Zdroj: http://www.rozumnavira.cz/apologetika/111-proc-nemame-pro-existenci-boha-vice-dukazu.html
Proslulý matematik Bernard Russel mluvil o tom, že kdyby Bůh existoval, jistě by nám poskytl daleko více důvodů v něj věřit. Woody Allen posléze téma rozpracoval a rovnou specifikoval, jak by takový důkaz měl vypadat - „deponování tučné sumy na účet vedený na mé jméno ve švýcarské bance". Je možné, že finančně zajištěný Allen má tedy nyní v této věci jasno. Co ale my ostatní s konty, na kterých je namísto tučného vkladu kontokorent? Lze připustit, že je logické očekávat, že kdyby Bůh existoval, poskytl by daleko pádnější důvody k víře v jeho existenci? A že jelikož prý opravdu nezvratné důkazy nemáme, Bůh nejspíše neexistuje?
Ateista Russel měl nesporně pravdu. Osobně jsem přesvědčen, že jakkoliv jsou důvody pro legitimitu přemýšlení o Bohu velice přesvědčivé, nemají a ani nemohou mít charakter nezvratného důkazu. Existence Boha tak není na první pohled naprosto zřejmá, což je potom některými používáno jako argument pro jeho neexistenci. Lidé Russelova typu by uvažovali asi následovně. V případě, že by Bůh žil, bude dobrý, milující a také žádostivý dát se lidem poznat. Jelikož ale platí, že ne všichni lidé jej znají, pak lze věc uzavřít s tím, že Bůh nejspíše neexistuje. Máme tu deduktivní argument, který staví na vnímané kontradikci mezi předpokládanou boží vůlí pro člověka na straně jedné, a domnělým božím ukrýváním se na straně druhé.
Je ale tento závěr nevyhnutelný? Určitě není. Jedním ze způsobů jak zneplatnit uvedenou argumentaci, je přijít s možným a zároveň rozumným vysvětlením toho, proč by Bůh, na jehož poznání ve finále záleží náš věčný osud, chtěl zůstávat relativně skrytý. Disponujeme takovým vysvětlením? Věřím, že ano.
Skrývá se v hodnotě svobodné volby a okolnostech, které jí podmiňují. Představte si, že se vám Bůh jednoho dne zčista jasna ukáže ve své omračující velikosti a svatosti. Z Bible několik takových situací známe a víme, že člověk, který takové setkání absolvuje, kromě mnoha jiného, rozhodně není připraven s Bohem o čemkoliv příliš polemizovat. Je na tom podobně, jako když k vám nečekaně během snídaně do bytu skrze okna, dveře a balkón vtrhne několik zakuklených ozbrojenců z URNA s odjištěnými samopaly. Budete v takovou chvíli pociťovat plno věcí, rozhodně však ne svobodu trvat na dojedení těch několika posledních kousků müsli. Je určitě zřejmé kam mířím. Jestliže by se nám lidem měl Bůh zjevovat v určité větší míře, odebíral by nám svobodu činit morálně významné rozhodnutí a úplně determinoval naši reakci na něj. Bůh zřejmě zůstává částečně skrytý proto, aby nám poskytl prostor k tomu svobodně na něj reagovat a nebo si naopak zachovat naši autonomii. Přikládá velkou váhu svobodné lidské reakci. Kdyby se nám ukázal v celé své nesmírné moci a svatosti, budeme se cítit povinnováni v něj věřit, abychom ušli trestu. Problém je v tom, že postavit motivaci k víře na strachu z trestu rozhodně není tím, co si Bůh přeje. Bude-li lidem naprosto jasné, že Bůh skutečně existuje a bude jejich skutky opravdu soudit, stane se lidské konání velmi výrazně podmíněné pudem sebezáchovy. Může být něco takového pro Boha žádoucí? Určitě ne, Bůh si nesporně přeje, abychom k němu přistupovali ze zájmu, možná tak, jako bychom se mohli chtít sblížit s někým, koho obdivujeme.
Závěr? Bůh bezesporu záměrně snižuje bezprostřednost hrozby soudu a pravděpodobnost jeho realizace, což nám poskytuje tolik ceněnou možnost svobodně odpovědět na jeho částečně zahalené zjevování se v Písmu a stvořeném světě. Jenom svobodné rozhodnutí milovat má cenu. Bůh má důvod zůstávat relativně skrytý a jelikož je tento důvod konsistentní s jeho dobrotou, není Russelův argument přesvědčivý. Alespoň do té doby, než budou jeho následovníci schopni přijít s vysvětlením, jak by mohl Bůh poskytnout více dokladů o svojí existenci bez toho, že by zásadně ovlivňoval svobodnou vůli nás lidí jej odmítnout.
Jiří Lem.