Boží inspirací...
O Štefanovi není řečeno že mluví z Boží inspirace právě
tak jako někteří jiní v Bibli. Bible se nepokouší zakrýt hříchy či omyly i těch
největších postav jako Abraháma a Davida - proč by měl být Štefan chráněný před
omylem? Ale přes to všechno, podívejme se trochu hlouběji na to, jak dalece byl
Štefan skutečně zmatený.... Za prvé, Štefan nijak specificky neprohlásil, že
Jakub byl pohřbený v Sichemu. Zde je část
jeho řeči: A tak Jakub šel do Egypta, a zemřel, on i naší otcové, a byli
odneseni do Sichému a položeni v hrobce, kterou Abrahám zakoupil od synů Émora
, otce Sichemova.“ (Skutky 7:15,16, podle anglické verze King James Bible. Z českých
překladů, pouze Kralická má shodný
text). Štefanův poukaz k „našim otcům,“
nezahrnoval Jakuba („On a naší otcové“)
ale spíše jeho syny. Byli to „otcové“ kteří byli v Sichemu pohřbeni.
Víme, že Jakub byl pohřbený v jeskyni Machpelah vedle kostí Sáry. Abraháma,
Izáka a jeho ženy Rebeky, a Jakubovy ženy
která se jmenovala Léa. Víme, zda některý z Jakubových 12 synů byl pohřbený v
Sichemu? Ano.
Je nám specificky řečeno, že Josef byl pohřbený v Sichému:
„..a kosti Josefa, které děti Israele vynesli z Egypta, pohřbili v Sichemu na
parcele, kterou Jakub zakoupil od synů Hámora, Sichemova otce za sto mincí..“ (Jozue,
24:32). To souhlasí s výpovědí, že „Jakub,
když se vracel, přišel k městu Sichem, koupil část pole od dětí Hámora, otce
Sichema, za sto mincí...“ (Genese 33:18-19. Pozn. Kralická Bible namísto „mincí“ udává „za sto ovcí“...) Pakliže
Josef, jeden z „otců“ byl pohřbený v Sichemu, je zcela možné že jeho bratři,
kteří byli také „otcové“ Israele, tam byli pohřbeni také. Starý Zákon nám neříká
kde byli pohřbeni, a tak není žádná báze pro tvrzení, že Štefan vyslovil
omyl...
Jedno možné vysvětlení.
Jediný zbývající
problém je Štefanův výrok, že Abrahám zakoupil pole v Sichemu. Zatím co nemáme
záznam o tom, zdali Abrahám kdy v Sichemu vůbec byl, je zcela možné že procházel
skrze toto centrálně lokalizované město na svých mnoha cestách. Je zcela
možné, že tam skutečně pole zakoupil a v pozdějších létech k tomu ještě něco přikoupil
Jakub. Prostě nemůžeme být dogmatičtí v tom, že Štefan nemluvil pravdu. On mohl
zcela lehko vědět něco, co my dnes nevíme...
Na druhé straně se mohl Štefan zmýlit a Bible to zaznamenala přesně tak,
jak to řekl. Musel být pod mocným tlakem, když tak byl obklopený lidmi, kteří
ho chtěli zabít. Všechny prvky pravdy měl pohromadě ale v běhu okolností je
trochu poletl. Štefan byl člověk jako my a byl schopen omylů jako my. Ano, je nám řečeno že Štefan byl „plný Božího
Ducha a moudrosti, plný víry a moci, činil veliké skutky a zázraky mezi
lidmi..“ (Skutky 6:3-8). A tak vidíme, že i když jsme naplněni Svatým Duchem a
inspirováni od Boha, to všechno z nás ještě nedělá mechanické roboty neschopné
lidských omylů - pokud nepronášíme nějakou předpověď, která samozřejmě musí být
bez chybičky...
Proč Bůh připustil Štefanův
omyl?
Pakliže se Štefan zmýlil, proč tomu Bůh nezabránil? A proč
by měl? Nehrálo to žádnou roli. Rabíni ani nezareagovali. Jedním důvodem pro
dovolení tohoto omylu (byl-li to vůbec omyl)
by mohlo být, abychom se z toho poučili, jak jsem právě vysvětloval.
Dalším účelem je - nepochybně - posílení důvěryhodnosti Bible v očích upřímných a
poctivých hledačů, kteří zkoumají zda je, či není možné Bibli věřit. Ve skutečnosti,
toto poctivé zaznamenání malé nepřesnosti mluví ve prospěch Bible.... Kdyby Bible byla dána dohromady rozmyšlenými
podvodníky staletí -nebo i jen roků - a tento Štefanův projev by byl
vyprodukovaný jako vymyšlený příběh, padělatelé by každopádně takový omyl neudělali.
Měli by možnost si zkontrolovat celý
Starý Zákon - a také by tak učinili - aby všechno zharmonizovali. Starý Zákon
je zcela konzistentní a padělatelé by se jistě drželi původní zprávy a vyhnuli
se zdánlivé kontradikci. Skutečnost že tento zřejmý omyl v Bibli zůstal, je
pouze dalším důkazem že Bible obsahuje pravdivé záznamy. Dále to ukazuje na to,
že žádný následný opisovatel
se neodvážil „opravit“ tento
omyl. A zároveň tento fakt poukazuje na uctivou přesnost, se kterou opisovatelé
zacházeli s tím, o čem byli přesvědčeni že je Božím Slovem, a nedovolili si
opravovat cokoliv - i když to vypadalo jako chyba, která potřebuje opravu...
Je Milenium tím konečným
královstvím?
Otázka: S poukazem na Kristovu předpověděnou vládu Bible říká
„a Jeho království a míru nebude konce..“ (Izaiáš 9:7) A přesto Bible také říká, že Jeho vláda bude
trvat pouze tisíc let a skončí světovou
válkou (Apokalypsa 20:6-9)... Tak jak
je to? Navždy, nebo na tisíc let? Mír, nebo válka? Obojí to být nemůže. Jak může kdokoliv prohlašovat Bibli za
neomylné Boží Slovo, když obsahuje tolik kontradikcí, a zvláště na takových
fundamentálních konceptech, jako je vláda Krista, coč má být vyvrcholením všeho?
Odpověď: Existuje velmi prosté a zřejmé vysvětlení: Mileniální
vláda Krista není tou „vládou a mírem“, o které Bible říká že nikdy nekončí. Tato skutečnost je zřejmá z několika
důvodů. Tisíc let přece není nekonečnost a válka není mír. A přesto si mnoho Křesťanů
představuje, že milénium je to „království“ za které se máme modlit v „přijď
království Tvé“ (Matouš 6:10). a které je subjektem mnoha předpovědí..... Je
neuvěřitelné jaké kontradikce jsou ignorovány Křesťany, kteří trvají na ztotožnění
milénia s Kristovým věčným královstvím! Ovšem kritikové, kteří pilně hledají
jakoukoliv kontradikci, při své pilnosti sice nalezli problém, ale přehlédli řešení:
Milénium není tím královstvím...
Kristus řekl: „pravím tobě, nenarodí-li se člověk znovu,
neuvidí (nemůže vkročit do) království nebeské...“ (Jan 3:3-5). Je zřejmé, že bude mnoho těch, kteří se znovu
nenarodí během milénia - jinak by přece nenásledovali Satana: „A až se těch
tisíc let dovrší, Satan bude propuštěn ze svého vězení. Vyjde aby podvedl
národy, které jsou ve všech čtyřech koutech země, Góga i Magóga a aby je shromáždil
k boji a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili
tábor svatých a to milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je.“ (Apokalypsa
20:7-9)... Tito povstalci přece nejsou
znovu-narození Křesťané! Pouze ti, kteří
se narodili znovu, mohou být v království....
Kromě toho nás Pavel učí, že „tělo a krev nemůže zdědit
království Boží“ (1 Korint. 15:50).. Ale země bude v miléniu obydlena velikým
počtem lidí „krve a těla“. Tak to je další důvod, proč milénium nemůže být
královstvím. (Unikátní roli, kterou milénium hraje, probereme později). Tak co
vlastně je to království? To že je věčné, naznačuje že bude existovat v tom
novém, věčném vesmíru který Bůh stvoří, až zničí tento stávající: „Den Páně přijde
jako zloděj v noci, když nebesa s rachotem zmizí, prvky se žárem zoztají, země
a její skutky budou spáleny. ... Podle Jeho slibu očekáváme nové nebe a novou
zemi, kde bude pouze spravedlnost...“ (2 Petr 3:10, 13)... Z toho je zřejmé, že žádné království, či
cokoliv jiného nemůže být věčné, dokud tento vesmír nebude zničený a stvořený
nový. Teprve potom přijde království, které je věčné, jehož mír nikdy nekončí,
které nemůže zdědit tělo a krev, a pro které je jediný požadavek: být znovu
zrozený.... Pavel nás informuje: Potom přijde zakončení, kdy Kristus odevzdá
království Bohu-Otci a zruší veškerou vládu, každou vrchnost i moc... A až všechno bude podřízeno Jemu, potom i
Syn sám se podřídí Tomu, který Mu podřídil všechno aby Bůh byl všechno a ve všem..
(1 Korintským 15:24-28)......
Každý pečlivý student a každý vážný čtenář Bible
shledá, že slova apoštola Petra, že „v Písmu jsou některé věci obtížné porozumět“
(2 Petr 3:16) jsou hluboce
pravdivá.... Kdo z nás nenalezl v Bibli
věci které nás mátly - ano, dokonce na počátku naší křesťanské cesty nás vedly
k otázce, zda je Bible skutečně Božím Slovem? Nacházíme některé věci, které se
zdají být nemožné smířit s jinými.
Nacházíme některé věci, které se zdají být neslučitelné s myšlenkou, že
Bible je Božího původu, a že je neomylná.
Bible je odhalení mysli, vůle a charakteru nekonečně velikého, dokonale moudrého,
absolutně čistého Boha .... ale toto odhalení je pro konečné bytosti, které
jsou nedokonalého poznání, které jsou nedokonalé v charakteru a tím také
nedokonalé v duchovním rozlišování. A proto musí nevyhnutelně být obtíže v
odhalení těmto tvorům z takového pramenu. Když se konečné snaží pochopit
nekonečné - potíže vždy budou.... Není
moudré zakrývat skutečnost, že takové potíže existují. Je součástí moudrosti
právě tak jako poctivosti upřímně se jim postavit tváří v tvář a zamyslet se
nad nimi..... - R.A. Torrey -
<< 5. Problémy
víry. >>
Jak může Bůh litovat?
Otázka: V Genesi 6:6 čteme, že „Bůh litoval, že člověka
stvořil..“ V Jonáši 3:10 se píše, že „a viděl Bůh jak si počínají, že se
odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil.
- A neučinil tak..“ Ve Starém Zákonu se objevuje to stejné hebrejské slovo
vyjadřující podobnou lítost se strany Boha. Jak může Bůh, který je předpokládaně
dokonalý, litovat? A proč by tak činil, pakliže ví „konec před začátkem“ a všechno,
co se stane a dovoluje to?
Odpověď: Je pravdou, jak píšete, že když Bůh je dokonalý a
ví o všem co se stane, potom v žádném případě nemůže „litovat“ ve smyslu toho, že
se mýlil. Vždyť v Bibli máme mnoho zmínek o tom, že Bůh nemůže nic litovat a
tak si můžeme být jistí, že tak nikdy neučiní.
Na příklad: „Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. Řekl
někdy něco, aby to potom neudělal? (Numeri 23:19). Jak potom tedy máme rozumět
když Bible říká, že „Bůh litoval“, nebo že „bude litovat.?“ Několik veršů dává
hlubší pohled. Na příklad: „A proto napravte své cesty a své skutky, uposlechněte
hlas Hospodina, vašeho Boha a Pán bude litovat zlého soudu, který prohlásil nás
zlými“ (Jeremiáš 26:13) Když Bůh
nabídne „lítost“ nad soudem, který vynesl na zlé, pakliže se od zla
obrátí, je zřejmé, že je to pouze Jeho laskavá reakce na lítost člověka. Tento
fakt vidíme v mnohém Písmu, jako na příklad: „Pakliže se zlý odvrátí od svých hříchů
které spáchal, bude držet mé příkazy a činit vše co je správné a zákonné, každopádně
nezemře a bude žít.“ (Ezechiel 16:21). .... Jednou promluvím proti pronárodu
nebo království že je vyvrátím a zničím; pakliže tento národ se odvrátí od zla,
budu „litovat“, že jsem zamýšlel mu způsobit něco zlého.“ (Jeremiáš 18:7-8)....
Změna akce - ne mysli.
Je zřejmé, že když Bůh - potom co Jeho podmínky jsou splněny
„lituje“, nezměnil svůj postoj nebo
akci proto že se mýlil nebo že neviděl budoucnost. Prostě změnil akci vůči tomu
kdo litoval - přesně tak, jak slíbil. Toto nejsou ani výčitky svědomí, ani
lítost, jelikož něco podobného není u Boha možné. Taková byla podstata Jeho
„lítosti“ vůči Ninive. Nezničil ji, i když to Jonáš prorokoval.....
V každém případě kde „lítost“ je připisována Bohu, Jeho
akce jsou vždy konzistentní s principy, které položil ve svém Slově. Kde je
lítost a obrat od zlého - ať už u národa či jedince, Bůh odpustí a nevykoná
rozsudek, který před tím vyslovil....
Ale co s „lítostí“, v
Genesi 6 ? Je to zřejmě druhá strana mince toho, o čem jsme právě
diskutovali. Namísto, aby se zlí obrátili k dobru, a jako výsledek Bůh nevykoná
rozsudek - ti, které Bůh stvořil a prohlásil za dobré (Genese 1:31). se namísto
toho obrátili ke zlu. Následovně, Bůh „litoval“ požehnání, které jim slíbil. Ve skutečnosti bylo to zlo lidstva
tak veliké, že si zasloužilo aby bylo
zničeno... Na štěstí jeden člověk „ale Noé nalezl u Hospodina milost“ (Genese
6:8)... Tato skutečnost nám říká, že
i když milost Boží je zdarma, existují určité podmínky k její obdržení. I řekl Bůh: „Můj Duch se nebude neustále
zabývat s člověkem...“ (Genese 6:3). Nadešel
čas pro soud, ale jeden člověk, na rozdíl od všech ostatních, byl ochotný
litovat a Boha uposlechnout a tak se mohl stát příjemcem Boží milosti.
Rodiče potřebují usměrnit disciplinu podle Božího vzoru.
Existuje hranice a existuje bod žádného návratu (point of no return) v udělování odpuštění chybujícímu dítěti,
které zkroušeně prosí o milost. Pakliže potrestání nikdy nepřijde, milost se
stává bezvýznamnou a dítě se nikdy nenaučí potřebnou lekci. Milost, kterou Bůh
poskytnul Noému má smysl jen v relaci k rozsudku vykonaném na těch druhých! A
tak je to se spásou, kterou Bůh zajišťuje v Kristu: Má smysl a je žádoucí pouze
ve světle věčného trestu, který bychom museli jinak za naše hříchy trpět....
Studoval Ježíš v Indii
pod vedením gurů?
Evangelia mlčí o - přibližně 18ti letech mezi Lukášem 2:
41- 52 kdy Mu bylo asi 12 let, a Lukášem 3:23, kde Ho opět vidíme ve stáří 30
let. Už mnohokrát jsem četl názor a to nejenom v „Aquarian Gospel“ ale i v
novinách, že během těchto chybějících let byl Ježíš v Indii, a studoval pod nějakým
guru. Moudrost, kterou tam nabyl, se stala základnou pro Jeho evangelium. Proč
ne?
Odpověď: Ta nejrozšířenější zpráva pochází od údajného
Nikolase Notovitche který tvrdil, že když cestoval po Tibetu, ke konci devatenáctého století mu bylo řečeno
tibetským lámou že existuje v jednom himalajském klášteře záznam o návštěvě Ježíše
Krista. Na počátku dvacátého století,
jinému návštěvníku bylo řečeno totéž. Ovšem, nikdo kdo by byl schopný přečíst a
přeložit takový „záznam“, nikdy nic podobného neviděl, žádná kopie se nikdy
nedostala na Západ pro ověření. Nyní se proslýchá, že „záznam“ byl zničený... Kdyby
Bible nestála na lepší evidenci než jako tato, kritici by ji už dávno
odmítli. A přesto takovým spekulativním zprávám uvěří okamžitě lidé, kteří na
druhé straně požadují důkaz na všechno
co Bible říká! Takový dvojaký
standard, prozrazuje silnou zaujatost ze strany skeptiků, kteří prohlašují, že
se zajímají pouze o pravdu....
Veškerá evidence svědčí o opaku. Za prvé neexistuje jedna
jediná historická nebo archeologická evidence že Ježíš kdy Indii navštívil, tím
méně že tam studoval. Kromě toho tato teorie je popřena vším co Ježíš během
svého života řekl či udělal. Učení, které Ježíš k Židům přinesl, souhlasila ve
všem s jejich Písmem (které Ježíš citoval jako autoritativní velmi často) a bez
jakéhokoliv zabarvení Hinduismem nebo Buddhismem. Kdyby byl studoval pod Mistry
Indie nebo Tibetu, bylo by jeho poviností držet se jejich učení a prokazovat
úctu svému guru. Jeho učení je pravou antitézí kteréhokoliv Východního
mysticismu. Kromě toho výčet Nového
Zákona, který je zcela konsistentní, nepřipouští jakoukoliv dalekou cestu. Lidé
z Nazaretu, Jeho rodném městě, Jej znali jako „tesaře, syna Marie, bratra
Jakuba, Josefa, Judy a Šimona“ (Marek 6:3). Je to náznak, že On byl známou
osobností v lokalitě ve které žil a
vyrostl -a že nebyl nějaký židovský Marko Polo, který cestoval
do vzdálených, exotických míst....
Přátelé a známí byli šokováni, když pojednou Ježíš počal
cestovat kolem Galileje a kázat před velikými davy. Pro rodinu a sousedy to znamenalo skandál, když se Ježíš
prohlásil za náboženského kazatele a učitele.
To pohrdání, s jakým s Ním jednali, mělo původ ve faktu že Ho důvěrně
znali - nejednali s Ním s úctou, jakou by si zasloužil někdo, kdo cestoval po
světě a studoval v dalekých zemích jako Indie a Tibet.
Každý guru, který přijde na Západ, chválí a ctí svého
Mistra, protože každý Hinduista, včetně samotných guru, musí mít guru kterého
následuje. Ale údajný „Guru Ježíš“ se
nikdy o svém guru nezmínil či citoval jakékoliv náboženské písmo kromě židovského
Písma. Tvrdil že nebyl vyslaný nějakým Mistrem z Východu, ale svým Otcem na
nebesích. (Jan 5:23, 30, 36), pojem zcela neznámý každému guru a totálně
nenáviděný rabíny. Guru tvrdí, že oni
jsou lidé, kteří pomocí jógy a asketického života získali mystické „uvědomění“ že
„Atman“ (individuální duše) je totožná
s Brahmanem (duší univerzální), a tím se stali
„samo-realizovaní bozi.“ Kdyby Ježíš studoval pod nimi, byl by učil
stejnou klamnou iluzi. A přesto - v totální kontradikci k tomuto nemožnému snu
- a aniž by o sobě učil že je člověkem, který se snaží vypracovat k božství, Ježíš
se představil jako samotný „Já Jsem“ (Ego Eimi), Yahweh Starého Zákona, Bůh
Israele, který sestoupil na zemi, aby se stal člověkem:
„.... pakliže neuvěříte že Já Jsem, zemřete ve svých hříších.
... Ještě než Abrahám byl, Já Jsem.... Nyní vám říkám než se to stane, aby jste
- až se to stane, uvěřili že Já Jsem .... ještě chvíli a už mne neuvidíte,
protože jdu k Otci ... Přišel jsem od Otce do světa; a teď se opět k Otci
vracím ... Já a můj Otec jsme jeden .... (Jan 8:24, 13:19, 16:16, 28,
10:30).
Nesmiřitelné
rozdíly.
Každý guru bez vyjímky popírá existenci hříchu či
jakýchkoliv absolutních morálních standardů. Každá osoba má jinou „dharmu“ (řád)
a je jeho individuální záležitostí, kterou odhalí na své cestě ke spojení s
Brahmanem. V úplném opaku Ježíš učil že je „světlem světa“ (Jan 8:12) světlem, které odhalilo zlo v lidstvu. Kromě
toho přislíbil že pošle Svatého Ducha aby „ukázal světu hřích, spravedlnost a soud.“ Dále učil, že přišel, aby volal lidi k
obrácení, a zachránil je od věčného trestu obětí sama sebe za hříchy světa.
Kristův život a učení stojí v přímém kontrastu k Hinduismu, který by se byl v
Indii naučil a jehož praktiky by jistě prováděl a Židy učil. Prostě tato
teorie nemá ani trochu podpory v záznamu Nového Zákona, který pro nás zanechali
očití svědkové.
Guru učí o neustálém cyklu smrti a reinkarnace, kdežto
Kristus byl vzkříšený tak jak řekl že bude, a to stejné slíbil svým stoupencům.
Reinkarnace a vzkříšení stojí v jasné opozici - nemůžete věřit v oboje
najednou. Guru učí opakované návraty na zem v životě za životem a práci na
„karmě“ (dílo, souhrn skutků člověka, které určují jeho další znovuzrození -
nebo zákon, který řídí podle skutků lidský osud).. zatím co Ježíš učil odpuštění
hříchů, které umožní vstup do nebe. Pro guru je nebe mystickým stavem jednoty s
Absolutnem. Na druhé straně Ježíš učil, že být v nebi, znamená žít bez konce v
domě Otce, který má „mnoho příbytků.“(Jan 14:1-4). Guru je vegetarián, Ježíš
jedl velikonočního beránka, nakrmil tisíce rybou a dokonce jedl rybu i po svém
vzkříšení, aby přesvědčil své pochybující učedníky, že byl vzkříšen tělesně - že
není pouzen nějakým „duchem,“ jak předpokládali....
Gurů bylo na tisíce, Ježíš o sobě učil, že je jediným
Synem Boha, jediný Spasitel. Guru učí, že k Bohu vede mnoho cest - Ježíš
prohlásil: „Já jsem Cesta, Pravda i Život, nikdo nepříjde k Otci, než skrze mně.“
(Jan 14:6). Všechno co Kristus řekl i
udělal, je v totální opozici k Hinduismu a Buddhismu a prokazuje že tvrzení o
Jeho sudiích v Tibetu a Indii je falešné.... Tato podvodná tvrzení opět
ukazují, že je zcela nermožné si vymyslet jakoukoliv povídku o Ježíši a
postavit ji do souhlasu se skutečnými událostmi. Teorie, že Ježíš studoval pod
guru v Indii není vůbec slučitelná s Novým Zákonem, a kdyby byla, potom Nový
Zákon by nebyl slučitelný se Zákonem Starým - namísto aby byl jeho naplněním,
jak také je. A záznamy Starého a Nového Zákona by nesouhlasily s historií světa,
kdyby oboje nebyly pravdivé. Dokonalá harmonie Písma s historií se ukáže každému
opravdovému a poctivému studentu Bible...
Příbuznost mezi mytologií a Biblí.
Otázka: Bible o sobě tvrdí, že je inspirovaná Bohem. Přesto
nacházíme podobné popisy událostí které líčí (Adam a Eva, pokoušení v Zahradě,
Potopa a.t.d.) v mýtech mnohých starých národů rozšířených po světě. Některé z
těchto mýtů se zdají být starší než Bible. Existují, na příklad Asyrské desky z
doby před Mojžíšem, které popisují stvoření, pokoušení v Zahradě, potopu a
babylónskou věž velmi podobné popisu z Genese. První člověk v babylonském mýtu
se jmenuje „Adami.“ Není potom možné, že
alespoň něco z Bible bylo opsáno z pohanské mytologie spíše než z inspirace
Boha?
Odpověď: Návrh, že si Bible vypůjčila příběhy Genese z
pohanských mýtů, vytváří více problémů, než jich údajně řeší. Stále nám zůstanou
dvě otázky: Co bylo zdrojem pohanských záznamů a jak vysvětlit podobnost všech
těch záznmů, včetně Bible. Je matematicky zcela nemožné, že různé rasy a
kultury roprostřené po celé zemi, bez kontaktu jedné s druhou - všechny vyvinou
nezávisle tak podobné příběhy o vzniku lidstva a jeho historie. Vyhlídky proti takové možnosti jsou
astronomické! Všechny zprávy, včetně
biblické, musí tudíž pocházet z jednoho
společného zdroje, který má původ mimo kteroukoliv rasu či kulturu. O tom se nedá pochybovat. Tato skutečnost
nás opět konfrontuje otázkou totožnosti
tohoto zdroje, a jak se všechny ty rozptýlené národy dostaly do kontaktu s
tímto zdrojem - nebo jak se ten zdroj dostal do kontaktu s nimi.
Je zajímavé, že všechny ty zprávy nám dávají jediné přesvědčivé
vysvětlení: všechny národy všech ras a
barev pocházejí z jedněch rodičů stvořených Bohem a že byla celosvětová potopa,
která opět končila jednou rodinou, ze které pocházejí všechny národy, které
dnes na zemi jsou. Evoluce je -
matematicky nemožná, jak už jsme si řekli na začátku. Kromě toho, pakliže
graduální evoluce od opice k člověku se táhla po tisíce let, zanechala by
miliony pozůstatků chybějících článků (tvorů, kteří nebyli ještě člověkem, ale
také už ne opicí) rozházených po široké
oblasti - ale ještě ani jeden nebyl nalezen. A kdyby byla evoluce faktem, potom
by nebyl jen jeden pár rodičů pro všechny národy, potom by byly sta i tisíce
takových párů - a tak nám schází vysvětlení, jak se mytologie jednoho páru
stala familierní všem lidem.
Ale Adam a Eva by jistě předali zprávu o stvoření, o svodu
hada, a o vyhnání ze Zahrady Edenu svým dětem, ti zase svým dětem, a tak
dále. To všechno by jistě znal Noé a
jeho rodina, kteří by to podali dál, zároveň se zprávou o Potopě, jak ji prožili.
Žádné jiné racionální vysvětlení pro společnou celosvětovou mytologii neexistuje...... Dále, až podnes v Turecku,
v blízkosti hora Ararat, o které Bible učí
že tam spočinula Noémova Archa po Potopě, domorodí lidé nazývají tento
vrcholek „Hora Noého“. I bez různých
výpovědí a svědectví těch, kteří tvrdí že viděli velikou loď na ledovci
Araratu, což může být pouze zbytek Noémovy Archy, i tak máme dostatečnou
evidenci. Dlouhodobá místní tradice souhlasí se zprávou, kterou kdekdo po světě
zná. Taková potvrzení nemohou být ignorována.....
Překroucené mytologie, činí Bibli pravděpodobnější.
Kdekoliv začnou archeologové po celém světě kopat,
naleznou - v souhlase se zprávou Genese
- starodávný příběh ženy, hada a stromu v zahradě, v těsné souvislosti jednoho
s druhým. Proto víme, že existuje jádro pravdy v tomto rozšířeném příběhu. Ale
když se díváme na nebiblické zprávy vidíme tam nebiblické prvky, pokrucující
to, co muselo být historickou událostí. Hlavní důležitostí je skutečnost (ke
které se později ještě vrátíme), že had je všeobecně prezentovaný jako symbol
moudrosti, či Spasitel-bůh, něco zcela opačného, něž předkládá Bible. Jako
dodatek v pokroucení celého příběhu, všechny pohanské zprávy zahrnují k tomu ještě
mytologické a fantastické prvky. Pouze biblická zpráva má faktuální nádech
historie, spíše než mýt. Souhlasí se zbytkem Bible a také s tím, co známe z historie
lidstva. A tak biblická zpráva stojí na jedné straně, a všechny ostatní -
navzdory všem podobnostem k příběho Genese, stojí všechny - bez vyjímky - v opozici k Bibli.
Tento rozdíl mezi Biblí a všemi ostatními zprávami je významný. Ukazuje na to, že biblické svědectví nebylo vypůjčeno od těch druhých. Jasně, všechny ne-biblické informace povstaly ze stejných historických událostí - jejich rozdíly vznikly později. Pohanské mýty se liší jeden od druhého a žádnému z nich nelze věřit jako autentické zprávě. Všechny byly překrouceny ať už tak či jinak. A tím, že biblická zpráva je konzistentní se zbytkem Bible, může na sebe vztahovat stejnou neomylnost jako zbytek Božího Slova. Pohanské zprávy jsou dostatečně podobné, aby mohly potvrdit zprávu biblickou, ale dostatečně odlišné, že Bible stojí sama jako jediný autentický záznam.Biblická zpráva nevznikla z ústní tradice, která se podává z generace na generaci, (a tím uniká nebezpečí omylu, který je takové cestě inherentní), ale byla dána skrze Boží inspiraci....