Co se stalo s nebem?              

DAVE  HUNT

ROSTOUCÍ DILEMA.

Titul je jistě srozumitelný - toto je kniha o nebi. Bohužel,  příliš mnoho lidí - dokonce i oddaní Křesťané - nemají příliš zájmu  o tento námět. Považují jej za nedostatečně relevantní, při řešení  problémů tohoto života. Tato kniha prokáže, že není nic  důležitějšího ve formování našich životů zde na zemi jak pro čas,  tak i věčnost, než náš postoj k životu který přijde... Jak název naznačuje, stalo se něco co záporně ovlivnilo pohled, kterým se na  nebe díváme a to má vážné důsledky jak pro Křesťanství, tak i pro  celý svět. Co se vlastně stalo a proč se tak stalo? A jaké je to rostoucí dilema, které konfrontuje mnohé Křesťany?

V pokuse zodpovědět tyto otázky, musíme se zcela vážně  podívat na skutečnost smrti - nejdůležitější, ale také nejméně  příjemné téma. To nás pochopitelně vede k unikátnímu tvrzení  Křesťanství, že Kristus skrze svou smrt za naše hříchy a vzkříšení, porazil Smrt a nabízí věčný život těm, kteří k Němu přijdou  s lítostí a vírou. To co Ježíš učil o nynějším životě, o životě  budoucím, a zvláštní sliby ohledně nebe, dalo ranné Církvi naději,  která je neznámá přívržencům jakéhokoliv náboženství světa. Tato  naděje, zatím co je ještě stále obsažená v teologii a křesťanské  teorii, je tak nereálná pro průměrného Křesťana, že ztratila svou  transformační sílu.

Mnoho z důvodů dnešního stavu leží pohřbeno v historii a dá se porozumět pouze když uděláme krátkou exkurzi do minulosti. To bude také zahrnovat kruté pronásledování Křesťanů v Římské Říši,  náhlé pokřesťanštění civilizovaného světa za vlády Konstantina  a jeho následovníků a pozdější zničení Impéria. Potom je třeba  vidět následnou "pozemskost" a korupci církve, což vedlo k opožděné  Reformaci. Pochopení úspěchů a neúspěchů Reformace a základních  otázek, které rozdělují Protestantismus a Katolicismus a další  které zůstaly nezměněné, i když většinou nepochopené a dnes už  zapomenuté, jsou velmi důležité v honbě za otázkou: "Co se vlastně  stalo s nebem?"

Během let presidenta Reagana, měli evangelíci (pozn. překlad.:  Dalo by se říci Protestanté) mnohem větší zájem o pochody na  Washington a o volby svých kandidátů do rozhodujících úřadů, než  o možnost, že se může každým okamžikem vrátit Kristus, aby je vzal  domů! Křesťanství opět podlehlo nebiblické naději, že když budou  vykonávat křesťanský vliv na vládu, společnost se dá změnit! Jste  v nebezpečí "prokletí", poukážete-li na na nesmyslnost takového  snu, i když se to jasně ukázalo po-Konstantinské éře a bylo hlavní  brzdou, která zabránila aby Reformace ukončila to, co reformátoři  původně zamýšleli. Přes to všechno - správnému učení, hlasu rozumu  a faktům historie - ať už jakkoliv nepopulárním - se musíme  postavit tváří v tvář. V tomto kontextu se budeme zamýšlet nad  nynější perverzí "Velkého Poslání" ("Great Commission" = Marek  16:15, Skutky 1:8), které je výsledkem falešného snu  o pokřesťanštění sekulární kultury, a kam tento sen zavádí  církve.... Zatím co naše poznámky nebudou nikterak omezeny pouze na odpovědi k jejich názorům, přesto rostoucí - a v mnoha případech  klamný a nebezpečný - vliv těchto tří skupin oddaných Křesťanů na církve, bude osloven na následujících stránkách.

Tyto relativně nové skupiny, jejichž učení a vliv budeme  zkoumat jsou: "Reconstructionists", "Kingdom Now Dominionists",  a "Coalition on Revival" (COR..). Přesto že jsou mezi nimi mnohé  rozdíly, existují zároveň důležité příbuznosti; a všechny tři skupiny počínají spolupracovat pro dosažení společného cíle, který  podrobíme analýze. COR je obzvláště důležitý pro pochopení, protože  jeho členy jsou mnozí, nejvíce uznávaní Křesťané. Někteří z nich  možná ani plně nechápou skutečnou podstatu agendy, které propůjčují  svá jména.

 Všechny tři skupiny buď: odmítají učení, že Kristus jednou  svou Církev vezme k sobě domů do nebe, a nebo mu dávají postavení nedůležitosti, které nemá žádnou praktickou roli v dnešním Křesťanství. Ve skutečnosti existuje zvyšující se nepřátelství vůči čekání na Kristův Návrat, které přece bylo postojem ranné Církve!  Po dlouho trvající popularitě Hal Lindseyovy "Late Great Planet  Earth" se nakonec zdvihla reakce odporu proti Rapture.

Uvnitř evangelických církví jsou ještě takoví, kteří si uchovali hlubokou formu naděje na bezprostřední ("imminent" = může  se odehrát v kterémkoliv okamžiku, bez předchozích událostí, na to  poukazujících) návrat Krista pro ty své, aby je vzal do příbytků,  které pro ně připravil (Jan 14:2-3) ještě před tím, než tento svět  zachvátí Doba Strastí a Armageddon.

 Na druhé straně stále roste počet těch, kteří toto považují  za negativní poraženeckou teologii. Teologii, která popírá "vítězství", které jak oni věří, bude dobyto Křesťanstvím, když všichni Křesťané dostanou "vizi" a spojí se za účelem ovládnutí světa pro Krista. Schyluje se k vyvrcholení napětí mezi těmi, kteří  touží opustit tuto zemi v Rapture a druhými - neméně upřímnými  lidmi kteří věří že naším úkolem je pokřesťanštit svět a že dokud  toto nebude vykonáno, Kristus se nemůže vrátit. Pro mnoho dalších, možná většinu, tato zdánlivá kontradikce představuje skličující dilema.

NEBE?

Nebe zůstává místem, kterého každý by chtěl jednoho dne dosáhnout, ale do kterého téměř nikdo by nechtěl odejít právě dnes!  Co je špatného (pakliže něco špatného je) na tomto postoji a jaké  jsou jeho důsledky? A zde máte jádro problému, který si lidé neuvědomují ale který bude tím nejdůležitějším problémem  konfrontujícím církve v bezprostřední budoucnosti. Jsme v počáteční  fázi rostoucí kontroverze, která se nakonec může ukázat právě tak polarizující a důležitá, jako samotná Reformace! Ano, některé  z problémů budeme muset oslovovat znovu a znovu. A v tomto kontextu  navrhujeme, aby jste znovu uvážili - pro každého tak životně  důležitou otázku: "Co se stalo s nebem?"

Jak tak budeme na tuto otázku odpovídat, je možné že dojdeme  k hlubšímu pochopení Kristovy lásky, než jsme si mysleli že je možné, a dojdeme k probuzení obnovené a bohatší lásky k Němu. Dokonce nás může vzrušit objev, že je dokonce nějaký romantický vztah mezi Kristem a Jeho nevěstou - a možná se shledáme chyceni v úžasu a radosti. A povzbudit takovou lásku je pravým účelem následujících stránek...

Život, Smrt a Nesmrtelnost.

Pojem "nebe" je - alespoň pro drtivou většinu lidstva  - nerozlučně spojený s pojmem "smrt". Nakonec, jak jinak se tam dostaneš? Následkem toho jen velmi málo lidí pomýšlí s větší radostí na nebe než na smrt. Bez ohledu na to, jak jistě nádherné, klidné a radostné nebe je v mysli lidí, zřídkakdy po něm někdo touží až do doby, kdy už je smrt nevyhnutelná. A pochopitelně,  myšlenky na vlastní smrt se většinou odkládají až na poslední místo v seznamu. Ať už je tento námět jakkoliv nepříjemný, nemůžeme si  přesto dovolit odložit střízlivé pouvažování nad smrtí a co ta může  přinést...

Je neodiskutovatelným faktem, že nejistota tohoto života  a nevyhnutelnost smrti jsou dva základní prvky lidské existence. Nebe tedy by mělo mít mnohem větší důležitost než jakékoliv budoucí plány pro tento život. Konec konců - ti kteří považují tento námět za důležitý, hodlají strávit v nebi věčnost, zatím co tento život zde se jeví v porovnání pouze jako pára... Nesmíme zapomenout že nebe (nebo peklo) jsou od nás vzdálené pouze několik tepů našeho srdce.

Přesto lidstvo trvá na klamání sebe sama tím, že raději  potlačuje, než aby se postavilo čelem k blízkosti a realitě smrti. Dokonce i většina pohřbů, s jejich květinami, hudbou a krásnými  proslovy se snaží popřít pravdu o této nevyslovitelné události, která svedla truchlící dohromady. Shledáváme extrémně obtížným se podívat na tu hrůznou skutečnost že jednou přijde den který dá své terminační razítko na všechny vášně, postavení, majetek a ambice. A přesto žijí hlupáci, kteří zapomínají na vážnou připomínku Homéra z 8 století před Kristem, že "Smrt, v deseti tisíci formách visí nad naší hlavou - nikdo se jí nevyhne".

 Přesto že smrt je právě tak částí života jako život sám, (Freud byl tak pošetilý, že napsal: "Cílem všeho života je smrt"), lidstvo se s tím nikdy nevyrovnalo... Všeobecný názor je, že smrt,  i když přichází tak pravidelně jako zrození, je vetřelec odněkud z neznáma, který by být neměl a který nás okrádá o všechno aniž by na to měl právo.

I když víme že je to nevyhnutelné, i tak se nám zdá být nesnesitelnou nespravedlností skutečnost, že smrt má poslední slovo.... Něco v nás se zdvihne v hněvu a křičí v bezmocném  protestu, kdykoliv smrt něco uchvátí. Popřít to nemůžeme, ale bojujeme abychom to udrželi. Přesto že smrt si vybírala svou daň od  počátku času, stále se nám zdá být něco strašně nesprávného - nejen když zemře dítě, ale že i lidé starší se stávají, jak se Milton v "Ráji Ztraceném" vyjádřil, "potravou pro tak odpornou Příšeru"...

Hledáme slova jak vyjádřit náš žal, shledáváme že taková neexistují. Shakespearova Lady Capulet pláče nad Julií: Smrt na ní leží jako předčasná jinovatka na nejsladším květu lučin"..  Předčasný nebo ne - faktem zůstává, že náš čas na této zemi - ať už jej prodlužujeme jak můžeme, zůstává velmi, velmi krátký, což je  důvodem pro to, abychom se nad tím zamysleli a snažili se připravit na to, co leží za branou smrti.

NADĚJE NA NESMRTELNOST.

I když smrt je uznávána jako nevyhnutelná, je právě tak všeobecné a mocné přesvědčení, že smrtí lidská existence nekončí. Přesvědčení, že člověk je bytostí spirituální, která přežije smrt fyzického těla. Toto je základní lidský instinkt, který lze přemoci  pouze s velkou námahou. Pokus skeptiků vykreslit život po smrti  jako noční můru, který pronásleduje člověka zbytečným strachem, je odmítnut jako "přání otcem myšlenky" - normální lidskou zkušeností a logikou. Jelikož lidská mysl není schopná myslet na  "intangibles", to je na něco jako "pravda", "spravedlnost" nebo "milost", potom něco co je fyzické (včetně mozku), nemůže být původcem těchto myšlenek. V tom případě musí existovat nefyzická  složka v člověku, kterou Bible nazývá duší a duchem, a která používá tělo, aby se dostala do styku se světem hmoty a smyslů.

Nedává víc smyslu přičíst fyzické hmotě v lidském mozku smysl  pro morálku a etiku než by dávalo smysl hovořit o poctivé ledvině,  nebo nemorálních játrech! Všichni si uvědomujeme že "zlé srdce" nebo "nenávistný pohled" nemá nic společného se jmenovanými orgány, ale s duchem člověka! Každý ví, že nesobecká láska, ocenění pravdy  či krásy, nenávist ke zlu a touha po konečném naplnění nejsou důsledky kvality atomů, molekul nebo buňek, ze kterých se tělo skládá. A proto je důvod k víře, jak také Bible jasně prohlašuje, že duch, jemuž tyto nepopíratelně spirituální kapacity patří, pokračuje v existenci i když tělo, ve kterém obývá, zemře.

Zatím co smrt těla zabrání duchu který tělo obýval, aby se  vyjadřoval ve fyzické sféře vesmíru prostoru, hmoty a času, není důvod se domnívat, že duch tímto ztrácí svou schopnost funkce  v ne-fyzikální dimenzi existence. Že existuje svět spirituální, který zahrnuje jak nebe tak i peklo - bylo vždy přesvědčením lidstva. Důkaz této víry nacházíme hojně v každé kultuře tak daleko  zpět, jak jen jsou archeologové schopní proniknout.... Pochopitelně skutečnost, že většina lidstva tak věří, neznamená ještě že je to pravda, ani předešlé úvahy nejsou podávány jako nezvratný důkaz života po smrti.

Nakonec ani Bible se nepokouší dokázat existenci Boha, lidského ducha nebo nesmrtelnosti. Důvod toho bezpochyby leží v tom, že lidstvo je neschopné - ať už skrze filosofii nebo vědu  jednat s důkazem v oblasti duchovní. Ale Křesťan obdržel dostatek důkazů pro to co on je schopen porozumět, aby ospravedlnil svou víru v Boha a Jeho Slovo a pro to, co není schopen racionálně pochopit. Jak osobně znát Boha a jak se víra odvozuje z rozumu a evidence, je obsahem jiných knih a je mimo oblast této.

Zatím co existuje všeobecný souhlas s tím, že duch a duše přežívají smrt těla, to jaká kvalita existence na druhé straně smrti je, zůstává zahaleno v mystérii pro neKřesťana, navzdory  velkému pokroku, které poznání lidstva učinilo v jiných odvětvích. Jak Thomas Hobbes prohlásil: Jsem před mou poslední cestou, velkým  skokem do temna. Pro Omara Khayyama smrt vedla skrze "dveře Temnoty k cestě, kterou abychom objevili, musíme také cestovat". Kdyby  bývali přijali svědectví Bible a Krista, který z mrtvých vstal, nemuseli tápat v nevědomosti.

Nejenom světová náboženství a okulty ale také filosofie, literatura, poezie, umění, hudba a drama daly během lidské historie značnou pozornost tématu života po smrti. Navzdory  materialistickému "flámu" za posledních 200 let, se moderní  myšlenka začíná opět vracet k této myšlence.

Když senátor Clairborne Pell oslovil vědeckou konferenci ve Washingtonu v listopadu 1987, prohlásil: "Není pochyb o tom, že potřebujeme kvalifikované vědce v hledání po plné zkušenosti  lidstva - těla, mysli i duše. Jakákoliv menší vize vědy by byla nedostačující, protože by neotevřela cestu k objevení plné schopnosti lidské spirituální kapacity. Tato studie nám také pomůže postavit se čelem k největšímu dobrodružství ze všech: Co se stane, když přijde fyzická smrt?" (Senator C.Pell, "The Greater Self. New  Frontier in Exceptional Abilities Research").

Jistě, pakliže "smrt končí vše", jak se někteří lidé snaží zoufale věřit, potom senátorova reference k "největšímu  dobrodružství" by žádný vědec nebral vážně. Ale právě naopak! Jeho  vysoké ocenění otázky života po smrti se ozývá ve všeobecném přesvědčení lidstva o kterém jsme se již zmínili - přesvědčení, které vytrvává navzdory pokusu školního systému (počínaje John  Dewey-em) eliminovat tento starodávný názor jako pověru, "nehodnou  dnešní vzdělanosti". Dokonce i v době mimoplanetárního výzkumu  Platónův "Gorgias" hovoří s nezmenšenou silou: Duše, která stojí před Soudcem zcela obnažená, nemá jizvy po zlu, které utrpěla, pouze po zlu, které sama spáchala - a kdo není obviněn vlastním svědomím z páchání nepravostí?

STRACH ZE ŽIVOTA PO SMRTI.

Stav, ke kterému nás Smrt eskortuje, byl univerzálně chápán jako buď stav štěstí, či žalu. Lidská posedlost vyhnout se té druhé  alternativě dodává hlavní motivaci pro vstup do náboženství. A tak je to spíše smrt než život co drží světová náboženství "v provozu". Sliby hojení a uzdravení za účelem odložení konečného odchodu, "záruky" vyhnutí se trestu a zvláštní "postavení" v tom příštím světě je výnosným "zaměstnáním" pro náboženské podvodníky, kteří  tím mají nejenom stálý příjem, ale také moc nad těmi, kteří jim  věří.

Navzdory náboženskému přesvědčení a slibům kněží, predominantní  postoj vůči smrti a tomu co může následovat, je a vždy byl strach. Víra v život po smrti, se zdá být naplněna více strachem než útěchou. Toto se ukazuje v malém výskytu sebevražd a zoufalé  snaze držet se života i u lidí, kteří žijí za těch nejubožejších podmínek. Většina lidí se zdá být velmi neochotná vyměnit tento svět za jakékoliv nebe které si představují, že smrt přinese...  Univerzální strach ze smrti je vidět na příklad v ovdovělém člověku, který(á) přežil(a) na příklad letecké bombardování, při  kterém ztratil(a) druha nebo děti a pokračuje dále aby se vyškrábal(a) do - tak jako tak beznadějné situace. Dělá to jasně pro strach z toho, co číhá tam někde po smrti, než pro naději, kterou nabízí život... Mnohý člověk, který pomýšlel na sebevraždu  aby uniknul hrozbě své beznadějné situace tak neučinil proto, že by se bál smrti, ale proto že se bál toho, co může po smrti přijít. Tato možnost a strach který vzbuzuje, jsou vyjádřeny velmi  výslovně ve hře "Hamlet", který v tom stejném čase poukazuje na  pošetilost odvahy těch, kteří se pokouší postavit tváří tvář smrti a přitom přiznávají, že nemají ani potuchy o tom, co je tam na "té  druhé straně"... "A tak svědomí z nás dělá zbabělce" končí Hamletův  monolog. Šalamoun představuje smrt jako moudrého učitele: Je lépe  jít na pohřeb nežli na hostinu, protože tam je konec všech lidí - a živí si to vezmou k srdci (Kazatel 7:2). Šalamoun radí, že  lepší změnit své životy pokud je čas, než odsunovat myšlenky na smrt.

SMRT, MOUDROST A KONEČNÝ CĺL.

Pakliže neexistuje Bůh, který by nás byl stvořil pro svůj  věčný účel, potom lidký život není jenom bezvýznamnou událostí, ale krutým kanadským žertíkem neosobního vesmíru, který "tak nějak"  zplodil bytosti, nepochopitelně toužící po smyslu a účelu tam, kde žádný být nemůže! Život nemá žádný smysl, pakliže nepokračuje - a to ne pouze za hrob, ale bez konce dál a dál - až za existenci tohoto fyzického vesmíru!

A proto moudrý život je takový, který se - z velké části připravuje na věčnost, která následuje. Přes to, že nepsal  - v žádném případě - z pozice Křesťana, přesto život jako příprava na smrt je téma Platona v jeho "Phaedo", kde popisuje Sokratovy  myšlenky, v ten den kdy byl nucen vypít bolehlav. "Vyhandlovat" věčné štěstí za jakoukoliv dočasnou rozkoš, kterou nabízí utíkající  život - je mizerná výměna!

Jak Blaise Pascal tak i John Locke argumentovali, že člověk, který pomine většinu toho co nabízí svět, aby se připravil na svět  příští, neztrácí nic, i když smrtí vše končí. Na druhé straně ten, kdo žije pouze pro radovánky tohoto světa a přivedl na sebe muka po věčnost, sázel na nesmírně nepatrnou šanci a může vinit pouze sebe. William Law představil, tak před 250 lety biblickou moudrost na tento námět skrze vymyšlenou postavu nazvanou "Penitens". Tento  "velmi úspěšný a čilý obchodník", měl "právě zemřít ve věku 35 let" a má komentář pro své přátele, kteří ho přišli navštívit: "Díváte se na mne s lítostí - ne proto, že odcházím nepřipravený na setkání se  Soudcem živých i mrtvých - ale proto že musím opustit úspěšný obchod v rozkvětu svého života. A přesto která pošetilost je větší nežli tato? ...Náš ubohý přítel Lapidus zemřel, jak dobře víte, když byl ustrojený a připravený na hostinu. Domníváte se, že částí jeho nynějšího problému je skutečnost, že nežil alespoň přes ten hod? Hodokvasy, obchod a rozkoše se zdají být něco skvělého, když nemyslíme na nic jiného. Ale jakmile k tomu přidáte smrt, všechny  ty ostatní se stanou nepatrné.

Teď odcházím do Boží radosti a slávy - jaký důvod by mohl být  pro žal že se mi to stalo než jsem se dožil čtyřiceti? Může to být důvod ke smutku, když odcházím před tím, než jsem uzavřel další obchody, nebo postál déle za pultem? A pakliže mám odejít mezi  ztracence, mělo by to být důvodem k radosti, že se mi to nestalo až  když bych byl starý a plný peněz?...Teď když věčné štěstí nebo útrapy se mi přibližují, všechny ty rozkoše a bohatství života se zdají být marné a nevýznamné. Ale přátelé, jsem velmi překvapen, že jsem takové myšlenky neměl na mysli vždy! Jak podivné, že malá  nemoc, nebo trochu obchodu nás drží bez chápání těchto velikých věcí, které na nás tak rychle přicházejí! "Character & Characterics"  by William Law, 1893).

Právě tak jako Penitens, mnozí objeví příliš pozdě, že jediné  hodnoty podle kterých máme žít jsou ty, které si udrží svou cenu i v přítomnosti smrti. Dnešní senzuálně svádivé televizní reklamy, které ukazují "dobrý život" materialistického úspěchu, exotických parfémů a poslední módy jak v oblečení tak i v autech, ve kterých se projíždí pravý "macho" chlapík a ženské sexbomby podávají sadu falešných hodnot - hodnot, které jsou zoufale prázdné, když někdo  leží v kaluži krve vedle totálně zničeného Jaguára - nebo když stojíme u rakve nejlepšího přítele či milovaného člena rodiny...

Na druhé straně všechno to, nad čím dnešní generace  "trhni-co-se-dá", "já-já-já", "starám-se-jenom-o-číslo-jedna,  a-to-jsem-já", "po-mně-potopa" a podobně ohrnuje nos, v přítomnosti  smrti se rozzáří: Láska bez sobeckého chtíče, věrnost, trpělivost, laskavost, pokora, hájení pravdy a věrná služba Bohu a lidem. To jsou ty jediné hodnoty, které si můžeme s sebou do nebe vzít....  Někdo vyprávěl o dvou mužích, kteří procházejí hřbitovem a narazí  na nezvyklý pohřeb: Pozlacený Rolls Royce s luxusní stereo-věží, s televizí a zabudovaným barem, je pomalu spouštěn do veliké jámy. "Co se to tady děje?", ptá se jeden z mužů v úžasu. "No přece pochovávají pana XY, toho miliardáře" kdosi odpoví... Jak se tak dívá na tu bizarní scénu, když Rolls Royce pomalu mizí v zemi, ten první chlapík, si vzdychne: "Něco ti povím, tak tomuhle říkám život!"... Dokonce ani transformace společnosti, ve kterou doufají křesťanští a sociální aktivisté, nebude mít v sobě finálně o nic víc života než pohřeb pana XY!!! Kromě toho ta skutečnost, že dávají nesprávný důraz na tento svět, mohou oloupit ty, kterým chceme pomoci ke skutečnému "žití" ve světě, který přijde.

PŘICHÁZÍ CELÝ NOVÝ VESMÍR!!!

To nejlepší, v co může doufat ateista je naděje, že smrtí vše končí. Naděje, která jak píše Shakespeare, popírá svědomí a sama je popřena univerzálním instinktem lidstva. Právě tak nemůže člověk, který popírá existenci Boha, najít jakýkoliv smysl pro svůj vlastní život - kromě přispění ku štěstí generaci budoucí. Ty ovšem budou mít jediný smysl života připravit štěstí pro další a další generace, které všechny, podle našeho ateisty končí smrtí stejně jako on... Reinkarnace nenabízí žádnou lepší naději, pouze nám nabízí koloběh recyklace toho, co je stejně nakonec odsouzeno k zániku. Totiž, podle Druhého Zákona Termodynamiky se celý vesmír  jednou zastaví jako hodiny, kterým došla baterie. Slunce a hvězdy vyhasnou a všechny touhy, sny plány, a výsledky lidského snažení budou jako písečné hrady, které vlny smetly do kosmického oceánu nicoty... Veškerá Existence bude jako by nikdy neexistovala a ponese znamení nesmyslnosti napsané přes celý vesmír... Tak to ovšem nebude, protože Bůh má plány zcela jiné....

Bible o sobě tvrdí, (a je dostatek důkazů, které to potvrzují), že je inspirována Bohem, který stvořil celý vesmír a vše co je v něm, včetně lidstva. Říká nám, že skutečně smrt není normální  složkou toho, jakým život měl být ale že nepřítel získal přístup pomocí neposlušnosti prvního páru, který se přidal k Satanovi ve vzpouře proti Bohu. A tak se do vesmíru dostala nemoc, rozpad a smrt - jako následek hříchu, který jej odříznul od Stvořitele a zdroje Života .....Ale protože Bůh Bible není nedokonalý jako bozi panteismu, polyteismu a nebo "Univerzální Mysl Náboženské Vědy", a není částí tohoto vesmíru, může zasáhnout z venku a přinést odpuštění, pravé hojení a nový život namísto smrti.

Není obtížné uvěřit, že Bůh, který stvořil současný vesmír ( který zřejmě nevzniknul náhodou), je schopný stvořit na jeho místě nový vesmír, ze kterého hřích, utrpení, nemoc a smrt, budou  navždy odstraněny. Právě tak by nebylo nic obtížného pro našeho Boha, který nás jednou stvořil, "předělat" naše těla - a to ne pouze do stavu našeho mládí, ale do stavu, který je imunní vůči únavě, nemoci i smrti - na těla vhodná pro jeho nové Stvoření. Ale podle Jeho neměnného zákona, kde "mzdou za hřích je smrt", Bůh nemohl dovolit aby se naše těla vrátila z hrobu, dokud nebyla zaplacena pokuta věčné smrti, za hřích. Ale nebylo možné, abychom my, dočasné bytosti, zaplatili za věčný trest...

A tak to vypadalo na věčnou separaci (oddělení) od Boha. Ovšem Bůh, který je věčný, tuto pokutu zaplatit mohl, ale nebylo by to spravedlivé, protože není členem našeho druhu. Proto zvolil jinou cestu: Stal se člověkem a narodil se z panny v osobě Ježíše Krista. Jelikož byl unikátní bytostí - Bůh a člověk v jedné osobě, věčný a přesto schopný zemřít, Ježíš mohl přijmout - jako náš zástupce - trest za naše hříchy a vydržet smrt, která by nás byla oddělila od  Boha navěky. A proto vzkříšení Ježíše Krista - protože zemřel na našem místě za naše hříchy - dokázalo, že trest, požadovaný Boží spravedlností, byl plně zaplacen...

To stejné mrtvé tělo, které bylo uloženo v hrobě, vyšlo ven živé a mělo stále poznávací stopy po ukřižování - ale nyní zcela vítězné nad smrtí. Tato jedinečná událost - smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista za naše hříchy, při které byla smrt navždy poražena - staví Křesťanství stranou každého náboženství, které svět kdy znal.. A proto je to Křesťan, a jenom Křesťan, kdo může s jistotou očekávat ve vzkříšení a transformaci svého těla, aby bylo vhodné pro nový vesmír...

Boží slib že stvoří nový věčný vesmír, kde budou Jeho děti  bydlet - vesmír, ve kterém už hřích, nemoc ani smrt neexistují, dává smysl naplnění našeho života zcela za hranice naší  představivosti; něco co nemůžeme zde nikdy pochopit ať fantazírujeme jak chceme! Pochopíš-li toto, život přestává být zápasem a stává se výsadou přijímat jej v prosté víře z ruky Boha, našeho Stvořitele i Spasitele. Pro ty, kteří se rozhodli nést život sami na svých bedrech, se život stane nesnesitelným břemenem. Nakonec ani skutečný mír nemůže existovat v srdcích těch, kteří se bojí co jim přinese smrt. A ještě něco: Člověk má divný pocit když mluví s lidmi, kteří tvrdí že Kristovi věří pro věčnost, a kteří prozrazují svými starostmi i strachy, že Mu nevěří pro dnešní problémy....

VZKŘÍŠENÍ - ZÁSADNÍ ROZDÍL KŘESŤANSTVÍ.

Na rozdíl od Mohameda, Buddhy či jiných zakladatelů náboženství, jejichž místa "posledního odpočinku" jsou svatostánky,  které navštěvují jejich následovníci - Ježíš Kristus po sobě  nezanechal rozpadlé tělesné pozůstatky v hrobě. Jeho jedinečnost neleží pouze v tvrzení, že zemřel aby zaplatil trest který Boží spravedlnost vyžadovala, ale jako přemožitel smrti se vítězně vrátil z hrobu. Kristus je jediná veliká vyjímka a odpověď na nářek Omara Khayyama že "z miriád těch, kteří před námi prošli dveřmi Temnoty, ani jeden se nevrátil aby nám pověděli" co na nás čeká. Kristus udělal mnohem víc. Nejen že se z hrobu vrátil, ale osvobodil také své následovníky od moci smrti. Výpovědi svědků, kteří Ho viděli po vzkříšení jsou podpořeny skutečností, že Jeho hrob, přesto že byl hlídaný římskou stráží, která měla zabránit aby Jeho učedníci neodstranili tělo a prohlašovali vzkříšení, tento hrob byl prázdný - k velikému úžasu hlídky. Byl prázdný třetí den po tom co tam položili Jeho tělo, tak jak slíbil...

Je velmi pozoruhodné, že o vzkříšení Buddhy nebo Mohameda se nikdy neuvažovalo, protože taková událost by nebyla relevantní k náboženství, které tito lidé založili. V úplném protikladu,  vzkříšení Ježíše Krista je životně důležité pro Křesťanství. "Pakliže Kristus nevstal z mrtvých, je naše kázání zbytečné, jako vaše víra". (Pavel v 1 Korint. 15:14). A tak, aby ses mohl stát  Křesťanem, musíš věřit ve smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista!

Je proto mnoho důvodů. První, jak Tomáš Aquinský argumentuje: Pokud není člověk - mylně - považovaný za čistě spirituální bytost jako třeba anděl - spojení duše, ducha a těla je nutnou podmínkou pro zamýšlenou lidskou existenci. A proto nemůžeme mluvit o vzkříšení, pakliže je tělo odděleno od ducha a duše, což přece představuje smrt. Pakliže tělo, které podlehlo smrti, nepovstane znovu k životu, potom nikdo smrt neporazil a Kristův slib tak učinit se ukáže falešným.

Kromě tohoto, pakliže učedníci lhali v tom, když tvrdili že  Kristus vstal z mrtvých, potom je Křesťanství založeno na vyloženém  podvodu! Učedníci neodešli na Sibiř nebo do Jižní Ameriky, aby kázali o vzkříšení tam, kde nebylo možné jejich tvrzení vyvrátit!  Právě tak, jak jim Kristus nařídil, začali prohlašovat vzkříšení Ježíše Krista v Jerusalémě, kde - kdyby Kristus byl ještě mrtvý, by nebyl problém vystavit Jeho tělo a zastavit tak "nové náboženství"  hned na začátku.. A nic méně, než Kristovo tělo, by nestačilo,  protože srdcem zprávy učedníků nebyla nějaká nová teologie, ale tvrzení svědků, že Kristus vstal z mrtvých...

Liberální teologové hovoří vznosnými slovy o nádherném "mýtu" vzkříšení a o "transcendentální pravdě", která "žije dál" tímto  idealistickým konceptem. Pavel nazval takovou hru se slovy lží.  "Pakliže Kristus nevstal z mrtvých, jsme svědkové falešní, protože  svědčíme, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých" (1 Korint. 15:15). Dokonce i takoví slavní "Křesťané" jako Malcolm Muggeridge, jeden z povolaných řečníků na "Congress on World Evangelization" in  Lausanne, v r.1974 prohlásil pošetilost, "že ten historický fakt není důležitý; důležitý je trvající duchovní význam té "legendy"...  V otřesné knize, ve které tou nejotřesnější skutečností bylo doporučení vedoucích evangelíků, Muggeridge ujasnil svou pozici již pět let před Lausanne:

"Jestli se vzkříšení odehrálo tak jak jej popisují povídky v evangeliích a jak je stále opakováno apologety Křesťanství, je jiná otázka. V každém případě, co na tom záleží? Já dokonce dám  přednost tomu, že nějaký zloděj hrobů, zvyklý se potulovat kolem Golgoty... najde místo, kde to tělo leží, odvalí kámen a potom, když je si jistý že ho nikdo nevidí včetně stráže, tělo odvleče..  Když nic cenného nenajde, s opovržením zanechá tělo pro supy, kteří potom zanechají pouze na slunci vybílené kosti - drahé, drahé kosti!  (Malcolm Muggeridge, "Jesus Rediscovered", 1969).

Taková urážka nereprezentuje pouze cynické odmítnutí jasného svědectví Písma, ale i otevřené popření "sine qua non" (bez čehož není) Křesťanství! Zároveň to jde proti vší logice! Jak už jsme poznamenali dříve: smrt přináší oddělení duše a ducha od těla.  A tak navrhnout "spirituální vzkříšení", které ponechá ducha a duši v beztělesném stavu, znamená nabídnout bezvýznamnou a otřepanou frázi, která dává ubohou naději... Ježíš sám takový pohled odmítl když řekl: "Dotkněte se mně a uvidíte. Duch přece nemá ani maso ani kosti, jak vidíte u mně".(Lukáš 24:39). A přesto Muggeridge tvrdí, že to byl pouze Ježíšův duch, "který se učedníkům ukázal" po svém ukřižování. To co tvrdí Muggeridge je nebiblické učení mnoha  kultů... Nekvalifikovala by se ani reinkarnace, protože předešlé tělo zůstává obětí smrti. Namísto aby zvítězila nad smrtí, reinkarnace akceptuje a uchovává smrt jako normální složku  životního cyklu. Vzkříšení a reinkarnace jsou v kontradikci!  Nemůžeš být Křesťanem a přitom věřit v reinkarnaci! Bylo by to popření historického tělesného vzkříšení Ježíše Krista, které je srdcem Křesťanství. Vstal-li Kristus fyzicky z mrtvých, pak je tou jedinou cestou k Bohu. Nevstal-li fyzicky, říkáme lidem lež!!!!

VZKŘÍŠENÍ A KŘESŤANSKÁ VÍRA.

Člověk se stává Křesťanem tím, že uvěří evangeliu: Jak  Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých, podle Písma". Vzkříšení Ježíše Krista je opakovatelně prezentováno v Novém Zákoně jako základní část "evangelia", "skrze které jste spaseni" (1 Korint.15:1-4).... evangelium, které samo  o sobě je "mocí Boha ke spáse každého, kdo uvěří" (Řím. 1:16)...  "Pakliže vyznáš svými ústy Ježíše Krista a uvěříš ve svém srdci, že  Bůh Ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen"..(Řím.10:9-10). Všechna ta prohlášení jasně ukazují, že nejenom víra v Jeho smrt za naše  hříchy, ale i v Jeho tělesné vzkříšení je právě tak nutná pro spásu každého člověka! Jistě, lidé mohou vzkříšení odmítnout, ale potom  nemají žádné legitimní oprávnění nazývat se Křesťanem a v žádném případě by se neměli domnívat, že jejich hříchy byly odpuštěny.

"Být Křesťanem" se neskládá z následování nějakých předpisů nebo principů, nebo držet se nějaké náboženské filosofie, která "žije dál" po smrti zakladatele! Není to ani usmiřování si nějakého božstva skrze předepsané rituály, či "naladění se" na nějakou  kosmickou sílu skrze "patentovanou" meditaci. Pravé Křesťanství je založeno na víře v Ježíše Krista, v Jeho smrt, pohřeb a vzkříšení  jako na historické události, které se na této planetě odehrály a jsou životně důležité pro naší spásu v tom, že uspokojily požadavek božské spravedlnosti jako výkupné za naše hříchy.

Je to Kristovo vítězství nad smrtí, které jediné dává záruku věčného života těm, kteří v Něj věří. Kromě toho Kristovo vzkříšení je slib těm, kteří Ho přijmuli, že jejich Pán a Spasitel vzkřísí jejich těla také.... A zde leží další jedinečný prvek Křesťanství:  Křesťanské nebe není netělesný spirituální zážitek na druhé straně hrobu, ale věčné obydlí vzkříšených, nesmrtelných a oslavených bytostí, jejichž těla byla spojena s duchem a duší, aby žili navěky s Bohem.

Miliony a miliony těl Křesťanů byly položeny do hrobů a rozpadly se. Atomy, ze kterých se tato těla skládala, se absorbovaly do rostlin i zvířat v nikdy nekončícím cyklu přírody. Jak je vůbec možné taková těla vzkřísit?... Jak víme, po celý náš  život se atomy v našem těle vyměňují jak přijímáním pokrmů, tak  i eliminací odpadů. Neexistují kyslíkové, vodíkové či uhlíkové  atomy s vaším monogramem! Přesto Bůh dá dohromady všechny prvky každého těla Křesťanů tak, jak byly v okamžiku smrti a přivede je zpět k životu. Ale to není ještě všechno! V procesu vzkříšení dojde také k transformaci do toho, co Bible nazývá "spirituálním tělem" (1 Korint.15:44). Budeme mít stejnou podobu, takže všichni, se kterými jsme se v životě znali, nás snadno poznají, i když budeme mít nová, nádherná nesmrtelná těla, jako náš Kristus....

Nebe není pouze nějaké místo, ale také stav existence, o jakém se nikomu ani nezdá! (1 Korint.2:9). Vzkříšené tělo má bez pochyby zcela jinou komposici prvků a bude mít schopnosti dnešní vědě neznámé, které je přizpůsobené pro nový vesmír který přijde. Jak nás Písmo učí, ("duch nemá maso a kosti" {ani zmínka o krvi}) v Kristově těle nebyla ani kapka krve, protože "v krvi je život těla" (Levit. 17:11) a ta krev byla vylita ve smrti za naše hříchy. Už nebude žádná krev tekoucí žilami, která by přinášela výživu, ale Boží Duch dodá věčný zdroj života těm, kteří svou vírou v Krista jako Spasitele a Pána jsou vzkříšeni do těla jaké má i On. Vždyť  slíbil: "Protože já žiji, budete žít i vy" (Jan 14:19). Taková byla víra ranných Křesťanů. Staré "Apoštolské Vyznání Víry", starší než  Credo z r. 325 zní: "Věřím ve vzkříšení těla a život věčný"...

MIMO TĚLO, DOMA S KRISTEM.

Pevní ve své víře, apoštolové odmítli zapřít své svědectví a všichni kromě Jana, byli umučení. Není asi možné podat silnější důkaz toho, že nelhali, protože kdo by byl ochotný zemřít za lež, která nepřinášela svým prohlašovatelům nic než útrapy a smrt?  Jedním ze zdrojů jejich odvahy byla jistota, že jejich duše a duch, uvolněny z těla ve smrti, budou okamžitě s Kristem v domě Otce.... Zde je další jedinečný rys Křesťanství - je to jistota, že i když si smrt vezme tělo, duch a duše toho, kdo patří Kristu unikne drápům smrti a je okamžitě transportována do přítomnosti Boží.... Jistě, Muslim který padne v "jihad" - svaté válce, má přislíbený vstup do "sedmého nebe". Pro Křesťana, ať už zemře jak zemře znamená "být mimo tělo, doma s Kristem", což, jak Pavel zaručuje, je mnohem lepší, než než zůstat zde na zemi"(Filip.1:23).

Miliony Křesťanů jsou už doma skrze smrt, mnozí z nich právě tak jako apoštolové, krutě zabiti pro víru ve vzkříšeného Spasitele. A ta stejná víra, že zemřít znamená být okamžitě s Kristem, je podržela když stáli před hladovými lvy v arénách, když byli obklopeni plameny hranic Inkvizice, když prožívali mučení a hladomor komunistických koncentráků nebo když jakýkoliv jiný způsob jim bral jejich životy.

John Bunyan, který prožil léta ve vězení pro svou víru napsal: Ať se stane co se stane, Křesťanovi to nemůže ublížit, protože to bude cesta z vězení do paláce; z rozbouřeného moře do klidného přístavu, z davu nepřátel do nespočítatelného množství pravých, věrných a milujících přátel, z hanby a pohrdání do nepředstavitelně nádherné a věčné slávy... Jenom skutečný Křesťan má takovou jistotu!..... Ale co s lidmi, kteří Krista neznají? Když tedy duše a duch skutečně přežijí smrt těla a pokračují svou věčnou existenci - a nejdou do nebe - kde v tom případě zbytek lidstva stráví věčnost???

Bible hovoří v tomto směru zcela jasně. Všichni, kteří odmítnou přiznat svou hříšnost, kteří nejsou ochotní se obrátit a přijmout Kristovu smrt za jejich hříchy, budou muset přijmout  trest, který zaslouží. A jelikož se vzdali svého práva žít s Bohem, budou od Něj provždy odděleni, když odmítnou milost, kterou On nabízí....

A CO S PEKLEM???

Zločinec, který by připustil správnost rozsudku který nad ním byl vysloven - je tak vzácný jako červená vlaštovka!!! Nikoho potom nepřekvapuje že ti, kteří odmítli Boží laskavou a velkomyslnou nabídku, si stěžují na následky které na sebe přivodili! Tyto "stížnosti" vždy staví Boha před jejich soud, pochybují o Jeho  charakteru a viní Boha z toho, co zavinil člověk! Typický je rozhořčený svatouškovský výkřik: "Jak může milující Bůh odsoudit  někoho k věčnému utrpení!"

Možná že pomůže tato ilustrace: Představte si krásnou barevnou rybu, plnou života a krásy, jak si tak plave v moři. Pojednou uvidí  člověka, jak si pokuřuje doutník, v ruce drží rybářský prut a  pohodlně se rozvaluje na lehátku. Ryba se přesvědčí že to je ten  "dobrý život", vyskočí z vody a "doplácá" se pískem až na to  pohodlné křeslo. Namísto očekávaného komfortu začne ryba lapat po vzduchu, spadne z lehátka, otevírá a zavírá žábry, až nakonec umírá  ve velké bolesti na písku. Kolemjdoucí, který to pozoroval, zlostně  zvolá: Co je to za Boha, který stvoří rybu aby takhle trpěla!!!

Pochopitelně - Bůh nikdy neměl v plánu bolest a smrt té ryby právě tak jako nechce, aby kdokoliv trpěl v pekle, které Ježíš sám popsal jako "věčné plameny, připravené pro Satana a jeho anděly"..  Člověk,který byl stvořen aby "plul" v moři Boží lásky, dostal moc rozhodování, bez které by byl vůbec nemohl reagovat na Boží lásku, či na lásku druhých. Lidé, kteří odmítnou život a lásku, které pro  ně Bůh stvořil, přivádí na sebe nešťastný osud právě tak, jako ta  ryba!!!

Peklo není nějaká metafora nebo stav mysli. Je to skutečné místo. Ale víc než to - peklo je také stav existence, bytí. Není to pouze trest od rozhněvaného Boha, který spravedlivě reaguje na  lidské zlo, ale peklo je skutečným objektivním osudem, který si hříšníci na sebe přivedli zneužitím jejich spirituálního života.  Bylo by zcela nemožné aby ti, kteří odmítli Krista žili v nebi. Bylo by to zcela nemožné, jako je nemožné pro červa aby učil integrály, nebo aby slepice ocenila surrealistický obraz! Bůh nebude nikoho do nebe nutit - protože by to nebyl akt lásky! Kromě toho by to obrátilo nebe v peklo, plné vzbouřeneckých oblud, které by živelně nenáviděly nejen Boha a Jeho anděly, ale také všechny spasené Křesťany! Kristus řekl, že spasení budou "jako andělé v nebi". Člověk jde mráz po zádech, když uvažuje, jak budou vypadat  ti ztracení...

Pakliže nebe a peklo jsou ty jediné alternativy, proč by někdo volil věčné utrpení namísto věčného štěstí a radosti? Jistě  nikdo není takovým "cvokem". Problém neleží ve volbě mezi nebem a peklem. Vlastně většina lidí, kteří jsou na cestě do pekla se snaží sami sebe přesvědčit, že takové místo neexistuje! Když poznají svůj omyl, je už příliš pozdě. Ta volba, kterou udělali nebyla jít do pekla, ale rozváženě odmítnout uposlechnout Boha. Při tom, zároveň Mu nedovolí aby jim odpustil jejich hříchy a udělal je šťastnými, jak On si přeje. PEKLO NIKDY NEBYLO V BOŽÍM PLÁNU ANI PRO JEDNOHO ČLOVĚKA! On přece zajistil cestu k záchraně, která je  zcela zdarma pro každého člověka.

Přijde den, kdy každý protest, každá námitka budou umlčeny, jak každý vyzná, že Ježíš Kristus je Pán; ale pro mnoho lidí takové  přiznání bude vynuceno úchvatným pohledem na Krista jako Soudce při soudu Velikého Bílého Trůnu.(Apokal.20:11-15). Ovšem v tu dobu bude  už zcela pozdě. Neměli bychom také předpokládat, že to "jezero  ohně" přinese nějakou změnu v jejich srdcích, protože jeho obyvatelé s pohrdáním odmítli milost, která jediná umožňuje lítost  a obrácení. Ti, kteří skončí v pekle, jsou mimo jakoukoliv nápravu.  "A kdo je nečistý, ať nečistým zůstane" (Apok.22:11)... Jak  profesor John Pilkey z "Master College" říká: Výčet z Apokalypsy  21:8 "zbabělci, nevěřící, ti kteří propadli modlářství, vrahové,  smilníci, kouzelníci a lháři" by mělo být chápáno jako popis  věčného charakteru, ne jako seznam minulých hříchů, které by přivolaly Boží hněv z důvodů známých jen Jemu....

Peklo a ohnivé jezero, do kterého jsou vhozeni jeho obyvatelé  po Soudu, je - bez jakékoliv pochyby mnohem strašnější a hrůznější, než popisuje Dante v jeho "Božské Komedii" ale ne proto že má v sobě fyzický oheň, který bude mučit těla ztracených, jak si představoval Augustin. "Věčný oheň", který byl připraven pro Satana a jeho nohsledy, (kteří jsou přece spirituálními bytostmi), může  být sotva oheň jak my známe! Jedno z utrpení v ohnivém jezeru budou určitě výčitky svědomí. "Vzpomeň si synu", říká Abrahám bohatci v pekle (Lukáš 16:25). Budou to však bolestně nelítostné výčitky jak tak budou prožívat znovu a znovu ve vzpomínkách možnosti které byly, nejsou a nikdy se už vrátit nemohou......

PALČIVÁ ŽÍZEŇ NEBO NEPOPSATELNÁ ROZKOŠ.

Ten bohatec volal v zoufalství: "jsem mučený v těchto  plamenech!" Ale protože jeho tělo v pekle nebylo - pouze duch a duše - je nám jasné, že "plameny" o kterých mluvil, nemučily fyzicky tělo, které se rozpadalo v hrobě! Kromě toho Ježíš, který řekl "kdokoliv žízní, přijď a napij se" (Jan 7:37) nepřirovnal muka bohatce k pálení těla ale k neuhasitelné žízni. Jistě ta žízeň kterou cítil byla v plné síle toho, co kdysi mohl získat - teď už  byl od žízně po Bohu, kterou lze uhasit jedině v Kristu, odříznut  navěky....

Žízeň po vodě začíná spíše mírně ale nakonec hoří jako plamen. A tak žízeň po Bohu se může zdát být ukojena na čas pitím ze studní tohoto světa, které finálně žízeň neuhasí. Jednou však  přijde den, kdy smrt všechny tyto hry ukončí. Potom začne ta pravá  žízeň hořet jako ohromný věčný požár, který je mimo jakoukoliv kontrolu. Takový požár nikdy svou oběť neskonzumuje - sám však také  nikdy skonzumován není....

Žízeň způsobuje taková muka jako voda dává uspokojení: Voda je pro život nezbytná. V tom stejném smyslu jak naše těla potřebují vodu, náš duch a duše žízní po Boží lásce, která je životně důležitá pro život spirituální. Peklo tedy znamená právě tak  nevyslovitelnou bolest a útrapy, jako nebe nevyslovitelné štěstí, rozkoš a radost... Ta plamenná žízeň, která mučí ty, kteří jsou v ohnivém jezeře je způsobena nedostatkem té stejné lásky, která naplňuje nebe a dělá z něj místo radosti...

Zatím co nebe a peklo jsou prezentovány jako odměna nebo trest, jádrem věci je vlastně vztah! Nebe je prožívání Boží přítomnosti navždy, zatím co peklo je věčným odloučením od Boha. Ani Buddha, Mohamed, Konfucius, Zoroaster či kdokoliv jiný, nikdy netvrdili že jsou mostem přes propast mezi Bohem a člověkem. Pouze Ježíš Kristus toto na sebe vztahoval a také naplnil. V jejich odmítnutí Ježíše Krista, světová náboženství nabízí vzájemně si konfliktující diagnózy a léky pro základní problémy lidstva, které  se vždy ukáží být nedostatečné... Jedna věc je jistá: JEŠTĚ NIKDO NIKDY NELITOVAL NA SMRTELNÉ POSTELI TOHO, ŽE JE KŘESŤANEM!!!!

Smrt ale není tou jedinou cestou do nebe! Kristus udělal ohromující nádherný slib, že se jednou vrátí zpět, aby vzal své následovníky do svého věčného domova bez toho aby museli projít  smrtí. Tato jedinečná naděje Křesťanství, která kdysi mocně  inspirovala a motivovala ranné Křesťany, je čím dál tím více bagatelizována a i odmítána křesťanskými vůdci, kteří reprezentují to, co se dnes nazývá "Kingdom Now" hnutí...

Propagováno v různých formách jak charismatickými, tak  i noncharismatickými pastory a populárními učiteli, toto nové  "kigdom/dominion" učení doslova exploduje v dnešních církvích. Na následujících stránkách podrobíme rozboru toto dynamické učení  a budeme snažit pochopit, proč je tak populární. Dále se budeme snažit poznat, kdy a proč naděje na Rapture se v církvích ztratila  a jak by mohla být znovu nalezena - je-li to vůbec ještě možné...

Naděje ranné Církve.

Lidé, kteří si stěžují na nespravedlnost pekla a neslučitelnost takového trestu s Boží láskou, si musí uvědomit skutečnost, že nikde v Bibli nenajdeme tolik vážného varování před plameny pekla jako z úst samotného Krista. To, co On na tento subjekt řekl, vůbec nesouhlasí s teorií, že smrt je pouze iluze a že "jediné peklo je to, které si vytváříme zde na zemi". Taková filosofie, která se nabízí jako "positivní náboženství", představuje cynické pohrdání pro vážné Kristovo varování.

V pokusech popřít realitu smrti, kulty "Religious Science"  učí, že "Bůh je dobrý a Bůh je všechno". To zní právě tak příjemně  jako další "moudrost", která téměř vždy následuje: "jelikož všechno  je dobré, zlo neexistuje". Taková byla zpráva na přední straně Schullerova magazínu "Possibilities" v roce 1986. Kromě Boha neexistuje nic... Jiná realita není.... Kristův duch žije v každém lidském tvoru - ať už ten o tom ví či ne... (Paul David Dunn, "John Marks Templeton: The Humble Approach", 1986).

Jestliže je skutečně Bůh tou jedinou realitou, potom hřích, nemoc i smrt musí být pouhé iluze vadného vnímání, které je způsobeno negativním myšlením... Navrhované řešení pro tyto problémy je změna individuálního vnímání tím, že přijmeme positivní mentální postoj. Ve zprávě o třech kalifornských soudních případech, kdy lidé nechali své kojence zemřít, Newsweek vysvětluje: "Přesto že byla téměř celý život nemocná, Mary Baker Eddy, zakladatel této církve učila že "Kristus nepřišel zemřít za naše hříchy, ale aby prokázal, že nemoc a dokonce i smrt jsou "omyly" lidské  "materialistické" mysli"...

NEPLAČTE - NEZEMŘELA ALE SPÍ..

Oblíbený verš, který je používán aby dokázal metafyzickou teorii, že smrt není skutečná, je Kristovo prohlášení týkající se dcery Jairose :"Ona není mrtvá, pouze spí" (Lukáš 8:52). Toto  vyjádření nemá na mysli neskutečnost smrti, ale skutečnost, že smrt  Křesťana je pouze dočasná vzhledem k slibu vzkříšení... Nebylo by žádným zázrakem vzbudit spící děvče! To že Ježíš nepopíral že Jairosova dcera byla mrtvá když On řekl že pouze spí je zcela jasné z dalších veršů. Vezměme si na příklad dialog Krista a učedníků  před tím, než odešel aby vzkřísil Lazara: Řekl jim, "náš přítel Lazar spí ale já jej půjdu z jeho spánku vzbudit". Potom řekli Jeho učedníci,"Pane, jestliže spí, jistě se uzdraví". Ale Ježíš mluvil o Jeho smrti, i když oni se domnívali že Lazar ve spánku odpočívá. Potom jim řekl přímo,"Lazar zemřel"..Jan 11:11-14..

To stejné přirovnání používá Pavel v 1 Tesalonským, "ti kteří usnuli v Kristu". Už jsme také poznali, že smrt pro Křesťana znamená že jeho duše a duch jsou "mimo tělo a jsou s Kristem". A tím, i když jejich těla se rozpadají v hrobech, duše a duch jsou v nebi s Kristem. Proto také Pavel, když popisuje Rapture říká, že Kristus si s sebou vezme ty, kteří "spí v Kristu", až se osobně pro Křesťany vrátí. Vzkřísí těla mrtvých Křesťanů a spojí je s duchem a duší, které byly s ním v nebi. V tu stejnou dobu Kristus ztransformuje těla Křesťanů kteří v té době budou ještě žít a vezme všechny s sebou k Otci do nebe....

Bible používá výrazu "spánek" pouze když se to týká TĚL zemřelých Křesťanů ale nikdy, pokud hovoří o duchu a duši! Ty nezemřeli, ale prožívají rozkoš nebe od okamžiku oddělení se od těla. Pavel by nikdy nenazval netělesný stav "mnohem lepší" než být na zemi a sloužit Kristovi, kdyby se jednalo o nevědomý stav, v pozastavené existenci...

BARABÁŠ A SAUL, KTERÝ SE STAL PAVLEM.

Daleko od navrhnutí že hřích, utrpení a smrt jsou pouhé iluze, Ježíš zažil a vydržel celou sílu této hrozné skutečnosti na našem místě. Už v Getsemanské zahradě prožíval agónii při uvažování o hrůzách smrti - ne proto, že by snad nebyl dostatečně informovaný o tom, že smrt je pouhá iluze, ale proto že příliš dobře znal hrůzu trestu, který byl Boží spravedlností vyžadován a který On bude muset vydržet. Tvrzení, že smrt není skutečná, jak učí "Mind Science" znamená obviňovat Krista že "bojoval s větrnými mlýny".

"Můj Otče", volal v zahradě Jeho pot byl jako kapky krve, "je-li to možné, odejmi tento pohár ode mne" Matouš 26:39. Fakt, že musel na ten kříž i přes svou modlitbu ukazuje, že nebylo jiné cesty, jak lidstvo zachránit! Jsou ovšem lidé, kteří protestují, že to spravedlnosti neslouží a pouze navršuje zločin, když je potrestána osoba nevinná na místě viníka. Tito lidé nepochopili, že Křesťanství v sobě zahrnuje mnohem víc než pouhou náhradu jednoho za mnohé. Rozdíl mezi falešným a pravým Křesťanstvím lze vidět v porovnání Barabáše a Saula z Tarsu: Barabáš mohl říci "Ježíš Kristus zemřel za mně", jako nikdo jiný v historii lidstva! Byl ve vězení za vzpouru a vraždu, Barabáš byl doslova osvobozen, když Ježíš byl odsouzen na jeho místě - osvobozen, aby mohl pokračovat  ve svém zločinném životě, podle svých zlých ambic.

Na rozdíl od něj, Saul z Tarsu přijmul Kristovu smrt za svou vlastní... To byl konec Saula z Tarsu a počátek člověka nového - Apoštola Pavla... "Jsem ukřižovaný s Kristem!" volá Pavel. A to není nějaká prázdná metafora... Lidé, kteří přijímají Krista jako Pána a Spasitele, připouštějí svou vlastní smrt v Něm. Věčný život, který On nabízí je "vzkříšený život", který mohou obdržet pouze mrtví lidé - kteří zemřeli v Něm k životu, který by bývali žili pro sebe. "Já žiji", říká Pavel, "nejsem to však já, ale Kristus žije ve mně". Galatským 2:20.

TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ SLIB.

Křesťanství stojí v totálním kontrastu vůči jakémukoliv náboženství které lidstvo kdy znalo! Ani povrchnímu posluchači nepotrvá dlouho, než pochopí že učení a chování Ježíše byly zcela odlišné od těch, které vidíme u zákoníků a Farizejů. Tito se dohadovali o složité problémy Zákona, hádali se mezi sebou o zcela nepodstatné věci, pokoušeli se učit lid teologická dogmata, která je zotročovala v dodržování legalistickém rituálu jejich tradic... Na rozdíl od nich mluvil Ježíš s autoritou, která neponechala místo pro debatu. Kromě toho, svoboda, kterou On nabízel, nebyla zakotvena ve schopnosti ji dosáhnout pod inspirací, ale v tom, kdo On byl a co pro ně osobně udělá tam, kde oni sami nic udělat nemohli.

Zvláštní sliby o nepozemské dimenzi existence vycházely stále z úst našeho Pána. V poukazu na nebe, Ježíš použil termín do té doby zcela neznámý. Nazýval jej "Dům mého Otce". Tam žil v minulé věčnosti, tam se vrátí, a tam - jak slíbil - "připraví místo" jako věčné bydliště pro ty Jeho... V celé historii Israele ani ti největší proroci nikdy nenazvali Boha svým "Otcem". Jak si to může, tento tesař dovolovat! Odpověď na jejich protesty a obžaloby jim řekl bez obalu: "Vy jste zdola, já jsem shůry - vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem"..Jan 8:23... Pevně, ale s velikým soucitem je důrazně varoval: "Já odcházím - budete mne hledat a zemřete ve vašem hříchu; kam jdu já, tam vy nemůžete ...protože  když neuvěříte že "Já jsem" (Yahweh - to "Já jsem" v hořícím keři,  Mesiáš, Boží Syn), zemřete ve svém hříchu"..

Zde byl jeden, který sice s autoritou a přesto laskavě a pokorně prohlásil, že je rozdílný ode všech lidí - jediný Boží Syn, který přišel na tuto planetu pro jeden speciální úkol. Nabídnul se že udělá ze všech lidí Boží děti a občany nebe. Mohou se "narodit znovu" pakliže Mu uvěří, jako Spasiteli světa, který přišel na tuto planetu, aby zemřel za jejich hříchy... Takové nekonvenční, ale přesvědčivé prohlášení rozzuřilo židovské  náboženské vůdce. Když si uvědomili, že se Ježíš prohlašuje za Boha, rabíni se Ho snažili několikrát neúspěšně ukamenovat. Jistě, nakonec Ho dostali na ten kříž za "rouhání", aniž by si uvědomili, že tím naplnili předpověď svých vlastních židovských proroků, a to že Mesiáš bude opovrhovaný a popravený na kříži, až po prvé přijde  mezi svůj vlastní národ. (Izaiáš 53).

Místo aby nabídnul nějakou novou náboženskou filosofii, Kristus nabídnul sebe! Ani nenavrhnul nějakou novou cestu do nebe nebo neslíbil že je tam povede. On prohlásil, že On je tou jedinou cestou do místa radosti a rozkoše, po kterém všichni lidé toužili a doufali jej po smrti dosáhnout. A k tomuto smělému tvrzení přidal  ještě jedno - a to ještě úžasnější a nádhernější! Byl to koncept za hranicí všech představ - něco, nad čím žádný náboženský vůdce ani neuvažoval - nadto aby jej nabídnul lidem. Nebe, o kterém hovořil jako o "Otcovo domě s mnoha příbytky", nebyl jen nějaký "Ráj", kde by jednou přivítal své následovníky v nefyzickém stavu potom co zemřou. Naopak! Ujistil je, že jednoho dne je všechny vezme domů živé a v tělech! A i kdyby zemřeli před tím, než se vrátí, vzkřísí jejich těla a ztransformuje je pro pobyt v nebi.

Jak už jsme si řekli dříve: Křesťanské nebe není pouze nějaké "místo" ale také vyšší stav bytí v glorifikovaných a přesto hmatatelných tělech. Noc před Kalvárií řekl zmateným učedníkům:"Ať se vaše srdce nebojí - věříte v Boha, věřte také ve mně. V domě mého Otce je mnoho příbytků - kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám. Jdu abych pro vás připravil místo. A když odejdu, abych připravil místo, znovu se vrátím a přijmu vás k sobě abyste byli tam, kde  jsem já".. Jan 14:13..

Jaký slib! Naplnilo to jejich srdce radostí - ale také vyvolalo otázky, které se váhali zeptat: Kde je ten /Otcův dům", a jak je tam jednou vezme. Jak dlouho bude trvat, než ty příbytky  připraví? Znají přece Jeho zázračnou moc - dlouho Mu to přece nebude trvat! Není pochyb o tom, že ranná Církev očekávala, že to "znovu se vrátím" nebude dlouho trvat a On si je vezme domů. To byla ta veliká naděje, která je držela v dobách pronásledování a útrap které přišly hned po Jeho odchodu. A i kdyby měli být zabiti v aréně nebo na kříži - což se zdálo být v té době velmi pravděpodobné, první Křesťané věděli, že budou v okamžiku v Jeho přítomnosti, i když svá těla nechají za sebou...

JENOM CHVILKU.

Po tom, co s nimi strávil 40 dní po svém vzkříšení, Kristus  zázračně vystoupil na nebesa a zmizel v oblacích, jak Ho tak vzrušeně pozorovali. Dva andělé v lidské podobě se náhle objevili  a pronesli tato utěšující slova: Ten samý Ježíš, který odešel do  nebe se vrátí tím stejným způsobem, jak jste Ho viděli odcházet"...  (Skutky 1:11). To nevypadalo na dlouhou absenci, že? Copak jim Kristus neříkal: "Neboť nebudete hotoví s israelskými městy, než přijde Syn člověka?".

Při "Poslední Večeři", potom co se vytratil Jidáš aby Ho zradil, Ježíš vysvětluje: "Ještě chvíli a neuvidíte mně, a potom  ještě chvíli a uvidíte mně znovu, protože odcházím k Otci". (Jan  16:16).. To se zdálo být zcela jasné, že? Odcházel domů k Otci "na krátkou chviličku" aby připravil pro ně místo a pak se brzy vrátí..  A jak tak se měsíce protáhly v roky a roky do desetiletí a potom ve staletí, Křesťané začali přemýšlet o tom co znamená "jenom chvilka"  - fráze, která se zdá být nepochopitelná pro nás, kteří žijeme o 2000 let později.

Proč Mu ten návrat trvá tak dlouho??? Mohlo by to být ještě dalších dva tisíce let, než se Jeho slib splní? Z naší lidské perspektivy se takové "zpoždění" zdá být nevysvětlitelné! Z hlediska věčnosti neznamenají dvě tisíciletí téměř nic! Kromě  toho, jelikož předešlé dispensace (období) lidské historie - jako  období od Adama do Potopy, od Potopy k Zaslíbené Zemi, potom  židovská éra do vzniku Křesťanství v den Letnic měly přibližně  stejnou časovou délku, nezdá se být z toho pohledu tak podivné, že by Církev měla trvat také kolem 2000 let... Skutečnost, že se Kristus ještě nevrátil, nezmění fakt že ranná Církev, v poslušnosti Jeho příkazu Ho očekávala každým dnem. Ani Jeho zdánlivé "zdržení" nám nevezme přece naděje v Jeho návrat. "Přijdu jako zloděj v noci" varuje Ježíš, "v hodinu, kdy mně nebudete očekávat". Matouš  24:42-44).

A proto Křesťané prvního století Ho očekávali každým dnem - a my bychom měli také... Nebylo na nich znát tu přesnou hodinu, ale být v každou hodinu připraveni: Ale o tom dni a hodině neví žádný člověk, ani andělé, ani Syn - pouze Otec".. Marek 13:32.. Přes to Kristus zaopatřil ty své početnými "znameními", která jim naznačí, že Jeho příchod se blíží aby nebyli překvapeni. Po tom, co zřejmě tato znamení vysvětlil, Pavel píše Křesťanům do Tesaloniky, že i když Kristův návrat přijde jako šok na svět, oni by neměli být zaskočeni: "O čase a období, bratři nepotřebujete, abych vám psal. Vždyť vy sami dobře víte, že den Páně přijde jako zloděj v noci. Když lidé (světa) budou říkat "Mír a bezpečí", v tom na ně přijde náhlá zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu a oni neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. Nespěme proto jako ostatní ale buďme bdělí a střízliví." 1 Tesalonským 5:1-6...

NESHROMAŽĎUJTE SI POKLADY NA ZEMI...

Člověk nemůže číst Nový Zákon aniž by si uvědomil jeho orientaci na nebe. Nebe bylo stále na srdci Ježíše Krista a bylo kontextem pro všechno co říkal svým učedníkům. Dal také zřetelně  najevo, že je učí aby obrátili svou pozornost, náklonnost i zájem od tohoto světa na nebe, odkud pocházejí jejich naděje na "Otcův  dům", odkud Ježíš přišel a odkud se pro ně vrátí...

Ježíš se pokoušel je odnaučit jejich přirozené pozemské tendence, ve prospěch nebeských tím, že jim ukazoval nadřazenost, přednosti a věčnost v porovnání k dočasnosti a prázdnotě, které  nabízí tento svět...

Kristus řekl, že Jeho skuteční učedníci jsou sice "ve světě", ale ne "z tohoto světa", Jan 17:6, 11 ...Není pochyb o tom, že naděje prvních Křesťanů nebyla upřená na chmurné budoucnosti  pronásledování na této zemi, ale spočívala v odchodu do nebe, kde budou navěky s Kristem, jako spoluúčastníci "nebeského povolání"  (Židům 3:1).

Typickým příkladem způsobu, jak se náš Pán ustavičně snažil otočit jejich pohled se země na nebe, je následující výzva: "Neshromažďujte si poklady na zemi, kde ničí mol a rez a kde se zloději vloupají a kradou. Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí ani mol ani rez, kde se zloději nevloupají ani nekradou, protože kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce". Matouš 6:19-20).

V ostrém kontrastu k takovýmto příkazům od Krista a nebeské orientaci ranných Křesťanů, je veliký - a stále rostoucí počet dnešních Křesťanů, kterým dlouhodobé pozemské plány zakryly  tradiční naději na nebe - ambice, o kterých se domnívají že nejsou karnální (tělesné), ale velmi biblické... Jsou totiž přesvědčeni, že "Velké Poslání"(= Great Commision (Skutky 1:8, Matouš 28:19, Marek 16:15) volá po rekonstrukci společnosti, která uskuteční "pokřesťanštění" světa. Jelikož jsou přesvědčeni, že taková rekonstrukce může trvat i tisíc let, nedává žádný smysl "neukládat si poklady na zemi".  Bohužel, ve snaze splnit jejich snahy o vytvoření finanční báze pro příští zemské království, advokáti převzetí-světa-pro-Krista se dostávají do přímého konfliktu se specifickými rozkazy Pána.

Ovšem, mohou argumentovat tím, že nikdo z nás nedrží tento příkaz doslova. I ti, kteří věří v iminentní návrat Ježíše Krista a je jim jasné, že všechno co mají, zanechají na zemi, mají konta v bance či spořitelně, kupují si domy, staví kostely a křesťanské  školy... Jak uvidíme jasně v příští kapitole, existuje veliký rozdíl v postoji a podnětu mezi těmi, kteří si uvědomují že statisticky - pro malé procento populace - smrt může přijít nečekaně a mezi těmi kteří upřímně věří, že Kristus může vzít Křesťany domů každým okamžikem. Ta druhá skupina se drží věcí tohoto světa velmi volně a to z dobrého důvodu. Ovšem jsou lidé, kteří by nás chtěli o tuto naději připravit a obrátit naší pozornost k zemi, za účelem dobytí tohoto světa pro Krista.

SKUTEČNÝ DŮVOD PRO OBAVY.

Ta největší a nejvlivnější skupina, která prosazuje křesťanské ovládnutí tohoto světa je "Koalice pro Oživení" ("Coalition On  Revival" jinak COR). Čtete-li jména členů jeho vedení, je to jako by jste četli seznam evangelických autorit. Jak zakladatel a ředitel COR, Jay Grimstead vysvětluje posluchačům, jak tak jezdí za propagací hnutí: "Na počátek jsme museli sehnat pořádný počet hrdinů k podepsání Manifestu, aby průměrný pastor a laik s vřelým srdcem mohli poznat, že to přichází od skupiny hlavních národních křesťanských autorit. Můžete držet svou hlavu vzpřímeně s jistotou, že tento dokument byl důkladně a poctivě přezkoumán a schválen většinou lidí, které by jste považovali za spirituální  a intelektuální hrdiny Těla Kristova. (audio tape J.Grimsted 1987).

Bohužel, navzdory prestižnímu vedení, COR agenda propaguje zcela nebiblický důraz na "zemskost", která stojí přímo v opozici k tomu, co učil Ježíš a co bylo predominantním rysem ranné Církve.  COR Manifest se zdá odrazovat od očekávání brzkého návratu Krista v Rapture.

 Pochopitelně, postoj COR by dával smysl, kdyby se Kristus  nemohl vrátit dříve, než my "pokřesťanštíme" svět! Ovšem, pakliže  tomu tak skutečně je, potom Jeho příkaz abychom Ho očekávali každým  okamžikem, je extrémně zavádějící!!!

Existují další skupiny mnohem více extrémní než COR, které obhajují křesťanské převzetí světa na úkor nebeské naděje, která motivovala rannou Církev. Vzrůstající víra v učení, že křesťanská  "elita" má mandát k zřízení království - bez Kristovy přítomnosti - je důvodem k obavám. Království Boží je chápáno jako království, které má absolutní moc. Cítili bychom se bez obav pouze, kdyby  takový absolutismus vykonával Ježíš Kristus sám, osobně! Necítili bychom se bez obav, kdyby takovou moc vykonávala skupina lidí - ať už politická či náboženská - která by tvrdila že má právo vykonávat takovou moc v Jeho jménu!!!  Neznám nic nebezpečnějšího!..

C.S.Lewis píše: Jsem demokratem, protože jsem přesvědčen, že  žádný člověk, či skupina lidí nejsou tak dobří, aby se jim dala svěřit nekontrolovatelná moc nad druhými lidmi. Čím větší a vyšší ten nárok je, tím nebezpečnější je jak pro vládce, tak i pro poddané... A proto Teokracie je nejhorší ze všech vlád. Musíme-li mít tyrana, zlodějský baron je lepší než inquisitor. Baronova krutost může být někdy otupena, jeho chamtivost uplacena, a jelikož přece jenom cítí že dělá zlo, a je možné že se někdy v lítosti obrátí. Ale inquisitor, který považuje svou vlastní krutost, necitelnost a hlad po moci za hlas z nebe a protože on mučí se souhlasem vlastního svědomí a impulsy soucitu se mu zdají být jako svody ďábla.. (C.S.Lewis, "A Reply To Professor Haldane", 1967).

POUTNÍCI A CIZINCI NA ZEMI.

Mnoho z těch, kteří jsou spojení s COR se sami nazývají  "Předmileniálními Rekonstruktionisty". Jejich přijmutí agendy Rekonstruktionistů vede k jasné kontradikci, kterou lze vyřešit pouze popřením touhy po Kristově iminentním návratu, která tak charakterizovala ranné Křesťany. Tato naděje je neslučitelná s rozhodnutím pro ovládnutí světa ve jménu Ježíše Krista. V knize "Reduction of Christianity", napsané jako reakci na "Seduction of Christianity", Gary DeMar a Petr Leihart citují rekonstrukcionistu Davida Chiltona: "Bůh pracuje na svrhnutí bezbožných a svět bude stále víc pod nadvládou Křesťanů - ne vojenskou agresí, ale dobrými činy, šetřením, investováním a orientací se na budoucnost".

Že Kristův slib o přijmutí těch svých do nebe, nemá žádné významné místo v jejich plánech, je zcela jasné... V celé Bibli nenajdete podporu pro takovouto "zemskost". Ani žádný trvalý historický trend neexistuje, který by potvrdil že "stále a stále víc se dostává svět pod dominaci Křesťanů", a ani nejsou náznaky, že by se tak stalo v budoucnosti! Rekonstrukcionisté tvrdí, že naděje v iminentní Rapture odrazuje Křesťany od zájmu o sociální a politické otázky. Ospravedlňují svůj "postmileniální pohled z větší části tím, že se Rapture neodehrála po dva tisíce let od Kristova odchodu... Na druhé straně není vidět žádná evidence, že by byl nějaký trend směrem k pokřesťanštění světa. Právě naopak!

Zatím co ti, kteří čekají na Krista mají Jeho slib že tak učiní, naděje na zřízení království bez krále, jasně popírá logiku  a evidenci, ale také většinu biblického proroctví a slova samotného  Krista. Bible jasně předpovídá na poslední dny odpadnutí od víry, zvýšení bezbožnosti a Boží soud nad zemí, namísto křesťanské nadvlády a vítězství Církve. Apokalypsa 13, na příklad jasně učí,  že to bude Antikrist a ne Církev, kdo bude mít vládu nad celým  světem!!

A co popis Armageddonu v Zachariáši 12 a v Apokalypse 19 jak je Jerusalém obklíčený armádami světa a je před zkázou - sotva vypadá, jako by Satan byl ve vězení a Křesťané v kontrole na  světem. V knize Židům čteme o Abrahámu a o jeho starozákonních potomcích, kteří skrze víru doznali, že jsou "cizinci a poutníci na Zemi". Pavel vysvětlil Efezským že kdysi byli občané této země, ale nyní jsou občany nebe"... Kromě toho nebeské občanství z nich udělalo "cizince a poutníky po této Zemi"...

USILUJTE O TO, CO JE NAHOŘE.

Pavel vysvětluje správný postoj Křesťana - ať už z prvního, nebo dvacátého století když píše: "Jestliže jste vstali s Kristem, usilujte o to, co je nahoře, kde sedí Kristus po Boží pravici. Upřete se na to co je nahoře, ne na věci pozemské.(Koloským  3:1-2). Shledáváme, že je pro nás obtížné obrátit se od záležitostí  tohoto světa na který se soustřeďovat nemáme. Nebylo by tomu tak,  kdyby jsme ty "věci nahoře" řádně a správně pochopili! Jak velmi přesvědčivé tyto verše jsou, a jak zoufale je zapotřebí vysvětlení a pomoc k tomu, abychom mohli uposlechnout!

Na druhé straně marně hledáme v učených COR dokumentech a v mnohasvazkových písemnostech Rekonstrukcionistů, abychom nalezli k takovým veršům vysvětlení. Pro ně by to znamenalo zánik  celého pozemsky orientovaného programu. Naše naděje, naše ambice, touhy a sny pro budoucnost by se měly týkat našeho věčného bydliště v nebi a ne v tom, co můžeme nashromáždit, nebo čeho můžeme dosáhnout zde na zemi. Nazvete-li to nepraktickým, popíráte  inspiraci Bible! My jsme se sice v tomto světě narodili, ale potom jsme z našeho svobodného rozhodntí zvolili občanství jiné. Žijeme jako poutníci a cizinci - kteří vlastně už skrze víru - "sedí v nebeských místech s Ježíšem Kristem". Tato výzva je pro každého opravdového Křesťana zcela jasná.

 To ovšem neznamená, že nebudeme mít soucit s chudými a nebo že se nebudeme snažit, zlepšit morální i sociální situaci světa.  Ale přesto, co uděláme pro druhé na této zemi, nebudeme dělat pouze pro sociální hodnoty, ale kvůli Kristu a pro slávu Boží. KROMĚ TOHO, ZACHRAŇOVAT DUŠE PRO KRISTA - VŽDY MUSÍ MÍT PŘEDNOST PŘED UDĚLOVÁNÍM POZEMSKÝCH STATKŮ!!! Pořekadlo že "člověk může být tak upřený do nebe, že není dobrý k ničemu na zemi",  je zcela falešné!  Podívejte se na Krista! Mohl být někdo víc upřený do nebe nežli On, a přesto nebyl nikdo lepší nežli Ježíš! Jeho život je naším ideálním modelem pro rovnováhu!

Přesto, že je tak celosvětově oslavována, že člověk riskuje univerzální odsouzení když v ní objeví "chybu", Matka Tereza z Kalkuty nám ukazuje smutný příklad toho, co je špatného na  sociálních akcích většiny Křesťanů. Pravda, Matce Tereze se nedá vytknout nic, co se týká její sebeobětavosti a snaze zaopatřit čistou postel a láskyplné okolí pro ty, kteří umírají.

Je však třeba jí vytknout fakt, že opomíjí nesrovnatelně důležitější věc: Spásu člověka! V misii, kterou ona založila, není dovoleno vysvětlit umírajícím, že Ježíš Kristus je tou jedinou  cestou k Bohu! Místo toho je cílem, aby umírající Hindu se stal lepším Hindu, umírající Buddhista lepším Buddhistou, aby příslušník jiného náboženství se přiblížil k svému bohu či bohům, ať už jsou jakkoliv falešní! To krátkodobé pohodlí, které ona a její pomocníci tak nezištně rozdávají, je ubohou náhražkou v porovnání s věčným utrpením, které je čeká, protože Matka Tereza není ochotna říci umírajícím lidem o jediné cestě k Bohu - o Ježíši Kristu!!

SNY SVĚTA = KORUPCE KŘESŤANSTVÍ.

Snad proto, že se tak málo ví a oceňuje to, co Nový Zákon učí, jsou nebe a peklo velmi mlhavé pojmy pochybné důležitosti, když je  srovnáme s plány, které máme pro "pokřesťanštění" světa. Možná že  ta malá znalost je příčinou to, co se dnes představuje jako  Křesťanství, je posvěcení pozemských tužeb, ve jménu Ježíše Krista!  Ty stejné sobecké ambice a tužby, které motivují svět, ty stejné  přízemní cíle, ten stejný druh "úspěchu" jsou nabízeny jako lákadlo  které by mělo dostat lidi ke Kristu. Ke "Kristu", který nikdy neodsoudí hřích, který pouze hojí, pomáhá k prosperitě a "positivně  posiluje" tvé osobní "sebe-ocenění"...

Mnoho Křesťanů se domnívá, že vítězství v Kristu je totéž, po čem touží svět: Bohatství, úspěch, popularita, sláva. Pouze je to "lepší" v tom ohledu, že my Křesťané, máme Ježíše "na své  straně".... Takový je zavádějící slib "Positive Confession", zatím co Rekonstrukcionisté a COR učí téměř to samé, jak uvidíme. Přesto že taková naděje může být podpořena izolovaným veršem vytrženým z kontextu zde nebo támhle, je to ve skutečnosti pravá antiteze zprávy Nového Zákona... Jistě, Kristus nám dal sliby i pro tuto pozemskou existenci. Řekl svým učedníkům že ti, kteří opustí otce, matku, nebo pozemky či domy kvůli Němu, obdrží stonásobek ve svém životě. Ovšem, Kristus nepřiděloval stoprocentní nárok na tyto "prémie" - jak učí advokáti "Positive Confession", kteří slibují, že Bůh vrátí sto tisíc dolarů za každých tisíc, které jim pošlete. Kristus slíbil něco mnohem úžasnějšího, než stonásobné nashromáždění velikých domů, luxusních automobilů a spoustu přepychových věcí. Slíbil, že se dostaneme do společnosti dalších Křesťanů, kteří Ho milují, a kteří budou milovat nás, jako bratry a sestry z té stejné nebeské a věčné Boží rodiny.

 Ale v tom stejném čase nás Ježíš učí, že tyto "bonusy" jsou zabaleny do "pronásledování" (Marek 10:30), jako část "balíčku" a budeme je prožívat po celý čas našeho života - pokud, ovšem Krista nezapřeme, nebo neuděláme kompromisy v naší víře. Kristus je velmi daleko od nabízení úspěchu, popularity a "vlády" nad světskou kulturou a institucemi. Kristus nabízí tu stejnou nenávist  a odmítnutí, které sám obdržel... Pavel nám také připomíná: "Všichni, kteří chtějí žít zbožně v Ježíši, budou  pronásledováni". 2 Tim. 3:12. Na rozdíl od dnešního postoje, první  Křesťané "se zaradovali, že byli hodni utrpět hanbu pro Jeho  jméno". (Skutky, 5:41). Člověk se těžko může smířit s prohlášením, že Křesťané ovládnou svět pro Krista, když čteme Pavlovo prohlášení že v Kristově ukřižování jsme my také, byli ukřižováni pro svět  a svět pro nás...(Galatským 6:14). A to populární učení o pozemském  křesťanském triumfu tak nějak nehraje s prohlášením Krista: "Ve světě budete mít soužení".. Jan 16:33 a nebo s jinými prohlášeními Krista a Jeho apoštolů. Podle nich je to - až v tom příštím světě,  kde obdržíme kompensace...

Kromě toho dává Bible jasně najevo, že ti, kteří budou slavní a uctívání v tomto světě, okrádají se o odměny věčné. Porozumění toho, co znamená: Mějte v sobě stejné smýšlení, jaké bylo v Ježíši  Kristu" (Filipským 2:5), najdeme v těchto Kristových slovech: "Od  lidí slávu nepřijímám...Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od Boha, nehledáte? (Jan  5:41-44)...

PRONÁSLEDOVÁNÍ ZDE - SLÁVU V KRÁLOVSTVÍ.

Přitom, když Ježíš obracel jejich pozornost směrem k nebi, zároveň je varoval před nepřátelstvím tohoto světa, které budou potkávat pro jejich vztah k Němu. Slíbil jim radost, štěstí a věčný život v domě Otce. Ale s tou stejnou jistotou je varoval že v tomto světě budou nenáviděni, pomlouváni, ve vězení, a i zabiti kvůli Němu. Namísto aby jim slíbil ovládnutí světa, říká jim: "Sluha není větší, než jeho pán. Když pronásledovali mně, budou také pronásledovat vás... Vyženou vás ze synagog - ano, přijde čas,kdy ten kdo vás zabije, bude se domnívat že učinil službu Bohu".  Jan 15:20, 16:2...

Copak nepřijde jednou čas, před Kristovým návratem, jak nás Rekonstruktionisté a COR ujišťuje že Křesťané se stanou velmi obdivovanou a uznávanou většinou ve společnosti. Odpověď je  jasná: NE! Petr vysvětluje, že "zkouška naší víry je Bohu velmi milá" (1 Petr 1:7) a pokračuje o utrpení, které nevyhnutelně padne na Křesťany. Právě tak, jako se stalo Kristu, můžeme očekávat že nás nepochopí, budou nás pomlouvat a nenávidět a budeme pronásledováni nekřesťanskou většinou, která se na nás bude dívat jako na zločince. Dále nám říká, že to máme přijímat s trpělivostí, následujíce Jeho příkladu, jak On trpěl z ruky světa. (1 Petr  2:21). Není přece možné do těchto veršů načíst předpověď, že takové zkoušky pominou tím, že se Křesťané stanou uznávanou většinou!

Pavel nám dal jasně najevo, že toto pronásledování bude pokračovat až do konce (Skutky 14:22). Strasti jsou jasně jedna skutečnost, království druhá. Oddělují se od sebe chronologicky  s pronásledováním předcházejícím království. Naše naděje nejsou v ničem, co by mohl tento svět nabídnout. (Galatským 1:4). Namísto toho "naše naděje jsou uloženy v nebi" (Koloským 1:5), a jsou  "založeny na vzkříšení Ježíše Krista a jsou pro nás reservovány v nebi" (1 Petr 1:3-4). Ale prozatím, na této zemi naše útrapy od bezbožných potrvají. Není na tom "nic divného", píše 1 Petr 4:12.  Bude to zcela normální do doby, než si nás Kristus vezme domů.

A tak Pavel povzbuzuje slibem, že "mám totiž za to, že se utrpení nynějšího času nedají srovnat s budoucí slávou, která bude v nás manifestována". (Římanům 8:18). Vlastně nám vysvětluje, že  toto utrpení je vyžadovaný "kurs" pro příští vládu s Kristem: "Když  nyní trpíme, budeme s Ním vládnout, když Ho zapřeme, On nás zapře  také"... (2 Tim.2:12). Zatím co tyto a i jiné verše netvrdí, že  útrapy a pronásledování bude údělem všech Křesťanů po všechny časy, celkový obraz naznačuje, že Křesťanství - právě tak jako Kristus - bude nenáviděno a odmítnuto světem....

Pohled, že Křesťané se stanou většinovou silou a převezmou nad světem vládu, nemá žádnou podporu v Bibli a tím méně v historii! Naděje Křesťanstva je v Ježíši Kristu, který se vrátí pro ty své, aby si je vzal s sebou domů, aby žili ve slávě v Jeho Království a aby s Ním sdíleli triumfální vládu nad touto zemí....

STANOVISKO PRVNÍCH KŘESŤANŮ.

"Až se objeví nejvyšší pastýř", říká Petr, "dostanete korunu slávy, která nikdy nevybledne" (1 Petr 5:4). Pavel píše o stejné události: "Až se objeví Kristus, který je naším životem, objevíme  se s Ním ve slávě". (Koloským 3:4). Kdy se tato veliká událost odehraje?.. Pavel udržoval mezi Křesťany své doby dychtivé očekávání, jako by ta událost byla za dveřmi. Tím se pokoušel, jako už dříve Ježíš, učit je žít, jako by už byli občany nebe. Filipským  píše: "Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista".(Filip.3:20). A Titovi: "..očekávaje tu radostnou naději, zjevení slávy našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista"...

 Člověk se nedívá po něčem, co se nemůže každopádně objevit, objevit po mnoho týdnů - tím méně po mnoho let! Takový výraz používáme, když očekáváme někoho, kdo se může objevit každým  okamžikem! Autor "Židům" podporuje stejnou tendenci: "...po druhé se bez hříchu ukáže těm, kteří Ho dychtivě vyhlíží"...(9:28)....  Nikde Bible neučí "částečnou Rapture", několika "vybraných"  Křesťanů, kteří dosáhli "vyššího stavu spirituality".. A proto tento verš neučí, že "pouze ti, kteří Ho hledají a očekávají",  půjdou v Rapture! Je to prostě prohlášení, že "vyhlížení" Krista, byl normální postoj, který se od Křesťana očekával - postoj, který by byl při nejmenším směšný, kdyby se Kristus nemohl vrátit dříve než po tisíci letech "Milenia" nebo dokonce až po Době Strastí!!!

 

Jsou lidé, kteří argumentují, že je pošetilé čekat Krista dnes, jelikož apoštolové očekávali totéž v jejich době. Naopak - nečekali, ale povzbuzovali ostatní Křesťany aby zůstali v očekávání. Není pochyb o tom že Pavel věděl bezpečně, že tato vytoužená událost se neodehraje za jeho života, který skončí  římským mečem. Petr měl přesně takové přesvědčení, jak dokazují jeho dopisy. Apoštolům bylo jasné, že je "Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt...jako podívanou pro celý svět"  (1 Korint. 4:9). Jediný apoštol Jan, o kterém Ježíš řekl: "Pakliže  budu chtít, aby zůstal než se vrátím." (Jan 21:22) byl jedinou vyjímkou. Byl ušetřen mučednické smrti, přesto však zemřel, aniž by viděl slíbený návrat...

 Během jeho posledního uvěznění, Pavel píše Timoteovi, že bude popraven, než se Kristus vrátí: "Protože já už budu obětován, a čas mého odchodu se blíží". (2 Timot. 4:6). Pavel věděl jak rychle se blíží jeho konec. K velkému zármutku efezských Křesťanů, Pavel píše: "Já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a vyhlašoval Království, již více mou tvář nespatříte. Dávejte proto pozor, protože já vím, že po mém odchodu přijdou draví vlci  a nebudou šetřit stádo". (Skutky 20:25-30).

Přesto že věděl, že se Kristova návratu nedočká, Pavel vyzýval svou generaci, aby očekávala tuto velikou událost v jejich  čase.  Apoštolové by nebyli vzbuzovali takové očekávání - dokonce  kreslení takové naděje by bylo dosti kruté - kdyby se býval Kristus nemohl vrátit, dokud by se neudály určité události. Pro Pavla, vyzývat své současníky aby očekávali Krista každým dnem, kdyby se  tento nemohl vrátit až po Době Strastí nebo Armageddonu, by byl  neomluvitelný podvod!!

Jsou lidé, kteří argumentují, že je úplně jedno zda věříme že se Kristus může vrátit před, v polovině či až na konci Doby Strastí - nebo dokonce až po Milleniu! To je otázka jiná, budeme ji řešit později. Pro tuto chvíli bychom chtěli zdůraznit jednu skutečnost:  Pro první Křesťany, imminentní (možný kdykoliv) návrat Ježíše  Krista byl jejich denní nadějí! A byla to naděje, kterou by si nedovolili opustit, protože Kristus jim řekl, aby pozorovali, čekali a byli připraveni...

Jako Rekonstrukcionisté, také COR dává správně důraz na "Veliké Poslání", kde Ježíš přikazuje svým přívržencům aby disciplinovali a učili další "uposlechnout všechno, co jsem nařídil vám". (Matouš 28:20). Ovšem splnit Veliké Poslání, znamená zároveň  učit všechny Křesťany aby pozorovali a očekávali Kristův imminentní návrat, protože to patří mezi Jeho příkazy. Přesto COR odmítá  takový rozkaz od Krista uposlechnout. Zamyslete se nad  následujícím:

 "Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící a vy jako lidé, kteří čekají na svého pána až se vrátí ze svatební hostiny, aby jste otevřeli okamžitě když on zaklepe.

 Šťastní jsou ti služebníci, které najde pán bdělé a čekající. A přijde-li po druhé hlídce, nebo třetí hlídce a nalezne je bdělé, šťastní jsou tito služebníci..

 Buďte proto připraveni, protože nevíte ani dne ani hodiny, kdy se Syn člověka vrátí"... (Lukáš 12:35, Matouš 25:13).

APRIORNÍ SOUD PROTI RAPTURE, KTERÁ PŘICHÁZÍ PO ČEMKOLIV.

Taková řeč, spojená s postojem ranného Křesťanství, se nedá  smířit s rostoucím postojem vůči Druhému Příchodu, převažujícímu  mezi dnešními Křesťany. Zdá se to být jako vrchol pošetilosti  očekávat Krista, když víme - podle Rekonstrukcionisty spisovatele  Davida Chiltona, že Kristus se nemůže vrátit po nejméně 36 tisíc let - pravděpodobněji po několik set tisíc let. (David Chilton, "Paradise Restored", 1985). A přesto Nový Zákon dává najevo, že ranné Křesťanství bylo stále bdělé a očekávalo Jeho Příchod. Ani Kristus, ani apoštolové zřejmě neměli potuchy o tom, že jednou přijdou lidé, kteří budou učit "nové objevy" v Písmu...

 Tím že vyzval Timotea aby "zachoval tento příkaz, bez poskvrny a bez úhony, až do objevení se Pána Ježíše Krista", (1 Tim. 6:13).  Pavel tím jasně naznačuje, že objevení se Krista, se mohlo odehrát za Timoteova života... A očekávání této události bez pochyby přispělo k čisté nebeské orientaci Křesťanů prvního století - něco, co dnes očividně schází... Kromě toho se nedá popřít, že Pavel  považoval za důkaz skutečného Křesťana, že ten bude očekávat Pána Ježíše Krista každým dnem svého života. Na příklad, když psal Tesalonským, Pavel udává jako důkaz, že se tito bývalí pohané obrátili ke Kristu, nejenom "že se obrátili od bůžků a model, aby sloužili pravému a živému Bohu", ale také "začali očekávat příchod Jeho syna z nebe" 1 Tesal. 1:9-10.

"Jaká radost, jaká rozkoš, kdybychom mohli jít bez umírání!"  To je řádek ze staré křesťanské hymny. Je to naděje, která je totálně neznámá mimo Křesťanství... Člověk nemusí zemřít, aby mohl vejít do nebe! Cynikové - a to nejenom mimo Křesťanství, nám připomínají, že Křesťané marně zpívali takové hymny, století za  stoletím! Nikdo nepopírá fakt, že se Kristus ještě nevrátil, nebo že toto "zpoždění" je zklamáním pro čekající miliony Křesťanů, po celá staletí. S čím nesouhlasíme je tvrzení, že čekali zbytečně!!

Poslušnost ke Kristovu příkazu "být připraveni" každým okamžikem na Jeho náhlý příchod nemůže být zbytečná, protože v sobě obsahuje vlastní odměnu: Tento postoj pomáhal bdělým Křesťanům hledat věrně jejich nebeský domov a odměnu - spíše než věci, které  nabízí tento svět... Jelikož život je velmi krátký, lidé kteří vytrvale dávali přednost věcem nebeským, byli v nebi velmi brzy i bez Rapture a jistě nelitovali, že si "šetřili" v nebi a ne na  zemi! Kromě toho stálá myšlenka na Jeho imminentní návrat má velmi očistný vliv na život Křesťana. Také to dodalo důraz na důležitost "Velkého poslání", něco co bude těžko sdílet ten, kdo se domnívá že Kristus se vrátí nejdříve za 36 tisíc, ale spíše za několik set  tisíc let!

 Vlastně jsou to hlavně ti, kteří očekávají že převezmou vládu nad zemí, kteří čekali zbytečně! Ani jeden z nich - za posledních dva tisíce let viděl, jak se jeho sen naplňuje! A nejenom že nedosáhli toho v co doufali, ale zároveň ta celá snaha způsobila, že se jejich mysl obrátila na zem, místo na nebe... Zřejmě tím také  ztratili - při nejmenším nějaké ze svých nebeských odměn...

Ta skutečnost, že náš Pán přikázal a Jeho apoštolové učili abychom věrně čekali na Jeho náhlý příchod je dostatečným důvodem že Návrat byl možný tehdy (a je dnes!), bez jakéhokoliv varování či události, která by jej předcházela! Není ovšem postačující, založit tuto skutečnost jako věc logiky a doktríny. Láska pro našeho Spasitele a touha po Jeho návratu se musí stát tím motivačním faktorem v našich životech - máme-li se vrátit zpět ke Křesťanství  Nového Zákona.

John Pilkey to prohlásil dobře:

 Čekání na Rapture, je odměnou samo pro sebe, protože přináší koncept budoucnosti, která je nekonečně nadřazená všemu, co si jen můžeme představit!

Vzkříšené lidství stojí nesrovnatelně výše než lidství smrtelné - a pro ty, kteří něco ví o vzkříšení, jedinou cestou jak se vyrovnat s faktem smrti, je jistota transformace v každém okamžiku života!

 (Pilkey, "Commentary", 1988)..

Teorie o Veliké Nebožce Rapture?

Je silně podsazené říci, že silný vítr změny vane skrze posvátná místa tradice. Vědecké objevy postupují ne krokem ale skokem, technologie počítačů doslova exploduje a elektronické  komunikační sítě přináší stále se zvětšující poznání do celého  světa rychlostí světla. Nevyhnutelným výsledkem je revoluce na  každém poli - od fyziky k medicíně, od ekonomie k politice. Že  v dnešní době čelíme dramatické a celosvětové změně, mimo schopnost  našeho pochopení, si uvědomuje téměř každý, kdo se trochu zajímá  o události ve světě. Není ani možné vážně pochybovat o spojení mezi  urychlením senzuálního a egocentrického způsobu života v čase vysoké techniky a klesající morálkou světového obyvatelstva.

Je zbytečné podotýkat, že Křesťanství nezůstalo nedotčeno  těmito změnami. Ovlivněni světem jako nikdy před tím, skrze jemnou a nenápadně výmluvnou sílu moderních médií, Křesťané jsou  nepříznivě ovlivňováni mnoha podvodnými způsoby. Víra mnohých - hlavně mládí - je soustavně ničena útoky "vědeckých" nebo "pokrokových" idejí, které také podkopávají biblický standard  morálky. Jak tak křesťanské životy jsou chyceny v tomto  nepopsatelném úpadku, zklamání světa nade vším "křesťanským" roste, obzvláště pod vlivem nedávných, velmi dobře publikovaných skandálů.

Stále je však důvod k naději. Boží Slovo zůstává věrné ať už velcí či malí dělají chyby a učí je druhé. Kromě toho nám Jan píše, že kdybychom se vrátili k tomu, co podporovalo a drželo první Křesťany - upřímné očekávání Jeho Návratu a našeho osvobození od hříchu a smrti, transformace do nádherných těl jako má On - shledáme, že taková naděje má očistný vliv ve všech oblastech našich životů. Jan píše: "Milovaní, už teď jsme děti Boží a ještě nevíme co budeme. Ale víme, že až se objeví Kristus, budeme jako On, protože Ho uvidíme tak jak On skutečně je. A každý, kdo má v  Něm tuto naději se očisťuje tak, jako On je čistý" 1 Jan 3:2-3...

OČISTNÝ VLIV OČEKÁVÁNÍ KRISTA.

Pavel prohlásil, že až se Kristus vrátí jak slíbil, vzkřísí mrtvé a uchvátí je - spolu s Křesťany v té době žijící, aby se s  nimi setkal někde v prostoru. (1 Tesal. 4:13-18). Žádné  dobrodružství nemůže být více extatické a tak slovo "Rapture" což v angličtině znamená extatické uchvácení - bylo "adoptováno", aby  vyjádřilo tuto unikátní událost. Zatím co slovo "Rapture není v anglickém překladu Bible, je to ale latinský výraz pro "uchvácen"  z 1 Tesal. 4:17, a tak je zcela biblické. Co se týče Kristova  příchodu, máme zaujmout postoj "čekat a čekat"...

Uděláme dobře, když si uvědomíme, proč toto stálé očekávání Jeho náhlého příchodu, které je bezesporu nařízeno také Kristem, by mělo mít takový očistný vliv. Zvláštní je fakt, že hodnota pro nás a důležitost, kterou Bible tomu přikládá, nezávisí na tom, zda Kristův návrat je iminentní či ne. Co se počítá je to dychtivé očekávání, které nemá jen očistný vliv na naše životy, ale zároveň je barometrem našeho spirituálního života!

Zatím co je mnoho poukazů k tomu, že Kristův návrat by mohl být imminentní pro naší generaci, víme, že v retrospekci, nebyl iminentní pro všechny generace Křesťanů před námi. Jestliže jedinou hodnotou "očekávání" je možnost, že se Kristus může vrátit za života toho či onoho Křesťana, potom skutečnost, že se ještě nevrátil, by znamenala že čekali zbytečně. A přesto Ježíš žádal takový "očekávající" postoj od každého, i když přece věděl, že miliony Křesťanů půjdou do nebe než On se vrátí. A proto musí být  něco důležitého, něco integrálního pro dobrý křesťanský život v pouhém postoji očekávání každým okamžikem Jeho návratu a naší transformace do Jeho podoby. Proč?

Není pochyb o tom, že přesvědčení o možnosti náhlého odchodu do nebe, přidává prvek vážnosti do našich životů. Přechodná povaha našeho pozemského pobytu nás pobízí, abychom každý okamžik na zemi, pohlíželi jako na potenciální "depozit" pro věčnost... V tomto ohledu očekávání Kristova imminentního návratu oslabuje naší tendenci se těsně identifikovat se světem, který není naší konečnou  destinací! Také by nám to mělo připomenout naše skutečné občanství v příštím světě, které je založeno na věčných hodnotách na rozdíl od dočasných hodnot světa... A takový postoj by měl charakterizovat  křesťanský život a velmi "živý" smysl pro možnost Kristova návratu,  postoj, který je velmi potřebný pro svůj blahodárný efekt..

Vědomí, že mohu být každým okamžikem uchvácen do nebe v Rapture, mně zároveň ovlivňuje velmi hlubokým a vystřízlivujícím nutkáním prozkoumat pravost mé víry. (2 Korint. 13:5). Otázka: Nemá  možnost imminentní smrti stejný efekt? Je několik důvodů proč tomu tak není. Očekávání Rapture a setkání s Kristem každým okamžikem, má v sobě definitivní výhody před možností náhlé smrti...

LEPŠÍ HODNOTA NADĚJE V RAPTURE.

Předně: Když jste ve správném vztahu s Kristem, můžete se opravdu těšit na Rapture. Přesto nikdo (ani Ježíš v Getsemanské zahradě!) neočekává smrt s radostí. (pozn. překlad.: Nedomnívám se, že Ježíš v tu noc před Golgotou měl strach ze smrti. Spíše si myslím - to je můj osobní pocit - že se Jeho čistotě instinktivně příčilo pomyšlení na špínu hříchu celého světa, která měla na Něm druhý den spočívat..). Radostný výhled na Rapture přiláká naše myšlenky, zatím co nechutné pomyšlení na smrt je něco, na co se snažíme zapomenout a tím se zeslabuje jeho vliv na naše životy...

Mimo to, zatím co Rapture je podobná smrti v tom směru, že ukončí naše životy zde na zemi, Rapture znamená ještě něco navíc: Signalizuje vyvrcholení historie a odhrnuje oponu na poslední drama  tohoto světa. A tak Rapture končí - zcela jinak než smrt - veškerý lidský zájem o pokračování v pozemském vývoji jako na příklad o životy dětí, které jsme zanechali za sebou, o růst akumulovaného majetku, či jeho rozdělení, o ochranu vlastní pověsti, o úspěch čehokoliv, třebas ekologické aspirace a podobně. Rapture nám strhne veškeré pozemské naděje a očistí naše srdce tak, jak smrt nikdy nemůže!

Lidé se snaží vyrovnat s realitou smrti právě skrze takovéto formy "pseudo-nesmrtelnosti", jaké jsme právě popsali. A tak člověk, skrze věci které udělal předstírá že v nich (právě tak jako v dětech) "žije dál", i když už je dávno po smrti... Dokonce někdy i Křesťané, kteří se mohou těšit na skutečnou nesmrtelnost, mohou být občas sváděni k hledání útěchy v této pseudo-nesmrtelnosti..

 Avšak Rapture všechny tyto aspirace a vlastně slabosti eliminuje. Čím slabší jsou naše aspirace "pseudo-úspěchy, tím více se zbavujeme touhy po pozemských skutečnostech. Když jsme takto  donuceni se podívat tváří v tvář skutečnosti že naší destinací je nebe, budeme mnohem více motivováni žít s tímto na mysli. Kromě  toho podnět který dává smrt je také oslabený skutečností, že my máme - při nejmenším - alespoň nějakou kontrolu nad její relativní bezprostředností. Každopádně jsme velmi závislé bytosti a naše životy mohou skončit v okamžiku. Ale tak většinou lidé neumírají.

Oběť rakoviny se mohla zdržet kouření, přidat trochu vlákniny do jídla, nebo hledat lékaře hned na počátku nemoci. Ten kdo zahynul při autonehodě, mohl jet opatrněji, nebo si mohl vzít raději taxi, když měl něco vypito. Přesto že smrt může přijít náhle a bez varování - nejsme kompletními pány svých osudů - je i tak pravdou, že děláme denně rozhodnutí, která zvyšují či snižují naše  šance na smrt zítra, za měsíc, za deset let... Tento - ne zcela iluzorní pocit kontroly nad dočasnosti naší smrti snižuje naše  incentiva pro dobro tím, že si můžeme dovolit "odložit" naše  setkání s Bohem na příští týden, na příští měsíc, na příští  desetiletí...

 Na druhé straně nemáme pražádnou kontrolu nad načasováním Kristova návratu na Zem. Stane se to - z čista jasna - a pro mnohé  z nás, jak Kristus varoval, "v dobu kdy Ho nejméně  očekáváme"(Matouš 24:44). Víra v Jeho imminentní návrat nám nedovolí odložit nebo dosadit cokoliv za tu nádhernou naději  a proto má tato takový očistný vliv na ty, jejichž srdce jsou opravdu "zafixována" na Jeho příchod..

Ale i tak je dnes mnoho Křesťanů (a přibývají denně!), kteří vidí naději na Kristův imminentní návrat jako produkt poraženecké  teologie! Tito lidé upřímně věří, že očekávání na to, že budeme uchváceni domů do nebe, podkopává "vítězství" o kterém jsou přesvědčeni že se dostaví, pakliže všichni Křesťané dostanou tu stejnou "vizi" převzetí světa pro Krista! Ne! Je mnohem více  vzrušující a hodnotná naděje pro ty, kteří v Rapture věří! Jednou  se vrátíme v transformovaných tělech z nebe s Kristem, abychom s ním nad zemí vládli. Tato naděje v sobě obsahuje skutečný nový  světový řád, který bude nadřazený všemu tomu, co bychom mohli dokázat v našich dočasných tělech - a hlavně: bez Jeho přítomnosti!  Taková vidina budoucnosti nám pomáhá si uvědomit, že my opravdu nejsme částí tohoto starého systému světa a udělat mezi ním a námi  silnou oddělovací čáru.

Prosím, uvědomte si laskavě, že už dnes se připravuje pole pro velikou zásadní konfrontaci mezi těmi, kteří touží opustit tuto planetu v Rapture a druhých, kteří stejně upřímně věří, že  křesťanskou povinností je zřídit království na této zemi a - teprve až toto bude vybudováno Křesťanstvem v Jeho nepřítomnosti, teprve  potom se vrátí On...

 Že takový názor a učení může převládat a jeho vliv dále růst je dosti neuvěřitelné v pohledu na velmi rozšířené očekávání Rapture každým dnem, názor, který nedávno byl přijímaný Křesťany po celém světě na velmi široké základně!

TEORIE O VELKÉ NEBOŽCE RAPTURE.

Prodejem více jak 25 milionů výtisků, včetně desítek  cizojazyčných, Hal Lindseyova "The Late Great Planet Earth" byla tou nejžádanější četbou (kromě beletrie), v sedmdesátých letech, podle "New York Times Book Review". Její spirituální dopad se nedá vyčíslit! V čerstvém, snadno pochopitelném stylu, "Late Great" učinila z kdysi tak "nudného" předmětu proroctví, zajímavé  a vzrušující čtení pro miliony lidí, kteří o to nikdy zájem neměli. Jeho zpráva byla neodolatelná: Všechna znamení ukazovala k apokalyptickému závěru historie a splnění biblických předpovědí...

Lindsey předkládá pohled před-tribulační (pretribulation view): Názor že Rapture se může odehrát v každém okamžiku, aniž by byl její příchod ohlášený jakýmkoliv znamením. Po ní přichází období sedmi let Doby Strastí, nástup Antikrista a poslední bitva Armageddon. V době, kdy bude zcela obklíčený Israel stát před nevyhnutelnou porážkou a totálním zničením, Kristus viditelně přijde, aby intervenoval a své lidi zachránil. Ti Ho poznají jako Mesiáše. On zničí jejich nepřátele a nastolí doslovnou osobní vládu nad světem, která bude trvat skutečných tisíc let, známou pod názvem "Milenium". (pozn. překlad.: tento pohled - před-tribulační a před mileniální - má každý, skutečně fundamentální Křesťan v USA  - včetně překladatele).

Toto byla dobrá zpráva pro Křesťany. Dávala jistotu že odejdou ze Země ještě než nastane ta strašná doba, kterou Bible nazývá "poslední dny". V tom stejném smyslu to bylo hrůzné očekávání pro ty, kteří zůstanou na Zemi. Po přečtení "The Great  Late Planet Earth" tisíce a tisíce lidí ze všech společenských vrstev se stali Křesťany a jsou jimi podnes. Ovšem, mnoho z nich očekává Rapture až po Době Strastí - přijali po-tribulační pohled. Jsou další, kteří neočekávají Rapture dříve než skončí Milenium. Potom jsou jiní, kteří popírají příchod jakékoliv Rapture vůbec.

Pochopitelně, vždy byly rozličné názory na Druhý Příchod Ježíše Krista. Pohled amileniální zastávaný povětšinou Luterány, Presbyteriány a Katolíky (kromě dalších), vidí pohyb historie mnoho tisíciletí - až jednou v neurčené době - Kristus to zakončí. Tento pohled nebere vůbec v úvahu proroctví a ani se nesnaží tak nějak "časovat" kolem nás jdoucí události. Právě tak po-mileniální pohled navrhuje že my už v Mileniu jsme (podle nich to není doslovných tisíc let, ale může to být sta tisíce let, kdy Křesťanství  graduálně převezme vládu nad světem a založí Království v Kristově  nepřítomnosti. Potom se vrátí On ke konečnému Soudu. Zatím co i zde  je jakýs pohled na Rapture, je tato posunuta tak daleko do  budoucnosti, že nemá žádný motivační vliv na každodenní život  člověka.

Na počátku sedmdesátých let byla Rapture to nejčastější téma v církvích. Lindsey upoutal pozornost a představu této generace. Pastoři učili o nebi a Křesťané se nadšeně těšili v očekávání setkání se s Kristem někde v prostoru. Dokonce i sekulární svět znal tento koncept! Byly filmy jako trilogie "Omen" o posledních dnech. Rádio i televize se zmiňovaly o Rapture velmi často, kreslené "comics" a bumper stickers také udělaly své. (bumper  sticker jsou různě námětové nálepky, které jsme si lepili na auta.  Jeden z nich dokonce varoval: "Odcházím v Rapture, jedete na vlastní riziko".

Všechno se změnilo. Bumper stickers vybílilo slunce a vítr je potrhal. Filmy ztratily přitažlivost a kázání v kostelích přešly na populární náměty dneška. Podtitulek článku v "Moody Magazine" vyjadřuje momentální náladu: Hal Lindsey byl předčasný. Země je veliká, ale je příliš brzy ji nazvat nebožkou. (May 1988).  Křesťanský ekonom Gary North už tak zdvořilý nebyl. Když poukazoval na "usychající" naději některých Křesťanů na brzký návrat Krista a nástup Reconstructionistů, North píše:

Nenastala ani Rapture, ani Doba Strastí. Události roku 1948 (myslí tím zrození státu Israel, pozn. překl.), se staly zcela nerelevantní pro dispensační výklad biblického proroctví. A to stejné platí pro rok 1988. Hal Lindseyova druhá vlna interpretačních "účtů" je splatná letos. (První vlna se objevila  v r. 1981). Pro zbytek života hnutí dispenationalismu, jeho zastánci se budou snažit vysvětlit rok 1988. (Gary North, "1988,  Dispensationalism°s Year of Crisis").

 "Dispensationalismus půjde brzy na hromadu starého železa zastaralých teologických systémů. Ještě na té hromadě neleží - ale už tam brzy bude, řekněme kolem prvního ledna 1989 ? ( Gary North, "The Great Late Theologian Lewis Sperry Chafer", 1988).

ISRAEL: KLÍČ K ČASOVÁNÍ POSLEDNÍCH DNŮ ?

Northův poukaz na speciální data, je útokem na nejpřesvědčivější faktor který podporuje Lindseyovo scenário: Znovuzrození Israele.  Tato historická událost, která je základním faktorem časování  Rapture v dispensačním pohledu, jak John F.Walvoord poukázal (John  F.Walvoord, "Israel In Prophecy", 1962), byla po dlouhý čas předpokládána a když se udála, zdála se potvrzovat výklad proroctví. Po dva a půl tisíciletí exilu, rozehnán Božím soudem do všech čtyřech koutů světa za svou rebelii a podrobený stálé a kruté  perzekuci příslovečný židovský vandrovník se vrátil domů! Žádný  jiný národ v historii si nezachoval svou identitu ani po zlomku této časové délky, tím méně aby byl opětně ustaven jako národ! Zde byla ta nejpozoruhodnější událost z prorockého "jízdního řádu" od doby Ježíše Krista!

29 listopadu 1947, Organisace Spojených Národů v zázračném hlasování - které by se dnes určitě nestalo - dalo Israeli právo na  existenci jako svrchovanému národu v designované části jeho  dřívějšího domova v Palestině. Dne 14 května 1948 proklamací z Tel  Avivu, se stát Israel narodil. Byl okamžitě napaden silami  arabských vojsk, které měly ve všem neuvěřitelnou převahu. Israel je přesto porazil a byl přijat do OSN v květnu 1949 - opět něco, co by se dnes v žádném případě stát nemohlo.

Sovětský Svaz, který překvapivě rozhodl svým hlasem v listopadu 1947, se stal stálým spojencem a pomocníkem Arabů v jejich snaze Israel vyhladit. Toto ovšem nebylo žádné překvapení. Po nejméně 200 let studenti Bible identifikovali Rusko - dávno před tím, než se stalo světovou velmocí, jako vůdce biblicky prorokované konfederace národů, která v posledních dnech zaútočí na Israel.  Zdálo se, že celá ta skládanka předpovědí se pomalu dává dohromady  s dokonalou přesností, aby postavila kulisy pro Armageddon....

OTÁZKA DAT A "GENERACÍ".

Když seděl se svými učedníky na Olivetské Hoře krátce před ukřižováním, Ježíš jim řekl, že Chrám (a implikací pochopitelně i Jerusalém) bude brzy zničen. Šokovaní učedníci se zeptali tři  otázky: 

1) Kdy se to stane (zničení Chrámu)? 
2) Jaké bude znamení  Tvého (druhého) příchodu? 
3) Jaké bude znamení konce světa? (Matouš  24:3)... 

Kristova odpověď, známá pod názvem "Olivetská Rozprava",  pokračuje až do konce Matouše 25. Jeho jasné předpovědi a přísloví,  která navazovaly, odpovídají všechny tři otázky - ale ne ve stejném  pořadí, jak byly podány. Kromě toho jsou zde Kristova prohlášení, která jsou aplikovatelná na víc než jednu otázku a Ježíš nedělá úmyslně pražádné rozdělení. Bylo to přesně podle Jeho způsobu učit  pouze ty, kteří mají "uši ke slyšení" a "oči k vidění". Z tohoto důvodu bylo mnoho kontradikčních názorů na to co On řekl. Každý z nás se musí rozhodnout podle toho, jak ho vede Boží Duch...

Jedna z hlavních příčin zmatku je Ježíšovo záhadné  prohlášení: "Tato generace" nepomine, dokud se tyto věci nenaplní.  (Matouš 24:34). Převážný pohled mezi Protestanty v době, kdy Hal Lindsey uvedl svou knihu byl, že "tato generace" * znamená generaci která uvidí, jak se "tyto věci naplňují". Jiný výklad, který  získává na popularitě dnes je že "tato generace" znamená generaci, která byla naživu, když Ježíš tato slova pronášel. Tento pohled je jasně zcela přesný, pokud se týká zničení Jerusaléma, které se stalo během života většiny učedníků. Ovšem, je právě tak zřejmé, že ani Druhý Příchod, ani "konec tohoto světa se ještě neudály. A proto je zapotřebí jiného výkladu termínu "tato generace".

 * (Pozn.autora: Pohled, který jsem vždy zaujímal já, spojuje toto Kristovo prohlášení s Jeho opakovanými poukazy na "zlou a cizoložnou generaci" [Matouš 12:39, 16:4], "generace nevěřící  a zvrácená" [Matouš 17:17, Lukáš 9:41 ], "generaci zmijí" [Matouš  23:33] a jiné podobné fráze. Je zcela jasné, že Ježíš v těchto  prohlášeních zahrnoval nejenom generaci Israele v čase Jeho pobytu  na zemi, ale celý nevěřící Israel všech dob, protože činil podobná  prohlášení jako: .."krev všech proroků, která byla prolita od počátku světa, bude vyžadovaná od této generace" [Matouš 23:36,  Lukáš 11:50 a.t.d.].

Takové prohlášení nemohlo být proti generaci Jeho dnů! A tak fráze "tato generace nepomine" musí být chápána jako předpověď, že Israel zůstane v nevíře a hříchu do té doby, než se naplní předpovědi Olivetské Rozpravy..... To také souhlasí se Zachariášem  12:10, kde se předpovídá, že Israel rozpozná, bude litovat a přijme  svého Mesiáše, až On se vrátí dolů z nebe, aby intervenoval  v polovině Armageddonu a zachránil je před jasnou zkázou. Ovšem,  tento výklad nevyžaduje naplnění jakékoliv časové délky od doby  návratu Israelců do své země, jak se tomu stalo v r. 1947 - konec  poznámky).

Navzdory tomu, co se zdá být tak jasné, mnoho amilenialistů,  postmilenialistů a obzvláště Reconstructionistů trvá na tom že Kristovy předpovědi z Olivetské Rozpravy a celá kniha Apokalypsy (s vyjímkou snad posledních třech kapitol) se všechno splnilo zničením Jerusaléma v roce A.D. 70...Dokonce i Beránkova Svatební Večeře s Jeho nevěstou v nebi a Kristův návrat na zem, aby zničil své nepřátele, jak popisuje kap. 19, svázání Satana a Kristova tisíciletá vláda se podle nich také splnila během "té generace" Kristova času na zemi!

Takový výklad je zcela absurdní, nejen co se týče "konce  světa", ale i dalších předpovědí z Matouše 24. "Příchod Syna člověka", viditelného jako "blesk přes celou oblohu"(verš 27), "shromáždění Jeho vyvolených ze všech čtyř světových stran  poslanými anděly" (verš 31) se také přece neudálo v roce A.D. 70  a nestalo se tak dodnes! Ani obklíčení Jerusaléma armádami Tita, se nedá nazvat " velikými strastmi, jaké nikdy od počátku světa nebyly a už nebudou" (verš 21). Není pochyb o tom, že mnohem větší strasti přišly na Židy při Hitlerově Holocaustu a na Křesťany za veliké persekuce Diocleciána a Galeria v roce A.D.303, nemluvě o mučení a zabíjení Křesťanů a zničení deseti tisíců kostelů za Stalina a Mao. A proto musíme předpokládat, že většina událostí z Matouše  24 a Apokalypsy (včetně mnohem větších strastí, než které kdy svět  do této doby prožil), jsou někde v budoucnosti a mohou mít počátek i v době naší...

Pro mnoho Křesťanů, kteří věřili že Kristus hovořil o generaci budoucí, která "uvidí všechny tyto události" byl verš 32 o fíkovníku, jehož "větev vyhání listy" se vysvětlovalo jako nástup Israele jako národa opět ve vlastní zemi. A proto rok 1948 znamenal začátek vzrušujícího odpočítávání od tohoto počátku "posledních  dnů" k předtribulační Rapture. Pakliže biblická délka generace se počítala 40 let (protože to byla doba, po kterou Israel putoval  pouští aby zemřela ta zbabělá a nevěřící generace), potom tedy  v roce 1988 (1948 + 40) všechno, co Ježíš předpověděl v Jeho  Olivetské Rozpravě a zároveň nástup Antikrista na světovou scénu,  bitva Armageddon a Druhý Příchod, by se měly odehrát. Pakliže  odečtete od roku 1988 sedm let (podle Daniela délka Doby Strastí, jinak poslední, sedmdesátý "týden"), potom předtribulační Rapture by se byla měla odehrát v roce 1981.

"The Great Late Planet Earth" pouze naznačila, že Kristovo prohlášení týkající se "té generace", by mohlo znamenat naplnění předpovědí 40 let po vzniku státu Israel. Jenomže tato možnost,  (i když to Hal Linsey v úmyslu neměl) se změnila na "nutnost" v myšlení mnoha Křesťanů, takže když rok 1981 přišel a odešel bez Rapture, nastalo veliké zklamání v táboře předtribulačních  Křesťanů. Pochyby počaly narůstat už před 1981. Vlastně už v pozdní části dekády sedmdesátých let počal nabírat na síle pohled post-tribulační, dokonce i v denominacích, které - do té doby byly baštou předtribulačního pohledu..

NOVÁ OTÁZKA: RAPTURE NEBO ŽÁDNÁ RAPTURE?

Není třeba připomínat, že leden 1982 byl svědkem dezerce velkého počtu předtribulačních Křesťanů. V té době, ovšem  posttribulační Rapture nevypadala o mnoho lépe, protože Doba  Strastí nepřišla také na čas. Mnohým Křesťanům se zdálo, že jediný pohled který zůstává, je postmileniální názor menšiny který téměř  "vymřel" mezi evangelisty. Po tom, co milenialismus byl téměř zcela odepsán - jak Gary North připouští - a navzdory zřejmé nereálnosti scenária roku A.D.70, postmileniální pohled udělal dramatický  návrat...

Dnes, kdy 1988 je již historií, aniž by se objevil Antikrist či Doba Strastí a vyhlídka na Armageddon se ztrácí v oteplování vztahů mezi USA a SSSR (psáno před r. 1989) a nových smluv odstraňujících nebezpečí nukleárního konfliktu - kontroverze není mezi "před-trib", "mid-trib" či "post-trib", jak byla vždy. Dnešní téma je: Rapture či žádná Rapture.....

Ten druhý názor získává na počtu přívrženců tak rychle, že se  pravděpodobně stane predominantním pohledem blízké budoucnosti. Zatím co většina post-milenialistů v Rapture věří, je tato podle nich tak daleko v budoucnosti (jak už jsme podotkli), že nemá žádný praktický vliv na život jednotlivce a nenabízí žádnou očistnou naději obvykle spojenou s imminentním příchodem Ježíše Krista.

 Většina Křesťanů už neví co věří ve smyslu proroctví a uvědomují si, že na názor, který dosud drželi, je třeba se  podívat poctivě ještě jednou. Mnoho z těch, kteří byli upřímně  vzrušení očekáváním odchodu do nebe každým okamžikem, se cítí  zmatení a bez iluzí nad zřejmě chybným výkladem všeobecně přijímaného biblického výkladu, na který se tak spoléhali... Ti, kteří věřili v Rapture, protože to bylo populární, pochopitelně opouští to, co se stalo nepopulárním. Vlastně oni ani nikdy neměli dobrý důvod k tomu v co věřili. Důvod, který by byl založen na jejich pečlivě zváženém přesvědčení. Je velmi smutné, že pouze málo  Křesťanů zná Bibli z vlastního zkoumání...

Vzrůstající debata o důležitosti tak veliké části Bible, která je věnována proroctví, musí být dovedena až do konce na této kritické křižovatce historie jak světa, tak i Křesťanství. Hlavním  účelem není nutně získat všeobecný souhlas, ale aby všechny otázky a problémy byly osvětleny natolik, aby každý člověk si mohl učinit inteligentní rozhodnutí sám(a) pro sebe! V tomto procesu vidíme  dramatický posuv v biblické interpretaci mezi evangelíky za  posledních tak 150 let, s extrémně vážnými důsledky.

Bohužel, právě v této době se rozvíjí nebezpečný postoj tak zvaných "elitistů" vůči členům Kristova Těla, kteří se "odvažují"  zkoumat učení prominentních autorit. Těm, kteří se upřímně dovolávají práva Berojských (Skutky 17:10-13) kontrolovat každé učení proti Písmu, je řečeno, že nedostatek teologických diplomů je diskvalifikuje od jakéhokoliv zkoumání toho, co se učí. Křesťanství je ve velikém nebezpečí, když jeho autority, právě tak, jako Římsko Katolická církev odmítla Reformaci v r. 1500, odmítají jakoukoliv kritiku či pochyby o jejich učení...

VÝMĚNA NEBESKÉ NADĚJE ZA POZEMSKÉ AMBICE.

Křesťanství je zralé pro rozvinutí pohledů na historii a proroctví, která buď zlehčují důležitost, nebo zcela eliminují realitu Rapture a dávají hlavní důraz na "pokřesťanštění" (na rozdíl od "obrácení") světa. Nové knihy, které se zabývají ideou, že "vítězství v Kristu" znamená křesťanské ovládnutí světa, takové  knihy se velmi dobře prodávají. Takové ideje jsou úspěšně nasazeny do hlavního proudu evangelických denominací, hnutím "Coalition on Revival". Samotná existence této organisace, se svým opovržlivě nepřátelským postojem k Rapture a propagací Reconstructionismu  představuje zásadní teologický posuv v církvích pro svou vzrůstající převahu mezi jak evangelickým členstvem, tak i vedoucími... S klesající nadějí na Rapture, relativně nová teologie Reconstructionismu prožívá překvapující růst. Otázky, které toto hnutí vznáší, jsou důležité. Vypustili energickou kampaň  aby obrátili většinu Křesťanů na jejich ideovou "vlnu" a vydali  následující výzvu, která musí být každopádně brána seriózně a nemůže zůstat nezodpovězena:

Voláme celou Křesťanskou obec k debatě - právě tak, jako Luther pozval je k debatě, když přibil svých 95 tezí na bránu kostela, někdy před 450 lety. Máme-li pravdu o Bohem požadované povaze naší agendy, potom získáme věrné a oddané následovníky.  Mohlo by to přinést sociální změnu, proti které byla Reformace pouhým trpaslíkem... (Dominion Press brochure advertizing "The  Biblical Blueprint Series" - 4 book, each one by:George Grant, Gary  North, Dennis T. Peacocke and Ray Sutton, 1986).

Rok 1988 je již historií a Reconstrukcionisté si jsou jistí, že velká většina - pakliže ne celé - Křesťanstvo spadne jako zralá hruška do jejich tábora - a oni na tom tvrdě pracují! Vedoucímu  mluvčímu za před-tribulační Rapture, Gary North nedávno napsal:

Jak už jistě tušíte, my jsme připraveni dát pánu Dave Huntovi pořádně "zabrat"... Díváme se na něj jako na Hal Lindseye z 80 let, jako na někoho se stejnou budoucností: "Ale ano, pamatujeme se. Vy jste ten chlapík, který tvrdil, že Ježíš je už někde blízko za rohem, protože Israel byl založený v 1948 a o jednu generaci později...".. Nestalo se tak. A také se to nestane. V roce 2002 po vás posbíráme zbytky. Až Arabové zatlačí Israel do moře, nebo se obrátí na Křesťanství, potom "Scofieldismus" (teologie biblických dispensací, pozn. překlad.) zemře rychlou smrtí. Buďte klidní, už mám připravený rukopis až se něco z toho odehraje.." (Gary North in  a letter to Peter LaLonde, April, 1987).

Dnes, kdysi tak radostně jasná naděje Církve na odchod domů v Rapture každým okamžikem, se stala terčem krutých vtipů a obyčejným subjektem zesměšnění dokonce i mezi mnohými Křesťany!  Původní inzerát pro oznámení "Biblical Blueprint" Konstructionistů, nazývá posměšně Rapture "God's helicopter escape" (únik Boží  helikoptérou). Earl Paulk, zakládající pastor Chapel Hill Harwester  Church (10 tisíc členů) blízko Atlanty, populární televizní mluvčí, nazývá Rapture "The Great Escape Theory" (velká útěková teorie).... Ve svém dopise z března 1988, zakladatel a ředitel COR si stěžuje, že "mnoho dobrých, učených pastorů stále naivně říká": "Jedinou  nadějí našeho věku je příchod Ježíše Krista".

Odchod do nebe v Rapture byl, z veliké části nahrazený rychle rostoucí novou nadějí, že Křesťanství je předurčeno převzít vládu nad světem a založit Boží království. Pozornost se odvrátila od  získávání duší pro občanství v nebi, k politické a sociální akci zamířené na "vyčistění" společnosti. Zřídka kdy uslyšíte dnes kázání o novém světě, který přichází... Pozornost je soustředěná na  "dosáhnutí úspěchu" ve světě, který existuje. Jen kdybychom měli dostatečně mohutný pochod na Washington a měli dostatek hlasů pro naše "křesťanské" kandidáty, potom bychom byli schopní vytvořit svět který je krásným, morálním bezpečným a uspokojujícím  "křesťanským" místem pro naše vnuky a pravnuky!

Lidi, toto je velmi atraktivní scenário! Prohlášení jako toto od George Granta zní logicky a je extrémně výmluvné: "Jsem zklamaný pesimistickou mentalitou, že cílem a smyslem světové historie je zatlačit Církev do kouta a teprve - těsně před okamžikem našeho zničení - nás Bůh vytrhne do nebeské říše a řekne: Tak dobře, ztratili jste svět, ztratili jste vaší kulturu, vaše děti, vaše školy. Ztratili jste nenarozené děti, Jižní Afriku, ztratili jste všechno, mojí dobří a věrní služebníci". Prostě mně to nesedí! Reconstructionisté tvrdí, že to není ten jediný pohled na to, jak by Církev měla operovat ve světě! (George Grant,  "Dominion Theology")....

COPAK SE STALO S NEBEM?

Očekávání brzkého návratu Pána, které bylo tak viditelné v sedmdesátých letech na vrcholu popularity Hal Lindseyovy "The Great  Late Planet Earth", téměř z Církve zmizelo. Dnes už jen zřídka kdy uslyšíte příznivý poukaz na Rapture z kazatelen. A hymny, které kdysi vyjadřovaly touhu Křesťanů po nebi, se hrají tak nejvýše na pohřbech! Rozvinulo se překvapující a rostoucí nepřátelství vůči  nadšenému očekávání Kristova návratu, které tak převládalo v ranné Církvi. Kyvadlo doby směřuje k odmítnutí nejenom před-trib, ale také před-milenium Rapture! Reconstructionisté dostávají větší a větší jistotu na konečném vítězství jejich pozice. Gary North předkládá přesvědčující důkazy tohoto trendu a píše: "Ano, "National Affairs Briefing Conference", která byla v září 1980 v Dallasu, přilákala nejméně 15 tisíc Fundamentalistů, včetně několika tisíc pastorů ke shromáždění, které povzbuzovalo Křesťany, aby se zapojili do politického života. Hovořil jsem na konferenci a byl jsem nadšeně přijat. Reverend Rushdoony (spoluzakladatel Reconstructionismu s Northem) byl pozvaným řečníkem, ale nemohl se pro nedostatek času dostavit...Výraz "Rapture" byl použit pouze jednou - a pouze jediný mluvčí - Bailey Smith, nově zvolená hlava "Southern Baptist Convention", připomněl Kristův imminentní návrat a prohlásil, že nesouhlasí s trendem konference.

Pat Robertson, hlava "Christian Broadcasting Network", připomněl posluchačům slova Genese 1:26-28, kde se volá po uplatnění dominia, po podřízení si země... Dokonce použil fráze  "Křesťanská rekonstrukce"... Ve zkratce: "Podstatný posun v aplikované teologii (i když ne v před-mileniální eschatologii*), se ukazuje mezi Americkými "hlasitějšími" fundamentalisty.  Představuje druh teologické schizofrenie, ale zároveň vítané  nesnáze" (Kenneth J.Gentry,Jr. "The Greatness of the Great  Commission",1981). (Pozn. překl.: *Eschatologie je část teologie,  která se zajímá o poslední skutečnosti jako smrt, soud, nebe,  peklo)..

Trend, který Gary North rozpoznal a identifikoval v jeho  prvním stadiu, se význačně zrychlil. Mohli bychom se zmínit o současném boji, který se odehrává v Southern Baptist Church. Je  to zdaleka největší protestantská denominace a ztrácí členy ve velikém počtu ve prospěch denominací, které popírají Rapture, dále upírají národu Israel jeho místo v biblickém proroctví a kteří věří, že "elitní" skupina těch, kteří "překonají" se brzy prokáže tělesnou nesmrtelností bez vzkříšení a bez Druhého Příchodu, a převezme vládu nad světem pro Krista. Potom se vrátí On. Ne aby si vzal svou Nevěstu domů do nebe, jak učí Bible, ale aby vládnul nad Královstvím, které "Nevěsta" pro Něj na zemi připravila. Jeden z vůdců tohoto hnutí píše: "Můžete studovat knihy o odchodu do nebe v tak zvané Rapture, pakliže vás to vzrušuje. My chceme studovat  Bibli, abychom se naučili jak žít, milovat a jak přinést nebe dolů na zemi"..(David Ebaugh, "Monarch", 1986).

Má vůbec cenu o tom diskutovat? Nakonec - co na tom záleží, kdy se Kristus vrátí, a kdy bude Království ustaveno? Má eschatologický spor vůbec nějakou důležitost? Částečnou odpovědí by mohl být poukaz na skutečnost, že proroctví "posledních dnů" je subjekt, který zabírá kolem jedné čtvrtiny Bible!!!! Jak si může někdo dovolit navrhnout, že by Boží Duch přikládal takovou  důležitost něčemu, na čem - ve finální analýze - vlastně vůbec nezáleží? Když zvážíme množství pozorností a důrazů, které tomuto námětu přikládá Bible - Boží Slovo - potom to musí být důležité i pro nás, a my musíme vědět proč to pro nás důležité je!

Jeden z důvodů této důležitosti by měl být zcela zřejmý. Pavel říká, že Kristus vytrhne svou nevěstu ze země, aby se s ní setkal někde v prostoru - "a tak už provždy, zůstaneme s Pánem" (1 Tesalonským 4:17). Následně ti, kteří očekávají setkání s Kristem zde na zemi - "Krista" který přijde aby převzal od nich Království,  budou podvedeni. Ve skutečnosti je zcela možné, že celou tu dobu  "rekonstrukce" připravovali Království pro Antikrista! Přes to všechno, učení že my musíme ovládnout svět a zřídit Království pro Krista, je tím nejrychleji rostoucím hnutím v církvích naší doby.

MĚNÍCÍ SE POSTOJ K ISRAELI.

Jednou z klíčových doktrín tohoto hnutí je tvrzení, že Církev je nyní "Israelem", dědičkou všech příslibů a že národ Israel byl od Boha oddělený a nemá žádné místo ve scénáriu proroctví. Tento nový trend zaměření se na pozemské dědictví, vystavil naději na odchod do nebe skrze Rapture, sarkastickému výsměchu. Zároveň způsobil drastickou změnu v postoji a ve zmenšené podpoře Israele. Je to obrat o 180 stupňů, obrat který je alarmující pro ten malý národ. Bill Hamon napsal velmi populární knihu "Eternal Church", kde tvrdí, že Církev je nyní Israelem a že Křesťané zřizují Boží Království. Hamon píše, že "Rhema Bible Training Center" Kenneth  Hagina, používá tuto knihu jako učebnici a že tato byla shledána  jako "cenný a nenahraditelný nástroj" následujícími autoritami:  Kenneth Copeland, Earl Paulk, Jerry Savelle, Gary Greenwald, John  Gimenez, Ken Sumrall... a mnozí další Letniční a Charismatičtí  vůdcové. (Cited in:"Report From Concerned Christians", 1988).

 Na svém proslovu v Edmondu blízko Oklahoma City, 11 dubna  1988, Rick Godwin, dlouhodobý spolupracovník James Robinsona,  populárního řečníka v křesťanských médiích přednesl typickou anti  Israelskou rétoriku, která je tak typická v charismatických  kruzích: "Oni (národ Israel), nejsou vyvolení, oni jsou prokletí!  Nejsou požehnaní, jsou prokletí! ...Ano, slyšíte Jerry Falwella a jiné říkat, že Amerika je veliká, protože Amerika požehnala Israeli. Jistě, požehnala. Kterému Israeli? Israeli - Církvi! To je  Boží Israel - ne ten stroužek česneku u Středozemního Moře!! (Rick  Godwin, Sunday evening sermon at Metro Church , Edmond, Oklahoma).

Earl Paulk kritizuje národ Israel a ty kteří mu pomáhají, tímto finálním odsouzením: "Přišla chvíle abychom poznali, že duch  antikrista již ve světě pracuje skrze tak zvané Svatým Duchem  naplněné učitele, kteří tvrdí, že žehnáte-li Israeli (národu), Bůh  požehná vám"... Toto není pouze otevřeně podvodné - ale není to vůbec část Nového Zákona!"(Earl Paulk, "The Handwriting On The  Wall").

Proud změn probíhá jak ve světě, tak i v Křesťanství. V kritické době která leží před námi, by mohly evangelické kongregace utrpět rozdělení kvůli Rapture a kvůli vztahu k Israeli podobné tomu, co prožila Katolická církev následkem Reformace. Ani by příliš nepřekvapilo, kdyby za účelem "jednoty" se větší část Protestantismu pohnula blíže k ekumenickému spojení s Katolicismem, který je tradičně antisemitský a který odmítl Rapture už někdy před 1600 lety! Některé z důvodů, proč se to mohlo stát, a pravděpodobné následky, se objasní na dalších stránkách.

BYL BY KRISTŮV NÁVRAT NYNÍ NEVHODNÝ?

Musíme být opatrní, abychom v zápalu pro "změnit svět pro Krista", se tak silně neoddávali tomuto pozemskému cíli, který by se mohl táhnout do nekonečna tak, že bychom ztratili visi nebe.  Není možné být zcela věrný totalitě toho co učí Bible a přitom být uvázaný na zem, když Bible říká, že máme být připraveni odejít  každým okamžikem.... Je důvod k obavám že Rekonstruktionisté,  Coalition on Revival a právě tak další kingdom/dominion zastánci  propagují falešný koncept našich povinností zde na zemi - koncept proti kterému se musíme bránit, abychom najednou nepostřehnutelně  neupadli do postoje "Velkého Inquisitora" Dostojevského! Pro něj, Kristův návrat na zem představoval nechtěný zásah do povolání Křesťanstva. Nechal uvrhnout Krista do vězení, kde Ho navštěvuje, aby si postěžoval: "Není zapotřebí abys nyní přišel. Nesmíš se plést do našich věcí - alespoň ne teď...když jsi odcházel, svěřil jsi nám nějaký úkol ...Ty jsi slíbil! Ty jsi to zavedl Tvým Slovem... Ty jsi nám dal právo svazovat a rozpouštět a nyní nám nám to přece nemůžeš vzít! Proč jsi přišel? Abys nám překážel?"

Všichni lidé mají pokušení být na tomto světě více doma, než by měli být. Křesťané nejsou vůči tomu nikterak imunní a když podlehnou, mají tendenci si podle toho vykládat Bibli. Rekonstrukcionisté jsou zářivým příkladem: Kristův návrat před tím, než převezmou vládu nad světem, by nevyhovoval jak jim, tak i dalším v kingdom/dominion hnutí i ze stejných důvodů, jako kdysi nevyhovoval Velkému Inquisitorovi.

Naší nadějí není převzít moc nad světem, ale být vytržen z tohoto světa naším Pánem, účastnit se - jako Jeho nevěsta svatební večeře - vrátit se s Ním dolů na zem jako část Jeho armády k záchraně Israele, zničit Jeho nepřátele a být částí Jeho tisícileté vlády.... A přesto velmi často ti, kteří tvrdí že v to  věří, drží tuto víru pouze teoreticky, zatím co jejich skutky to popírají. Naše srdce by měla být ve stálém očekávání - a radosti z očekávání - Jeho Rapture,

Nebe není tolik jako "místo někde", jako bytí s Kristem, ať už On je právě kdekoliv ve vesmíru, protože my budeme v Jeho blízkosti. Nebe není tolik jako "místo", jako je stavem prožívání nebeské existence, která je mimo naše chápání. V našich transformovaných tělech, které budou jako Jeho tělo, budeme sdílet  Jeho vzkříšený život a vládnout s Ním po tisíc let. Potom začne  věčnost, ve které budeme Krista poznávat více a více... Jeho lásku, milost, laskavost. Jakmile tato vise zakotví v našich srdcích, co jiného by mohlo uchvátit naše srdce?

Část problému s kingdom/dominion/rekonstruktion hnutí je pochybená myšlenka, že smrtelný člověk je schopný vykonat to, co jenom nesmrtelný Člověk, náš vzkříšený Pán a my - jako vzkříšené  nesmrtelné bytosti mohou vykonat! My se nehodláme spokojit s čímkoliv menším, než je plnost, kterou slíbil On! Sláva, kterou On nabízí je světelná léta za agendou COR pokřesťanštění a převzetí tohoto světa v našich tělech slabosti a nedokonalosti... Můžeme přijít o to nejlepší, když odmítneme brát vážně to, co Bible jasně učí a tím, že nebudeme stát pevně na správné doktríně. Dále můžeme ztratit naší odměnu tím, že se budeme snažit žít v naší vlastní síle, místo abychom nechali Jeho, aby žil skrze nás. Ta radost a sláva, které On pro nás naplánoval a výhled na vytržení každým okamžikem, je víc než dost aby nás to inspirovalo žít vítězný křesťanský život v podávání svědectví o Ježíši Kristu....

Je velmi ironické že možnost Rapture, která by měla přinášet veliké uspokojení a mír, zapříčinila zároveň tak velikou kontroverzi. Ovšem, my si nemůžeme dovolit - ani ve jménu "jednoty"  ani kvůli vyhnutí se kontroverzi - opustit naději, kterou dostáváme z veršů jako těchto: "Pohleďte, ukáži vám tajemství: Všichni nezemřeme ale všichni budeme proměněni - naráz, v okamžiku při zvuku poslední polnice. Zazní trubka a mrtví vstanou nezničitelní a my budeme proměněni (všichni, mrtví živí v jednom okamžiku).  Neboť toto zničitelné tělo musí si obléci nezničitelnost a toto smrtelné si musí na sebe vzít nesmrtelnost. 1 Korint. 15:51-53....

Sám Pán sestoupí z nebe za zvolání, za hlasu archanděla a Boží trubky a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my, živí, budeme spolu s nimi uchváceni do prostoru k setkání s Pánem. Potom už vždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte..

 1 Tesalonským 4:16-18.

Co zdržuje Krista v nebi?

Navzdory jeho důležitosti v životě i doktríně prvních Křesťanů, Druhý Příchod Ježíše Krista se stává stále víc a víc vzdálenou budoucí událostí, která představuje jen nepatrný zájem dnešního  průměrného Křesťana. Kromě toho, mnohý upřímný Křesťan, pro kterého byla kdysi Rapture tou "šťastnou nadějí" dnes argumentuje, že jakýkoliv důraz na Rapture by odvrátil naší pozornost od sociální a politické akce, na které máme dnes být plně soustředěni! Jejich naděje na nebe dostala až druhé místo po novém přesvědčení, že první odpovědností Křesťana je vylepšit tento svět - což někdy  znamená se spojit s bezbožnými ke konání dobrých věcí pro dobro celého lidstva.... Každopádně je křesťanský smysl pro povinnost spravedlně pohnut takovými apely na jeho svědomí, jako je tento,  přicházející od Roberta Granta, vedoucího křesťanského politického aktivisty:

"Konečnou odpovědnost za zničení morálních hodnot Ameriky, podle mého soudu, položí jednou Bůh přede dveře amerických kostelů. Bibličtí Křesťané jasně opustili bojiště a dovolili aby zlo zvítězilo bez boje. Evangelíci velmi často musí dohánět Katolíky, Mormony a jiné aktivisty soustředěné na lidské hodnoty". (Robert G.  Grant, "American Freedom Coalition", 1988).

Takovéto prohlášení, i když možná v sobě nějakou pravdu má, vyzdvihuje pár oprávněných otázek. Kdy vůbec ranná Církev vešla na sociálně/politické "bojiště", o kterém Grant prohlašuje že moderní jej opustila? Když se na to podíváme podrobněji, vidíme, že nikdy na takové "bojiště" nevstoupila! Byla ranná Církev tedy odpovědná za široko rozšířenou nemorálnost a modlářství, které přežívaly i přes hrdinné snahy evangelizovat římský svět? Bylo to proto že  Církev zklamala ve svém poslání, že Křesťané - po tisících - byli  hnáni do arén jako potrava pro dravá zvířata a přibíjeni na kříže?

JE KŘESŤANSTVÍ ODPOVĚDNÉ ZA CELOSVĚTOVÉ ZLO?

 Kolik viny za to, co vychází jasně ze zlých srdcí bezbožných lidí lze položit na Křesťany, proto že se nestali "solí a světlem" světa (ať už to znamená cokoliv)? Přesně: Jaká je povinnost  Křesťanství a individuálních Křesťanů kromě žít křesťanským životem a věrně vyhlašovat evangelium světu?

 Nezdá se být podivným názor, že Křesťané mohou být viněni za špatný stav světa ale nevěřící je zobrazovaný jako někdo, kdo by hrozně rád uposlechl Boha, jen kdyby ta zpráva mu byla  naservírovaná tím "správným způsobem?" Literatura COR prohlašuje: "Svět je v zoufalém stavu a západní civilizace visí na vlásku, protože Církev nesplnila Bohem nařízenou roli vůdce na Zemi  a neukázala lidstvu, jak Bůh chce, aby tento svět fungoval na  základě biblických principů a zákonů".. (From the brochure for  "Southern California Regional Seminar of the Coalition on Revival",  April 1987, speaker Jay Grimstead).

COR Manifest je předkládán jako urgentní protože "Miliony duší a přežití civilizace je v sázce" (A Manifesto For Christian  Church. Declaration And Covenant, July 4 1986 - COR California).... "Je vinou Církve, že nemorálnost je tak rozšířená v americké společnosti, že dolar je slabý a že hrozí válka na Středním Východu. My bychom, pravděpodobně mohli zabránit příchodu Doby Strastí, nástupu Antikrista a Armageddonu! A pakliže tyto události přijdou, bude to vina Křesťanstva....

Rekonstruktionista George Grant píše: "Státem podporovaný despotismus, který pohlcuje naše tak tvrdě vybojované svobody by nebyl možný, kdyby byli Křesťané neopustili doktrínu vlády Ježíše Krista. Kdyby jsme se nepustili Jeho teokracie, hrůzy moderní  Ameriky by nikdy nevznikly (George Grant, "The Changing of the  Guard: Biblical Principles for Political Action", 1987)... Grant nepoukazuje pouze na Kristovu vládu nad Jeho Církví a individuálními Křesťany, ale vyžaduje od Církve vládu nad  společností v celku, a zahrnuje do toho i nevěřící!

Takovýto pohled má určitý vliv na naší pýchu. I když nás obviňuje na jedné straně z nedbalosti, na druhé nám připisuje schopnost vyřešit problémy tohoto světa! Ovšem, podíváme-li se na to blíže, tak uvidíme, že není ani jeden biblický verš či slovo, které by tvrdilo, že "Západní civilizace visí na vlásku", protože  Církev nebyla schopná zachránit svět tím, že by ukázala bezbožným jak je možné získat požehnání a prosperitu od Boha, skrze poslušností Jeho biblických principů!!! Svět je po krk ve zmatcích a nesnázích proto, že lidské srdce, které žije v rebelii proti svému Stvořiteli, je "zrádné nade všechno a zoufale zlé" (Jeremiáš  17:9) a drtivá většina lidstva se odmítá obrátit!

 Jak H.Wayne House a Thomas Ice nám připomínají: První kapitola Římanům učí, že úroveň společnosti klesá proto, že lidé  jsou hříšníci, kteří prokazují svou vzpouru proti Bohu tím, že vytváří bezbožnou kulturu a společnost. Není to proto, že se Křesťané nestali činnými v politice.. (Wayne House and Thomas  Ice,"Dominion Theology, Blessing Or Curse? An Analysis Of  Reconstructionism" 1988).

Aténským Řekům řekl Pavel na Aeropagu, že "Bůh přikazuje lidem všude aby se obrátili". To samé platí i podnes. Proč se máme obrátit? Abychom zachránili ekonomii tohoto světa, přinesli finanční stabilitu a mír mezi národy? NE! Ale proto, že Bůh "určil  den, ve kterém bude soudit svět spravedlivým soudem skrze jednoho, kterého ustanovil. Všem o tom podal důkaz tím, že ho vzkřísil" (Skutky 17:30-31). Navrhnout, že Velké Poslání (Skutky 1:8, Matouš  28:19-20) přikazuje Křesťanům aby vyvedli svět z jeho sociálních, ekonomických, ekologických a politických problémů, korumpuje a překrucuje evangelium Ježíše Krista, dává lidstvu omluvu pro jeho  rebelii, nabízí mu falešnou diagnózu a navrhuje nesprávné řešení!

Bůh si vychovává a disciplinuje své lidi - jak Israel, tak i Církev - v této době, ale v žádném případě neopravuje či nevylepšuje svět! K tomu přijde čas v Době Strastí, když je Církev už v nebi. Je proto velkým omylem učit, že funkce Křesťanstva je opravovat a vylepšovat sekulární společnost. Bible tento pohled nijak nepodporuje!

Proroci Starého Zákona směle pokárali krále za jejich hříchy, ale jejich výtky byly téměř vždy, zamířené na krále Israele. Když se jednalo o hlavy druhých národů, bylo to pro jejich vzpouru proti  Bohu a nespravedlnému zacházení s Bohem vyvoleným lidem. Jan Křtitel pokáral Heroda Antipu za to, že si vzal k sobě ženu svého nevlastního bratra Filipa. Zatím co Herodové byli vlastně rod přímo vládnoucí nad Židy, oni sami Židy nebyli (Josephus Flavius píše, že byli Edomité). Je možné, že Jan Křtitel, který byl uvězněný a později popravený Herodem pro své pokárání - je možné že si  zbytečně zkrátil svůj život a službu Israeli tím, že se zamířil na nesprávný cíl ??

KRISTŮV PŘÍKLAD.

Ježíš Kristus nikdy nezamířil svou opravnou činnost na vládní osoby - ať už herodiánské nebo římské. Když Mu Farizeové řekli, že Ho Herod chce zabít, Ježíš nepoužil tuto příležitost, aby poukázal na Herodovu špatnost. Prostě projevil své pohrdání nad Herodem tím, že odmítl projevit jakýkoliv strach z jeho moci: "Jděte a řekněte té lišce: "Pohleď, vyháním démony a uzdravuji dnes a zítra. Třetího dne dokonám". (Lukáš 13:31-33). Pokud víme, toto byla jediná Ježíšova zmínka o Herodově existenci až do chvíle, kdy před ním stál zcela beze slova....

Na druhé straně Ježíš velmi ostře a často káral izraelské náboženské autority. Jistě, On také káral prosté lidi pro jejich hříchy, ale činil tak mnohem soucitněji. Podle zkušeností z Bible se zdá, že by dnešní křesťanští vedoucí měli veřejně pokárat ty vedoucí osoby ve vládě, které se prohlašují za Křesťany. Na příklad  president Reagan, který se prohlásil za znovu zrozeného Křesťana, by měl být požádán, aby se veřejně vzdal své účasti na astrologii a okultismu, a vedl národ k obrácení se od tak rozšířené nekřesťanské činnosti. (vysvětlení v knize D.Hunt a T.A. McMahon:  "America:The Sorcerers°s New Apprentice" 1988). Čisté životy individuálních Křesťanů a křesťanských autorit by měly stát jako příklad pro svět - ne jako model, který mohou následovat, ale jako něco, co je usvědčí z jejich hříchů a zavede je ke kříži Ježíš Krista.

Zvyšující se politická a sociální aktivita dnešních církví vypadá paradoxně - když ne pokrytecky, když si uvědomíme nedbalost v doktrinální čistotě. Neochota jejich vedoucích zapojit se do nutného procesu opravování jeden druhého jen povzbuzuje rostoucí  pohrdání pravdou.. Výsledná slepota je viditelná ve skutečnosti že i když na jedné straně vedou boj proti pornografii, potratům a homosexualitě, mnoho křesťanských špiček dává svá požehnání stejnému zlu a ještě více svůdným prvkům humanistické psychologie, které infikují církve! Ve svém nadšení pro selektivní vnucování biblických pravidel a nařízení venkovnímu světu, církve zanedbávají tu jedinou jistou základnu pro morálku - oddanost k zdravé teologii  - a tím zajišťují svou vlastní korupci.. Vzdálili jsme se od  příkladu Ježíše Krista a - vlastně zcela obrátili směr cesty.  Historické mlčení o zlu Caesarů, zkažené a opresivní římské okupaci Palestiny je v ostrém kontrastu k Jeho stálé a ostré kritice  náboženských vůdců Israele.

Jak Pavel, který svědčil pod přísahou svou poslušnost římským  zákonům: ("nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři" Skutky 25:8), tak i Petr vyzval Křesťany "cizince a poutníky" na tomto světě, aby se poddali vládcům a modlili se za ně a tak dávali dobrý příklad (Římanům  13:10, 1 Petr 2:11-20). Poslušnost, čistý a příkladný život, sebe obětování, lásku pro svého bližního jako pro sebe, prohlašování evangelia Ježíše Krista, používání meče Božího Slova a modlitba  - to jsou zbraně transformace, kterými má Křesťan mířit na svět!

DEJ CÍSAŘI....A BOHU.

 Je možné, že někteří čtenáři budou zklamáni, ale je mimo  dosah této knihy jednat v hloubce o otázkách sociálně-politické  zaangažovanosti Křesťana. Ve skutečnosti, i když tento subjekt  zaujímá v dnešní době velmi důležité místo, Bible sama jen velmi  zřídka kdy oslovuje tyto otázky. Tento fakt sám o sobě by naznačoval, že nynější důležitost přikládaná křesťanské činnosti v protestech a politice je daleko od biblické rovnováhy a může vést církve do nebezpečných vod....

"Dej císaři, co je císařovo, a Bohu, co patří Bohu", je asi  nejblíže, jak se náš Pán přiblížil k politicko-sociálním  "povinnostem" Křesťana v tomto nynějším zlém světě. Ježíš naznačuje, že obě sféry, jak Boží, tak i císařova existují - ale jsou oddělené a tak vyžadují oddělené povinnosti. Ani nám nedává  nijaké detailní vysvětlení, tím méně nějaký všeobecný plán pro  křesťanské sociální a politické akce. Je to sice svádivé - ale ne příliš moudré, jít za hranice Bible v diskusi na toto téma....

Jeden z důvodů, proč náš Pán nám nedal žádná specifická přikázání či návod je ten, že On dobře věděl o diverzitě politických systémů, kterým budou Křesťané všech věků čelit. A to zřejmě dává otazník k problému údajných sociálních a politických povinnostech Křesťana. Zatím co je možné protestovat veřejně proti nemorálnostem a třeba špatné vládě v USA, není to možné v jiných zemích. Jistě, všechno je možné! Křesťané v Číně mohou zorganizovat  protestní pochod - který bude velmi krátký a všichni skončí ve vězení, když ne hůře. Než takový protest provedou, Křesťané by se měli zeptat sama sebe, zda by pravděpodobný výsledek protestu ospravedlnil jakékoliv ztráty na životech.

Je možné, že tento hypotetický příklad by nás měl zavést zamyšlení nad dočasnými a trvalými výsledky protestů a politické činnosti ve Spojených Státech, hlavně za posledních osm let, které vyvolaly takové naděje! Stály výsledky za tu námahu, nebo jsme ztratili smysl pro rovnováhu a perspektivu? V Jeho "dej císaři...a  dej Bohu..." Ježíš zřejmě ponechává každému Křesťanu vlastní  rozhodnutí, co se týče sociální a politické aktivity. Ovšem, ať už je rozhodnuto jakkoliv, věčná budoucnost duší musí mít každopádně přednost před dočasným stavem jejich těl! Věčnost musí mít vždy první místo při rozhodování o využití našeho času a našich zdrojů!!

Náš přirozený soucit a snaha něco vylepšit v tomto padlém světě nás může vést k akcím, které se zdají být užitečné v daném  okamžiku, ale ve skutečnosti nejsou příliš moudré pro dobu delší - a speciálně ne pro věčnost! Je důležité nejít za Písmo a rozeznávat důležité rozdíly!

 1) Každý jednotlivý Křesťan má prokazovat štědrost  a laskavost každému člověku, jehož život a okolnosti může ovlivnit.  
2) Ale v celé Bibli není učení, které by - ať už přímo či nepřímo naznačovalo, že se máme pokoušet ovlivnit vládní politiku a praxi.  Skutečnost, že Ježíš přikazoval a také vykonával to první, a nikdy  nedoporučoval či sám se angažoval v tom druhém, by mělo ovlivňovat naše rozhodování v tomto směru!... Není naším úmyslem vybírat  z Bible pouze to, co lze najít pouze mikroskopem, ale jednat s tím, co je na jejích stránkách zcela jasné. Jistě nikdo nepopře, že hlavní důraz v Novém Zákoně je na nebe. Dále není možno popřít, že  tato vise je už povětšinou ztracená v dnešních evangelických kostelích... Účelem této knihy je znovu obnovit tuto visi. Pakliže shledáte, že nejedná v hloubce se sociálními a politickými problémy které vám jsou drahé, potom tu stejnou stížnost musíte podat na samého Krista, na ty, kteří Nový Zákon psali a na Božího Ducha, který je inspiroval!

Těm, kteří si přejí jít více do hloubky toho, do čeho my nemůžeme zabíhat, doporučujeme knihu "Kingdoms In Conflict" od Charlese Colsona. Ale i když bude všechno řečeno a uděláno - ani Colson přes jeho dokonalou diskusi na toto téma - nemá všechny odpovědi. A tak by to mělo být, pakliže je věrný Slovu v jednání o těchto složitých problémech na které nemáme definitivní závěry. Ale  co Colson ukazuje zcela jasně je skutečnost, že Ježíš přikázal svým následovníkům "hledat nejprve Boží Království". Vyzval je, aby hledali Boží vládu nad svými životy...Křesťanův cíl není vládnout  nad světem, ale být ovládán Bohem. (Charles Colson, "Kingdoms In  Conflict", 1987).

NÁMITKY PROTI IMMINENTNÍ RAPTURE.

Colson varuje proti "stále trvajícímu pokušení nastolit Království politickými prostředky". Dodává:"..a přesto je to pokušení, kterému církve běžně podlehly a je to jistě jedno z největších pokušení naší doby"... Jak už jsme poznamenali, stále zvyšující se počet upřímných Křesťanů se snaží o zavedení  Království - v nepřítomnosti Krále - protože se domnívají že On se nemůže vrátit, dokud Křesťanství nedosáhne svého "cíle". V této falešné iluzi leží skutečné nebezpečí, jehož realita motivovala  napsání této knihy.

Pochopitelně takové učení představuje frontální útok na  imminentní Rapture! Dát si podmínky pro Kristův návrat (a to takové, jejichž splnění je nejvýše nepravděpodobné), odstraňuje  jakoukoliv možnost imminence Rapture a tím okrádá Církev o svůj očistný vliv, o kterém jsme se již zmínili. A pakliže se Colson nemýlí, potom ti kteří přijmuli "kingdom/dominion" učení, byli svedeni tím největším pokušením doby - pokušení, které přináší nebezpečí, pakliže už opravdu jsme v posledních dnech před Rapture a před příchodem Antikrista...

Existují Křesťané, kteří sice nejdou tak daleko aby si představovali že mohou přivodit Království před příchodem Krista, ale jsou sváděni hesly jako "Pomozte nám změnit svět pro Krista!" Většina Křesťanů se ani nezastaví, aby se zeptali, co tato fráze znamená, ale mají nějakou mlhavou představu, že skrze jejich dobrý vliv udělají Křesťané tento svět lepším pro život všech. Tento cíl je občas prezentovaný, jako by byl částí "Velkého Poslání", které nám říká abychom učili evangelium a dělali nové učedníky...

Další předpokládají, že svět bude změněn skrze celosvětové "oživení". Co se tohoto "oživení" týče, je nám stále tvrzeno vůdci charismatického hnutí, že: a) "jsme už na samém počátku oživení",  2) již jsme uprostřed tohoto "oživení". Všichni bychom rádi věřili, že jsme schopní "obrátit svět pro Krista", ale sám Ježíš řekl svým učedníkům jako odpověď na přímou otázku, "že jen málo lidí bude reagovat na Jeho dar (Matouš 7:13-14, Lukáš 13:23-28). Bude velmi obtížné prohlásit tento výrok za "negativní" či "pesimistický",  jelikož ho máme přímo z Kristových rtů... Taková, emociálně nabitá prohlášení mohou znamenat mnoho v některých kruzích, ale nemohou popřít skutečnost, že náš Pán věděl o čem hovoří!

Zatím, co se nám nemusí líbit sociální a politické závěry tohoto pohledu, nelze uniknout skutečnosti, že Křesťané prvního století se nikdy nezaobírali marnou a nebiblickou nadějí "změnit  svět pro Krista", nebo dokonce "převzít svět pro Krista", ať už  jsou tyto názory jakkoliv inspirující v dnešní době. Naopak, první  Křesťané byli rozhodnuti získat množství jednotlivců pro život mimo tento svět, pro občanství v nebi a podařilo se jim obrátit kolem deseti procent obyvatelů Římského Impéria (zdaleka ne celý svět!) v  tomto procesu. Nebe bylo jak ta Veliká Naděje, kterou Kristus  zanechal u svých učedníků a integrální část evangelia, které učila ranná Církev... Vlastně ve skutečnosti samým srdcem evangelia je Kristovo volání "následuj mně!", které znamená volbu mezi touto Zemí a nebem, kam On odešel a do kterého nás vede!!

Další běžnou námitkou je názor, že pakliže očekáváme Krista každým okamžikem aby nás odvedl domů, nebudeme připraveni na pronásledování Doby Strastí, pakliže je od Církve očekáváno je prožít. Tento argument je prokázán neplatným už tím, že ranná Církev, která bez jakýchkoliv pochyb v takovém očekávání žila, prošla strašnou perzekucí... Ve skutečnosti první Křesťané se vyhýbali sociálně/politickému aktivismu a přesto se připravovali na pronásledování, protože věřili to, co jim Kristus řekl: "že z tohoto světa nejsou právě tak, jako On nebyl z tohoto světa..  A protože patřili k Němu, svět se k nim bude chovat stejně, jako se  choval k Němu. Spíše se zdá, že nikdo nebude méně připravený pro Dobu Strastí než ten, kdo se marně domnívá, že Křesťané se stanou  populárními vůdci nové společnosti tohoto světa!

 Další namítají, že očekávání Kristova imminentního návratu bude brzdit evangelizaci a tím naplnění "Velkého Poslání". Ve skutečnosti Církev prvního století, pro kterou naděje v Jeho návrat  byla nejskutečnější, je až dodnes tím nejlepším příkladem evangelistického nadšení! Rychle, beze strachu, tváří tvář pohanské a fanatické opozici první Křesťané rozšířili zprávu Kristova  evangelia skrze tehdejší svět. Není přece větší motivace pro evangelizaci světa a pro ztracené aby se spasili než imminentní  příchod Božího Syna...

 

MŮŽE KRISTUS PŘIJÍT POUZE PRO SPOJENOU A DOSPĚLOU CÍRKEV?

Dnešní pohyb kyvadla od víry v bezprostřední Kristův návrat  byl doprovázen přesvědčením, že tato událost je odvislá od vývoje  Křesťanství na vyšší standard spirituální dokonalosti. Jeden z  nejnebezpečnějších omylů, který vychází z tohoto pohledu je přesvědčení, že Křesťanství musí dosáhnout vyššího stavu celosvětového sjednocení, než se bude moci Kristus vrátit!

Earl Paulk, velmi plodný autor, je jedním ze zastánců této teorie. Píše: "Křesťané musí znát realitu Ježíšovy modlitby v Janu 17. A kde je jednota Křesťanstva dnes? Musíme dojít k nějakému  pocitu jednoty v Kristu tak, že On se vrátí pro své sjednocené tělo. (Earl Paulk, Thy Kingdom Come", 1987). Jsem si jistý, že On se nemůže vrátit, dokud Jeho Církev nebude spojená ve spirituální  jednotě víry (1 Tesalonským 5:4). Pro koho by si jinak přišel jako pro svou nevěstu? Pro Baptisty? Pro Metodisty? Pro Pentecostální?  (Earl Paulk, "That the World May Know", 1987).

Jeden marně hledá logiku v takovém argumentu. Zřejmě denominační  "jmenovky" v nebi neexistují. Ale ta skutečnost, že se nazývali Baptisté, Metodisté, Presbyteriáni, Katolíci - či jakékoliv jiné z mnoha názvů - přece nezabránilo žádnému z nich aby se nedostal do nebe když zemřeli během posledních 1900 let. Slib: "odejít z tohoto  těla a být doma s Kristem" nebyl zrušený proto, že Křesťané patřili  k různým denominacím! A tento rozdíl jistě nezabrání pravým  Křesťanům, ve slavném setkání s Pánem prostoru...

Navzdory tomu všemu nám velmi lichotí myšlenka, že se od nás  očekává vykonat něco velikého, speciálního, co by přivedlo Krista  zpět, obzvláště když "to něco" by znamenalo "obnovit" apoštoly  a proroky spolu se zázraky a mocí dobře známou Církvi z knihy Skutků.. Toto svádivé a pokoušející učení vyšlo v létech 1948-50 z Pentecostálního "Latter Rain" hnutí, které začalo v Kanadě a rozšířilo se po Spojených Státech. Tato "restaurační" naděje silně ovlivnila dnešní charismatické "oživení", které se přelilo přes všechny denominační hranice a dostalo se i do Katolické církve....

V obhajobě "Latter Rain" hnutí, Earl Paulk nám praví: Dokud se Eliášův duch nevrátí do Církve, Ježíš se nemůže vrátit.... Ježíš se nemůže vrátit, dokud nebude opět zřízen apoštolský úřad. Dnes jsme v období proroků ...ale apoštolská doba není daleko. Boží Církev musí být dospělá... (Earl Paulk,"Held In Heaven, Until..  God's Strategy For Planet Earth", 1985). Jeho mladší bratr  a spolupracovník Don, píše: Zaujímáme ortodoxní pohled na Kristův návrat. My věříme že se vrátí. On ale prohlásil, že se vrátí pro vyspělou Nevěstu, svou Církev, která je připravena Jej přijmout"..

Kristus byl daleko od ustanovení podmínek pro svůj návrat, naopak - naznačuje, že si přijde pro "spící" Církev. V podobenství o deseti pannách, spalo nejenom pět pošetilých, ale i těch pět  moudrých... Spíše, než aby prohlásil že počká, dokud Jeho Nevěsta nebude připravená, Kristus varoval učedníky, že přijde v době, kdy Ho nebudou očekávat (Matouš 24:44, Lukáš 12:40). Jistě, každý Křesťan by měl usilovat o osobní svatost a pracovat na oživení své církve, je strašným omylem si představovat že Kristus je nějakým  rukojmím naší neschopnosti zřídit nebe na zemi!

 

PROJEVENÍ SE BOŽÍCH SYNŮ.

Z hnutí "Latter Rain" vyšla odnož, která se pojmenovala "Projevení Boží Synové" (Manifested Sons of God). Přesto že byla ostře kritizována už od samého počátku Pentecostalními skupinami jako na příklad "Assemblies of God" (Richard M. Riss, "Latter Rain, The Latter Rain Movement of 1948", 1987) a zůstala na fanatickém okraji Pentecostalismu, učení "Manifested Sons" mělo důležitý formativní vliv na charismatické hnutí. Tento vliv, po období spánku, se rapidně rozrůstá a vrůstá do hlavních denominací....

A jako ve většině případů hereze či kultu, základem tohoto hnutí je "znásilněný" výklad verše Bible, vytrženého z kontextu: "Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů". (Římanům 8:19). Podle "visí" a "proroctví" během "oživení" v letech 1948-50, toto "zjevení Božích synů" má být splněno elitní skupinou "přemožitelů" (overcomers).

Bez vzkříšení a ještě před návratem Ježíše Krista, tito super-Křesťané - jak se učí - prokáží tělesnou nesmrtelnost skrze  jejich víru a svatost. (George Hawtin in an editorial in "The  Sharon Star", 1949). Tito, kteří jsou odolní vůči smrti a nemocem, dobudou svět a založí Boží království. Jenom pak se může Kristus vrátit - ne, aby uchvátil svou Církev do nebes, ale aby vládnul nad zemským královstvím, které pro Něj "přemožitelé" připravili...

Toto učení má v sobě extrémně vážné následky: Ten pravý Kristus, jak Bible jasně učí, vytrhne Křesťany ze Země v Rapture, "aby se s Ním setkali v prostoru" (1 Tesalonským 4:17), na jejich  cestě do nebe. Ale učení, o kterém se zmiňujeme, připravuje velmi podvedené lidi na setkání s "Kristem" zde na zemi. "Kristus", který  je nevezme do nebe, ale který přichází, aby vládnul nad královstvím, které založili v Jeho jménu. To může být pouze Antikrist! Dále nemůžeme nevidět, že toto "království" vzniklo společnou snahou Křesťanů a ne-Křesťanů, kteří se spojili v sociální a politické akci pro zlepšení této planety.

I když Reconstructionisté odmítli hlavní část učení  "Manifested Sons of God", přesto přijímají podobný výklad Římanům  8:19. Presbyteriánský pastor Kenneth J. Gentry, Jr. prohlašuje  v "Journal of Christian Reconstruction": "Celé stvoření očekává zbožnou vládu "Nových Stvoření Božích Svatých (new creation saints  of God). (Kenneth L. Gentry, Jr, "The Greatness of the Great  Commission", 1981).

Gentry pokračuje v tvrzení, že toto se musí stát před  příchodem Krista. Toto učení o "dominion teology" je základem pro COR "Manifesto for the Christian Church" a ukazuje značný vliv na  COR některých Reconstructionistických a "Manifested Sons" učení. Zřejmě aniž by si uvědomili tento vliv, velké množství evangelických autorit se spojilo s COR. Tento překvapující vývoj dodal důvěryhodnosti pochybným názorům Reconstructionistu a Manifested Sons a způsobil větší rozšíření jejich učení mezi  církve, než by bývalo jinak možné...

Přestože nejsou ani Pentecostální ani charismatičtí, Reconstructionisté s takovými skupinami spolupracují, protože charismatická televize i rádio zaopatřuje efektivní prostředky k propagaci jejich učení. Gary North zcela otevřeně přiznává, že používá charismatiky k těmto cílům. (Gary North, "Christian  Reconstruction", 1988). Na druhé straně charismatikové jsou zřejmě spokojení, protože Reconstructionisté jim dodávají intelektuální a akademickou důvěryhodnost, která se tak zoufale nedostává charismatickému hnutí od samého počátku...

Vzdělanost Reconstructionistů přispěla k chybějící apologetice a teologické základně, a tak vydatně podpořila dnešní oživení "Manifested Sons". A tato zvláštní doktrína se nedá brát na lehkou váhu, protože ovlivnila více či méně ty charismatické vůdce, kteří kontrolují většinu křesťanské televize v USA. Gary North je přesvědčen, že "charismatické telekomunikace ve spojení s Reconstructionisty, změní celý americký náboženský život..

Gary North pokračuje: "Holy rollers" (přátelská přezdívka charismatiků pro jejich "mobilitu" [zvedání rukou a točení se dokola] během bohoslužeb. (Holy = svatý, roller = váleček), se už tolik "nerolují" ale vysílají více, než by někdo byl tušil před deseti lety. Technologický zázrak je s námi a Pentecostální z něj mají užitek". (Gary North, "The Three Legs of Christian  Reconstruction's Stool", 1984).

Vzrůstající spojení mezi charismatiky a Reconstruktionisty zapříčinil obavy mezi kritiky že Pentecostální "pěchota" se vyzbrojila polním dělostřelectvem Reconstruktionistů. Ano, obavy jsou na místě. Toto spojení představuje největší přeskupení v historii amerického Protestantismu. (Gary North,  "Reconstructionist Renewal And Charismatic Renewal").

CO ZNAMENÁ "OBNOVENÍ VŠECH VĚCÍ"?

Charismaticko/Reconstructionická nová aliance získává stále  větší a větší souhlas pro dva názory: 1) Církev musí dosáhnout  "super-spiritualitu" a 2) Církev musí "znovu-obnovení" jak Bohu,  tak i člověku všechno, co bylo ztraceno Adamovým Pádem.. "Bůh čeká, až dokončíme Jeho plán", prohlašuje Earl Paulk. "Bůh nemůže nic  dělat, dokud my nesplníme náš úkol na Zemi. (Paulk, "Held"). Když  odpovídá kritikům jeho učení, jak se může taková "obnova" uskutečnit ještě před Kristovým Návratem, Earl Paulk píše: "Rád  bych slyšel vaše vysvětlení toho, co Bible říká, že Krista drží v nebi (Skutky 3:20-21). Něco se musí před Jeho návratem odehrát". I když souhlasím s tím, že mnoho znamení poukazuje na Jeho brzký příchod, ještě se musí ledacos stát, než On se vrátí".

Je zcela nepochopitelné, jak falešný výklad jednoho verše, může být nejen všeobecně přijímán ale stát se základnou pro celé hnutí!  Oblíbené "průkazné" verše na které Paulk poukazuje jsou: "a přijde čas Hospodina, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil. On  zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků"..(Skutky 3:20-21).

Typicky špatný výklad těchto veršů se objevil v článku "Christian Life". Byl to komentář na Skutky 3:20-21: "Petr řekl, že Mesiáš Ježíš Kristus se nemůže vrátit, dokud se neuskuteční obnova"  (Maxwell Whyte, "Search for the New Testament Church", 1984)...  Právě naopak, Petr ukazuje tři faktory, které odporují dnešní "restaurační" doktríně. Za prvé je zcela zřejmé, že fráze "časy (ne  čas!) obnovy všech věcí" neznamená, že obnova všech věcí už nastala, ale že "časy", ve kterých se obnova uskuteční, již přišly. Petr netvrdí, že "nebe musí přijmout Ježíše dokud nenastane "obnova všech věcí" ale "do doby, než přijde čas, kdy se to stane. "Revised  Standard Version" to podává:.. "do času pro zřízení všeho, o čem Bůh mluvil" (until the time for establishing all that God spoke).  "New English Bible" říká:"až přijde čas univerzální obnovy", (until  the time of universal restoration comes)...

Za druhé: Skutečnost, že Kristus zůstává v nebi až do času obnovení poukazuje na to, že opustí nebe speciálně proto, aby tuto restauraci v určený čas vykonal. Tím je jasné, že Kristus se nebude vracet proto, že celou obnovu už vykonala Církev, ale aby tuto sám provedl! Bude to přítomnost Páně (Skutky 3:19), která uskuteční "restauraci všech věcí". A tak Kristus se nebude vracet na Zem  proto, že jsou všechny věci "obnoveny", ale aby tuto obnovu sám vykonal...

Petr jasně poukazuje na mnohé verše Písma - jako Zachariáš, kapitoly 12-14, které předpovídají náhlou a mocnou intervenci Ježíše Krista na Zemi, aby "obnovil všechny věci". Toto není něco, co mohou udělat Křesťané, ale pouze Kristus! A přesto Earl Paulk nadšeně píše: "Jaká výzva! Největší úloha, kterou kdy lidstvo dostalo, byla zřídit Království Boží na zemi! (Earl Paulk, "Thrust  in the Sickle and Reap", 1984). Idea, že by člověk mohl uskutečnit Boží Království na Zemi je sice velmi atraktivní, ale není ani logická, ani biblická!

RESTAURACE PLATÍ PRO ISRAEL, NE PRO CÍRKEV.

Za třetí je právě tak zřejmé, že Petr, pod inspirací Božího Ducha, neměl na mysli Církev ale Israel. Jeho posluchači bylo shromáždění nábožných Židů; a ta restaurace, o které se zmiňuje byla to, co Bůh již dávno slíbil Israeli skrze své proroky. Petr oslovil ten den vzrušený dav a námětem byla ta stejná otázka, která žila stále v jejich mysli. Byla to stejná otázka, kterou učedníci položili Ježíši po Jeho vzkříšení: "Pane, obnovíš nyní království Israel?" (Skutky 1:6). Zde byla ta veliká naděje Božího vyvoleného lidu: Obnovení Davidova království s Mesiášem vládnoucím z Davidova  trůnu nad celým světem - něco, co bylo opakovatelně prorokováno  židovskými proroky.... Nakonec i anděl Gabriel, když oznamuje Marii příchod Ježíše, potvrzuje tyto staré předpovědi: "On (Ježíš) bude veliký a bude zván Synem Nejvyššího; a Bůh mu dá Davidův trůn a On  bude vládnout nad domem Jakuba navždy a Jeho království nebude konec".Lukáš 1:32-33).

Znovu obnovení království Israele, které jim Petr připomněl: "Bůh mluvil ústy svých svatých proroků, od počátku světa" Skutky  3-21 byl subjekt, nebližší a nejdražší všem těm zbožným Židům, kteří byli shromážděni v Chrámu pro bohoslužbu. Petrovo kázání nemělo přece nic do činění s obnovou moci Církve dvacátého století, na úroveň moci Církve století prvního, nebo s obnovením čistoty Kristovy Nevěsty!!! Takové téma je kontextu zcela cizí a nedávalo by vůbec žádný smysl posluchačstvu, které oslovil Petr v Jerusalémě  ten den!!!

 Petrem inspirované kázání je také důkazem, že Bůh neměl na mysli odvrhnout Israel ani v AD 70, ani nikdy potom! A přesto Earl  Paulk kritizuje ty, kteří "pokračují ve svých sympatiích vůči Israeli, jako k Bohem vyvolenému národu" (Paulk, "Held"). Jak už  jsme poznamenali dříve, učení, že dnešní Církev je Israel, vyvolený národ na místě národa Israele, který Bůh zavrhnul, protože odmítli  Krista... .Právě naopak! Všechny sliby, které Bůh - skrze hebrejské proroky Israeli dal, musí být a také budou splněny!  "Obnova všech věcí" se týká speciálně Abrahámových potomků, potom co se vrátili do své země v "posledních dnech"... Kromě toho Kristus sám zasáhne z nebe aby to uskutečnil. A v tom čase Israel  pozná a přijme Toho, který byl ukřižovaný a vstal z mrtvých,  kterého tak dlouho odmítali. V ten den bude celý Israel spasený  (Zachariáš 12:10 - 13-1 - Římanům 11:26).

 

MUSÍ BÝT CÍRKEV OČIŠTĚNÁ ABY SE KRISTUS MOHL VRÁTIT?

 Šíří se další, zcela nebiblické učení o tom, že Církev nejenom že musí být dospělá, vítězná nad smrtí a nemocí, ale také  musí být očištěná a beze skvrny, než se bude moci Kristus vrátit.  V klasicky falešné aplikaci Bible, za hnutí "Manifested Sons", píše  Maxwell Whyte:

"Obnovená Církev - Nevěsta Kristova, Mu bude představena jako nádherná Církev bez poskvrny a vrásky či něčeho podobného, ale svatá a neposkvrněná". Nevěsta musí být dokonalá, bez jakékoliv  spirituální nebo fyzické nemoci, až si pro ní Ženich přijde..  (Whyte, "Christian Life").... Proč musí Církev na Zemi v době  Kristova příchodu dosáhnout spirituální dokonalosti, aby mohla  zasednout ke Svatební Hostině spolu s miliony Křesťanů, kteří byli  během staletí vzati do nebe, aniž by něčeho podobného dosáhli?

A přesto se toto falešné učení šíří a okrádá mnoho Křesťanů o naději Kristova bezprostředního návratu! Jsou tací, kteří učí, že "částečná Rapture" se bude týkat pouze "očištěného zbytku". Toto je opět neracionální právě tak jako nebiblické, protože všichni  Křesťané kteří zemřou, jsou okamžitě v nebi ("mimo tělo, doma s Kristem", 2 Korint. 5:8), pokud se "znovu narodili". Proč by  Křesťané, žijící v době Rapture, nebyli vpuštěni do nebe pro nedostatek dokonalosti, který nezabránil milionům druhých, kteří zemřeli před nimi?

Na podporu tohoto pohledu se poukazuje většinou (kromě  Efezským 5:27 nesprávně citovaného Whytem) na toto:"..a Jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblekla zářivě čistý kment;  tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých". (Apokalypsa 19:7-8).  To, o čem se zde mluví je celá Církev - Církev, která je v nebi  kompletní a je představená Kristu "bez poskvrny či vrásky". Jan  přece nemluví o nepatrné části Církve, která bude na Zemi v době  Rapture! A proto: Ať už je to konečné zdokonalení Církve uděláno jakkoliv, musí to být záležitost Křesťanů ze všech věků - něco, co se zřejmě nestalo individuálně zde na zemi.

 I když každý opravdový Křesťan touží po dosažení takového stavu, není požadováno od těch, kteří budou žít na Zemi v době Rapture, očistit se a obléci si bílá roucha pro odchod v Rapture o nic víc než od těch, kteří už do nebe odešli.. A proto tento "čistý kment" se dá obléci pouze v nebi. : Neboť my všichni se musíme objevit před Soudnou Stolicí Kristovou" 2 Korint.5:10, kde On bude jednat individuálně s každým z nás. Oheň Boží očisty vyzkouší dílo každého Křesťana (1 Korint.3:13), nečistota shoří a On nás oblékne do dokonalé čistoty pro Svatební hostinu.

Falešné učení o tom, že Církev musí být očištěna zde na Zemi, aby byla vhodná pro nebe - i když ne tak heretické - obsahuje v sobě určité podobnosti s katolickou doktrínou o očistci. Tato doktrína vyžaduje, aby každý jednotlivec byl očištěný skrze utrpení za hříchy spáchané na zemi. Jakékoliv "očistění" zbývá ve chvíli  smrti, musí být vykonáno v místě zvaném "očistec" aby duše dostala  povolení ke vstupu do nebe. Obě učení činí naději na nebe tak vzdálenou a obtížně dostižitelnou, že přestává být motivační silou tak, jako byla pro první Křesťany...

ZTRÁCEJÍCÍ SE NADĚJE NA NEBE.

Zatím co diskuse o dalších aspektech doktríny o očistci bude  v pozdější kapitole, je vhodné aby si každý uvědomil, že rozvoj  tohoto učení zastínilo naději na nebe.

Jistě, Katolíci v nebe věří, ale málokterý - pokud vůbec nějaký - očekává že přijde do nebe ihned po smrti! Namísto toho je tu chmurná naděje očistce. Téměř každý Katolík přizná, že jeho velikou nadějí je probudit se po smrti v očistci. Alespoň unikl peklu a - jednou z očistce do nebe propuštěn bude...

Nejenom že přízrak očistce vypadá tak veliký, že naděje na nebe musí být odložena do velmi daleké budoucnosti, ale zároveň ničí biblické učení o Rapture. Pakliže nemůžeme po smrti odejít do nebe, protože musíme projít utrpením očistce, potom nikdo z nás  nemůže odejít do nebe bez toho že by musel projít smrtí jak Ježíš  slíbil a Pavel později objasnil. Naděje, že budeme "vytrženi...a setkáme se s Pánem v prostoru" a verše Písma, které to slibují,  musely být potlačeny. Následně: Pojem Rapture je mezi Katolíky zcela neznámý až po dnes a její důležitost je (a někdy i Rapture sama) popírána mezi Protestanty v zájmu atraktivní vidině  ekumenického se sblížení s Římem.

Zároveň je nutné odmítnout setkání a spojení všech mrtvých v jejich transformovaných tělech v jednom nádherném vzkříšení. Ti, kteří jsou v očistci, mají různé stupně viny a tím, pochopitelně různé časové délky, které jsou potřebné pro jejich "očištění".  Z toho důvodu nemohou být transformováni a vzati do nebe v jednom okamžiku! Tito budou muset být vzkříšeni individuálně po mnoha tisíci letech, jak tak každý z nich dosáhne nutného stupně  purifikace, požadované pro vstup do nebe!..

Pochopitelně my dobře víme, že Písmo nic takového neučí! Boží Slovo naopak informuje, že vzkříšení a Rapture bude v jednom okamžiku pro všechny Křesťany! ("naráz, v okamžiku, zazní trubka a mrtví vstanou jako nesmrtelní a my (žijící) budeme proměněni" 1  Korint.15:52). Bohužel tato živá naděje začala ustupovat, když se Kristus v té "krátké chvíli", jak ranná Církev očekávala. Koncem čtvrtého století doktrína Rapture se stala už neznámým pojmem..  Učení o Rapture by nepřišla vhod církvi, která žije v přepychu a je zcela zabrána v budování svého vlastního pozemského království  a moci nad lidstvem. Vidina bezprostředního návratu Ježíše Krista by byla pro Řím tak vítaná, jako pro "Velkého Inquisitora" Dostojevského!

Po dlouhá staletí zůstala Rapture zapomenutou doktrínou jak tak Římský Katolicismus ovládal svět - doktrínu, kterou se ani Lutherovi ani Kalvínovi nepodařilo přivést zpět! Tato naděje - ve  větším rozsahu nebyla oživená až do počátku 1800. Proč tomu tak  bylo, je nesmírně důležité pro nás pochopit, chceme-li inteligentně  a biblicky konfrontovat příbuzné problémy, kterým stojí před námí  dnes.

Máme bohaté dědictví z minulosti, o kterém většina Křesťanů nic neví! Neznalost historie Křesťanství nás ponechává bezbranné vůči dnešním omylům, které téměř vždy mají své kořeny v minulých důležitých událostech. A tak abychom lépe porozuměli jak a proč se  naděje v nebe ztratila, jak potom byla znovu objevená - a osvětlit rostoucí kontroverzi kolem Rapture a dalších otázek kolem, musíme se vrátit na krátkou "exkurzi" do minulosti. Věříme, že tento  "výlet" bude - i pro ty, kteří snad považují historii Církve za nudnou záležitost - velmi informativní, napínavé a inspirující  poznání...

Přinést nebe dolů na Zem.

Tak daleko, jak jim jejich svědomí před Bohem dovolí, mají  Křesťané povinnost spolupracovat se zákonně ustavenými civilními  orgány. Mají se podřídit jejich soudům, podporovat je daněmi a dát  jim úctu, respekt (Římanům 13), a modlit se za ty, kteří mají  autoritu, "aby mohli vést klidný život ve zbožnosti  a poctivosti"(1 Timoteovi 2:2. To všechno první Křesťané činili, a to nejvzdálenější na jejich mysli by byla ambice převzít otěže vlády a pokřesťanštit svět! Jejich nejvroucnější snahou bylo přivést co nejvíce jednotlivců k Ježíši Kristu. V té stejné době se za vládce modlili a byli mu podřízeni - dokud vláda nezasahovala do  jejich uctívání Krista a rozšiřování evangelia... Ale navzdory  jejich poslušnosti, bylo na ně pohlíženo s podezřením a nenávistí, dávali je do vězení a zabíjeli je...

Je užitečné si uvědomit, že první Křesťané nebyli v Římském Impériu pronásledováni proto že věřili v Ježíše Krista, ale proto že byli příliš "úzkoprsí a dogmatičtí" než aby zahrnuli i pohanská božstva do své víry! V tomto ohledu, měla pluralistická společnost jejich doby, mnoho společného se společností naší, která povětšině  říká: "Každý z nás má svou vlastní cestu, a ty všechny vedou do  stejného místa"... Tak vypadá všeobecný názor na náboženství...  Výlučnost křesťanského učení se svým tvrzením, že Ježíš je tím jediným Spasitelem a jedinou cestou do nebe a že všichni ostatní "bohové" jsou falešní bohové, byla velmi otravná a znechucující pro velkomyslné Římany. Oni byli ochotni rozšířit jejich uctívání pro každého nového "boha" a nechápali že Křesťané nejsou ochotni učinit  totéž!

 Nebylo tudíž překvapující, že pověrčiví Římané měli tendenci připisovat jakoukoliv kalamitu nové sektě Křesťanů. Předpokládali, že "ateismus" Křesťanství vzbudil hněv jejich bohů tím, že odmítli uctívat i ostatní bohy. Ve třetím století si stěžuje Tertulián na  tendenci vinit a pronásledovat Křesťany za každou přírodní katastrofu: "Když se Tiber vzedme až po okraj, když se Nil nevyleje do polí, když se obloha nepohne, když je hlad a když je mor, okamžitě slyšíme pokřik: Hoďte Křesťany lvům!"...

Setníkův syn, a úspěšný římský právník, konvert od stoicismu ke Křesťanství, Tertulián byl jedním z prvních prominentní obránců  a teologů Křesťanství. Když poukazoval na ohromný rozdíl mezi  křesťanským způsobem života a tím, který propagoval stát, obhajoval  nadřazenost Křesťanství. V těchto dnech neměl nikdo pochyby o tom, že Křesťanství reprezentuje světový názor a způsob života zcela odlišný, než jakákoliv jiná filozofie nebo náboženství! S Křesťany se proto zacházelo jako s cizinci v nepřátelské společnosti.