ČÍNSKÁ KUCHYNĚ

Čínské kroje
Čínská lidová republika: Rozloha: 9 526 900 km2 - Počet obyvatel: 1,195 miliardy - Hlavní město: Peking (10,2 miliony obyvatel, 2000) - Úřední řeč: čínština - Náboženství: ateisté 58 %, čínská tradiční náboženství 30%, budhisté 8 %, muslimové 2,5% křesťané 0,5 % - Měna: 1 jüan = 10 ťiao = 100 fenů

Historie
Čína - je rozlohou třetí největší země světa. Zaujímá téměř 1/4 asijské pevniny a sousedí ze 14 státy. Čínská civilizace má své doložené počátky v oblasti kolem dolního toku Žluté řeky asi 1500 př.n.l., kdy nastoupila vládu první historicky potvrzená dynastie "Šang (Jin)" (použití kola, písmo, kalendář, počátky hedvábnictví, výroba bronzu a keramiky, odlévání nádob). V 11. století př.n.l. byla vyvrácena jihozápadním sousedem - kmenem "Čou" (počátky orby, zmínky o tavení železa, ražení mincí, výroba hedvábí, zavodňování půdy). Po období tzv. "válčicích států" (taoismus - Lao-c´, konfucianismus - Konfucius 551-479 př.n.l., půda v soukromém majetku) dochází ve 3. stol. př.n.l. k prvnímu sjednocení říše nastupem dynastie "Čchin" ( Dlouhá zeď, správní systém). Pak vládne (od 206 př.n.l.) více jak čtyři století dynastie "Chan" (hedvábná cesta na západ, první ščítání lidu - 57 mil., seismograf, vynález a výroba papíru, výroba oceli, budhismus). Po krátkém rozpadu země, v tzv. období "tří říší", na několik vzájemně válčících království a rozdělení Číny opět dochází ke krátkému opětovnému sjednocení za dynastie "Suej" (581-618). Za následující dynastie "Tchang" se stala Čína největší říší světa zahrnující Tibet a část Koreje (rozvoj umění - poezie a výroby keramiky, knihtisk, papírové peníze, islám) a pokračuje její vzestup za období dynastie "Sung" (960), které se nazývá "zlatý věk Číny" (rozkvět obchodu a umění, lodní kompas), kdy byl poprvé použit při ohňostrojích střelný prach. Do Číny pronikají první evropští misisonáři. V roce 1126 si podrobil celou severní Čínu polokočovný kmen Džurdženů z Mandžuska - dynastie "Ťin". Na počátku 13. století napadl Džurdženy mongolský vládce Čingischán a mongolský vládce Kublajchán zde zakládá dynastii "Jüan" (návštěva Marco Pola).Velká čínská zeď Po svržení mongolského jha nastoupila čínská dynastie "Ming" (prodloužena Velká čínská zeď do délky 6400 km, stavba paláců, námořní výpravy). Potomci Džurdženů Mandžuové však opět dobyli Peking a jejich dynastie "Čching" zahájila rozsáhlou územní expanzi. Po bouřlivém období řady válek (opiová, "Boxeři"), povstání snoubící se s chudobou a smrtí došlo k povstání, které vedlo až k revoluci a ke svržení monarchie. Dne 1. ledna 1912 byl vyhlášen presidentem Sunjatsen a hlavním městem Čínské republiky se stal Nanking. Po ukončení 1. světové války se v roce 1919 zvedla v zemi mohutná vlna nacionalismu namířena proti zahraniční přítomnosti. Následuje krvavé období politicky motivovaných bojů o moc v zemi (Kuomitang versus komunisti). Čínu čeká krvavá Čínsko-japonská válka (1937-1945) doprovázená japonskou okupací Manžudska během 2. světové války. Političtí soupeři se spojují proti okupantům avšak po válce pokračuje nepřátelství, Kuomitang byl na hlavu poražen a byla vyhlášena Čínská lidová republika včele s Mao Ce-tungem. Dál již histori a osudy Číny jsou nám více-méně známé, takže se stručným přehledem historie této země končím.

Přírodní zdroje
Vzhledem k velké rozloze země je krajina a podnebí velmi různorodé (mapa - ZDE klikni). Zemi je možno rozdělit do čtyř velkých přírodně geografických celků:

  • Tibetská náhorní plošina obklopená velehorskými systémy Himaláje, Karakoramu a Tchieng-šanu;
  • soustava suchých plání a plošin na západě a severu;
  • nížinné a hustě osídlené oblasti při dolních tocích velkých řek;
  • složitý systém středohor a vysočin mezi Tibetem a jihovýchodním pobřežím.

    Na území Číny nalezneme téměř všechna klimatická pásma. Např. jihovýchod země se vyznačuje vysokými dešťovými srážkami, které přináší jižní větry letního monzunu, zatím co nejzašší jih s ostrovem Chaj-nan patří do oblasti tropů; většina tohoto území má však příjemné subtropické podnebí. V zimě vanou z centra kontinentu (Sibiře) chladné a suché větry, při kterých teploty v západní Číně klesají i pod -30°C. Tibetská plošina má kontinentální chladné počasí, které se vzrůstající nadmořskou výškou přechází v extrémně velehorské.
    Orná půda tvoří pouze 10% plochy země, přičemž polovina připadá na zavlažovaná rýžová pole, Rýže je hlavní plodinou a pěstuje se ji dvakrát více než pšenice nebo kukuřice. Jih země je produkční oblastí cukrové třtiny, čaje, arašídů, bavlny a rozmanitého ovoce, zatím co sója, olejniny dominují ve Velké čínské nížině. Brambory nebo batáty, luštěniny a zelenina jsou pěstovány po celé zemi. Asi 1/3 území je pokryta loukami a pastvinami živícími, zejména na severu a severozápadě velká stáda ovcí a koz, ale také koní a oslů a tradiční je chov vepřů a drůbeže (kachny). V centálních oblastech se chová skot pro maso. Významnou součástí stravy jsou ryby; 1/3 pochází z okolních moří a zbytek z rybolovu ve sladkých vodách v deltách velkých řek.

    Charakteristika čínské kuchyně
    (Vypracoval Ondřej Šíma, Bc)

    Čínská jídla se z hlediska historie dělí do čtyřech základních kuchyní, které se svými vlastnostmi dosti liší a jejichž vyhlášenost stavěla do pozadí kuchyně jiné a zároveň zastřešovala kuchyně místní. V našich kuchařkách se můžeme dočíst o rozdělení čínských jídel na severní, západní, jižní a východní. Číňané je pak nazývají Lu, Čchuan, Jüe a Su. Společné znaky těchto kuchyní jsou: dlouhá historicky doložená známost a vznik na místech, která byla ekonomicky a kulturně nezávislá.

    Lu-cchaj (cchaj znamená jídlo) - Jedná se o kuchyni která vznikla v místě, kde se dnes nalézá provincie Šan-tung. Dříve na tomto území byl stát jménem Lu-kuo, proto název Lu-cchaj. Protože se tato provincie nalézá 300 km jižně od Pekingu je jasné, že právě hodně pekingských jídel vychází z této kuchyně. První zmínky o kuchyni Lu jsou na konci dynastie Sung. Za dynastií Ming a Čching byly již hlavní součástí tabule na císařském dvoře. Co se týče vlastností pokrmů kuchyně Lu, tak převažuje zde slanější chuť, protože používá mnoho omáček ze sójových bobů. Co se týče hlavních surovin převažuje zde vepřové, hovězí, skopové, sladkovodní ryby, kachny a další drůbež. Barvu mají jídla převážně dohněda díky pestrému užití hnědých až černých omáček vyrobených z bobů. Jako příloha se nejčastěji používají bochánky z kynutého těsta (man-tchou), dále pak různé pšeničné placky (ťien-ping) a bochánky z kukuřičného těsta (wo-tchou) méně pak rýže (mi-fan).

    Čchuan-cchaj - jedná se o kuchyni provincie S'-čchuan. Její počátky se datují k dynastiím Čchin a Chan. Velkého rozmachu a reputace si vydobyla za dynastií Ming a Čching. V dnešní době je nejvíce proslavena svými ostrými jídly na celém světě. Jídla jsou zde dochucována několika kořeními najednou pro dosažení výrazných chutí, mnohdy neladící na první ochutnání. Nepoužívají se zde tmavé sójové omáčky. Čchuan-cchaj je vynikající v komponování chutí, kde do směsi která je slano-sladko-brnivo-pálivo-kyselá přidáme koření a tím získáme obrovské množství zvláštních chutí, které Číňané nazývají obraznými jmény např.: domácí, svěže slaná, s vůní ryby, liči, zvláštní chuti a pod. Ze surovin se opět nejvíce používá vepřové, hovězí, domácí drůbež a velké množství zeleniny méně pak ryby. Jako příloha pak nejvíce rýže. Barevně jsou jídla pestřejší než kuchyně Lu a rozmanité mnohdy až štiplavé vůně. Číňané o této kuchyni říkají "Jíte-li jedno jídlo nalézáte jednu chuť, jíte-li sto různých jídel nalézáte sto různých chutí".

    Jüe-cchaj - jedná se o kuchyni provincie Kchuang-tung. První zmínka je z období dynastie západní Chan. Za dynastií Ming, Čching a ve dvacátém století byl její největší rozmach po celém světě v důsledku rozmachu obchodu s jižní Čínou, především do Ameriky. Číňané říkají, že je to jídlo pěti prožitků a šesti chutí. U jídel se zde zpravidla zachovávají vlastní chutě surovin, ze kterých se připravují, maximálně se kořením pouze chutě zvýrazňují. Jídla jsou krátce vařená nebo smažená. Suroviny ze kterých se zde vaří je nepřeberné množství hady počínaje, kočkami konče. Ze zeleniny se spíše používá teplomilnější a pro nás exotická. V pokrmech se často vyskytuje i ovoce. Používá se zde množství nasládlých ústřicových omáček a jiných mořských produktů. Jídla jsou pestrých barev, převládají nemastné omáčky a lehčí čerstvé vůně.

    Su-cchaj - stejně jako Lu-cchaj v minulosti ovlivnila jídla Pekingu, tak Su-cchaj ovlivňovala jídla Šanghaje. Kuchyně vznikla v době Severní a Jižní dynastie. Tato kuchyně pochází z míst, kde se nalézají provincie An-chuej, Ťiang-su a Če-ťiang. Jídla jsou mírně nasládlá v kombinaci se sójovou omáčkou. Ze surovin se nejvíce používají sladkovodní a mořské ryby, krevety, dále pak drůbež, méně vepřové a hovězí maso. Barva jídel je daná omáčkami, které jsou světlé, červené i dohněda, ale ne tak tmavé jako v kuchyni Lu. Vůně jsou exotické, nasládlé a zároveň plné.

    V dnešní době, kdy i ostatní regiony chtějí nabízet návštěvníkům své místní speciality se u jídel uvádí přesné místo vzniku (nebo častého výskytu). Většinou se jedná o název provincie nebo většího (známějšího) města nebo poutního místa. V globálu se však charakteristiky jídel většinou shodují s historickým dělením.

    Vývoj čínských jídel neustal, ba se i zrychlil. Do Číny nyní proudí množství firem, které nabízejí nové suroviny a koření. Číňané také našli zalíbení v americké kuchyni a tak se i malé kuchyně snaží nabídnout jídla podobná hamburgerům a pod. za ceny, které si může dovolit i rolník nebo student. Výsledek je, že vzniká úplně nové jídlo, které je dosti odlišné od originálu. Totéž se děje i ve velkých restauracích, kde napodobují jídla francouzská a italská. Vlastní čínská jídla se také mění na základě požadavků zákazníků, jedná se zejména o sladká jídla a jídla z mořských živočichů. Mnohdy jídla podléhají módě, jako šaty.

    Suroviny čínské kuchyně
    Pánev WOKHlavními surovinami Číny jsou: rýže, asijské nudle, vepřové a drůbeží maso, ryby (sladkovodní a mořské včetně oblíbených žraločích ploutví) a mořské plody (mořská ouška - awabi tzv. abalone, mušle, krabi, krevety, medúzy, mořské okurky neboli sumýši, stříbrné sušené rybky aj.), rýžový škrob, oleje (sezamový, konopný, pozemnicový, zázvorový, červený, česnekový aj.), sádlo, zelenina (cibule, česnek, chilli papričky, čínské (pekinské) zelí, pórek, špenát, sójové boby a produkty z nich včetně klíčků, lilek, bambusové výhonky, bílá ředkev, paprikové lusky, salátové okurky, cibulka, mladá česneková nať, fazolové lusky, květák, celer, petrželova nať a další), poupata květů (dýně, denivky), tropické ovoce, sójová omáčka, wei-su (glutaman, glutasol), černé houby (Jidášovo ucho), voňavé čínské houby (šitake), zázvorové a rýžové víno shao-xing, oddenek zázvoru, další koření a různé bylinky. Důležitou surovinou je čaj - černý nebo zelený, který se pije i mezi jídlem z kalíšků.

    Slovníček některých surovin od Ondřeje Šímy, Bc
    Poznámka k výslovnosti: Čísla za slabikami určují tón:
    1- rovný dlouhý
    2 - stoupající
    3 - klesající a pak stoupající
    4 - klesající
    si - vyslovujte měkce ši

    ČeskyČínsky pinyinPřepis do české
    výslovnosti
    ananas bo1luo2 po-luo
    badyánda4liao4, ba1jiao3,
    da4hui2xiang1
    ta-liao, pa-ťiao,
    ta-chuej-siang
    banánxiang1jiao1siang-ťiao
    bobkový listxiang1ye4siang-jie
    brambortu3dou4tchu-tou (tchu-tor)
    brokolicexi1lan2hua1si-lan-hua
    broskevtao2zitchao-c' (tchaor)
    burský oříšekhua1sheng1(mi3)chua-šeng (mi)
    celer - řapíkatýqin2cai4čchin-cchaj
    chillila3jiao1, jian1jiao1la-ťiao, ťien-tiao
    cibuleyang2cong1jang-cchung
    citrónning2meng2ning-meng
    cukrtang2tchang
    kandysový cukrbing1tang2ping-tchang
    cukinaxi1hu2lu2si-chu-lu
    česneksuan4suan
    dýněnan2gua1nan-kua
    fazole (bob)dou4tou
    grape fruit (pomelo)you4zijou-c'
    hrášekwan1dou4wan-dou
    hořčicejie4moťie-mo
    hruškali2li
    hřebíčekding1xiang1ting-siang
    jablkoping2guo3pching-kuo
    jahodacao3mei2cchao-mej
    jogurtsuan1nai3suan-naj
    krevetyxia1sia
    kokosový ořechye1zijie-c'
    koriandr - listyxiang1cai4siang-cchaj
    květákcai4hua1cchaj-chua
    ličili4zhi1li-č'
    lilekqie2zičchie-c'
    mákying1su4jing-su
    mandlexing4ren2sing-žen
    mátabo4he2po-che
    meloun vodníxi1gua1si-kua
    meruňkaxing4sing
    mlékoniu2nai3niou-naj
    mouka pšeničnámian4fen3mien-fen
    mrkev karotkahong2luo2bo2hung-luo-po
    nudlemian4tiao2mien-tchiao
    ocet vinnýcu4cchu
    okurkahuang2gua1chuang-kua
    olivagan3kan
    pepř - bílýhu2jiao1chu-ťiao
    pepř sečuánskýhua1jiao1chua-ťiao
    pistaciové ořechykai1xin1guo3kchai-sin-kuo
    pomerančcheng2čcheng
    rajské jablkoxi1hon2shi4, fan1qie2si-chong-š', fan-čchie
    rozinkapu2taogan1pchu-tchao-gan
    rýžemi3fan4mi-fan
    ředkevluo2boluo-po
    sezamzhi1ma č'-ma
    skořicegui4pi2kchui-pchi
    sójová omáčkajiang4you2ťiang-jou
    sůlyan2jen
    špenátbo1cai4po-cchaj
    ucho jidášovomu4er3mu-er
    vodashui3šuej
    zelíyuan2bai2cai4juen-paj-cchaj
    zázvorjiang1ťiang


    Krájení a tepelné zpracování surovin v čínské kuchyni
    Při přípravě čínských pokrmů je tepelný zdroj a správná manipulace s intenzitou jeho plamene důležitým činitelem, který ovlivňuje barvu, křehkost a celkovou chuť hotového pokrmu. V našich podmínkách nejlépe vyhovuje otevřený hořák plynového sporáku. Dále rozhoduje jakost a velikost surovin a konečně vhodná nádoba na přípravu - široká masivní železná pánev nejlépe je použít tzv. wok.

    Všechny potřebné suroviny pro daný pokrm si předem připravíme a rozložíme na pracovní stůl v jednotlivých miskách nebo nejlépe na jeden velký nebo dva talíře, na který si vyrovnáme ingredience. Hodně misek by mohlo znamenat zmatek a na něco bychom mohli zapomenout nebo dát jinam. Taková příprava surovin je důležitá, poněvadž vlastní tepelné zpracování surovin u většiny pokrmů trvá opravdu jen malou chvilku.

    SekáčekK rychlému tepelnému zpracování surovin, typickému pro čínskou kuchyni, je nutno suroviny předem nakrájet na relativně malé, ale úhledné a stejně velké kousky jako jsou: nudličky, krychličky nebo plátky aj.
  • Nudličky - ťis krájíme po vlákně z předem odtučnělého a odblaněného masa, jsou dlouhé 6 cm a 2 mm silné.
  • Kostičky - ting o velikosti 1 cm krájíme z lehce nožem naklepaného plátku, mohou být i velmi drobné nakrájené z plátků asi 2 mm tenkých; jsou vhodné pro různé ragů.
  • Plátky - pchien připravujeme asi 2 mm tlusté, o velikosti 3 x 5 cm a pro usnadnění krájení si pomůžeme zchlazením masa. Stehýnka drobné pernaté zvěřiny, drůbeže a zeleninu krájíme na kolečka o průměru 4 cm.
  • Hranolky - tchiao jsou asi 1 cm silné a dlouhé asi 6 cm;
  • Špalíčky - tuan krájíme z válečku asi 7 x 7 cm a necháme je dlouhé asi 16 cm. Maso krájíme po vlákně a po tepelném zpracování je pak za studena nakrájíme přes vlákna na tenké plátky.
  • Dále se setkáváme s - ozdobným krájením např. šikmými řezy (okurky, mrkve, banány) nebo do tvaru květu orchideje (např. ledvinky).
  • Čínští kuchaři nepoužívají mlýnky na maso a maso upravují sekáním nožem na - velmi jemně sekané maso - mo.

    V čínské kuchyni lze rozeznat až 32 způsobů tepelného zpracování surovin. Jsou to např.: pražení v malém množství tuku (tien) na rozpálené pánvi (liou); nebo na tuku zpěníme cibulku, zalijeme vývarem a přidáme suroviny (chuei); uzení se provede v neprodyšně uzavřené pánvi nad dřevěnými pilinami z tvrdého smíchanými s různým kořením a čajovými lístky (sün); nebo můžeme k předem již uvařenému masu přidat koření a pak je rychle ještě dusit (tun); běžné je vaření ve vodní páře v typických bambusových pařacích nebo ve vodní lázni (cheng) a nakonec se zmíním ještě o pečení v soli (kchao). Doporučené techniky pro přípravu konkrétního pokrmu jsou v kuchařkách uváděny vždy v příslušném receptu.

    Při slavnostním čínském stolování jsou hlavní pokrmy předkládány ve větších kulatých nebo oválných mělkých mísách. Časté jsou předkrmy a doplněné omáčkami v menších miskách. Jídelní misky jsou vždy z nejkvalitnějšího porcelánu, při čemž se někdy materiál, dekor i barva těchto misek pokládá za stejně důležitou složku hostiny jako jídlo samotné. Přístupné jsou i směsi koření a různé dochucovací ingredience (oleje, octy). Ve střední a jižní Číně byla samozřejmě základní potravinou rýže, v podstatě dvojího druhu - tzv. "velká" rýže (ta-mi) jako běžné jídlo spolu se zeleninou či masem a lepkavá rýže (nuo-mi) pro přípravu sladkých nákypů. Rýže však, jako jídlo chudých, sloužila při slavnostních příležitostech ve městech jen k dosycení a proto se podávala až nakonec. Tento zvyk při stolování přesahuje již ze středověku (dynastie Sung - lit.: August Palát), kdy při bohaté městské tabuli, při oslavách a zvláštních příležitostech, při banketech u dvora čítala hostina mnoho desítek chodů. Na rozdíl od rolnického stravování na venkově, kde byla miska rýže, prosa, nudlí či knedlíků (man-tchou) hlavním chodem a podávána jen střídmě obložená příkrmy ze zeleniny, ryb a zcela výjimečně s masem, tak při městských hostinách se miska rýže nepodávala buď vůbec nebo jen ve zcela zvláštní úpravě. Jednotlivé chody se ochutnávaly samotné. Maso ze zeleninou si host namáčel v omáčkách nebo koření a i dnes je největší neslušností, když si hotový pokrm sami dochucujeme. Misky na rýži ve městech nebyly ani tak hluboké jako na vesnici. Předpokládalo se totiž, že velký počet chodů bohatě stačí k nasycení a miska rýže, podávaná až v závěru hostiny, byla spíše jen pouhou formalitou. Dokonce, kdyby z ní host pojedl, dopustil by se tak vlastně urážky hostitele, poněvadž by dal najevo, že předcházející bohatá tabule ho nadokázala nasytit. Těstoviny z hrubé mouky byly jako příkrm obvykle podávány na severu země, kde se z téže mouky připravovaly případně knedlíky, eventuálně také opékané nebo smažené placky. Pokrmy jsou doddnes pojídány pomocí jídelních hůlek z různého materiálu (bambus, dřevo, slonovina) a tekutá potrava porcelánovými lžičkami.

    Recepty připravené technikami čínské kuchyně v DDK:
  • Čínský zimní kvašený salát se zelím
  • Čínské placičky Shao-Ping
  • Čínský základní vývar
  • Čínská ostrá a kyselá polévka
  • Čínská drůbeží polévka s kukuřicí Ju-Mi Tang
  • Čínská zelná polévka
  • Vepřové Hung-Shao
  • Vepřové s bambusem na sladkokyselo
  • Vepřová "čína" se zelím
  • Vepřové na pánvi wok s cukínami
  • Vepřové nudličky se sójovými klíčky
  • Bravčové mäso po čínsky
  • Kantonská žebírka na grilu
  • Čínská smažená vepřová žebírka
  • Hovězí maso pěti vůní
  • Masové taštičky Ťia-C´
  • Hovězí kostky s mrkví
  • Restované čínské nudle s hovězím masem a zeleninou
  • Kuřecí prsa na česneku
  • S´-čchuanské kuřecí prsíčka Kung Pao
  • Zlaté juany z kuřecích prsíček
  • Kuře Kung-Pao
  • Kuře načerveno
  • Kuře vařené v páře (neboli dvakrát vařené kuře)
  • Čínské pečené kuře Lin
  • Čínské kuře z New Orleansu
  • Kuřecí prsíčka "a la Čína"
  • Čínská kuřecí křidýlka
  • Krůtí prsa s mandlemi nebo ořechy (2x)
  • Dvakrát vařená kachna z Hong Kongu
  • Shantungská kachna
  • Křehká pekingská kachna v livanečku
  • Dušené drůbeží žaludky
  • Čínský kapr Liu
  • Čínský rybí hrozen z kapra
  • Čínský rybí ozdobný talíř
  • Čínská smažená rýže
  • Kantonská rýže z hliněného hrnce
  • Čínská čajová vejce
  • Sója na čínský způsob
  • Čínská švestková omáčka
  • Čínský salát z grilované kachny


  • Literatura a prameny:
  • John F. Fairbank: "Dějiny Číny", Lidové noviny Praha, 1998,
  • Augustin Palát, Jaroslav Průšek: "Středověká Čína", DharmaGaja Praha, 2001,
  • Phillip Gardner aj.: "Zeměpis světa - encyklopedie", Nakladatelství Columbus a Knižní klub Praha, 1995,
  • Ondřej Šíma, Bc: Osobní zkušenosti z čínských restaurací v Číně, leden 2005,
  • Ondřej Šíma, Bc; Radim Černý: Úvod do techniky čínské kuchyně, Písek 2006. - upraveno a vydáno výhradně v DDK
  • Dana Kalvodová, Vladimír Sís: "Počítání nudliček v jarní polévce", Mladá fronta Praha, 1966,
  • Jaroslav Tomaník, Rudolf Skřivan: "Čínská kuchyně", Merkur Praha 1978,
  • Dagmar Lánská: "Kuchařské speciality 1; Čínská kuchyně 1", Pressfoto Praha, 1978,
  • Thang Jüngling, Laděna Štíbrová: "Domácí čínská kuchyně"
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]