ZRCADLO K "OBRAZU SVÉMU"... Ta smělá sebejistota, se kterou Eva převzala kontrolu nad vlastním životem - je dnes nazývána základní - je to prostě kladné sebe-ocenění... Stačí se nad tím zamyslet a hned poznáme pošetilost tohoto konceptu. My jsme stvořeni k obrazu (podobě, představě) Božímu. Výraz "obraz," "podoba," okamžitě připomene zrcadlo. Není zajímavé, že zrcadlo pouze odráží podobu něčeho jiného než sama sebe? Je absurdní, když si chce zrcadlo vyvinout "vlastní odraz," "reflekci." V případě, že je něco vadného ve schopnosti zrcadla odrážet věrnou podobu, máme dvě možnosti: 1) Vyčistit zrcadlo tak, aby nic jeho vlastního nepřekáželo v odrážení. 2) Opravit zrcadlo do správného vztahu mezi jím a tím, jehož podobu má odrážet. Potom co jsme byli svedeni Satanem, naší přirozenou tendencí je si vytvořit obraz Boha podle představy, kterou jsme si sami vytvořili. Taková snaha může pouze zničit obraz, který máme odrážet. V jeho "Čtyři Lásky" C.S. Lewis to vyjádřil dobře: Je velmi snadné uznat - ale téměř nemožné opravdu realizovat po delší čas to, že my jsme jenom obyčejná zrcadla, jejichž jasnost, (jsme-li jasní!) záleží pouze na slunci, které na nás svítí.. "Přece my ale musíme mít trochu - i když jenom trošíčku - vlastního světla! Přece nemůžeme být "jenom" prostí tvorové! Jak Lucifer, tak i Adam s Evou byli nejenom dokonalí - ale obývali dokonalé prostředí. V jejich minulosti nebylo zhola nic, co by by vysvětlilo jejich konání. Žádné substandardní bydlení mezi chátrou společnosti, žádná "nefunkční" rodina, žádné ukládání se ku spánku s hladovým žaludkem, žádní špatní přátelé. Ani jedna - z dnes tak populárních omluv - se nedala aplikovat na jejich případ. Jak už jsme viděli u Lucifera - je velikým omylem dělat na hříšné chování "diagnózu," která by se nehodila na Adama a Evu. Taková "vysvětlení" se nedají aplikovat právě tak na nás, jako na ně. A stejně platí to, že dnešní experimentální therapie, které nepomáhají nám - by bývaly nepomohly tomu prvnímu páru také! Víme, že Bůh nepředepsal nějakou "profesionální léčbu" těm dvěma. Týdenní návštěvy u psychologického poradce, "hojení vzpomínek," 12ti stupňový program, kterým "objevujeme" náš temperament. Ani jedno by jim nepomohlo .... My nejsme jiní. Léčbu, kterou potřebujeme - je stále ta stejná jak na počátku, tak dnes: Naše lítost, obrácení se od hříchu a Jeho odpuštění... První dva hříšníci této planety svévolně neuposlechli. Museli uznat svou osobní odpovědnost za hřích a nést následky. Bůh nemohl prostě se širokým úsměvem prohlásit: "No co bylo, bylo!" Adam s Evou byli vyhnáni z Ráje. Pokuta byla vyžadována jak Boží spravedlností, tak i Jeho láskou pro ně... Ve své lásce Bůh toužil těmto rebelům odpustit a vzít je opět k sobě. Ale to vyžadovalo trochu více, než "škrt" v "obchodních" záznamech v nebi! Jak láska, tak spravedlnost vyžadovaly plné zaplacení pokuty za hřích. Jako konečné bytosti - my jsme nikdy nemohli pokutu zaplatit a byli jsme odděleni na věčnost od Boha. Z Boží milosti Ježíš, který je jak Bohem tak i člověkem a tím jak věčný, tak i bezhříšný, nesl následky našeho hříchu. A jako dar, gratis dar, nabízí plnou amnestii, pardon pro ty, kteří připustí svůj hřích a přijmou Jeho oběť, která zaplatila za hřích namísto nich... Mnoho rodičů se bojí následovat příklad Boží disciplíny když jejich děti neposlechnou. Vyhnou se disciplíně a jejich dítě nikdy nepozná vážné následky vzpoury! Opomenutí disciplinovat ukazuje nedostatek lásky, povzbuzuje sebe-prosazování, které dřímá v každém srdci a láká neštěstí.... PROROCTVÍ ROZLIŠUJE KRISTA A ANTIKRISTA.. Jediným lékem proti zlu je ten Kristus, který byl ukřižovaný za naše hříchy a který vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. (Římanům 4:25) On je tím jediným, kdo svým Duchem který v nás žije, může zaopatřit jak odpuštění, které nás zbavuje pocitu viny a strachu, tak i sílu žít životem, jaký pro nás Bůh zamýšlel. Není to "ovoce terapie" ale ovoce Ducha které je popsáno jako: Láska, Radost, trpělivost, laskavost, dobro, víra, pokora, rozvážlivost. Vězeň, jeden z mnoha, kteří za mřížemi přijali Krista napsal: Učení "Já,“ "Já," které jsou dnes vítány v křesťanských kostelích dávají dojem jako by Kristus "učil sebe!" Někdy i dobří, "zdraví" Křesťané, se nechají nachytat na tento humanistický nesmysl! Jak svádivé to je! Ze studia Písma shledávám, že doktrína "odpuštění-sobě," je klam, podvod! Naše svědomí může očistit pouze krev Ježíše Krista - nikdy naše "samo-odpuštění!" Účel Kristova příchodu na zem byl: Zachránit nás od trestu za hřích, od jeho moci nad námi a - nakonec od samé přítomnosti hříchu. Prostě odčinit to, co Satan a Adam s Evou udělali. Proto se nazývá Spasitelem a ti, kteří Jeho spásu přijmou, jsou nazýváni "spasení." Ale jak se dá taková spása zařídit? A jak lidstvo pozná Spasitele, až On přijde? Odpověď na tyto dvě otázky byla daná Bohem skrze proroky a zaznamenaná v Bibli. Navíc to bylo zařízené tak, aby pravost slibu a pověřovací listiny Toho, který byl slíbený, byly jasně rozeznatelné. Bez proroctví, která byla zaznamenaná, by jeden mohl zaměnit Antikrista za Krista! Proto má proroctví takovou cenu. Na druhé straně je nebezpečí v tom, že se zanedbává studie proroctví v době, kdy se Satan připravuje uvést na světovou scénu svého Antikrista! Jak už jsme uvedli dříve, Bible, ze které je možné citovat stovky předpovědí je v tomto směru zcela unikátní. Nic podobného neexistuje v kterékoliv jiné literatuře! Žádné předpovědi nepředcházely Budhu, , Mohameda, nebo jiné náboženské vůdce. Život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista předpověděné byly. Ani není možné popřít fakt, že mnoho předpovědí o Mesiášovi bylo splněno do písmene při Jeho prvním příchodu. Tato skutečnost nám dává absolutní jistotu toho, že Písmo, které předpovídá Jeho druhý příchod, se naplní právě tak přesně.. První Kristův příchod byl naplněním desítek specifických předpovědí. Tím stejným způsobem se musí odehrát druhý příchod, jak předpovídá Písmo. Dokonce i Antikrist bude odhalen "ve svém čase." (2Tesalonským 2:6) Přesné datum Kristova triumfálního vjezdu do Jerusaléma a Jeho ukřižování bylo v Bibli stovky let před tím, než se to stalo. Proč by tedy nebylo možné datovat Jeho Druhý Příchod? Ve skutečnosti datum Jeho Druhého Příchodu je determinováno - jak uvidíme - ne však datum Rapture! Nejúžasnější předpověď. " V prvním roce Daria ... já Daniel jsem porozuměl z knih počet sedmdesáti let, které musí - podle slov, které dal Bůh Jeremiáši - vypršet, než skončí zkáza Jerusaléma, která byla určena. Sedmdesát týdnů (let) je určeno na tvůj lid (Israel) a na Tvé svaté město (Jerusalém) ... k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví - k pomazání Nejsvětějšího. (počátek vlády Mesiáše) ... Od vyjití slova o zrestaurování a vybudování Jerusaléma až k Mesiáši Princi uplyne sedm týdnů a šedesát a dva týdny - dohromady 69 týdnů-roků, což znamená 483 let. Potom bude Mesiáš zabitý. Představte si určit datum Kristova vjezdu do Jerusaléma 500 let dopředu - a být přesný na den! Daniel tak učinil. Faktem je, že tato, a další jeho předpovědi jsou tak ohromující, že kniha Daniel se stala terčem útoků každého skeptika za posledních sto let! Přece někdo musí tento "podvod" odhalit! Kritikové trvali na tom, že Danielova proroctví musela být napsaná až po událostech, které předpověděl. Jinak by museli připustit, že Bůh, jak Daniel tvrdil, mu dal osobní informace o událostech, které se odehrají za stovky let! Takové přiznání nemůže žádný skeptik tolerovat! Pakliže Danielova proroctví nebude možné diskreditovat idea ateismu utrpí smrtelnou ránu! A proto kniha Daniel je zkoumána a napadána bez ustání. Vydržela každý útok a ukázala konklusivně že je Božím Slovem. Pakliže lidstvo odmítne Bibli a tím i zprávu kterou tato přináší, zůstává bez omluvy! DANIEL A JEHO POZORUHODNÉ PŘEDPOVĚDI.. Jednat o všech Danielových proroctvích je mimo dosah této knihy. Čtyři světové říše - Babylon, Medo-Persie, Řecko, Řím - jsou předpověděné, s mnoha podrobnostmi pro každou z nich. Na příklad nastoupení řeckého impéria po Medo-Persii a následovné rozpadnutí Řecka na čtyři části, je předpověděné v 8:20-22. To rozdělení je ještě jednou popsané v 11:4. Dalších 16 veršů dává ohromující podrobnosti o válkách Ptolemy-ho (řecký generál, který obsadil Egypt po Alexandrově smrti) a jeho následovnících proti Seleucidům Sýrie. Toto proroctví vyvrcholilo podrobnostmi o Antiochu Epiphanes, Seleucidském vládci, (11:21-36) který je typem Antikrista. Je to neuvěřitelné, ale zde má člověk možnost číst historii napsanou dopředu! Daniel dále ve vizi dvou noh té sochy, předpovídá rozdělení Říše Římské na východní a západní království. (Řím a Konstantinopol) Deset prstů představuje deset králů (vládců, diktátorů, presidentů a pod.- pozn. překladatele). Oživení Římského Impéria pod vedením deseti vládců, v posledních dnech je prorokované. Daniel dále předpovídá příchod Antikrista a to, že bude vládnout nad oživeným Římským Impériem. (9:26) Dále předpovídá že Kristus, (kámen tesaný bez pomoci rukou) při svém Druhém Příchodu zničí Antikrista a toto poslední světové Impérium a začne Jeho vláda po tisíc let. Jistě, všechny Danielovy předpovědi jsou ohromující, ale my se musíme omezit na ty, které se týkají přímo Mesiášova Prvního Příchodu, Rapture a Druhého Příchodu. Tak pozoruhodné jsou pohledy Danielovy týkající se příchodů Mesiáše, že kdyby kritikové porozuměli jednomu jedinému verši v Danieli, museli by zcela změnit svůj pohled na Ježíše z Nazareta... Jak už jsme poznali dříve, současníci Ježíše Krista - od rabínů až po učedníky - byli zmateni ohledně "Království." Představovali si, že se bude realizovat v jejich době. A protože Ježíš nevysvobodil Israel z pod Římské boty, aby vládl sám jako král na Davidově trůnu, ale nechal se ukřižovat - dokonce i učedníci byli přesvědčení že On nemůže přece být tím Mesiášem! Jan Křtitel podlehl stejnému omylu! Z vězení pronikají jeho pochyby o tom, že Ježíš je Kristem. Důvod pro tyto pochyby vrhá světlo na podobný dnešní "zmatek" týkající se "Království." VELKÝ PROROK, KTERÝ NEZNAL PROROCTVÍ! Zdá se být téměř nemožné, že by se i Jan Křtitel mohl tolik mýlit! Tento muž byl vybrán Bohem pro velmi speciální úkol, kterého se zhostil na jedničku! Jan byl dokonce naplněný Svatým Duchem ještě před svým narozením! (Lukáš 1:44) Jan znal svůj úkol právě tak, jako znal sám sebe - on věděl, že Ježíš je tím Kristem! Podle Jana 1:19-24 Jan Křtitel cituje Izaiáše 40:3 a tvrdí, že je splněním tohoto proroctví: "Jsem hlas, který volá v divočině".. Nejenom že zná svůj úkol, ale má při tom viditelné, zázračné svědectví: A Jan svědčí slovy: "Viděl jsem Ducha, jak sestupuje.." (Jan 1:32-34) Tento ohnivý a nebojácný Boží posel nejenom věděl že Ježíš je tím Mesiášem, ale odhaluje tento pohled israelským náboženským vůdcům: "Hleď, Beránek Boží, který snímá hříchy světa."(Jan 1:29) A navzdory svému povolání a znalosti přijde den, kdy pošle své učedníky za Ježíšem s otázkou:"Jsi ty ten, který měl přijít, nebo máme čekat na jiného?".. Co mohlo přivést tohoto muže, který byl tak blízko Bohu, do situace, kdy se ptá otázku, která jasně ukazuje na nevíru? Při této příležitosti, i když Jan Křtitel projevil veliký zmatek mysli, Ježíš praví:"Není většího proroka než je Jan Křtitel (Lukáš 7:28) Jak tedy mohl Jan Křtitel pochybovat? Odpověď je jednoduchá: Jan trpěl stejným neporozuměním, jak ti ostatní - to, že Mesiáš ustanoví své království při prvním příchodu. Pakliže tomu tak je - proč já Jan sedím ve vězení a čekám, až mi useknou hlavu? Pakliže byl někdo, kdy měl právo na místo ve vládě, jistě jsem to já, Jan Křtitel. Já jsem přece prohlásil Ježíše za Mesiáše a představil Ho Israeli! A přesto se Ježíš zdá být příliš bezmocný, než aby mě dostal z Herodova vězení! Heroda - toho stejného monarcha, který musí přece být svržený s trůnu, aby uvolnil místo pro Krista! Nedávalo to žádný smysl - pakliže Ježíš tím Mesiášem opravdu je... Kdyby býval Jan znal i jen jeden z Danielových veršů, na které jsme poukázali, byl by pochopil, že to nebyla ta správná doba pro Mesiáše ustavit království. Ten verš také uvádí jedno proroctví, podle kterého víme, že Římská Říše musí znovu povstat. Je to vyvrcholení výkladu snu krále Nebúkadnezara o veliké soše s "hlavou ze zlata, prsa a ruce ze stříbra, břicho a boky z mědi, nohy ze železa, prsty na nohou (reprezentující deset králů) z části železné, z části hliněné (2:31-33) VE DNECH TĚCHTO KRÁLŮ. Daniel - inspirovaný Bohem - vysvětlil, že ty čtyři části sochy, každá z jiného materiálu, představují čtyři světová království: "Ty, králi, jsi tou hlavou ze zlata. Po tobě povstane další království (Médo-Persie), nižší nežli tvé a další, třetí (Řecko), které bude vládnout celému světu. A čtvrté království (Řím) bude silné jako železo." (2:37-40) Vidíme tato království opět v kapitole 7, kde dostáváme další podrobnosti. Jsou znázorněna jako čtyři zvířata. To čtvrté (Řím), má deset rohů a je nám řečeno, co znamenají: "Deset rohů z tohoto království je deset králů, kteří povstanou"(7:24)0. Že tito králové se týkají budoucího obnoveného Římského Impéria je jasné z toho, že se žádné takové rozdělení v minulosti nikdy nestalo. Výklad, že deset prstů sochy znamená deset králů, kteří teprve povstanou, je také jasný z vysvětlení, které Daniel podává ve výkladu sochy v kapitole 2. A nakonec to prohlašuje v klíčovém verši 2:44: A ve dnech těchto králů (symbol deseti prstů), Bůh nebes postaví království, které už nikdy nebude zničeno a rozdrtí všechna ta království - a bude trvat na věky." Jelikož Římské Impérium nebylo nikdy ovládáno deseti králi, nebo spolu-císaři, musí být oživeno pod vládou deseti "hlav," aby se proroctví splnilo. Víme, že Římu nevládlo deset králů za doby Ježíše z Nazareta. A proto, na základě tohoto verše, rabíni, učedníci a - i veliký prorok jako Jan Křtitel, měli vědět že to ještě nebyl čas pro vznik Mesiášova Království! Daniel 2:44 jasně učí, že mileniální království nezačne, dokud nepřijde doba "těchto králů!" Neexistuje žádné jiné vysvětlení, které by změnilo tento jednoduchý fakt! Že Římské Impérium, jak už jsme se zmínili, bylo rozděleno do dvou částí, je historický fakt. Toto rozdělení bylo také náboženské a trvá až podnes jako Římský katolicismus a Východní Ortodoxie. Tato roztržka velmi pravděpodobně neskončí až do chvíle, kdy Antikrist zavede své nové světové náboženství. A vypadá to, že už se tím směrem začínáme pohybovat! Je také jasné, z mnoha veršů Písma o kterých se zmíníme později, že náboženství bude hrát velmi důležitou roli v oživeném Římském Impériu právě tak, jak tomu bylo v minulosti. Blízké vztahy mezi papeži a císaři budou mít svou obdobu. Tato role bude nutná aby budoucí Antikrist dostal na začátku potřebnou pomoc..... SEDMDESÁT ROKŮ A SEDMDESÁT TÝDNŮ.. Verš 26, citovaný z Daniela devět, na počátku této kapitoly, nám dává další důvod proč Mesiáš neustaví své Království při příchodu prvním: "..a po šedesáti a dvou týdnech (přidáme-li to k předešlým sedmi, dělá šedesát devět krát sedm) = 483 roků od vydání rozkazu znovu postavit Jerusalém bude Mesiáš zabitý." A tak také Daniel, právě jako David, Izaiáš, a Zachariáš poukazuje jasnou řečí, že Mesiáš bude při Jeho prvním příchodu zabit. Nebylo omluvy - pro každého, kdo byl obeznámen s Písmem, neporozumět tomuto, několikrát opakovanému proroctví. Podívejme se blíže na tyto verše. Danielova devátá kapitola je jedna z nejúžasnějších částí Bible! Začíná to tím, že Daniel, po přečtení Jeremiášova proroctví pochopil velmi přesné a důležité datum, které se ukazovalo na obzoru Israele. Babylónské zajetí mělo trvat sedmdesát let. Po skončení těchto, Židé se měli opět vrátit do své země. To byla vskutku dobrá zpráva pro zajatce! Důvod pro tuto přesnou dobu 70 let nebyl nijakou záhadou. Bůh učinil smlouvu s Israelem - závaznou smlouvu, která v sobě nesla trest za její porušení. Yahweh vykonal to co slíbil, Israel své povinnosti nesplnil. A tak přišel Boží trest tak, jak je Bůh varoval. Dlouho byl trpělivý, ale nakonec soud přijít musel: "A Bůh vám posílal své služebníky proroky. Neposlouchali jste je, ani ucho jste nenastavili. Říkali vám: Odvraťte se od svých zlých skutků - každý z vás - a budete žít v zemi, kterou vám Bůh daroval! Neposlechli jste, proto celá tato země bude ležet v desolaci a vy budete sloužit králi Babylónu po sedmdesát let. Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám krále Babylónu." (Jeremiáš 25:4-14) Jak porušil Israel smlouvu? Když Bůh přivedl potomky Abraháma, Izáka a Jakuba (Israel) do Zaslíbené Země, dal jim instrukce:"Šest let budeš osévat svá pole, ale sedmý rok bude "šábes" (sabat) odpočinku půdy a šábes tvému Bohu; nebudeš ani osévat svá pole, ani roubovat své vinice!" (Levitikus 25:1-7) Každého sedmého roku měli být, všichni hebrejští otroci propuštěni a dluhy mezi Hebrejci odpuštěny. (Exodus 21:2, Deuteronomy 15:12) Jeremiáš upozorňoval lid Israel i v době, kdy už invasní armády z Babylónu počaly vykonávat Boží trest. (Jeremiáš 34:13, 14) Po 490 let neplnil Israel nařízení sedmi-ročního šábesu. Ani nepropouštěli hebrejské otroky, ani nenechali půdu odpočinout. A tím "dlužili" Bohu 70 let (490:7=70) za sedmdesát šábesů, které nedodrželi. Babylonské zajetí přineslo Židům trpkou odplatu za jejich jednání! Po 70 let budou otročit aby si odpracovali sedmdesát šábesů, které Bohu dlužili.... PROROCTVÍ JE JAKO POČASÍ. Když Daniel pochopil důvod pro babylónské zajetí a jeho délku, udělal něco, co by mnohý z nás dnes považoval za podivné. Nečiní si žádný "nárok" na tento slib! Žádná "pozitivní zpověď!" (poznámka překladatele: Termín "pozitivní konfese" je prozatím u nás dost neznámý. Vyskytuje se téměř výhradně v charismatických církvích. Začal to - pravděpodobně - Oral Roberts. Je to kombinace prvků "Psychologie Positivního Myšlení" založená na "božských" zákonech a "evangelium," které dává důraz na "prosperitu" jak ve zdraví, tak i majetku. V roce 1985 rozeslal Roberts svým podpůrcům dopis, ve kterém sliboval stonásobný "zisk" pro ty, kteří mu pošlou podporu, kterou nazývá "semenem-víry." Je velmi těžké najít rozdíl mezi tímto a odpustky, které prodávala římsko-katolická církev v inulosti). Vychází z verše 6:7-8 dopisu Galatským a Ježíšových slov v Matouši 17:20. Ani jeden nemá nic společného s podporou jakékoliv organisace! Dále: Charles Capps, Kenneth Copeland a další "učitelé víry" tvrdí: Když osoba prohlašuje svou víru v "positivním" smyslu, "produkuje božské síly," které hojí. Je to stejně nebiblické učení jako u Paul Yonggi Cho: Bůh je "povinný" reagovat na víru. Kenneth Hagin řekl:"Bůh ke mně promluvil a pravil: "Za peníze se už nemusíš modlit. Ty sám, skrze moje jméno máš autoritu aby sis mohl prosperitu zajistit "nárokováním." Nakonec ještě Kenneth Hagin:"Bůh chce, aby Jeho děti měly všechno nejlepší - nejlepší šaty, nejlepší automobily, nejlepší domy a podobně." Zdá se, že už lidé zapoměli na 2 Timoteovi 3:12 - to už se neučí! Konec poznámky). Tedy Daniel nejenom že nemá na mysli "positivní nárok" na obrácení situace, ale ani nedá zprávu zajatcům, že jejich otroctví je už téměř u konce. Že vše, co potřebují, je prohlásit "nárok" na svobodu a jít domů! Namísto toho oslovuje Boha v upřímné modlitbě, přiznává hříchy lidu Israel a prosí Ho o restauraci země. Proč žádat Boha o to, co On už jednou slíbil? Není to tak jednoduché jako si činit "nárok" na Boží slib. Nakonec - není to vlastně vždy - obsahem modlitby! Žádat Ho o to, co slíbil? Ale o co jiného žádat můžeme? Přece nebudeme prosit o něco, co je proti Jeho vůli! A přesto tolik Křesťanů se snaží přemluvit Boha, aby splnil jejich vlastní tužby a přání! Danielova reakce byla úplně jiná, než jakou vidíme mnohdy dnes u Křesťanů. Podle běžné praxe dnes, by jeden mohl o proroctví prohlásit to, co kdysi Mark Twain prohlásil o počasí: "Každý o tom mluví, ale nikdo s tím nic nedělá!" Účel proroctví není jen informovat nás dopředu o tom co se stane, ale také pohnout naše srdce k modlitbě, obrácení a připravenosti hrát svou roli ve splnění tohoto..... Důležitá role která přísluší nám, je zabrat se do upřímné modlitby k Bohu, aby splnil v naší době své sliby. V první řadě bychom se měli modlit za Kristův návrat! A Duch i nevěsta praví: "Přijď"..."Ano, přijdu brzo." "Amen, přijď Pane Ježíši"... (Apokalypsa 22:17,20) A JEŠTĚ JEDNOU TĚCH 490 LET.. Zatím co se Daniel modlí, Bůh posílá anděla Gabriela, aby ho informoval o něčem, co se nemohl dozvědět z Jeremiáše: Božský soud nad Israelem neskončí koncem Babylónského zajetí. 490 dnů neposlušnosti si bude vyžadovat další "pokutu," kterou Israel bude muset podstoupit před tím, než Mesiáš uvede Království... Další období - přesně 490ti let (70 týdnů-roků) leželo v budoucnosti národa Israel a města Jerusaléma, než Mesiáš nastoupí na Davidův trůn. Toto zahrnuje "čas Jakubova soužení" (Jeremiáš 30:7) vyvrcholení Božího soudu nad Israelem těsně před Druhým příchodem Krista. A tak porozumění těch 70ti týdnů-roků je zásadní, abychom získali vnitřní pohled na "načasování" Rapture a Druhého Příchodu. Vyložit Bibli správně: Nesmíme zapomenout, že těch sedmdesát týdnů-roků je, speciálně "stanoveno tvému lidu (Israel) a svatému městu!" Pokus, aplikovat těchto 490 let, každýmkoliv jiným způsobem, než jak je to výslovně stanoveno - na příklad na Církev - byla by urážka jak Bible, tak i zdravého rozumu... Církev nepřišla do existence až když už uplynulo 483 roků ze 490ti předpověděných let! A tak časové období tohoto proroctví nemůže být aplikováno na ní! Konec těch 490 let by zasáhl do pouhých sedmi let historie Církve, kdyby ten poslední "týden" proběhl po skončení těch 69 týdnů které skončily Kristovým prorokovaným ukřižováním. Budeme-li takto počítat, těch 490 roků skončilo před více jak 1900 lety a v tom případě nemohou dnes znamenat nic jak pro Israel, tak i pro Církev! Celá ta matematika se zdá být jednoznačná. A přesto Kristus nenastoupil na Davidův trůn, ani se nevrátil, aby tak učinil. Ani těch sedm let po Jeho ukřižování se nestalo vyvrcholením proroctví, která se měla udát ten poslední "týden." Těch 490 let nemohlo skončit bez Mesiášova nastolení tisícileté vlády. Kdyby se tomu tak stalo - větší část Písma by se ukázala být nesprávná! To nemůže přijmout žádný Křesťan - ne proto že máme slepou víru, ale proto, že jsme Bibli prozkoumali a zjistili, že je to neomylné Boží Slovo! Zde není místa pro omyly, nebo nesplněná proroctví. A proto musíme hledat nějaký jiný výklad. Jelikož tato velmi relevantní proroctví nebyla ještě naplněna, můžeme pouze usoudit že těch 490 týdnů-roků z jakéhokoliv důvodu se ještě neskončilo. Zřejmě toto důležité prorocké období bylo přerušené po Kristově smrti tak, že ten poslední týden sedmi let teprve proběhne. Vlastně Daniel rozděluje těch sedmdesát "týdnů" do částí: "Od příkazu k restaurování a postavení Jerusaléma až k Princi Mesiáši bude sedm "týdnů" a šedesát a dva "týdny" a po šedesáti a dvou "týdnech" bude Mesiáš zabit." Sedmdesátý týden někde visí.... URČIT PŘESNÉ DATUM... Tak tedy, těch 70 "týdnů" je rozděleno následovně: 7 týdnů, 62 týdnů, 1 týden.... Proč? Těch prvních sedm týdnů-roků (49) je pravděpodobně odděleno od zbytku - protože to je přesný časový úsek od počátku těchto 70 "týdnů," až do doby kdy Malachiáš napsal poslední řádku Starého Zákona. Aby člověk porozuměl těm 62 rokům, které s přidanými sedmi činí 69 plus ten zbývající "týden" je třeba se vrátit do doby, kdy těch 70 týdnů-roků začalo. Daniel je velmi specifický. Těch 70 "týdnů" mělo počít "příkazem obnovit Jerusalém." Tato doba začíná ne postavením Chrámu za Zerubabela, ale pozdějším povolením, které Nehemiáš obdržel, aby mohl vystavět Jerusalém. Toto důležité datum Bible ustavuje zcela přesně.. Nehemiáš byl ve službě krále Ataxerxese v zimním paláci perských vládců v Šušanu. To bylo to stejné místo, kde Daniel obdržel jednu ze svých nejdůležitějších vizí (8:2). Rekonstrukce Chrámu skončila asi o 70 let dříve - ale nic nebylo uděláno s Jerusalémem. Lidé, kteří žili v jeho ruinách byli chudí - a bylo jich málo. Nehemiáš v obavách o osud své země, se ptá svých přátel, kteří se právě z Jerusaléma navrátili, na situaci. Zde máme tu událost jeho vlastními slovy: Zeptal jsem se jich na Židy a Jerusalém. A oni mi řekli: Zbytek, který zůstal, žije v bídě a potupě. Hradby Jerusaléma leží v ruinách a brány shořelé. Když jsem to slyšel, usedl jsem v pláči, několik dní jsem v půstu truchlil a modlil se k Bohu nebes.... Nehemiáš prosil Boha o vliv na krále, aby ten splnil touhu Nehemiášova srdce. Bůh na jeho modlitbu odpověděl. Nehemiáš dokonce píše kdy se to stalo - a tak udává datum které potřebujeme aplikovat na proroctví Danielovo: "A stalo se v měsíci Nisan, dvacátého roku Ataxerxesovy vlády ... řekl jsem králi: Pakliže v tom nalezneš potěšení, pošli mě do Judeje, do města ostatků mých otců, abych ho mohl vybudovat.... A král svolil.. (Nehemiáš 2:1-8) Ataxerxesů bylo více ale pouze jeden, který vládnul déle než dvacet let. Byl to Ataxerxes Longimanus a ten počal svou vládu v roce 465 BC. A tak dvacátý rok jeho vlády by byl v r. 445 BC. To, že Nehemiáš neudává den v měsíci, značí podle tehdejšího zvyku, že Nehemiáš má na mysli Nisan 1. 445 BC. Počítáme-li 483 let (69x7) každý 360 dní, podle hebrejského i babylónského kalendáře té doby, pak nás to přivede přesně, do šestého dubna AD 32. To byl ten den, ve kterém Ježíš vjel triumfálně do Jerusaléma! Za prozkoumání skutečností, které se vztahují na obě data a za kalkulaci času, který mezi nimi uplynul, vděčíme Siru Robertu Andersonovi. Tato data jsou dána v jeho knize "Přicházející Princ.“ Anderson, jako šéf oddělení kriminálního vyšetřování Scotland Yardu, byl jistě velmi dobře kvalifikovaný provést přesné vyšetření této předpovědi. Jak neuvěřitelná předpověď! Bůh, který má historii pod kontrolou, vyhlásí 500 let napřed nejenom, že se něco odehraje, ale dodá i datum dne! Pokuste si představit všechny faktory, které měly na tuto událost vliv a - které musely přesně zapadat jeden za druhým! A že Daniel předpověděl - o 500 let napřed - přesný den Ježíšova triumfálního vjezdu do Jerusaléma, je přijatým faktem! Tato skutečnost nutí i zatvrzelé skeptiky změnit názor. Žádný poctivý člověk nemůže tuto evidenci popřít! KDY BY I KAMENY VOLALY.. Proč by Danielovo prohlášení "až k Princi Mesiáši," (ekumenická Bible to překládá "až k pomazanému věvodovi" pozn. překlad) mělo znamenat Kristův vjezd do Jerusaléma a ne Jeho narození? Důvodů je mnoho. Jeho zrození bylo známé malému počtu lidí. V žádném případě zrození Mesiáše nebylo nikdy Israeli oznámené! Na to ještě nebyl čas. Dokonce i během svého veřejného vystoupení Ježíš přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že On je Mesiášem. Důvod je jasný: Mesiáš mohl být ohlášený teprve v ten přesný den, který byl předpověděný Danielem a způsobem, který popsal prorok Zachariáš! Zdali Ježíš byl tím Mesiášem se nebude přece rozhodovat v židovských volbách. Ani o tom nebude rozhodovat výřečnost Jeho učedníků. Proroctví Starého Zákona musela být splněna do poslední tečky. Neexistuje jiná báse, ze které je možné Mesiáše identifikovat. A proto nemohl být Mesiáš ohlášený, dokud se nenaplnil čas a podmínky předpověděné proroctvím. Kdyby býval Ježíš dovolil svým učedníkům aby Ho prohlásili za Mesiáše, býval by tím dokázal, že jím není! Do té doby, než tento zvláštní den 6 duben AD 32 přišel, Ježíš již naplnil mnohé z mesianických proroctví. Všechno co ještě zbývalo byl triumfální vjezd do Jerusaléma popsaný Zachariášem, který je následovaný vyčistěním chrámu, zradou na Něm, ukřižováním, a Vzkříšením. Tyto vrcholné události se odehrají v ten samý týden - jak pouze Kristus sám věděl. Jak tak Ježíš přijíždí do Jerusaléma na vypůjčeném oslíku - něco, co před tím ještě nikdy neudělal - stovky, možná i tisíce lemovaly úzkou cestu vedoucí z Olivetské Hory. Byla to spontánní a také prorokovaná událost. Lidé házeli své pláště pod oslíka, nadšenci mávali palmovými listy a prohlašovali Ho za Mesiáše! V pohledu farizejů - toto chování bylo urážkou Boha. Ještě nikdy před tím nebyl Kristus pozdravován veřejně tak velikým davem a takovýmto způsobem. Jejich zvláštní reakce na Jeho vjezd do Jerusaléma - ne na bílém koni s mečem v ruce - ale na prostém zvířeti - to samo bylo splnění proroctví "Raduj se, dcero siónská, hleď tvůj král přichází - je spravedlivý, přináší spásu; pokorný, jede na oslu." (Zachariáš 9:9) Aniž by to věděli, všichni v tom davu dělali přesně to, co Zachariáš prorokoval! Je velmi pravděpodobné, že nikdo z nich neznal Zachariášovo proroctví, tím méně jeho relaci ke Kristovi! Farizejci byli rozhořčení tím, že Ho lidé nazývají Davidovým synem, což znamenalo Mesiášem. Nařídili Ježíši, aby jim to zakázal, na co On odvětil: "Říkám vám, když tito budou mlčet, kameny se ozvou." Toto byl příchod "Prince Mesiáše" přesně na ten den, (Daniel 9:25) a přesně tím způsobem, jak předpověděl Zachariáš! Tato proroctví byla splněna do poslední tečky! Velikonoční spiknutí? Kolik by to stálo, zaplatit tomu celému davu aby udělal to, co udělal? Zařídil Ježíš to, aby Lazar zemřel a potom ho přivedl k životu, aby mu pomohl při této příležitosti? Je fascinující sledovat přesné načasování událostí těch pár posledních dnů před ukřižováním, jak je podávají evangelia.. Poslové přišli a podali zprávu, že Jeho dobrý přítel Lazar byl k smrti nemocný. "Zůstal ještě dva dny na tom místě." (Jan 11:6) Byla to - hlavně - reakce na vzkříšení Lazara, že ten dav lemoval cesty přístupu k Jerusalému a vítal Ježíše poprvé (a naposled) jako Mesiáše. Nejdůležitější pro toto vyvrcholení situace, byl ten přesný den. A tak nakonec, i Bible určuje datum. Ten přesný den, kdy se Mesiáš ukáže Israeli a potom bude zabit svým vlastním lidem je jedno ze specifických dat, která Písmo uvádí. A jak uvidíme, přesné datum Druhého Příchodu lze znát také... Kristus, Velikonoční Beránek. Byl den přípravy před velikonočními svátky, kolem poledne. Pilát řekl Židům :"Hle, váš král!" Oni se však dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla být přes svátek na kříži a protože tento šábes byl vysokým svátkem, požádali Židé Piláta aby odsouzeným zlámali kosti a aby byli sňati s kříže... (Jan 19:14-31) Když člověk viděl ty nadšené davy zdravit Ježíše jako - tak dlouho očekávaného Mesiáše a pozoroval jak Jeho popularita roste každou hodinou, kdo by si pomyslel, že ještě ten samý týden bude viset na kříži za hradbami Jerusaléma! Farizejové si to určitě nemysleli! Ti zoufale přemýšleli jak zastavit toho, který zaujal srdce Israele. Ani Jeho učedníci si nepředstavovali takový obrat událostí! Ti byli na vrcholu nadšení a očekávali Kristovo nastoupení na Davidův trůn a jejich funkce v příští vládě! Ovšem kdo věděl co se stane, byli proroci - věděli to detailně stovky let dopředu! .... Zastav se na okamžik a pomysli na tu úžasnou a nemylnou spolehlivost Božího Slova! Ani jedna fráze není zbytečná - ani jedno důležité slovo není vynecháno! Historie je zaznamenaná s bezchybnou přesností dávno před tím, než se stane! Kristovo prohlášení že bude zrazen Jidášem a že Ho Petr zapře bylo zamýšlené pro učedníky, jako konečná ukázka Jeho božství. Dodal k tomu velmi důležitou poznámku:"Říkám vám to nyní, než se to stane, aby jste - až se to stane - uvěřili, že já jsem to." (Jan 13:19). V původním rukopise je psáno pouze: "Já jsem." Ježíš opět prohlašuje svým učedníkům že On je Yahweh, ten "Já jsem" Israele, a ten způsob, jakým to učinil, je velmi zajímavý. Už dříve jsme si řekli že Yahweh, nebo-li "Já Jsem," se představuje jako "Bůh proroctví," který už předem prohlašuje co se stane, a má historii pod kontrolou, aby zajistil že to co prorokuje, se také stalo. (Izaiáš 46:9-10) Kristus se představuje tím stejným způsobem a předpovídá budoucnost, "aby jste uvěřili že "JÁ JSEM"... Zde byl konečný důvod, který měl posílit jejich víru navzdory tomu kříži, Bohužel, oni nepochopili do chvíle kdy "jim otevřel jejich porozumění, aby pochopili Písmo" (Lukáš 24:45). Jejich vírou otřásl pohled na spoutaného - zdánlivě bezbranného Krista - protože neznali proroctví o Mesiášovi! Jak stejně důležité je pro nás dnes vědět, co řekli proroci o Jeho návratu! ZBAVENÝ ŽEZLA A ZPŮSOB SMRTI. První bledé paprsky rozbřesku vylézaly přes kopce Judeje a slunce už brzy ozáří zlaté špičky bílých zdí Herodova Chrámu. Ostudný proces skončil tajným a nezákonným odsouzením Krista Sanhedrinem. Israelští vůdci však neměli moc rozsudek vykonat. Kromě toho chtěli do celého toho případu zaplést Řím - co kdyby náhodou ten dav, který Ježíše tak vítal, chtěl něco začít? A zase Boží proroci to už dávno napsali do svých knih... Jakmile se Pilát, římský guvernér, vrátil z ranní lázně, dostal informace o této naléhavé události. "Vězeň" byl uvedený před autoritu "ve třetí hodinu," (Marek 15:25) to je 9 hodin ráno. Ihned se začaly po Jerusalémě rozšiřovat různé zprávy od těch, kteří náhodou Krista zahlédli ve skupině vojáků, jak byl vedený k Pilátovi a davy počaly houstnout po ulicích mezi Pilátovým obydlím a Chrámem... Pilát vězně neznal. (pozn. překlad.: Tuto možnost považuji za velmi nepravděpodobnou! Pilát měl své špehy všude a zpráva o vzkříšení člověka, který ležel 4 dny v hrobě a to ještě jen krátký kousek cesty od města, se k němu musela dostat! A že by se Pilát nezajímal o takovou osobu?) "Vezměte si ho, a suďte si ho sami," byla jeho odpověď rabínům, kteří podle něj jen mařili jeho čas. "Kdyby nebyl zločincem, nepřivedli by jsme ho!" "Podle zákona nesmíme nikoho popravit!" (Jan18:28-32) Královské právo vykonávat rozsudek smrti bylo Israeli odebráno asi tak 25 let před touto událostí, Jakub (asi 1680 B.C.) prorokoval: "Žezlo nebude odstraněno z Judeje, ani zákonodárce, dokud nepřijde Mesiáš." (Genese 49:10). Potom, co se tak stalo, by už bylo pozdě pro Mesiášův příchod! Potom, co odmítli Ježíše, který se narodil v pravý čas, Židé marně očekávají Mesiáše jiného! Jakubovo proroctví to nedovolí. Jako důsledek toho, že odmítli Krista, Židé jednou přivítají Antikrista! Ta skutečnost, že už Židé nesměli popravovat, znamenala další naplnění předpovědi Písma. Pouze římský orgán mohl určit druh popravy. Židé by přece Krista ukamenovali! Ale Písmo - ještě dříve než vůbec přišla Římská říše do existence - určilo, že Mesiáš bude ukřižovaný t.j. římská forma popravy. A tak to bude... UKŘIŽUJ HO!. Celá mašinérie té pseudo-spravedlnosti se rychle rozjela. Popravy zločinců, a obzvláště vůdců různých sekt, přivolávaly nebezpečí porušení veřejného pořádku, či něčeho horšího, obzvláště při náboženských svátcích. Pokud se náboženství týkalo, Židé byli fanatici! Toto byl zvláštní den v Israeli - příprava velikonočního Beránka, který měl být tuto noc snědený. Jerusalém byl plný lidí a celkově panovalo vzrušení. Pilát, který neměl nejmenší zájem na odsouzení, či osvobození Ježíše, znal cenu dobrých vztahů mezi vládní autoritou a obyvatelstvem! Proto se rozhodl "poradit se" s náladovými občany a nechat je, aby rozhodli o osudu vězně... Rozvášnění Farizejci, i krvežíznivý dav který se vždy seběhl aby viděl nějakou tu popravu, se nečekaně obrátili proti Tomu, který zázračně nakrmil a uzdravil mnohé z nich. Někteří z těch, co volali "Hosana" a zdravili Ho jako Mesiáše - se dnes připojili k těm, kteří volali "Ukřižuj!" Tento hrůzný pokřik se odrážel od studeného kamene hradu až za vršek Chrámu, a přiváděl další zvědavce, kteří to slyšeli. Ochotný uspokojit "chutě" svých - většinou neukázněných poddaných, které měl za úkol držet na uzdě, Pilát omilostnil vraha Barabáše a vydal Ježíše do rukou vojáků, kteří se zachovali tak, jak se od nich očekávalo. Teď byl Vězeň - oficiálně - odsouzen k smrti. Všechno bylo zcela legální! Spokojený byl Řím i rabíni. Dav pokračoval ve svém krvežíznivém skandování. Pouze prokurátor se necítil zcela spokojený s touto zřejmou nespravedlností. Aby se osobně "absolvoval," Pilát si veřejně umyl ruce, aby je měl čisté od této celé záležitosti. Chudák, nevěděl že nic než krev této Oběti a přiznání vlastní viny ho může zbavit této viny! Dante ho popisuje jako člověka, který si navěky myje své ruce v Pekle. Dav, zpitý vlastní silou, aniž by si uvědomil co křičí volal: "Jeho krev na nás a na naše děti!" Matouš 27:25). OBĚŤ ZA HŘÍCH: Krátce před polednem, skončili vojáci jejich odpornou "zábavu". Ježíš, zbičovaný téměř do bezvědomí a zbitý do obličeje tak, že Ho nebylo možné poznat, byl vedený skrze tento nepříčetný dav za město na místo, kterému se říkalo Golgota. Několik žen jejichž života se dotknul, se tlačily skrze tento dav aby Jej měli na očích a hlasitě plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Ženy jerusalémské - neplačte pro mně, ale pro sebe a své děti! Protože jednou přijde den, kdy budou volat horám: Padněte na nás; anebo vrchům: přikryjte nás" (Lukáš 23:28-31). Později, Jan rozvede toto proroctví dále ve své pozoruhodné visi budoucnosti (Apok. 6:15-17). Místo veřejných poprav nebylo daleko za hradbami města. Toto místo bylo vybráno s úmyslem umožnit co největšímu počtu "diváků" vidět jak popravu, tak i každý pohyb mučeného těla. Zároveň tento pohled měl dávat výstrahu....V poledne, ten který byl před krátkým časem vítán jako Mesiáš - visí nahý, odmítnutý, v agónii, bolesti a hanbě, aby naplnil proroctví! Člověk ukřižoval svého Stvořitele! Andělé se v hrůze stáhli a slunce zakrylo svou tvář.. Sám, opuštěný i samým Bohem (Marek 15:34) zakončil to, co On jediný mohl udělat, Kristus se stal "hříchem za nás." (2 Korintským 5:21) Neposkvrněný Beránek Boží byl právě obětovaný za hříchy světa! Zde se odehrává ten vykupitelský čin, ke kterému poukazují všechny oběti za hřích Starého Zákona! Fyzická hanba a agónie vyvrcholily v hrůzném břemeni viny a soudu, který byl na Něj položený, když On, bez jediné duše která by pomohla - alespoň lítostí - vydržel trest-dluh, který jsme dlužili ale nemohli Věčné Spravedlnosti zaplatit... Příští tři hodiny tohoto sice hanebného, ale milosti-plného čtvrtečního výkupného odpoledne Ho slunce skrylo před lidským zrakem. Tma visela nad Jerusalémem jako rubáš když "Bůh položil na Něj všechny naše hříchy." (Izaiáš 53:6).
DATUM I DEN PŘEDPOVĚDĚNÉ. Den a rok Kristova ukřižování má vrcholnou důležitost. Není to námět spekulací. Přesný den a čas - právě tak, jako způsob smrti musel být předpověděný zcela přesně. Podívejme se ještě zpět, jak se to stalo. Rabíni plánovali Jeho zatčení po měsíce. Jak se tak blížilo vyvrcholení Velikonoc, dohodli se že proti Ježíši neudělají nic až do konce svátků. Navzdory jejich rozhodnutí, bude Ježíš zatčený na sváteční den přípravy Beránka, protože tak proroci předpověděli! Rabíni museli být nadmíru opatrní, protože lid byl pevně s Ježíšem. Vzkříšení Lazara pár dní dříve Jerusalém vzrušilo. Tento zázrak který se nedal popřít, byl jedním z důvodů, proč se takový dav sešel a proč prohlašovali Krista za Mesiáše. (Jan 12:17-19) Tento dav by netoleroval proti Němu jakýkoliv nepřátelský čin! Pokus zatknouti Krista během svátků by býval byl velmi nebezpečný. A tak rada moudře rozhodla odložit Jeho zatčení (Matouš 26:5). A přesto On musí být ukřižován přesně na tento sváteční den, roku AD 32, aby se naplnilo proroctví! A tak se to stane. Přesto že Jerusalému po určitý čas vyhýbal, nyní, kupodivu jej Ježíš navštěvuje každý den. Zde byla ta vzácná příležitost -a Jidáš ji okamžitě využil. Rabíni změnili názor, když jim navrhnul osamělé místo, stranou toho přátelského davu, který Ho denně obklopoval. KRISTUS, NÁŠ BERÁNEK, JE ZABITÝ ZA NÁS. Jak se to událo: Středou večer začal Nisan 14. Celá perioda příštích 24 hodin, která končila ve čtvrtek večer, byla tradičně nazývána Prvním Dnem Nekvašených Chlebů. To byl den, kdy se zabíjel Velikonoční Beránek. Tato velmi důležitá událost se musela stát "v podvečer" Nisanu 14, což byla krátká doba před západem slunce ve čtvrtek. Samotné jídlo bude následovat tuto noc, počátek Nisanu 15, kterým také začínal Svátek Nekvašených Chlebů. První a poslední den těchto ročních oslav byly "vysoké šábesy," během kterých se žádná práce vykonávat nesměla. Krátce po západu slunce, kterým začínal Nisan 14, počali učedníci připravovat Horní Pokoj pro večeři Velikonočního Beránka, která se měla odehrát příštího dne večer! Bylo zcela samozřejmé, že když tam připravovali večeři pro druhý den, že tam pojedí tu dnešní večeři také! A tato dnešní večeře se ukázala být "Poslední Večeří" s jejich Pánem, i když je to ani ve snu nenapadlo! Příští večer, na který se vlastně chystali, bude už Kristovo tělo v hrobě! Proč - tedy - řekl Ježíš, když se posadili společně k této středeční večeři: "Velice jsem toužil s vámi jíst tohoto beránka dříve, nežli budu trpět." Učedníci to nepochybně chápali tak, že On hovoří o večeři, která měla být na druhý den večer, kdy všechny přípravy budou kompletní. Namísto toho, Ježíš ve skutečnosti uvádí nový "Velikonoční svátek," který bude slavený týdně - ne ročně - a ne jako vzpomínka na odchod z Egypta, ale jako památka na Jeho oběť na kříži! A proto také, každou neděli - v den Jeho vzkříšení - učedníci lámali a jedli chléb, (Skutky 20:7, 1 Korint. 16:2) jako symbol Jeho těla a pili společně z číše vína jako symbol Jeho krve. Tak činili na vzpomínku oběti Jeho těla a krve za hříchy světa. A i my dnes pokračujeme v této vzpomínce, "dokud se nevrátí." (1Korint. 11:26) Ježíš měl své důvody pro slavení velikonoční oslavy o jeden den dříve - důvody, které učedníci nechápali. Jak už jsme dříve poznamenali, Kristovo ukřižování muselo být uskutečněné v tu přesnou chvíli, kdy Velikonoční beránek byl zabíjený ve všech domácnostech Israele a pečený, aby byl tu noc sněděný. Ve skutečnosti bylo to přesně tu dobu kdy On zemřel "jak odevzdal svého ducha do rukou Otce".... ŽÁDNÁ OMLUVA PRO NEVÍRU NEEXISTUJE.... Není pochyb o tom, že Kristus byl naplněním "velikonočního beránka." Písmo říká: "Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy!" (1 Korint. 5:7) Udělejme souhrn všeho, co jsme poznamenali ohledně velikonočních oslav a Kristův vztah k těmto: Ovečka byla vybrána ze stáda v den Nisan 10. a pozorována až do Nisan 14, aby bylo jisté, že je bez poskvrny. Ten den byla zabita mezi třetí a šestou hodinou. Potom upečená v tu stejnou noc. (Exodus 12:1-8) Jak už jsme poznamenali, Nisan 10. A.D. 32, padnul na neděli 6. dubna. Den, kdy Ježíš byl oslaven jako Mesiáš jerusalémským davem a Nisan 14. padl na čtvrtek desátého dubna. Během těchto čtyřech dnů zůstal Ježíš v Jerusalémě úmyslně a byl Israelem pozorovaný tak, jako byla zkoumána obětní ovečka, aby se zjistilo, zda nemá nějakou vadu.... Aby splnil starozákonní "typ," Mesiáš musel být obětovaný ve stejné době, kdy byly obětované ovečky v israelských domácnostech! A tak se stalo. Od poledne až do 3 hodin odpoledne visela nad městem nadpřirozená temnota v době, kdy Ježíš visel na kříži. A proto to bylo krátce po 3 hodině, "večer" Nisanu 14, když obětní ovečky byly zabíjeny po Israeli, když Ježíš "zvolal silným hlasem, Otče, do Tvých rukou skládám svého ducha," a pak jej propustil. (Lukáš 23:46) Ježíš neumíral slabostí, jak tak Jeho život odtékal krví, ale "zvolal silným hlasem". On kdysi řekl:"Mám moc položit svůj život, a mám moc si jej opět vzít!" Když se skončila Jeho práce na kříži, Ježíš zvolal triumfálně:"Dokonáno jest!" Dluh, požadovaný Boží spravedlností, byl plně zaplacený.... Kromě toho starozákonního "typu," proroctví také vyžadovalo, aby zemřel v tom určitém čase. Tu první noc beránka, Mojžíš, když vysvětloval oběť tolika ovcí "ovci pro každou rodinu" řekl něco, co se muselo zdát podivné: "A budete ji držet až do 14 dne toho stejného měsíce. Potom celé shromáždění Israele ho ten večer zabije" Exodus 12:6. (Pozn. překlad.: Ekumenický překlad české Bible má - jako většinou - špatný překlad. Kralická Bible to podává správně). Jistě že bylo zabito možná tisíce beránků, ale Mojžíš říká "zabijete ho." Zde bylo proroctví jasně prohlášené, ale zcela Israelem nepochopené, že se jednoho dne beránek -"Beránek Boží" - stane naplněním velikonočního beránka. A co více: Tento Beránek bude obětovaný celým národem Israel - za hříchy světa. A tak se to stalo přesně na rok, den a hodinu jak bylo předpověděno Mojžíšem, Danielem a Zachariášem. Ti, kteří odmítají Ježíše Krista jako Mesiáše a Spasitele - dělají tak navzdory nevyvratitelným důkazům a na vlastní odpovědnost. Nemají omluv... Veliký Pátek? Na to zapomeň ! "Bylo před velikonočními svátky" ....... "a když skončila večeře"..... (Jan 13:1 a 2) ...."Poněvadž byl den přípravy, a těla nesměla přes šábes zůstat na kříži (tento šábes byl velikým svátkem), požádali Židé Piláta, aby" ....... (Jan 19:31). Pozn. překlad.: Text podle řeckého originálu - ekumen. Bible nesleduje přesně originál. "Jak začal rozbřesk prvního dne týdne"...... " a hle, nastalo veliké zemětřesení; jelikož anděl Páně .... odvalil kámen hrobu a usedl si na něm".... (Matouš 28:1, 2 - podle řeckého textu). Budete-li číst pouze povrchně, popis událostí těchto důležitých dnů od Nisan 10-14 v Písmu se zdá vykazovat kontradikce. Pakliže nemáte přesné porozumění toho, co se odehrálo, Matouš, Marek a Lukáš se zdají říkat, že Ježíš slavil velikonočního beránka ( hebrejsky "pecach," řecky "pascha," anglicky "Pasover") tu poslední noc, se svými učedníky: Prvního dne svátků Nekvašených Chlebů, přišli učedníci za Ježíšem a ptali se:"Kde chceš, abychom Ti připravili velikonoční večeři? On pravil:"Jděte do města k jistému člověku a povězte mu: Mistr vzkazuje, že čas je nablízku; budu jíst u Tebe se svými učedníky velikonočního beránka. A učedníci učinili, co přikázal a připravili vše na večeři beránka. Když přišel večer, usedl s těmi dvanácti u stolu. (Matouš 26:17-20, Marek 14:12-17, Lukáš 22:7-15). Pochopitelně, jestliže Ježíš a Jeho učedníci slavil večeři beránka tu noc zrady a zatčení, potom velikonoční beránek musel již být zabitý to odpoledne. Pakliže tomu bylo tak, potom Jeho smrt nenastala ve chvíli zabíjení velikonočních beránků. Ale my víme že musela, a také se tak stalo.. Výše uvedené verše potřebují vysvětlení. Na příklad "večer" znamená někdy pozdní odpoledne, jindy časnou noc. Jak už jsme se zmínili a vysvětlíme později podrobně, přestože svátek Nekvašených Chlebů počal na Nisan 15, kdy se jedl beránek - Nisan 14, kdy se připravovala večeře a zabíjel se beránek, byl také časem Nekvašených Chlebů. (pozn. přečti si tuto větu několikrát, až pochopíš obsah!) Verše, které nejsou jasné, je nutné chápat v souladu s těmi, které jasné jsou. A my máme mnoho jasných prohlášení, že velikonoční beránci byli zabiti to odpoledne po Poslední večeři v době ukřižování. Všechna evangelia v tomto souhlasí... KDY BYLA "POSLEDNÍ VEČEŘE" A KDY UKŘIŽOVÁNÍ? Marek píše: A když už nastal večer (slunce začalo zapadat), a potom co Ježíš zemřel, byl to totiž den přípravy (velikonočního beránka, to znamená den před svátkem (šábesem= prvním dnem svátku Nekvašených Chlebů, který počal při západu slunce) potom, co byl zabitý beránek, Josef z Arimatie přišel odvážně před Piláta, a požádal o vydání těla Ježíše. (Marek 15:42-43) Lukáš souhlasí: A ten den byl den přípravy a veliký šábes se blížil (23:54). Jan to podává ještě podrobněji: Od Kaifáše vedli Ježíše do soudního paláce ..... oni sami do paláce nevešli, aby se neposvrnili - a mohli jíst beránka (to znamená, že ho ještě nejedli!) .... Byl den přípravy před svátky velikonočními .... Židé proto požádali Piláta .. .těla nemohla zůstat přes šábes na kříži. (tento šábes byl vysokým svátkem, to je První Den Nekvašených Chlebů - Jan 18:28, 19:14,31) Jak už jsme viděli v poslední kapitole, velikonoční beránci byli zabíjeni v ten čas kdy Kristus - Beránek Boží, který splnil všechny relevantní typy Starého Zákona, zemřel na kříži. Jak tedy mohl Ježíš slavit a jíst beránka ten večer před tím? Nejedl! "Poslední Večeře se odehrála den před ukřižováním - ale nebyl to svátek beránka! Tento, tak často přehlédnutý fakt je jasný, když čtete Jana, který je trochu přesnější. Zatím co druhá evangelia píší o "šábesu" který se blížil, Jan vysvětluje že "šábes", který počal při západu slunce dne, kdy byl Kristus ukřižován, byl "velký" den. Jinými slovy: Nebyl to obyčejný šábes, den který přichází po pátečním západu slunce! Byl to, ve skutečnosti První Den Nekvašených Chlebů (Nisan 15), ve kterých první a poslední den byly zvláštními "šábesy", během kterých nesměla být prováděna žádná práce. (Exodus 12:14-16) Jan také osvětluje fakt, že "Poslední Večeře," nebyla ve svátek beránka: "Nyní, před velikonočními svátky," (před večeří beránka) Ježíš věděl, že Jeho hodina přišla. Když se skončila večeře, ďábel .... aby Ho zradil. A tak "Poslední Večeře" se udála noc před svátkem večeře beránka. Jak se to mohlo odehrát "Prvního dne Nekvašených Chlebů a "před svátkem beránka?" Technicky svátek a večeře beránka začal Nisan 15 až "po západu slunce" Nisan 14, (beránek byl zabit před západem, upečený a sněděný tu noc, dny Nekvašených Chlebů se počítaly od Nisan 14, protože se nekvašený chléb začal jíst "večer, od 14 dne měsíce. (Exodus 12:18). Přesto že to byly dva odlišné svátky, Velikonoce a Svátky Nekvašených Chlebů byly považovány za jeden, jak se překrývaly. Velikonoční beránek, ač "připravený" (zabitý a pečený) před západem slunce na Nisan 14, byl sněděný až večer, to je Nisan 15. Který den v týdnu byl Nisan 14? Zatím co nazýváme Nisan 10. nedělí, začal v sobotu po západu slunce, když skončil šábes. Nezapomeň,, že židovský den začínal západem slunce. Tak Nisan 11 začal při nedělním západu slunce , dvanáct v pondělí, třináct úterý a Nisan 14, den přípravy počal ve středu při západu slunce. "Poslední Večeře" tedy proběhla ve středu v noci, na počátku Nisan 14, který byl dnem příprav. Následující odpoledne, "večer" Nisan 14, byl zabit beránek těsně, před západem slunce. Kristus byl na kříži a "vypustil svého ducha" v tu stejnou dobu ve čtvrtek odpoledne. Čtvrtek a ne Veliký Pátek? Ano. Páteční ukřižování neodpovídá faktům. Nejenom proroctví, ale také typy Starého Zákona musely být splněny. Jeden z těchto, známý jako "znamení proroka Jonáše, vyžadoval, aby Ježíš byl v hrobě "tři dny a tři noci. TŘI DNY A TŘI NOCI.. Zřejmě, pakliže byl Kristus ukřižovaný v pátek, nemohl v žádném případě ztrávit tři dny a tři noci v hrobě do neděle ráno! Ověřit si tuto skutečnost je jednoduché. Co zbylo z pátku, lze počítat jako jeden den. Celá sobota je den dva. Noci pátku a soboty jsou dvě. Tak je tato perioda kratší o jeden den a jednu noc...... I kdybychom počítali těch pár minut nedělního rána jako třetí den, stále by scházela jedna noc. Kromě toho - neděle se nedá počítat vůbec, jelikož je nám jasně řečeno, že anděl odvalil kámen "jak počal rozbřesk prvního dne týdne." (Matouš 28:1) V té době byl hrob již prázdný, protože Kristus vstal z mrtvých nějakou dobu před východem slunce. Jak dlouho před - Bible neříká. Kdyby bývalo Písmo uvádělo "tři dny," potom páteční ukřižování by odpovídalo tím, že by se počítala každá část dne za celý den. Kdyby Kristus byl ukřižovaný před západem slunce v pátek, byla by to část dne, který počal ve čtvrtek při západu slunce a končil pátečním západem. Druhý den by byl od pátečního západu slunce do sobotního západu. Třetí den potom by začal západem slunce v sobotu. Ale Bible je přesná ve své řeči "tří dnů a třech nocí!" Toto se odvozuje od prožitku Jonáše (Jonáš 2:1) A Ježíš se k tomu hlásí (Matouš 12:39-40, Lukáš 11:29). Toto nemůže být splněné pátečním ukřižováním! Navzdory tomuto jasnému omylu, římsko-katolická církev trvá na mýtu ukřižování na "Veliký Pátek." Řím si vybudoval mnoho ze svého rituálu a dogmat na tomto falešném tvrzení. Teď ovšem je už příliš pozdě měnit svou povídku. Už v tomto samotném faktu je vidět dostatek důkazů o "výrobě" výmyslů, a možné pochyby překryje vlastními dogmaty a pohrůžkou exkomunikace. A co se dá říci o Protestantech, kteří - miliony z nich - se ochotně drží lži "Velikého Pátku" a mají speciální oslavy každý rok? A vůbec: Záleží na tom? Nehádáme se tu o nic? Ne, nehádáme! Den ukřižování Krista je absolutně důležitý! Kristus prohlásil, že bude tři dny a tři noci v hrobě. Pakliže je tam neztrávil - potom lhal! Ale to není ještě vše. Jak už jsme viděli, aby splnil proroctví, Ježíš musel zemřít ve stejnou dobu, kdy umírali beránkové po celém Israeli - a On také zemřel! Tato nutnost rozhodla o dnu Jeho ukřižování.... A CO UKŘIŽOVÁNÍ VE STŘEDU? Někteří scholastikové tvrdí, že Kristus byl ukřižovaný ve středu. Jelikož to bylo pozdě odpoledne kdy zemřel, ten den nepočítají. A tak středeční, čtvrteční a páteční noci dávají dohromady tři noci a čtvrtek, pátek a sobota pak tři dny. Tím dokládají, že Kristus musel vstát z mrtvých v "motze shabbat," na konec šábesu před západem slunce v sobotu. Tato teorie "nesedí" z několika důvodů: Za prvé, Písmo jasně informuje, že anděl odvalil kámen aby ukázal prázdný hrob "velmi časně ráno (neděle), při východu slunce. To je Marek 16:2. Proč tento nebeský posel čekal tak dlouho, když tedy Kristus vstal minulé odpoledne? Proč neodvalil kámen před západem slunce v sobotu aby ukázal, že hrob je prázdný - pakliže prázdný byl? A proč římští vojáci ještě hlídali hrobku, pakliže anděl odvalil kámen v neděli ráno? Jestliže tři dny a noci uplynuly den před tím odpoledne, Ježíš mrtvý od středečního odpoledne, proč ještě hlídat ten hrob? Vojáci by tak neučinili. Měli specifický rozkaz hlídat hrob "do konce (třetího") dne (Matouš 27:64), to je dobu, během které Kristus prohlásil že z mrtvých vstane. Až tato doba přejde, necháme učedníky, ať si tělo ukradnou - co na tom potom záleží? I kdyby vojáci zůstali jednu noc navíc, určitě by přísahali, že tělo zmizelo až po těch třech dnech - příliš pozdě prohlašovat zprávy o vzkříšení. Ale taková zpráva nebyla nahlášená. Lze tudíž udělat závěr, že ta "tří-denní" perioda neskončila až při východu slunce v neděli! Naskýtají se další otázky. Pakliže byl Ježíš položený do hrobu ve středu odpoledne, proč ty dvě Marie čekaly až do nedělního rána aby pomazaly Jeho tělo? (Matouš 28:1) V tomto případě by Svátek Nekvašených Chlebů a následující šábat, by začal při západu slunce ve středu. Mezi západem ve středu do západu čtvrtka by byl speciální šábes - první den Svátků Nekvašených Chlebů a potom by následoval normální pracovní den - pátek, ve kterém by bylo možné tělo pomazat. Neplýtvalo by se časem a nevznikalo by nebezpečí časného rozkladu těla. Čas byl zde důležitý - tak proč čekat? Nějak to nehraje...... Pouze v případě, že byl ukřižován ve čtvrtek, mohly se vyskytnout dva šábesy za sebou (vysoký, speciální šábes prvního dne Svátku Nekvašených Chlebů od čtvrtka večer do pátku večer, následovaný normálním šábesem od pátku večer, do soboty večer), což zabránilo ženám jít k hrobu dříve, než v neděli ráno.. Byla to pravděpodobně chyba neuvědomění si, že byly dva šábesy za sebou, která zapříčinila římsko-katolické prohlášení pátečního ukřižování. Nepochybně se domnívali, že šábes, který následoval po Kristově smrti, byl obyčejným sobotním šábesem, zatím co ve skutečnosti to byl šábes Svátků Nekvašených chlebů, po kterém byl normální sobotní šábes..... Byl to běžný omyl, který se může stát, když se nevyšetří všechny okolnosti. To ovšem není omluva pro církev, která se vychloubá svou neomylností a vyžaduje své členy, aby přijímali její dogmata bez otázek! Josef z Arimatie měl dosti času v den ukřižování - než začal speciální šábes - k nakoupení plátna, (Marek 15:46) ve kterém zabalil Ježíšovo tělo, než ho položil do hrobu. I ženy měly čas nakoupit koření, které potřebovaly a připravit ho před začátkem zvláštního šábesu. Tak byly připraveny navštívit hrobku ihned po skončení sobotního šábesu. Buď nevěděly o tom, že Nikodém nakoupil 50 kilogramů koření, které s Josefem z Arimatie dali do plátna, jak tak tělo balili, a nebo se jim to zdálo být nedostatečné. Zde je svědectví Lukáše: Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje šly za ním; viděly hrob a to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale na šábes odpočívaly, podle přikázání....... Prvního dne týdne, za časného jitra přišly k hrobu s vonnými mastmi které připravily (pravděpodobně pozdě do noci, když skončil druhý šábes) Lukáš 23:55, 24:1... ASTRONOMIE JAKO SVĚDEK. Když zkoumal proroctví Danielových 70 týdnů, Sir Robert Anderson konsultoval "Astronomer Royal" (hlavní astronom) při Královské Observatoři Greenwich, v Anglii. Astronomické kalkulace tohoto experta ukázaly, že v roce AD 32, Nisan 14 byl od středy večer do čtvrtka večer. Už jsme poznamenali dříve, že tomu tak být muselo, aby to hrálo s biblickou verzí. Jedno závisí na druhém. Je určeno, že Ježíšův triumfální vjezd do Jerusaléma se udál v neděli. Aby se naplnil biblický typ, musel to být Nisan 10. jak už jsme uvedli že tento den byli beránkové vybráni ze stáda pro pozorování až do dne velikonoc. Další 4 dny nás zavedou do Nisan 14, kdy byli zabiti, který se ukázal být čtvrtkem. Z tohoto a i dalších důvodů uvedených dříve, musel Kristus být přibitý na kříž ve čtvrtek kolem poledne a zemřít krátce po třetí hodině odpoledne. Shromáždění rady Israele skutečně zabili svého Mesiáše - Velikonočního Beránka, aniž by si uvědomili, co udělali. V lásce a odpuštění Kristus prosí, zatím co visí na kříži:"Otče, odpusť jim, protože oni nevědí, co činí." (Lukáš 23:34) Přepočítejme si, ještě jednou "dny a noci," které On byl "v srdci země" teď, když víme podle typu, proroctví a astronomických kalkulací přesnou dobu, kdy Ježíš zemřel: Ve čtvrtek, po tom co Ježíš zemřel, zbývaly ještě téměř tři hodiny do západu slunce - ty jsou počítány jako den 1. Pátek a sobota jako den 2 a 3. Čtvrteční, páteční a sobotní noci jsou také tři. Po těchto třech dnech a třech nocích Kristus vyšel z hrobu někdy před nedělním rozbřeskem. Okamžitě, nebo krátce potom anděl odvalil kámen, aby svět mohl vidět prázdný hrob.... Co společného, má toto všechno s Rapture a Druhým Příchodem? Dává nám to další důkazy o důležitosti proroctví a přesnosti, s jakou se tato naplňují. Když tomu tak bylo v minulosti, potom si můžeme být jisti, že příští události, spojené s příchodem Ježíše Krista, nám přinesou stejně přesné splnění předpovědí do posledního detailu v budoucnosti. PROČ NEDĚLE? Sledovat a časovat přesně tyto události přináší další výhody. Den Kristova vzkříšení má úžasnou důležitost v našem porozumění Písma. Je veliký rozdíl v tom, zda vstal v sobotu nebo v neděli! Na příklad Adventisté Sedmého Dne trvají na tom, že sobota je tím dnem, ve kterém máme uctívat Krista, protože to je židovský šábes ustavený Bohem. Ti, kteří trvají na středečním ukřižování a "motze shabbat" vzkříšení pozdě v sobotu v noci, věří také na sobotní uctívání. Ale my víme, že On vyšel z hrobu časně v neděli ráno a to je důvod, proč Křesťané uctívají v neděli. Všeobecně se tvrdí, že římsko-katolická církev pozměnila šábes ze soboty na neděli a tím začala nedělní uctívání. Skutečností je, že Řím "nevynalezl" nedělní uctívání - ale ranní Křesťané, už od počátku se scházeli k uctívání Krista v neděli. Toto byl ustavený zvyk staletí před tím, než vyšel jakýkoliv "dekret" z "hlavního stanu" římských biskupů po tom, co prohlásili svou svrchovanost nad Křesťanstvím... Lukáš píše: Prvního dne týdne, když se učedníci scházeli, aby lámali chleba".. Skutky 20:7. Toto "lámání chleba" nespočívalo pouze v jídle. Je jasné, že toto bylo zvláštní jídlo, které zahrnovalo přijímání na Kristovu památku, jak Pavel vysvětluje v 1Korint.11. Jistě, že se Křesťané nescházeli ke každému jídlu a ani nejedli pouze v neděli! Při tomto zvláštním "lámání chleba" ve vzpomínce na Krista, kongregace se sešla a Pavel jim kázal celou noc. A že se scházeli prvního dne v týdnu je zřejmé z toho, že jim Pavel říká, aby si dali na stranu příspěvky (1Korint. 16:2). Ať už Řím nařídil pro své stádo cokoliv - to je bezvýznamné. Křesťané, kteří nepatří mezi římské Katolíky se schází v neděli z biblických důvodů. Nikdy je nenapadlo, že by šábes byl pozměněný na neděli! Sobota je stále šábes, ale Křesťané ji nedrží z několika důvodů. NOVÉ STVOŘENÍ. Za prvé: Šábes byl pouze pro Židy! Byl částí speciální smlouvy, o které jsme se již dříve zmínili, mezi Bohem a Israelem, která zahrnovala půdu a jejich vztah k Němu. Lidstvo, jako takové, je samozřejmě po Božím zákonem morálním - ale ne pod zákonem Mojžíšovým! V dopise Římanům 2:14-15 se nám připomíná, že Boží morální zákon je napsaný ve svědomí každého z nás, pochopitelně Pohané jsou v tomto zahrnutí... Kdyby šábes byl také pro Pohany, lidstvo by mělo jakés takés výčitky ve svém svědomí, pro neplnění tohoto - ale že tomu tak není, víme, že šábes nebyl zamýšlený pro nikoho mimo Israel... Šábes je vzpomínán jako den, ve kterém Bůh odpočíval po stvoření vesmíru. Ale tento vesmír bude zničený, jak nám říká Petr ve svém druhém dopise 3:10-12. My Křesťané očekáváme jednou "nová nebesa, novou Zemi, kde bude sídlit spravedlnost" (2 Petr 3:13). Byla to Kristova smrt za naše hříchy, a Jeho vzkříšení pro naše ospravedlnění, co umožnilo stvoření "nového vesmíru", který jednou bude. Proto oslavujeme den Jeho vzkříšení. Označuje počátek nového Božího stvoření a poukazuje na "nová nebesa a novou Zemi", které my, nové bytosti v Kristu, budeme obývat.. My nejsme z tohoto světa! A opět vidíme, jak důležité je to precizní načasování předpovědí. Sobota, která je spojovaná se starým stvořením, je posledním dnem týdne. Nebylo by vhodné pro Krista vstát z mrtvých na tento den. On vyšel z hrobu v neděli, prvního dne týdne. Je také nazýván "prvorozený z mrtvých," (Koloským 1:18) a "posledním Adamem" (1 Korint.15:45). "praotcem rasy nových tvorů," (2 Korint. 5:17) "kteří jsou znovu-zrození," lidé kteří jsou "Jeho dílem, stvořeni v Ježíši Kristu." (Efezským 2:10) Pouze tito tvorové budou obývat nový vesmír. Kristus se narodil, "když se naplnil stanovený čas." Jinak řečeno v čas, který Bůh předem určil. Jeho Druhý Příchod se stane právě tak v přesnou dobu, kterou Bůh určil. Až se vrátíme do Daniela, objevíme že on nám říká také i o tom, kdy se tento Druhý Příchod odehraje..... Princ který přijde... A místo a svatyni zničí lid prince který přijde. ..... S mnohými uzavře smlouvu na jeden týden; v polovině týdne zakáže oběti (Daniel 9:26-27)
A jeho síla bude veliká ale ne z vlastní moci; a on zničí...mocný a svatý lid... A skrze mír mnohé zničí; bude stát také proti Princi princů, a bude zlomený bez zásahu ruky.. (Daniel 8:24-25).
Přesně 70 "týdnů-roků", počínaje Nisan 1. 445 BC. musí uplynout, aby se naplnilo to, co bylo o Israeli a Jerusalému předpověděno proroky. Pochopitelně, my už jsme daleko za AD 39, kdy tato perioda 490 let, (každý 360 dní) by byla vypršela. Víme, že 69 těchto "týdnů-roků" - nebo-li 483 roků, prošlo přesně jak bylo předpověděno a skončilo v AD 32. Daniel jasně prohlašuje, že v tu přesnou dobu Mesiáš přijde, ale namísto vlády bude zabit... A tak se i stalo... Jak znělo proroctví, těch 69 "týdnů-roků" vyvrcholilo ve chvíli, kdy byl Ježíš pozdravován jako Mesíáš-Princ. O 4 dny později Mu bylo Jeho království upřeno, vysmáli se Mu, dali Mu na hlavu korunu z trní a nakonec Ho ukřižovali. A proto Jerusalém a Chrám budou ještě jednou zničené, tentokráte lidmi Antikrista, "prince, který přijde.“ Toto proroctví se splnilo přesně tak, jak Daniel předpověděl. Ale co ta další proroctví? A co se stalo s tím posledním "týdnem?"
Vyvrcholení těchto 70 "týdnů-roků" je popsáno Danielem jako "učiní konec hříchu..“ "uzavřít vize a proroctví a posvětit to nejsvětější." (9:24) To ovšem zahrnuje také Mesiáše, který bude vládnout jako Král králů přes celé Jeho světové království z trůnu Davidova. Toto sídlo autority je v městě Davidově, které si Bůh pro své jméno vyvolil, Deuteronomy 12:11, 21, 1 Královská 11:36, 14:21. Nakonec budou splněny sliby, které Bůh opakovaně dal svému liduIsraeli, skrze své proroky. Že Kristus ještě není osobně přítomný a že ještě nevládne v Jerusalému, jak bylo slíbeno - je každému jasné. Jsou lidé, kteří tvrdí že On dnes vládne z nebe a že tím slib Israeli byl splněný. Není třeba příliš diskutovat o tom, že Kristus nemá dnes kontrolu nad tímto světem, jak Písmo slibuje, že se jednou stane. Denní zprávy z celého světa to jasně potvrzují! My zřejmě ještě v Mileniu nejsme na vzdory tomu, co tvrdí "post-milenialisté." Je zcela jisté, že těch 70 "týdnů-roků" nemohlo skončit, aniž by se nesplnily všechny sliby. Bůh by se ukázal být lhářem! Něco muselo zapříčinit toto opoždění! Kdyby tyto "týdny" pokračovaly bez přerušení až do jejich skončení, byly by vypršely sedm let po ukřižování Ježíše Krista. Zřejmě se tak nestalo. Ani zničení Chrámu které Daniel předpověděl, se nestalo v období těch 70 "týdnů-roků."
MEZERA MEZI 69 A 70 TÝDNEM. Skutečnost, že uplynulo 38 let od smrti Mesiáše než město a Chrám byly zničeny v r.70 je velmi důležitá. Kdyby se bývalo toto zničení odehrálo do sedmi let po Kristově smrti, byla by určitá omluva pro ty, kteří se domnívají, že těch 70 "týdnů-roků již proběhlo - i když Kristus ještě viditelně nevládne. Nikdo ale nemůže popřít fakt, že těch sedm let, které následovaly po Golgotě, nenaplnily Danielova proroctví. Dokonce i ti, kteří tvrdí, že to vše se splnilo v r.70, musí přiznat, že existuje mezera alespoň 31. roků, mezi koncem těch 69 a počátkem 70 týdnů-roků. Mezera, pro kterou nevidíme žádný důvod. Podle Danielova vyjádření je jasné, že ten poslední "týden", jinak sedm roků, nebude následovat okamžitě těch šedesát devět. "princ, který přijde" (Antikrist), nemohl být na scéně před zničením Jerusaléma. A přesto zde bude během posledního "týdne". Vlastně - během těch sedmi let "uzavře s mnohými smlouvu". Máme mnoho důvodů se domnívat, že "sedmdesátý týden" ještě nenadešel. Na příklad mnohem větší strasti - než v roce AD 70, zasáhly jak Židy, tak i Křesťany v posledních 50 letech. V žádném případě tu ještě nebyl Antikrist, aby udělal svou smlouvu s Israelem na dobu "jednoho týdne", a aby nechal postavit Chrám a potom tu smlouvu porušil za 3 1/2 roku a "zakázal oběti" jak to Daniel předpověděl. (9:27) Nero, kterého někteří považovali za Antikrista, nic podobného neučinil. Kromě toho, ty události, které Ježíš předpověděl v Olivetské rozpravě, nemají nic společného se zničením Jerusaléma (viz, třeba Druhý Příchod a "posbírání vyvolených ze všech koutů země" Matouš 24:31, Marek 13: 27). To se přece také ještě nestalo. Není pochyb o tom, že ten poslední "týden", který povede k vládě Mesiáše, ještě neproběhl.... BOŽSKÉ PŘERUŠENÍ. Co se stalo s tím posledním "týdnem?" Můžeme jen usoudit, že Bůh nedovolil jak realizaci, tak i naplnění zbylých předpovědí. Události, které Daniel předpověděl pro těch 69 "týdnů" se staly přesně podle Daniela! Ale žádná z těch, které se měly odehrát potom - kromě zničení Chrámu a Jerusaléma - se ještě nestaly. Prostě se běh prorokovaných události pojednou na konci 69 týdne zastavil a stojí až podnes. Uvědomit si tuto skutečnost je velmi důležité pro rozhodování blízkosti Rapture a Druhého Příchodu.... Víme s jistotou, že kdyby ten "sedmdesátý "týden" pokračoval okamžitě po těch šedesáti devíti předešlých, všechny předpovědi Daniela 9:24-27 by byly splněné! Ve skutečnosti se nestala ani jedna. Zřejmě byl, ten poslední "týden" pozdržen - snad proto že ještě nepřišel čas - vhodný pro jednotlivé události v té rozhodující periodě Božího jednání s Israelem. A brzy uvidíme, proč by toto mělo být v popředí našeho zájmu. Že tyto události - tak důležité pro Israel ještě nenastaly, je jasné každému. Tyto "závorky" v Božím kalendáři jsou mimo jakékoliv pochyby. Až do dnes - tyto události v historii světa schází. Lze pochopit alespoň jeden důvod pro to zdržení: Všechno, co se má odehrát v posledním "týdnu roků," se točí kolem jednoho člověka, který se ještě na scéně neobjevil... Daniel nazývá tuto postavu "princ, který přijde." Před tím, než na Davidův trůn usedne "Princ Mesiáš," ten druhý "princ"musí představit satanův padělek "Božího královstv.í. A pro tuto poslední scénu, "rozuzlení" celé té záhady věků, byl tento poslední týden rezervován. PRINC, KTERÝ PŘIJDE. Kdo je ten člověk, který ač není Mesiášem, bude hrát tak rozhodující roli v budoucnosti Israele? Máme několik "klíčů." Bylo řečeno, že lidé tohoto prince zničí Chrám a Jerusalém. V době, kdy to Daniel psal, Jerusalém a Chrám už v roce 586 BC byl proměněný na ruiny babylónským králem Nabukadnesarem! A proto Daniel musel mít na mysli budoucnost. Ježíš Kristus také předpověděl tu stejnou devastaci po tom, co Mu apoštolové ukázali hrdě Chrám, Matouš 24:2. Dnes víme, že tuto neuvěřitelnou zkázu uskutečnila na Chrám a Jerusalém v AD 70 římská legie, pod vedením Tita. Byl tedy Titus "tím princem? Ne, protože neudělal to, co proroctví "princi" připisovalo: "A on - (princ) - uzavře smlouvu (dohodu) s mnohými, na jeden týden." Jakou dohodu a který týden? Není třeba hlubokého přemýšlení na odpověď. Jelikož Daniel právě dokončil předpovědi na události, které se odehrají v těch 69. týdnech, můžeme pouze usoudit to, že zde má na mysli "týden" 70. Jak tedy mohou lidé, kteří zničili Chrám a Jerusalém před více než 1925 léty býti "lidé prince, který přijde,", člověka, který musí být na zemi v budoucím sedmi-letém období?? OŽIVENÁ ŘÍMSKÁ ŘÍŠE. V jediné možné odpovědi na tuto otázku m áme další důkaz proč musí být římská říše obnovena v posledních dnech. Byla to armáda Říma, která zničila "město a Chrám." Lidé této říše budou lidem "přicházejícího prince." Lidé prince jsou jeho poddaní a proto on bude vládnout římské říši. A jelikož nevládl v minulosti, musí vládnout v budoucnosti. A k tomu, aby se toto mohlo stát, římská říše musí být obnovena. Jiný závěr neexistuje! Je také jasné, že i když zde budou určité podobnosti, říše nebude obnovená ve stejné formě v jaké existovala v minulosti. Už jsme se zmínili o tom, že bude "fungovat" pod deseti králi (vládci, presidenty, min. předsedy atd.) kteří zřejmě budou mít vládu - každý nad určitou částí říše. Takové rozdělení ve starém Římě neexistovalo. Tento "přicházející princ" bude nad těmi deseti vládci a bude vládnout celému impériu, proto všichni lidé říše, budou jeho lidé... Ve skutečnosti - tento poslední svět bude zahrnovat všechny národy této země.. CHRÁM ZNOVU POSTAVENÝ. Jaké bude ustavení "smlouvy," o které se Daniel zmiňuje, a s kým tato bude uzavřená? My už víme, že to bude na dobu sedmi let, to znamená na konci Danielových sedmdesáti "týdnů-roků." Potom můžeme bezpečně věřit, že to bude znamenat oběti a dary, jelikož "v polovině týdne on zastaví oběti a dary." Vzniká dojem, že tento princ udělá smlouvu na sedm let, a potom ji v polovině poruší. Další části Písma toto potvrzují. Jelikož celých sedmdesát "týdnů-roků se týká Israele, můžeme usoudit, že tato smlouva zahrnuje Chrám v tom "svatém městě," jediném místě, kde "oběti a dary" mohly být Židy nabízeny. Definitivně víme z jiných částí Písma, že Chrám v Jerusalémě bude znovu postavený. A to se stane i přes to, že se to zdá být téměř nemožné vzhledem k dnešní existenci Omarově mešitě, třetímu nejposvátnějšímu místu Islámu na pozemku, kde stával Chrám. Danielovo prohlášení, že "smlouva bude s mnohými" a nejenom pouze s Israelem, odpovídá dnešní situaci. Celý svět se zaobírá Jerusalémem skrze OSN, kde probíhají mírová jednání mezi Židy a Araby. A každé jednání o znovu postavení Chrámu, bude nutně vedeno skrze "mnohé" a ne pouze skrze Israel. Opět vidíme přesnost předpovědi. Existence Chrámu během Danielova posledního "týdne," je vyžádána také i jinými verši Bible. Vezměte, na příklad to, co Pavel píše v 2 Tesal.2:4 o Antikristovi: Který je proti Bohu a vyvyšuje se nad Ním ... tak jako Bůh, sedí v Chrámu a ukazuje se jako Bůh." Taková urážka by se snadno kvalifikovala jako "ohyzdná modla pustošitele," (Daniel 12:11) kterému Daniel připisuje vlastnosti "prince, který přijde." Daniel také jasně předpovídá, že tento princ bude stát v té finální bitvě proti Kristovi - a bude zničen. A tak on musí být tím Antikristem. Jsou ovšem ještě další důvody, které nutí ten stejný závěr.
ANTIKRIST NA SCÉNĚ. Mesiáš je pojmenovaný jako "Princ" (9:25). Ten druhý, který dostal označení "princ" (9:26) se zdá být uchazečem o titul Mesiáše-Prince. Bude Antikrist předstírat, že je Kristem? Jistě, bude. Navzdory všem těm představám Hollywoodu, a dokonce i některých křesťanských autorů že Antikrist je odporná bytost - Bible nám dává obraz jiný! Velmi daleko od nějakého strachu a hrůzy - svět ho bude - alespoň s počátku, zbožňovat! (Apokal.13:8) Vypadá to na skutečnou náklonnost a obdiv.. Předpona "anti" je z řečtiny. Normálně by si člověk myslel, že to znamená "proti," ale to není ten jediný význam. Druhým je "namísto, náhrada za." Antikrist se postaví proti Kristu, tím ďábelsky chytrým způsobem: Bude se vydávat za Krista a jeho snahou bude Křesťanství ničit, a při tom se vydávat za jeho vůdce.. Méně než takovýto podvod by bylo pod Satanovou inteligencí! Mezi posledními znaky o blízkosti Kristova příchodu uvádí Ježíš varování: "protože mnoho jich přijde v mém jménu a budou říkat já jsem Kristus a mnoho lidí podvedou" (Matouš 24:5) Tyto mnohé padělky Krista budou - jak se zdá - připravovat svět na příchod pravého Antikrista na scénu. Jsou - tito - podvodníci v konkurenci jeden druhému? Vlastně ne. Přinášejí celému světu myšlenku, že konec konců, každý je Kristem! Tato víra, která byla do nedávna omezena pouze na Orient, je dnes hlavní koncepcí New Age systému! BŮH ATEISMU. Počet kultů, jako na příklad Unitářská Škola Křesťanství, Církev Náboženské Vědy, učí stejnou lež. Učí, že to jediné, co oddělovalo Krista od zbytku lidstva, byl Jeho "Vyšší stupeň uvědomění se," známý jako "Kristovo Sebevědomí." Kdokoliv získá toto "sebevědomí," stane se takovým Kristem jako byl On sám. Až dostatečný počet lidstva (kritické množství) dosáhne tohoto stavu, svět bude transformovaný! A to je naděje New Age... Že se Antikrist představí světu jako ten, který tohoto "vyššího stavu vědomí" dosáhl, (a bude mít satanickou moc toto také dokázat) je zřejmé podle Pavla: V 2Tesalonským 2:9-10 Pavel udává důvod: "syn zatracení se postaví na odpor a povýší se nad všechno, co má jméno Boží, nebo čemu se vzdává božská pocta." Antikrist je jasně "anti-Bůh." Ve skutečnosti bude ateistou! Přesto na sebe bude vztahovat atributy božství. Že se nebude vydávat za Boha Bible je jasné proto, že Antikrist takový koncept Boha odmítne. Bude humanistou, který - jako příklad všem ostatním - vlastním úsilím dosáhne "božství." Pohled, který na tohoto podvodníka ukázal Ježíš, souhlasí - jak také jinak - se vším co píše Pavel. Ježíš hovoří takto:"Já jsem přišel ve jménu mého Otce - a vy jste mně nepřijali; jiný přijde ve svém vlastním jménu - a toho přijmete." (Jan 5:43) Je vidět, že Antikrist neuzná žádný "příbuzný vztah," nebo závislost na Otci, jako Ježíš učil. Nebude údajně potřebovat nikoho - prostě člověk, který se sám "vypracoval" na tyto božské vlastnosti! Jeho náboženstvím bude povyšování sama sebe něco, co počalo Satanem. To by nemělo nikoho překvapit - Antikrist bude ztělesněním Satana - a svět ho bude pro to milovat! Zatím co Antikrist bude uctíván universálně, Ježíš nám řekl, že Israel k němu bude mít - jakoby "příbuzenský" vztah a přijme ho jako svého Mesiáše, Spasitele. Daniel svými vlastními slovy, vysvětluje proč. Výsledkem této smlouvy - bude zřejmě - mír v Israeli a tím - v celém světě. A Antikrist bude oslavován jako ten, kdo tento celosvětový mír zajistil.. Mír na Blízkém Východu, zásluhou Antikrista se stane klíčem pro New Age, který se bude rozvíjet pro celé lidstvo a který zrodí Nový Světový Řád. Alespoň tak si to bude celé lidstvo představovat - dokud ta bublina nepraskne..... Církev Musí Být Odstraněna. "A víte přece, co zatím brání tomu, aby se (Antikrist) ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí - ale skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, který tomu brání. Pak se ukáže ten zlý, kterého Pán zničí dechem svých úst a jasností svého příchodu." Přesto že Antikrist nějak vyřeší konflikt mezi Israelem a Araby - bude to mír, který on sám poruší a povede armády světa do boje proti Israeli.. A aniž by to tušili, pro své opovržení vůči Písmu, nebudou vědět co na ně čeká. Vyvolený národ se nechá chytit do pasti Satana. Israel se bude domnívat, že schopnost přivést mír dokazuje, že on je tím Mesiášem - a zatím to bude jejich nejsmrtelnější nepřítel, který je dostane do takových strastí, které ještě nikdy nepoznali! (Jeremiáš 30:7) ZNIČENÍ "MÍREM". Postavte se na kterémkoliv rohu jerusalémské ulice a zeptejte se:"Věříte, že Mesiáš jednou přijde?" Téměř každý Israelita odpoví rozhodně:"Ano!" Potom se zeptejte:"A jak ho poznáte?" Opět, téměř každý naivně odpoví:"On přinese mír". Mnoho Židů ospravedlňuje odmítnutí Ježíše Krista jako Mesiáše tím, že On nepřinesl mír. Konec konců - prorokové předpověděli, že Mesiáš založí Království věčného míru a bude vládnout na Davidovo trůnu. Ježíš tak neučinil, a proto On nemůže být Mesiášem! Velmi jednoduchá lež. Ovšem může podvést pouze ty, kteří neznají proroctví. V celku, celý svět nemá tušení, že mír s Bohem, který ovšem má své specifické podmínky - je jedinou základnou pro mír mezi lidmi. Ve své slepotě k předpovědím které učí, že Mesiáš musí nejprve zemřít za hříchy lidstva, aby jej usmířil s Bohem, Israelští vůdci zavírají uši před Danielovým varováním:"Bude se ve svém srdci povyšovat a mírem mnohé zničí." (8:25) DUCHOVNÍ SLEPOTA ISRAELE. Později se vrátíme a podíváme se pečlivě na události, které se musí odehrát v konečném "týdnu" který byl prorokovaný Danielem a "načasování" Druhého Příchodu právě těmito událostmi. Ale nejprve se zamyslíme nad otázkou, proč tento "týden" ještě neproběhl - a kdy by se to tedy mohlo stát. Odpověď na tyto otázky je předpokladem pro porozumění "načasování" Rapture a Druhého Příchodu. Už zde bylo zdůrazněna skutečnost, že to období 70 týdnů, se týká pouze Israele a především Jerusaléma. Jde o to, jak Bůh jedná se svým starodávným národem. Účelem je, zřejmě přivést je k obrácení a k plnému smíření se sebou a Jeho vůlí tak, aby Mesiáš mohl nad nimi vládnout. Aby se toto mohlo stát, musí se nejprve otevřít jejich duchovní zrak. Je důležité si uvědomit: Bible učí, že "částečná slepota padla na Israel." (Řím. 11:25) A tato slepota brání mnoha Židům, aby si uvědomili ten krásný vztah, který prožíval Abrahám v přítomnosti Boha. Apoštol Pavel, bývalý rabín, bolestně vnímal odloučení Israele od Boha a od požehnání, které Bůh pro ně měl skrze Mesiáše. Cítíme Pavlovu bolest, jak on se nám svěřuje:"mám v srdci těžkost a stálý smutek ...Přál bych si, abych já byl proklet od Krista namísto mých bratrů Israelců - lid ze kterého pocházím....jim patří smlouvy s Bohem a sliby. (Řím.9:2) Israel byl hluboko v apostázii a nevšímal si Božího varování skrze své proroky po staletí před tím, než Pavel napsal tyto řádky. Z toho, co Pavel, inspirovaný Božím Duchem říká v tomto a i jiných dopisech - je vidět, že Israel překročil rozhodující milník.... Mesiáš "přišel ke svým vlastním, a ti Ho nepřijali" (Jan 1:11). Ukřižovali svého Stvořitele a volali:"krev jeho na nás a na naše děti! (Matouš 27:25) Kostky byly vrženy. Něco skutečně radikálního se změnilo mezi Bohem a Jeho vyvoleným lidem. PÁD ISRAELE A VYKOUPENÍ SVĚTA. Pavel to nazývá pádem Israele. Ovšem, není to na vždy. Bůh s Israelem neskončil. Jednoho dne bude obnovený, ale teprve až se vrátí Mesiáš k Armageddonu a zachrání je! Mezitím jsou to pohanské národy, které mají zisk z toho, co se stalo. Pavel to podává takto: "Já říkám - padli aby už nikdy nevstali? Bůh chraň! Bylo to, aby skrze jejich dočasný pád, spása přišla k Pohanům .... tak, když jejich zmenšení přináší bohatství Pohanům, co se stane, až budou opět ve své plnosti? (Řím.11:11-12) Po pádu Israele začal Bůh jednat přímo s pohanskými národy a to na škále, dříve nepředstavitelné! Proroci "vyzvídali" o této spáse a dokonce ani andělé tomu nerozuměli! (1 Petr 1:10-12). Nejúžasnější na tom je, že se to stalo proto, že Israel ukřižoval svého Mesiáše! Přes to všechno Israel bude jednou odpovídat za tento odporný čin - a Petr to směle prohlásil obyvatelům Jerusaléma v den jeho prvního kázání: "Bůh Abraháma, Izáka a Jakuba, oslavil svého Syna Ježíše, kterého jste vydali a zapřeli v přítomnosti, když on sám jej chtěl omilostnit. Ale vy jste zapřeli Toho Svatého a Spravedlivého a žádali jste, aby namísto Jej byl omilostněný vrah. A zabili Prince Života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož jste vy sami svědky." (Skutky 3:13-15). Ukřižování Ježíše Krista byl hnusný čin, za který Israel byl - a bude přísně potrestaný. Úžasné na tom bylo to, že skrze zapření Mesiáše Israelem, spása přišla k lidstvu! Kristus musel zemřít, aby zaplatil za hříchy světa. Tragedií je, že to byl Jeho vlastní národ, který Ho vydal na smrt. Pilát, jak se pamatujete, Ho chtěl pustit na svobodu! Zázrak nad zázraky: Oštěp, který otevřel Jeho bok, otevřel cestu krvi, která spasí! Ta krev, která tekla z hřebíků, zaražených s opovržením a zlobou do Jeho rukou a nohou, která tekla spod trnů na Jeho hlavě - tato krev byla tou cenou našeho vykoupení. Israel odmítl Mesiáše a - spása vešla k Pohanům. Učedníci s počátku měli velký problém toto pochopit, ale nakonec porozuměli... ČAS POHANŮ. Když Israel odmítl svého Mesiáše, počala nová éra. Ježíš ji nazval "časem Pohanů," čas o kterém On prohlásil, že musí pokračovat, až se dovrší. Pouze potom bude Jerusalém osvobozený od vlivu Pohanů. (Lukáš 21:24) Délka trvání "času Pohanů" odpovídá délce slepoty Israelců vůči Evangeliu Ježíše Krista a faktu, že ukřižovali svého Mesiáše. Pavel to dále vysvětluje v Římským 11:25-26. Ježíš před svou smrtí řekl svým učedníkům, že vytváří něco nového, co ještě nikdy před tím neexistovalo. Nazval to svou Církví. Jako reakci k Petrovu prohlášení "že On je tím Mesiášem-Kristem", Ježíš prohlašuje:"na této skále postavím Církev svou a brány pekelné ji nepřemohou." Do této chvíle Boží lid se sestával pouze z Židů. Jejich vztah k Bohu byl vyznačený v Mojžíšově smlouvě. Po ukřižování Krista za hříchy světa, povstane zcela nová "organisace," (organismus) která se bude skládat jak ze Židů, tak i Pohanů. Pavel to vysvětluje takto: "A proto si vzpomeňte, že vy jste kdysi byli Pohané v srdci, ztracení bez Krista a cizinci, co se smlouvy slibu týkalo, bez naděje a bez Boha ve světě. Ale nyní, v Ježíši Kristu vy, kteří jste byli daleko od Něho, jste u Něj blízko, skrze Kristovu krev. On je naším mírem, který z nás - Židů i Pohanů udělal jeden lid. Tím že zrušil zákon nařízení , aby z nás udělal nového člověka a tak vytvořil mír."(Efezským 2:11) PETROVA OMYLNOST. Římští Katolíci trvají na tom, že Petr je tou skálou, na které je Církev postavena. Ano, Ježíš Petrovi řekl: "Na této skále postavím svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou. A dám ti klíče od nebeského královstv.í" (Matouš 16:18-19) Z tohoto prostého prohlášení, v zásadě stejném, jaké dal Ježíš ostatním učedníkům v Matouši 18:18-19, a Janovi 20:23), Řím "vyprodukoval" papežský úřad, papežskou neomylnost, apoštolskou posloupnost, úřad, jehož členové jsou ti jediní, kteří jsou schopní vyložit Písmo, celibátní kněžský sbor, kterému se musí každý vyzpovídat a které jediné může podávat milost skrze sedm svátostí, a další. Můžete prozkoumat prohlášení Ježíše Krista elektronickým mikroskopem a nenajdete tam oprávnění pro tyto "výzdoby!" Je mimo hranice této knihy zabývat se - detailně - argumenty proti omylům Říma. Jestliže byl Petr ustanoven v ten čas prvním papežem, a pakliže všichni papeži jsou neomylní - jeden by to nepoznal z Petrova chování. První papež okamžitě zapřel svou víru! A pakliže Petr tuto "neomylnost" neobdržel ihned od Krista, kdy ji potom získal? Nedlouho po tom, co Ježíš pochválil Petra za jeho prohlášení: "Ty jsi ten Kristus," tento prudký ex-rybář tvrdil, že Kristus nemusí na tom kříži zemřít. Toto bylo otevřené popření centrální doktríny Křesťanství. "Odejdi, Satane," byla Kristova reakce. Ten "papežský systém" měl neuvěřitelně ubohý začátek.... Hned v další kapitole vidíme Petra, Jana a Jakuba na hoře, kde byl Ježíš "transfigurován" před jejich zraky, kde dostali krátký pohled na Jeho slávu Vzkříšení. V dalším zbrklém prohlášení, které mělo daleko do "neomylnosti," Petr snížil Ježíše na úroveň proroka a navrhuje tři stany. Pro Ježíše, Mojžíše a Eliáše. Bůh, hlasem z nebe, okamžitě tomu právě ustanovenému "papeži" naznačil, co si o tom myslí On sám! Při této příležitosti neomylný papež Petr popřel jedinečnost a božství Božího Syna, který je nekonečně výše, než kterýkoliv prorok. O tom, jak Petr zapřel Krista jsme se už zmínili. Řím omlouvá hříchy svých papežů (mezi kterými byly nejnelidštější bestie, jaké kdy po této Zemi chodily) banální poznámkou: "Je rozdíl mezi neomylností a bezhříšností!" Papežové jsou údajně neomylní v případě, když prohlašují názor na víru a morálku pro celou církev, ačkoliv sami popírali Krista svým chování. To je něco, co bylo zcela neznámé v ranném Křesťanství! A přesto všechny tři případy týkající se Petra, patří jasně do "oddělení" víry a morálky! V každém případě byly vyhlášeny celé Církvi, protože jsou zaznamenané v Písmu! JEDINÁ SKÁLA. Kristus je Ten, který staví svou Církev. On je nejenom hlavou, ale i základem. Už jsme viděli jak, ve Starém Zákoně Yahweh naznačuje velmi jasně, že On sám je jediným Spasitelem. Také, stejně říká, že On sám je Skálou: "Kdo je Bůh, kromě Hospodina, kdo je Skála, ne-li náš Bůh?" (Žalm 18:32) Petr to určitě není! Celým Starým Zákonem je Yahweh nazvaný Skálou naší spásy! Že Bůh je jediná Skála je opakováno mnohokrát: Deuteronomy 32:4, 2 Samuel 22:2, 23:3, Žalm 18:2, 28:1, 42:9, 62:2,6,7.,Izaiáš 17:10 atd. Pavel argumentuje že Ježíš byl Skálou Israele během cesty pouští (1Korint. 10:4) a tím prohlašuje, že Ježíš je Yahweh. Kromě toho Bůh ve Starém Zákoně prohlašuje, že je jediným Spasitelem. Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus musí být Bůh, aby mohl být Spasitelem! To samé platí o Skále, na které je Církev postavená. Ježíš je ta Skála, protože je Bůh. Petr toto místo nemohl zaujmout. Ježíš říká rabínům mesiášské proroctví v žalmu 118:22-23: "Kámen, který stavitelé odmítli, se stal základním kamenem." Ježíš jasně naznačil, že On je tím kamenem, a rabíni Ho za to nenáviděli. Petr směle obvinil rabíny z Kristova ukřižování a přitom aplikoval to stejné proroctví na Krista: "Ježíš Kristus z Nazareta, kterého jste vy ukřižovali .. je tím kamenem, který byl staviteli odmítnutý a který se stal kamenem základním." (Skutky 4:11) A právě tak, ve svém prvním dopisu ztotožňuje Krista s "hlavním kamenem, na kterém je Církev vybudovaná." (1 Petr 2:6,7) Tím, že ten "kámen" odmítl, Israel byl postavený na vedlejší kolej, zatím co Bůh počal budovat něco nového. Skála, na které Bůh postavil Církev, je tou skálou o kterou klopýtl Israel. Izaiáš to předpověděl takto: "A On (Mesiáš) bude Skálou, o kterou budou klopýtat a bude urážkou oboum, Judeji i Israeli." Jak Petr (1 Petr 2:8) a Pavel (Římanům 9:33) citují Písmo a aplikují to na Krista a na pád Israele skrze odmítnutí Krista. Zde máme dva blízce svázané důvody, proč Danielův sedmdesátý týden ještě neproběhl. Šedesátý devátý "týden" skončil odmítnutím Krista a Jeho ukřižováním. Z tohoto odmítnutí přišla spása světu. Spása, kterou Bůh plánoval už ve věčné minulosti. Cesta k novému vztahu k Bohu byla otevřena pro celé lidstvo. Skrze pád Israele byla vytvořena Církev jako kompozice Židů a Pohanů.... CÍRKEV MUSÍ ODEJ ÍT. Od té doby byla Církev středem Boží pozornosti v tomto světě. Ona je nástrojem evangelismu a přináší tuto zprávu všem lidem, včetně Israele. Po téměř dva tisíce let byla Církev světlem světa volala hříšníky k obrácení a k usmíření s Bohem. Zároveň varovala, že přichází den soudu. Během této doby byli Israelci na vedlejší koleji - jako vandrovníci bez vlastní země, pod Božím soudem, ale ne Bohem zapomenutí.... V roce 1948 se stal Israel opětně národem. Už jsme se zmínili o tom, jaký zázrak to vůbec byl - a ještě větším zázrakem je dnešní pozornost celého světa na Jerusalémě. Začal už Danielův týden s ustavením Israelců v jejich zemi? Zřejmě ještě ne, protože toto již trvá déle než 7 let a Kristus se ještě nevrátil aby vládnul z Jerusaléma. Zřejmě pokračující přítomnost Církve na Zemi stojí v cestě tomu, aby se Israel dostal do výlučné pozornosti Božího jednání! Danielův sedmdesátý týden je období sedmi let. Mnoho určitých předpovědí se musí vyplnit v této době. Kdy ale tyto události začnou? Staly se dvě - navzájem spojené - události, které způsobily, že sedmdesátý týden byl odložen: 1) Odmítnutí Mesiáše Israelem. 2) Vytvoření Církve. Dejme tomu, že by se Israel obrátil k Bohu? "Nastartovala" by tato událost Boží hodiny? Ne! Faktem je: Písmo jasně učí, že Israel uzná Krista jako svého Mesiáše až teprve na konci sedmdesátého týdne, až se On vrátí k Armageddonu, aby Israel zachránil. Proroci jsou v tomto velmi specifičtí. A proto víme, že odmítnutí Krista Israelem, nebrání tomu, aby sedmdesátý týden počal konečné události určené pro Israel a Jerusalém. Přítomnost Církve v tom případě musí být to, co ve skutečnosti brání příchodu Danielova posledního týdne sedmi roků. Nemohla by Církev být odstraněna, aby se stal středem pozornosti opět Israel? Jistě - a to je přesně to, co se stane! Nemůžeme dojít k jinému závěru, než že Církev, jejíž vznik "suspendoval" nástup posledního týdne podle Danielova proroctví, musí být odstraněna, než bude moci proběhnout posledních sedm let. A toto odstranění je přesně to, co Kristus slíbil! Zde máme ten nejsilnější poukaz z Písma pro to, že se Rapture odehraje před posledním týdnem Daniela! Rapture v polovině Doby Strastí? To nehraje s Písmem! Poslední týden nemůže počít dokud Církev - která jej "zabrzdila" - bude odstraněna! A musí se tak stát i pro řadu důvodů dalších. RAPTURE. "V domě mého Otce je mnoho příbytků....Jdu, abych vám připravil místo. A..... vrátím se znova a vezmu vás k sobě, aby jste byli tam, kde jsem já" (Jan 14:2-3). "Protože sám Pán sestoupí z nebe ...hlas archanděla....a mrtví v Kristu vstanou první. Potom my, kteří jsme naživu...budeme uchváceni s nimi nad oblaky, abychom se s Ním setkali v prostoru... a tak už s Ním budeme povždy" (1 Tesal. 4:16-17). "Hleďte, sdělím vám tajemství... my všichni neusneme (nezemřeme), ale my všichni budeme proměnění. Ve zlomku vteřiny, v okamžiku při poslední trubce... mrtví vstanou v dokonalosti a my budeme změněni" (1 Korint.15:51-52). Již brzy odejdeme z tohoto starého světa hříchu a smutku! Jednoho krásného dne budou Křesťané - fyzicky a za živa uchváceni do nebe! Duše a duch těch, kteří zemřeli ve víře v Krista a kteří byli s Ním - vědomě - na prozatímním místě, přijdou s Kristem z nebe, aby obdrželi svá slavná vzkříšená těla. Ti, kteří budou v té chvíli ještě naživu při Jeho Příchodu, budou - v jejich proměněných tělech - uchváceni do prostoru také, a společně se potkají s Kristem někde v prostoru nad touto planetou. A odtud nás, tento obrovský dav, Kristus uvede do přítomnosti Otce, jak slíbil. Čteme verše, popisující tuto událost, kolem dokola, a plně s nimi v hlavě souhlasíme. Bohužel pro většinu z nás, tato pravda nepronikla do našich srdcí a má, velmi malý vliv na naše životy! Zdá se, že realita této ohromující události, plus fakt, že se to může odehrát každým okamžikem - tak nějak neprorazily do našeho nitra! Vypadá, že nám to bylo říkáno příliš často a tím to ztratilo sílu motivace.... Jakékoliv počáteční nadšení, které motivovalo srdce Křesťanů bylo "zadušeno" uvědoměním si, že Křesťané doufali po staletí - generace za generací - v Jeho návrat - a ještě se to nestalo... Proč by tedy Rapture měla přijít právě dnes a nebo zítra? Ano - proč? Máme pár dobrých důvodů. Kristus se mohl vrátit ve kterýkoliv moment v minulosti - ale neučinil tak. Avšak naše generace má znamení, která žádná předešlá neměla. Znamení, která poukazují na blízký návrat Krista. Příchod Israele do vlastní země po 2500 létech a skutečnost, že se národy, tentokráte zcela vážně, pokoušejí o mír mezi Židy a Araby. To jsou pouze dvě znamení, které dřívější generace neměly. UNIKÁTNÍ PRO KŘESŤANSTVÍ. Rapture je slovo, proti kterému někteří kritici mají své námitky - říkají, že se v Bibli nevyskytuje. Ve skutečnosti je to latinský překlad 1 Tesalonským 4:17. Latinské "rapturos", (řecké "harpazô", pozn. překlad.) znamená ekstatické uchvácení právě tak, jako anglická "Rapture". V každém jazyku to znamená to, co se stane, až se Kristus vrátí pro ty své, aby je vzal do Otcova domu, který má "mnoho příbytků". Takový byl Jeho slib a On své slovo dodrží.... Naděje na Rapture je učení, které je unikátní pouze pro Křesťanství. A už jenom proto je mnohem důležitější doktrínou, než mnoho Křesťanů je ochotno přiznat. Nezapomeňte že vše, co oslabuje jedinečnost Křesťanství, oslabuje jeho základy a vzniká nebezpečí zmatků a kompromisů! Před Kristovým prvním příchodem se o Rapture nevědělo nic. Proto ji Pavel nazývá "mystérií," která byla právě odhalena. Přesto že Enoch a Eliáš byli do nebe uchváceni za živa, byly to vyjímečné případy, které nedávaly podobnou naději věřícímu ve Starém Zákoně. Zatím co Buddhismus, Hinduismus, Islám a jiná náboženství nabízí jakési nebe po smrti, žádné z nich nenavrhují prospekt "cesty do nebe" zaživa... Pouze sám Kristus, Vítěz nad smrtí, dal tento slib těm, kteří v Něj uvěří... SLIB, KTERÝ PŘED TÍM NEEXISTOVAL. Není divu, že Pavel nazývá Rapture "radostnou nadějí." (Titus 2:13) Rapture není nějaké "dobrovolně" přijaté (jak kdo si vybere) učení! Je tak pevně svázána se vším v co věříme, že se nedá nijak odstranit! Jak uvidíme v poslední kapitole, Pavel považuje naději na náš život s Kristem ve slávě, za tu hlavní motivaci k dobrému životu. Dokonce i v učení, které se týče vzpomínky na Jeho smrt, podávání chleba a vína, poznamenává Pavel že se to bude dělat do té doby, "než se On vrátí." (1Korint. 11:26) Tato naděje leží v samém srdci Křesťanství! Nikdo netvrdí, že jeden musí věřit v Rapture aby byl spasený. Rapture není částí Evangelia Ježíše Krista. Jsme spasení vírou v to, že On zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetí den vstal z mrtvých! Ti, kteří Kristu patří, půjdou do nebe v Rapture - ať v ní věří, nebo ne! Ale jestliže neberete vážně Kristův slib, že nás vezme do nebe - proč by jste věřili zbytku z toho co On kdy slíbil ? Uvažujte o dopadu slov: "Znovu přijdu a vezmu vás k sobě, aby jste byli tam, kde jsem já." Slib, který svým učedníkům v té době dal, nezněl: "jakmile zemřete, půjdete do nebe!“ (i když to, v určitém smyslu pravda byla!) Kristus speciálně prohlašuje, že přijde den, kdy se On vrátí a vezme k sobě všechny věřící - živé i mrtvé (které při tom vzkřísí) a uvede je do Otcova domu. Takový slib ještě nikdo před tím nedostal! Pavel podává tento jedinečný a záhadný příchod více detailně. Základem této naděje - a to přede vším - je Kristův osobní slib- a příležitost tohoto slibu musí být vzpomínána! Slib Rapture byl daný tu noc, kdy byl zrazený a nezapomeň: byla to část prohlášení o tom, že jde na ten kříž. To Jeho "jdu, abych pro vás připravil místo", není přece nějaká "stavební" činnost, ale smrt na kříži, která zaplatila pokutu za hřích - abychom do nebe vůbec vpuštěni být mohli! NEJVZRUŠUJÍCÍ OVOCE KŘÍŽE. Nebe leží u samotného srdce Křesťanství. Ježíš Kristus nepřišel - jak někteří učí - znovu obnovit zahradní ráj, který Adam ztratil, ale aby nás připravil pro nebe! Nepřišel stvoření "přemodelovat," ale udělat nové! A proto ten veliký úkol Církve není zachránit tento svět před zničením (bude zničený stejně!), nebo společnost "vylepšit" - ale volat hříšníky tohoto světa, aby se stali občany nebe! Učit je pozorovat a čekat na návrat Páně, který je z tohoto světa vezme k sobě domů, tak, jak to kdysi slíbil!... Naše naděje nespočívá v penzijních fondech, v chatě na Sázavě či v tučném kontu Komerční Banky - ale v něčem co je věčné - tam v nebesích - odkud také očekáváme svého Pána, který se může vrátit každým okamžikem a vzít nás domů. Kristova potupná smrt na kříži (kde musel vydržet nejenom lidské zlo, ale také i Boží hněv nad hříchem) nebyla zamýšlena jako "vznešený příklad šlechetných ideálů a sebe-obětování," které bychom měli následovat, v pokusu ekologické záchrany matičky Země a tím ji navrátit do stavu ráje! V žádném případě ne! On nás vykoupil z kletby zákona hříchu - zákona, který vyžadoval naše věčné zatracení do života bez Boží přítomnosti! On nám umožnil vejít a žít tam, kde Adam nikdy nebyl! Adam s Evou poznali dočasné přátelství s Bohem, když On se s nimi procházel zahradou v chladu večerů. My máme - skrze přítomnost Božího Ducha v nás - mnohem bližší společenství s Bohem po 24 hodin denně, a jednou s Ním budeme žít ve věčnosti bez konce... Hřích vešel do ráje v Edenu, ale do nového Božího vesmíru se nikdy nedostane! Přesto že byli stvořeni perfektní a nevinní, Adam i Eva mohli hřešit, následně zemřeli a přenesli smrt na celé lidstvo. My jsme nová stvoření v Ježíši Kristu, nad kterými hřích a smrt ztratili svou moc. Adam s Evou mohli být - a také byli vyhnáni z ráje. My nikdy z nebe vyhnáni nebudeme! Náš Pán, Ježíš Kristus - Bůh i člověk v jedné osobě - přináší nerozdělitelné spojení mezi Bohem a člověkem v tom že žije v našich srdcích - a On nás nikdy neopustí. (Židům 13:5) Vytržení z tohoto světa do nebe - je finální cíl našeho vykoupení! Je to to nejvzrušující ovoce kříže, které Ježíš mohl se svými učedníky sdílet v tu noc zrady. Jeho slova v parafrázi:" V domě mého Otce je mnoho příbytků a já vás tam chci mít. To je ten důvod, proč jdu na ten kříž. Musím nést na sobě Boží hněv za váš hřích." Učedníci byli nadšeni výhledem na to, že s Ním budou vládnout na zemských trůnech - a to budou, jednoho dne. On však mnohem více chtěl, aby pochopili že je vezme do nebe, k Otci! Pouze z nebe se mohou - jednou s Ním vrátit, aby s ním vládli po tisíc let. Nejdříve musíme do nebe, abychom se mohli z nebe vrátit a vládnout s Ním v Jeho Království. Snažte se to pochopit! NE Z TOHOTO SVĚTA. Zde opět vidíme významný rozdíl mezi Israelem a Církví. Ti kteří tvrdí (a učí!), že Církev nastoupila na místo Israele a nyní má všechny sliby (ale ne kletby!), které patřily vyvolenému národu, ti udělali špatný obchod! Israel má slib země a království na této planetě. Církev má slíbený domov v nebi a při tom řízení celého vesmíru - nového vesmíru, který Bůh stvoří po zničení tohoto starého. Člověk téměř cítí to ohromné vzrušení a radost Pavlova srdce, když tak psal následující verše - malou ukázku z těch, které slibují toto neuvěřitelné dědictví:"Naše občanství je v nebi, odkud také očekáváme našeho Spasitele, Ježíše Krista. On promění naše ubohá těla tak, aby byla jako Jeho slavné tělo, jelikož On má moc nad všemi věcmi." (Filip.3:20-21). "A tak se nikdo nechlubte lidmi - všechny věci jsou vaše; ať Pavel nebo Apollos nebo Petr - ať svět, život, smrt, přítomnost, budoucnost, všechno je vaše. A vy jste Kristovi a Kristus je Boží." (1 Korint. 3:21-23). Ježíš mluvil o nebi neustále. Povzbuzoval ty, kteří byli pro Jeho jméno pronásledováni:"Radujte se, jásejte - máte hojnou odměnu v nebesích!" (Matouš 5:12) Nabádal své posluchače, aby "neukládali své poklady na zemi, ale v nebi." (Matouš 6:19) Těm, kteří Ho budou věrně následovat, těm slíbil "velikou odměnu v nebi." (Matouš 19:21) Nebe bylo jasně na Jeho mysli ve dne i v noci a také převládajícím tématem Jeho učení. Jeho cílem bylo vzít ty vykoupené s Ním do nebe na věky... Nebe bylo místo, odkud přišel a kam se vrátil. Nevěřícím řekl: "Já odcházím - budete mně hledat a zemřete ve vašich hříších. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete." Když se Ho zeptali co tím myslí, odvětil:"Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem." (Jan 8:21-23) Pilátovi řekl:"Moje království není z tohoto světa." (Jan 18:36) Svým vlastním Ježíš prohlásil:"Kdyby jste byli z tohoto světa - svět miluje své vlastní - ale vy nejste z tohoto světa, já jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. Nezapomeňte, služebník není větší než jeho Pán. Když pronásledovali mně, budou pronásledovat i vás" (Jan 18:36). A On je učil jak se modlit k Bohu:"Otče náš, jenž jsi na nebesích" - aby se tím dali do Jeho rukou a pracovali pro jeho věčné Království - Království, které není z tohoto světa... VYMĚNIT ODMĚNY POZEMSKÉ ZA NEBESKÉ. Naše je to "nebeské povolání." (Židům 3:1) My jsme byli obdařeni "vším duchovním požehnáním nebeských darů," (Efezským 1:3) a je to v nebi, kde Bůh pro nás přichystal "dědictví nehynoucí, neposkvrněné a věčné, které nepomine!" (1 Petr 1:4). Ano, naše naděje je v nebi (Koloským 1:5) kde naše jména jsou napsaná. ((Lukáš 10:20) Není proto třeba se divit, že naše vzkříšená těla jsou "těla spirituální," (1Korint. 15:44), která budou vhodná pro život v Boží přítomnosti. Radost v nebi bude tak věčně úžasná, že budeme taková těla potřebovat, abychom tuto radost mohli ocenit a také vyjádřit. Nebe je často zobrazované jako svátečně vážné, plné pomp a obřadností. Často zapomínáme na to, co věděl už David: "Ve Tvé přítomnosti je plná radost - po Tvé pravici neskonalé blaho." (Žalm 16:11) Ježíš Kristus "podstoupil ten kříž, pro radost která ležela před ním." (Židům 12:2) Radost, kterou On chce, abychom sdíleli s Ním na nebesích. Ale abychom tuto radost poznali musíme se také podílet na hanbě a potupě Jeho kříže! Neřekl Ježíš: "Následuj mně? Jak bychom mohli jít po jiné cestě k té Jeho radosti, než po které šel On sám? Autor dopisu Židům pochválil Křesťany pro ochotu ztratit statky pozemské a vyměnit je za poklad nebeský.... (Židům 10:34) Proč by člověk dobrovolně zvolil cestu pronásledování a smrti, kdyby odměna za takové počínání nebyla větší, než původní ztráta? V každém případě ta nebeská odměna nekonečně přesahuje cokoliv, co nám může nabídnout svět! Pavel tomu porozuměl velmi dobře když napsal:"Toto krátké a lehké soužení vytváří pro nás nepředstavitelně větší váhu slávy, která je věčná"; nedíváme se přece na věci viditelné, které jsou dočasné, ale na neviditelné, které jsou věčné." (2 Korint. 4:17-18) A jak je to v jedné křesťanské písni:"To všechno bude stát za to, až uvidíme Krista - všechny ty útrapy a strasti života budou vypadat tak malé - až uvidíme Jeho"....
|